1.Vývoj
Předchůdcem tohoto stroje byl tančík Carden-Loyd Mk VI od anglické firmy Vickers. Polsko zakoupilo nejdříve jeden, ale po kladných zkouškách bylo zakoupeno dalších 10. Tančíky nicméně vykazovaly při delším provozu poruchovost, takže bylo rozhodnuto, že proběhnou určité technologické změny, například zlepšené odpružení, vedení pásu. Pokus zaznamenal určitý pokrok, ale bylo jasné, že pro masovou výrobu bude potřeba připravit rozsáhleji rekonstruované vozidlo.
Šéfkonstruktérem programu se stal Ing. Wladyslaw Trzeciak, spolupracující s rtm.Edwardem Karkozem a mladým Ing.Edwardem Habichem, jednou z nejvýraznějších postav předválečné konstrukce. Trzeciak se nakonec výroby svého výtvoru nedočkal, již 14. ledna 1931 zemřel. Państwowe Zakłady Inżynieryjne (Národní inženýrské závody) obdržely zakázku na výrobu dvou prototypů, pro zkušební účely postavené z obyčejného plechu. Prototypy představovaly dvě možná řešení inovací Carden-Loydu, ale navzájem se lišily.
2.Prototypy
TK-1 měl podobně jako britský originál otevřený vršek bojového prostoru, pohon zajišťoval benzinový motor Ford T. Podvozek byl tvořen čtyřmi pojezdovými koly malého průměru, hnacím a napínacím kolem a čtyřmi kladkami, napínajícími vrchní část pásu. Odpružen byl systémem listových per. Zajímavostí tančíku bylo umístění převodovky do zadní části vozu.
Osádku tvořili 2 muži, řidič a velitel, který rovněž obsluhoval jedinou zbraň tančíku, kulomet wz.25 ráže 7,92mm. Pro kulomet se ukládalo 1200 nábojů.
TK-2 se odlišoval jen minimálně, měl silnější motor, modifikovanou elektroinstalaci a jiné zavěšení kol. Po letních zkouškách obou prototypů bylo rozhodnuto je rekonstruovat, přičemž mezi nejvýznamnější prvky patřilo zakrytí bojového prostoru. Na třetím prototypu, označeném TK-3 byly uplatněny všechny změny provedené na obou prototypech.
TK-3 měl již převodovku s hnacím kolem vpředu, neboť u prototypu TK-1 odbornou komisi nepřesvědčilo. Dne 14. 7. 1931 podepsal náčelník generálního štábu oficiální přijetí do výzbroje.
3.Výroba
TK-3 spočíval na podvozku zahrnujícím čtyři malá pojezdová kola s gumovou bandáží, hnací a napínací kolo a čtyři kladky. Osy kladek byly spojeny ocelovou lištou, další lišta spojovala závěsy pojezdových kol.Ta se sdružovala po dvou na společné závěsy, jejich odpružení řešil systém listových per. Stroj spočíval na pásech o šířce 140 mm. V nevelkém a nepříliš pohodlném bojovém prostoru vedle sebe seděli řidič a velitel, obsluhující jedinou zbraň, kulomet wz. 25 ráže 7,92 mm. Lafeta kulometu byla chráněna nevelkým plechovým štítem oblého tvaru. Zásoba munice byla 1800 kusů střeliva. Trup tančíku se skládal z ocelových válcovaných plechů, spojených nýty. Přední a zadní pancíř měl tloušťku 6-8 mm, boční 8 mm, strop 3-4 mm a dno 4 mm. Z tohoto výčtu je jasné, že pasivní ochrana byla jen proti ručním zbraním. Do vozu tankisté vstupovali poklopy na střeše trupu. Pohon zajišťoval čtyřtaktní čtyřválcový motor Ford A, chlazený vzduchem. Dosahoval výkonu 40 koňských sil při 2200 otáčkách za minutu, jeho obsah činil 3285 ccm. Převodovka disponovala třemi rychlostmi vpřed, a jednou vzad.
První 15 kusová série byla armádou odebrána 11. - 13. srpna 1931, a posloužila ke zkouškám a výcviku. Plnohodnotná série tančíků TK-3 byla dodána mezi 24. dubnem a 15. srpnem 1932, kdy bylo dodáno 185 tančíků.
Technická data tančíku TK-3:
Hmotnost:2,43 t
Délka:2,58 m
Šířka: 1,78 m
Výkon motoru:40 HP
Dojezd:150 km
Max. rychlost:46 km/h
Osádka:2
Výzbroj:1x kulomet 7,92 mm.
