Cizozemské imitace římských legií

[Rase]

Cizozemské imitace římských legií

V důsledku římských vojenských úspěchů byla legie dlouho považována za nejlepší starověký vojenský útvar, za což vděčila své efektivnosti a flexibilitě, které spočívaly v dokonalejší výzbroji, výcviku a vyšší ukázněnosti jejích vojáků. Jak Římská republika rozšiřovala svůj vliv, její legie se proslavily v celém starověkém světě a inspirovaly různá království, zejména na východě, k vytvoření vlastních "legií" po vzoru římské armády. Tyto pokusy však často produkovaly síly, které měly horší kvalitu ve srovnání s římskými originály. Zde jsou některé pozoruhodné příklady:

Seleukovský král Antiochos IV. Epifanés, který strávil nějaký čas v Římě jako rukojmí, byl ohromen římskou armádou a pokusil se ji napodobit. Během přehlídky v Daphne roku (166 př.n.l.) předvedl těžkou pěchotu vybavenou v římském stylu. Tyto jednotky jsou v populární kultuře často označovány jako "legionáři stříbrného štítu", ačkoli tento termín postrádá historické důkazy. Antiochos Epifanés započal s velmi pečlivou helenizací celé Seleukovské říše.

Mithridatés VI. Pontský, který byl spojencem římského rebela Quinta Sertoria, obdržel římské vojenské poradce výměnou za lodě, peníze a uznání pontské vlády nad určitými zeměmi. Mithridatovy "legie" vycvičené římskými důstojníky bojovaly roku 74 př.n.l., ve třetí mithridacké válce. Tehdy byl jeho nejdůležitějším spojencem jeho zeť, arménský král Tigranes. Nakonec jej porazil římský vojevůdce Gnaeus Pompeius – vítěz z Hispánie. Mithridatés byl definitivně sražen na kolena a vyhnán z Pontu . V roce 63 př.n.l., poté, co se proti němu postavil i jeho syn Farnakés, spáchal sebevraždu.

Galacijský král Déiotaros postavil v polovině 1. století př.n.l. nejméně tři legie vojáků v římském stylu. V roce 47 př.n.l. bojovali za Julia Caesara proti králi Pharnacesovi z Pontu a někteří byli později začleněni do římské armády a vytvořili základ pro Legio XXII Deiotariana. Déiotaros (120-41 př.n.l.) byl považován za jednoho z nejšikovnějších keltských králů, který ze své pevnosti v Blucium vládl třem kmenům keltské Galacie, v hornaté centrální Anatolii (dnešního Turecka). Jméno Déiotarus se obecně překládá jako galatský / keltský "Božský býk". Římané jej formálně uznali za galatského krále. Za občanské války stál na straně Pompeiově. Později byl obžalován z úkladů proti Caesarovi. Roku 45 př.n.l. jej hájil Cicero. Po zavraždění třetího galacijského krále Amynta v roce 25 př.n.l. byla Galacie začleněna Augustem do římské říše jako jedna z jejích provincií.

Během Caesarova afrického tažení za občanské války, se roku 45 př.n.l., setkal s numidskými "legiemi" vytvořenými králem Jubou, který podporoval Caesarovy nepřátele. Tyto jednotky, navzdory loajalitě, byly nakonec ve svém úsilí proti Caesarovi neúspěšné. Numidie byla starověkým berberským královstvím v severní Africe, které se později stalo římskou provincií. Toto království se nacházelo na severovýchodě dnešního Alžírska. Sousedilo jednak s římskou provincií Mauretanie na západě a jednak s římskou provincií Afrika na východě.

Po republikánském období se již žádní další králové významněji nepokusili napodobit legendární římské legie.
Autorem titulního obrázku je ilustrátor Angel Garcia Pinto.

Zdroj:
https://www.facebook.com/photo/?fbid=47 ... 8929772927
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mithridat ... ntsk%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Galacie
https://en.wikipedia.org/wiki/Deiotarus
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3 ... 3%A1_legie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Antiochos ... fan%C3%A9s

[Rase]

