Švýcarský tank budoucnosti (NKPz)

Cokoliv s pancířem mimo NATO a VS
Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 16264
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Švýcarský tank budoucnosti (NKPz)

Příspěvek od Rase »

image001.jpg

Švýcarský tank budoucnosti NKPz

Po druhé světové válce se švýcarská armáda mohla opřít jen o britské tanky Centurion a až do konce 50. let postrádali vlastní schopnost vývoje tanků. Zlomem byl projekt tanku Panzer 58, který byl vyzbrojen švýcarským 90 mm dělem. Pz 58 se sice nikdy nedostal do sériové výroby, ale byl dále vyvinut do podoby Pz 61. Celkem 150 kusů bylo vyrobeno společností RUAG Land Systems a v roce 1965 vstoupil do služby u švýcarské armády. Netrvalo dlouho a již v roce 1971 je nahradil vylepšený model Pz 68, tedy Pz 61 s novou vyšší věží, který vyráběla společnost Eidgenössische Konstruktionswerkstätte Thun. Tank si zachoval stejnou palebnou sílu a úroveň ochrany, ale měl vylepšený motor MTU MB-837 o výkonu 660 koní. Celkem bylo vyrobeno 390 kusů, ale dostalo se jim nechtěné pozornosti kvůli některým závažným závadám a byly dokonce shledány nezpůsobilým k boji (!) Tyto problémy byly následně vyřešeny modernizací téměř 200 kusů na Pz 68/88. Pro nás je ale zajímavý jiný, mnohem ambicióznější švýcarský projekt, projekt bojového tanku budoucnosti - Neue KampfPanzer (NKPz). Jeho počátky sahají do léta 1978, kdy švýcarská vláda pověřila společnost Contraves (dnes RUAG) vývojem nového tanku, který by v 90. letech nahradil zmíněné Panzery 68 (450 tanků do srpna 1994). Závazná nabídka na realizaci byla vypracována koncem dubna 1979 a to ve spolupráci s dalšími firmami, jako například Eidgenössische Konstruktionswerkstätte Thun a Werkzeugmaschinenfabrik Oerlikon-Bührle. Design byl dle standardů 70. let, který měl vlastnosti nyní používané dnešními tanky 3. generace, jako je izraelská Merkava a francouzský Leclerc. Pokud jde o palebnou sílu, tak měl být použit kanón Rheinmetall L44 120 mm (stejný jako u Leopardu 2) s automatickým nabíjením. Munice byla uložena v zadní části věže (jako u Leclercu) a mělo jít celkem o 44 nábojů různých typů. Dále zde měl být koaxiální kulomet a druhý namontovaný na velitelské kopuli. Pohon měl zajišťovat motor o výkonu 1400 koní, namontovaný v přední části korby (jako u Merkavy). Zajímavostí je podvozek s hydropneumatickým odpružením, aby bylo možné měnit světlou výšku.
Program NKPz zahrnoval vývoj šesti prototypů (fáze A), přípravu sériové výroby (fáze B), schválení finálního rozpočtu (fáze C) a sériovou výrobu (fáze D). Vývoj ale nakonec nebyl ani dokončen a celý projekt zhatila finanční realita. Náklady na výrobu prototypů dosahovaly 252 milionů švýcarských franků. Náklady na přípravu sériové výroby byly vyčísleny na 47 milionů franků, samotná sériová výroba by stála 2,7 miliardy franků (4,65 milionu franků/kus + náhradní díly, vybavení pro údržbu a výcvik. Vypočtené celkové náklady tedy činily asi tři miliardy franků, společnost Contraves nicméně počítala s možným výkyvem ceny u sériové výroby až o zhruba 10 %. Navzdory politickým ambicím došlo v prosinci 1979 ke zrušení projektu.
V té době přicházely do výzbroje americké tanky M1 Abrams a německé Leopard 2, požádala švýcarská vláda obě země o pronájem dvou kusů od každého vozidla k testům. První přijely leopardy, které byly do Švýcarska dodány 9. března 1981. Vozidla byla proti standardní verzi pro Bundeswehr mírně upravena, vybavena byla například americkým rádiovým systémem vnitřní komunikace. Mezi srpnem 1981 a červnem 1982 probíhaly rozsáhlé porovnávací zkoušky obou typů, a nakonec bylo přijato rozhodnutí nakoupit tanky Leopard 2. Důvodem byla zejména schopnost německých výrobců dříve připravit sériovou výrobu a také přímé zapojení švýcarského průmyslu, díky kterému byl Leopard levnější než americký Abrams. V květnu 1983 předložila společnost Contraves nabídku na výstavbu výrobní linky, kterou Švýcarská národní rada schválila 11. prosince 1984. Celkový počet vyrobených kusů činí 380 tanků Leopard 2. Z toho bylo prvních 35 vyrobeno přímo společností Krauss-Maffei, zbývajících 345 kusů vyrobila švýcarská firma Eidgenössische Konstruktionswerkstätte v Thunu. Ve švýcarské armádě dostal stroj označení Panzer 87.

Zdroj:
https://btvt.info/7english/NKPz_eng.htm
https://tanknutdave.com/the-swiss-nkpzn ... ttle-tank/
https://marclenzin.ch/schweizer-panzer/
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ ... enstvi_alv
https://www.armadninoviny.cz/svycarsky- ... alita.html

image002.jpg
R.jpg
image004.jpg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“