1914 - 1918
WW1
Úvod
První světová válka změnila mapu světa a především pak Evropy. Německo bylo poraženo a leželo v troskách zmítaných sociálními nepokoji. Rakousko – Uhersko se rozpadlo a na jeho území vzniká řada nástupnických států. Osmanská říše (Turecko) se taktéž rozpadla a přišla o většinu svého území. Rusko po dvou revolucích upadlo do chaosu občanské války. Ale i země Dohody utrpěly značné ztráty a byly oslabeny. Francie a Itálie stály na pokraji finančního krachu, Velká Británie byla rovněž hospodářsky značně vyčerpaná a z velkého věřitele se stala velkým dlužníkem (především vůči Spojeným státům americkým). Na válce pak pro změnu dokázalo vydělat Japonsko, které se posílilo svůj politický i ekonomický vliv. Hlavním vítězem celého konfliktu pak byly Spojené státy americké, které do války aktivně vstoupily až v její závěrečné fázi v roce 1917. Staly se nejsilnější velmocí a po mnoha letech izolacionismu se otevřely světu i politicky.
Samozřejmě výsledek války se promítl i do poměru námořních sil jednotlivých velmocí. Německo, které před válkou bylo druhou největší námořní velmocí světa, po válce v důsledku mírových smluv o pozici námořní velmoci přišlo úplně. Německo akt ztráty své pýchy, námořnictva, odmítlo přijmout a tak internované loďstvo na britské základně Scapa Flow potopilo vlastní posádkou v roce 1919. Rakousko-Uhersko zaniklo sice jako stát, ale jeho loďstvo tu stále existovalo. Jeho dědicem se stal nově vzniklý stát Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie), ale vítězné mocnosti tento akt předání flotily odmítly akceptovat. Proto bylo rakousko-uherské loďstvo rozebráno vítěznými mocnostmi. Rusko bylo po válce oslabeno především ztrátou své Černomořské flotily, které se z části zmocnilo Německo a z části bylo potopeno vlastní posádkou. Po těchto ztrátách se tedy na druhé místo námořních velmocí vyšvihly Spojené státy americké, které ještě navíc usilovaly o paritu s britským královským námořnictvem. Rozdíl tu panoval především v hospodářských možnostech obou velmocí, kdy Velká Británie byla postavena před otázku, jestli by další kolo zbrojení se svým poválečným hospodářstvím dokázala vyhrát. Na třetí místo námořních velmocí se dostalo Japonsko, které bylo dostatečně daleko z dosahu velkých bitev a velkých ztrát z bojů v Evropě a tím pádem dokázalo nerušeně stavět nové a nové lodě. Ovšem Velká Británie a USA se s možností, že by se jim Japonsko mohlo vyrovnat, odmítly smířit.
Velká válka byla, co se ztrát týče, do té doby nejkrvavějším válečným konfliktem v dlouhých lidských dějinách. Na frontách zemřelo na následky utrpěných zranění na 10 milionů vojáků. Taktéž civilní ztráty dosáhly statisíců a následkem podvýživy a nemocí zemřely další statisíce a další velké lidské ztráty přinesla arménská genocida. Navíc miliony lidí těsně po válce podlehly epidemii zhoubné španělské chřipky, která zasáhla skoro celý svět.
Co se ztrát na mořích týče, tak pro období Velké války nemáme k dispozici přesná data. Nicméně dá se odhadovat, že celkový počet padlých námořníků na válečných plavidlech se blížil 100.000 a přibližně dalších 50.000 cestujících, civilistů a vojáků zemřelo na obchodních lodích potopených hladinovými korzáry a ponorkami. Počet potopených válečných a civilních plavidel na všech mořích přesáhl 10.000 lodí.
Ztráty válečných plavidel ve WW1
Co se válečných lodí týče, tak od léta 1914 do podzimu 1918 kleslo ke dnu na všech mořích světa v důsledku válečných akcí, ale i nehod, 7 moderních bitevních lodí, 4 bitevní křižníky, 22 řadových bitevních lodí, 1 pobřežní bitevní loď, 27 obrněných a 36 chráněných a lehkých křižníků, 168 torpédoborců, 73 torpédovek a 291 ponorek. Největší ztráty utrpěly nejsilnější námořní velmoci, které zároveň měly největší počet plavidel. Velká Británie přišla v důsledků válečných aktivit a nehod o 113 hladinových plavidel srovnatelných a větších než torpédovka a o 53 ponorek. Německo pak přišlo o 132 plavidel srovnatelných a větších než torpédovka a o 192 ponorek. Naopak nejmenší ztráty, tedy pokud nepočítáme Japonsko a USA, jejichž účast v bojích na moři byla omezená, utrpělo „staré dobré“ Rakousko-Uherské mocnářství. Císařské a královské rakousko-uherské námořnictvo zničilo více nepřátelských plavidel, než samo ztratilo. Jmenovitě se jim podařilo zničit bitevní loď Leonardo da Vinci, řadovou bitevní loď Benedetto Brin (obě sabotáží), obrněné křižníky Léon Gambetta a Gisuseppe Garibaldi (oba potopeny ponorkami), šest torpédoborců (britský Phoenix, francouzské Fourche a Renauldin a italské Borea, Turbine a Impetuoso), dále jednu torpédovku (italskou 36 PN) a 11 ponorek (britské B 10 a H 3, francouzské Circé, Monge, Foucault a Bernouilli a italské Jalea, Nereida, Giacinto Pullio, Balilla a W 4).