Tančík TKF
Tančík TKF se od svého předchůdce příliš nelišil, hlavní změnou bylo zavedení nového, čtyřtaktního šestiválce Polski Fiat 122B o výkonu 46 koňských sil. Není přesně známo, kolik tančíků TKF vzniklo, čísla hovoří mezi 18 a 22 tančíky.
Tančík TKS
Na jaře roku 1933 začaly práce na vývoji nové modifikace, která měla odstranit nedostatky dosavadních TK-3. Hlavním designérem se stal Ing. Edward Habich po smrti Wladyslawa Trzeciaka. Prvním, a hlavním požadavkem bylo zesílení pancíře. Pancíř byl mírně zesílen, takže u prvních sérií TKS byl přední pancíř silný 6 - 10 milimetrů, boční 8 milimetrů, stropní 3 milimetrů a podlaha 5 milimetrů. Pozdější produkce dostávala silnější pláty, takže vpředu, vzadu a na bocích dosahovala síla pancíře 8 - 10 milimetrů. Motor Ford byl nahrazen novým motorem Polski FIAT 122AC o výkonu 42 koňských sil a obsahu 2516 ccm, později s novým typem převodovky. Základ prototypu tvořil původní TK-3, přestavěný do podoby TKS. Výzbroj prototypu tvořil kulomet wz.30 ráže 7,92 mm s charakteristickým chladičem hlavně.
Na rozdíl od prototypu i prvních vozidel nesla sériová produkce jinou výzbroj, a to kulomet wz.25 stejné ráže. Ukázalo se totiž, že kulomet wz.30 není vhodný pro použití v obrněném vozidle.
Stroj byl podroben intenzivním zkouškám, ve kterých uspěl, a na základě právě zkoušek byl přijat do výzbroje a schválena jeho sériová výroba. Do března 1937 bylo vyrobeno 262 těchto tančíků.
Tančík TKS - kanonový
Několik měsíců před vypuknutím druhé světové války řešili polští odborníci otázku, co s tančíky dále. Kulomety jsou proti obrněné technice protivníka naprosto neúčinné. Bylo tedy rozhodnuto, že bude pár desítek tančíků přezbrojeno automatickým kanonem ráže 20 milimetrů. Koncem roku byly testovány kanony firem Solothurn a Madsen, ale nepřesvědčily o svých kvalitách polské odborníky. Proto se přistoupilo k vývoji vlastního kanonu. Během roku 1938 byly testovány prototypy kanonů na tančících TK a TKS. Po úspěšných testech kanonů je rozhodnuto přijmout kanon wz.38 do výzbroje polské armády. Kanon probíjel ze vzdálenosti 500 metrů ocelovou desku o tloušťce 20 mm.Zásoba munice v tančíku činila 250 nábojů. Počítalo se s přezbrojením 80 tančíků TKS a 70 TK-3, nicméně, do začátku druhé světové války bylo dokončeno mezi 20 a 24 tančíky.
Nasazení
Polské tančíky se účastnily těžkých bojů již od prvního dne války. Je zřejmé, že jediné, kulometem vyzbrojené vozidlo se těžko mohlo postavit německým lehkým a středním tankům. Poláci tváří v tvář nepříteli bojovali s ohromnou odvahou, povedlo se jim dosáhnout určitých úspěchů, především proti živé síle. Po polské kapitulaci byla většina pojízdných tančíků vlastními osádkami poškozena, aby nepadla do rukou nepřítele provozuschopná. Vedle polské armády používaly TK a TKS i další obrněné síly. Jediný předválečný export byl realizován do Estonska, jehož armáda zakoupila 6 TKS v roce 1934.
Ve velkém je využívali i Němci, kteří je využívali jako tahače kanonů a podobných nákladů. Některé bojové jednotky je používaly krátce po obsazení Polska, poté policejní a protipartyzánské formace.
Na padesát tančíků různých verzí ukořistila i Rudá armáda, ale o jejich použití nejsou informace.
Technická data tančíku TKS 20mm:
Hmotnost: 2,8 t
Délka: 3 m
Šířka: 1,76 m
Výkon motoru: 42 HP
Dojezd: 180 km
Max. rychlost: 45 km/h
Osádka: 2
Výzbroj: 20 mm kanon wz.38
Zdroje:
I.Pejčoch - Obrněná technika 5
http://derela.republika.pl/tk_pl.htm
).