Marobudova armáda dle římského vzoru

Kolegové mě doplnili, že i "náš" již řečený král Marobud, dle Tacita "Vybudoval armádu po římském vzoru." Velleius Paterculus byl římský historik a úředník, byl svědkem Tiberiových tažení v Germánii a Panonii, kterých se zúčastnil jako legát, později byl kvestorem a praetorem. Sepsal Římské dějiny ve dvou knihách, které se z větší části dochovaly. Ve svém díle hovoří o tom, Marobudovo království prosperovalo natolik, že byl schopno držet rozsáhlou armádu, vybudovanou po římském vzoru. Neustálým drilem byla přivedena téměř na římský standard disciplíny, což Marobuda brzy postavilo do mocenské pozice, které se obávala i římská říše. Marobudově politikou vůči Římu bylo vyhnout se vyprovokování války (snažil se vést politiku neutrální), ale zároveň jim dát na srozuměnou, že kdyby byl jimi vyprovokován, měl v záloze sílu a vůli vzdorovat. Svou armádu, kterou přivedl až do počtu 70 000 bojovníků a 4 000 koní, vytrvale zoceloval a cvičil v neustálých válkách se svými sousedy, a připravoval ji tak na případný velký střet s Římem. Marobud se nespokojil s ovládnutím pouze České kotliny a je z písemných pramenů doloženo, že si poměrně brzy podmanil i kmen Lugiů sídlící ve Slezsku. Jeho svrchovanost postupně uznali i Silingové, Gótové, Semnoni a Langobardi. Jeho moc tak sahala od Dunaje na jihu k dolnímu Labi na západě a k dolní Visle na severovýchodě. Jako schopný vůdce tak dokázal vytvořit mocnou říši, která hospodářsky prosperovala. Přestože byl Římany brzy chápán jako hlavní konkurent ve středodunajském prostoru.

Právě na obávané Marobudovo království se přeci jen rozhodl Tiberius roku 6 našeho letopočtu, vytáhnout. Sentius Saturninus měl instrukce vést své legie zemí Catti do Boiohaemum, protože tak se jmenuje oblast obsazená Marobudem, prořezávajíc si průchod hercynským lesem, který ohraničoval region, zatímco z Carnunta (u Vídně) v Noricu vytáhl Tiberius (pozdější císař) a s tímto proudem šel také Velleius Paterculus. Výprava, která měla velkou naději na úspěch, ztroskotala, když v Panonii propuklo povstání a Tiberius se musel vrátit zpět na pomoc panonským posádkám. Marobud tohoto dočasného římského oslabení nevyužil k protiútoku, naopak urychleně s Římany uzavřel smlouvu o nezávislosti, přátelských vztazích a vzájemném neútočení, která mu na další desetiletí zajistila klid. Marobud zachoval loajalitu Římu, i když v roce 9 n.l. v Germánii pod vedením cheruského knížete Arminia vypuklo povstání, které vedlo k velkým ztrátám na římské straně (bitva v Teutoburském lese). Vlivem Arminiova vzestupu od Marobuda odpadly některé kmeny (Semnoni), v roce 17 n.l. došlo k prvnímu přímému střetu mezi Arminiem a Marobudem, ale až roku 18 n.l. byl Marobud svržen, když ho přepadl Katvalda, vyhnaný šlechtic, který získal spojence u Gótů na dolní Visle. Marobud se uchýlil pod římskou ochranu, byl však internován a zbytek života strávil v Ravenně, kde byl i pohřben.

Pokud jde o samotné Marobudovy legie, tak není jisté, co tím Paterculus vlastně myslel (krom uvedeného drilu), zda výzbroj, či strukturu a organizaci... každopádně z archeologických nálezů nějaké doklady velkých germánských celků vyzbrojených po římském stylu nemáme. Spíš se tedy mohlo jednat o strukturu velení, tedy zda vůbec. A samozřejmě zde je i otázka ohledně uvedeného množství. Oněch 70 000 mužů není nereálné, protože v germánské společnosti byl každý svobodný muž bojovníkem, ale sotva se ta výzbroj nebo organizace mohla vztahovat na všechny muže z Marobudem ovládaného území. Na druhou stranu zde mohl být i silný faktor v podobě vlivu vysloužilců z římských pomocných sborů. Z této doby známe spoustu krásných archeologických nálezů, včetně římského importu. Tedy římské zbraně, výstroj a způsoby vedení války zde byly více než dobře známy. S Marobudem, resp. jeho vojenskou družinou jsou spojovány nálezy na dvou rozsáhlých a bohatých pohřebištích z počátku našeho letopočtu v Dobřichově u Kolína (Pičhora) a v Třebusicích.

Zdroj:
https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/ ... s/2D*.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velleius_Paterculus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marobud
https://en.wikipedia.org/wiki/Maroboduus
https://en.wikipedia.org/wiki/Marcomanni

Germánský válečník z římských pomocných sborů kolem roku 300 našeho letopočtu.