Situace na Středozemním moři
Hladinové síly
Druhým mořem (Baltské moře), na kterém si Centrální mocnosti udržely nadvládu, byl Jadran. Zde působila rakousko-uherská Kriegsmarine a jejím protivníkem byly od počátku války francouzské námořnictvo a britská Středomořská flotila, ke kterým se v roce 1915 přidala i Itálie. Od vstupu Itálie do války tak byla v dané oblasti převaha námořních sil Dohody přímo drtivá, ale i přesto si rakousko-uherské námořnictvo po celou dobu války udrželo celkovou nadvládu nad Jaderským mořem po celou dobu průběhu První světové války. Velkou zásluhu na tom měla až patologická opatrnost italského námořního velení, která umožňovala rakousko-uherskému loďstvu udržet si pod kontrolou větší část Jaderského moře a tím i nadále udržovat námořní konvojovou dopravu podél východního pobřeží až k obsazenému Albánskému pobřeží. Dohodové námořní síly se stejně jako britské Velké loďstvo spokojilo s dálkovou blokádou a uzavřením Otrantské úžiny. Tím bylo rakousko-uherské námořnictvo uzavřeno na Jaderském moři, odkud stejně císařská flotila neměla nikdy v úmyslu vyplout. Oproti ruskému Baltskému loďstvu tak námořní síly habsburského mocnářství plnily od začátku až do konce války roli „fleet in being“ a vázalo na sebe mnohem větší a silnější námořní síly nepřítele. V průběhu Velké války Rakousko-Uhersko provozovalo 4 moderní bitevní lodě. Jejich soupeř Francie měla 7 moderních bitevních lodí a Itálie 6 bitevních lodí (Itálie v průběhu války ztratila moderní bitevní loď Leonardo da Vinci). Poměr sil na moři u moderních jednotek (typ Dreadnought) v roce 1918 tak činil 3 : 1 ve prospěch Dohody (před ztrátou Szent Istvanu v červnu 1918).
Ponorky
Co se ponorkové války ve Středozemním moři týče, tak rakousko-uherské ponorky v prvních letech války zůstaly uzavřené na Jadranu pro svůj nedostatečný akční rádius. Až v druhé polovině války obdrželo Rakousko-Uhersko od svého spojence nové typy modernějších ponorek a začalo zařazovat do služby i své vyzrálejší modely. S nimi se pak podíleli na neomezené ponorkové válce na Středozemním moři. I když rakousko-uherské ponorky nedosáhly takových úspěchů jako jejich němečtí spojenci, přesto jejich přínos nebyl nezanedbatelný (cca 2.000.000 BRT z celkových cca 12.000.000 BRT potopených za celou WW1 na všech mořích). Na těchto výsledcích se podílely i německé ponorky operující z rakousko-uherského pobřeží. Téměř zanedbatelný vliv měly pak na válečné výsledky turecké a německé ponorky operující z bulharského pobřeží.
Námořní letectvo
Kromě ponorek dala První světová válka světu další nový typ zbraně, letadlo. Od roku 1903, kdy první stroje těžší než vzduch vzlétly, prodělal jejich vývoj obrovský skok. Od nemotorných strojů dospěla letadla a letectvo v moderní zbraň schopnou plnění různých specifických úkolů. Součástí letectev prakticky všech válčících států byly i řiditelné vzducholodě a upoutané pozorovací balóny, které se na obloze objevovaly v do té doby míře nevídané. Válka tak dostala novou dimenzi a dostala se i do vzduchu.
Nejúspěšnějším námořním letectvem, co se úspěchů týče, se stalo rakousko-uherské námořní letectvo v jehož čele stál od 18.dubna 1917 Čech, námořní kapitán (později kontradmirál) Bořivoj Radoň. Například již 8.června 1916 se Rakušanům podařilo v Benátkách potopit britskou ponorku B 10 a o pár dní později (15.června 1916) šla ke dnu u Boky Kotorské francouzská ponorka Foucault. Ta dokonce drží smutné prvenství, protože se stala první ponorkou potopenou ze vzduchu na širém moři. Dohodové námořní letectvo se takovými úspěchy pochlubit nemohlo a to i přesto, že v boji proti německým ponorkám bylo nasazeno obrovské množství strojů.
Námořní rozpočty velmocí 1900, 1906 a 1913
V letech bezprostředně předcházejících první světové válce věnovalo osm námořních velmocí na námořní zbrojení obrovské částky. Ve svém součtu představovaly námořní rozpočty těchto zemí za léta 1906-1913 ohromující sumu 5.150 milionů dolarů. Velká Británie utratila v těchto letech za své námořnictvo 1.491 milionů dolarů, Spojené státy 1.008 milionů, Německo 733 milionů, Francie 580 milionů, Rusko 519 milionů, Itálie 329 milionů, Japonsko 318 milionů a Rakousko-Uhersko 172 milionů dolarů.
Zdroje:
Velká válka na moři 1914 (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil - 1988
www.firstworldwar.com
www.worldwar1.com
www.worldwar1.nl
www.wikipedia.org