Rimania na Dunaji I. diel

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Rimania na Dunaji I. diel

Příspěvek od Thrasher87 »

Rimania na strednom Dunaji I. diel

1. Počiatky prenikania Rimanov k Dunaju

Obrázek
Pannonia na prelome letopočtov

Rimania prenikajú do oblasti stredného Dunaja na prelome letopočtov, teda za vlády cisára Augusta (27 pred n.l.-14 n.l.), ktorá je spojená so snahou stabilizovať severnú hranicu ríše a vymedziť ju dobre brániteľnými hraničnými čiarami. Dunaj sa v tomto smere javil ako výhodná prírodná prekážka spĺňajúca všetky tieto atribúty. Rimania už dávno v období pred zmenou letopočtu usilovali o ovládnutie území až k Dunaju z niekoľkých dôvodov: 1.) ekonomických (úrodná pôda), 2.) snaha kontrolovať, čo najväčší úsek Jantárovej cesty, 3.) vojensko-strategických (výhodná obranná línia). Do priameho susedstva s územím Slovenska a pomyselne aj Moravy sa Rimania dostávajú v rozmedzí rokov 12-9 pred n.l., kedy je dovršovaný proces začlenenia územia na juh od Dunaja k Rímskaj ríši. Samotnému vytvoreniu provincie Pannonia predchádzalo niekoľko postupných diplomaticko-vojenských krokov. Z nich najpodstatnejšie sú pripojenie vazalského keltského Norického kráľovstva (Regnum Noricum) roku 15 pred n.l., vojenský tlak Rimanov na územie Pannonie počnúc rokom 35 pred n.l., potlačenie následného povstania a napokon roku 10 pred n.l. posun hraníc až k Dunaju a ovládnutie dôležitých prechodov cezeň. Pri obsadzovaní územia Pannonie sa Rimania stretli v boji s Keltmi, Dákmi a ilýrskym obyvateľstvom. Kelti sú v tomto období už upadajúcim etnikom. Po konflikte s Burebistovou ríšou Dákov zanikajú ich viaceré centrá (napr. Bratislavské oppidum). Výrazne sa obmedzuje razba mincí a dožívajú aj viaceré menšie centrá (napr. Devín), alebo zmiešané strediská kelto-dáckeho typu (pr. Nitra, Zemplín). V takomto rozpoložení neboli Kelti schopní prenikaniu Rimanov účinne čeliť. Ešte väčšie nebezpečenstvo pre nich predstavovali Germáni. Tí v dôsledku aktivity Rimanov na Rýne, boli prinútení hľadať si nové sídliská. Došlo k presunom vrámci tzv. Slobodnej Germánie (t.j. oblasti Germánie neokupované Rimanmi). Pohyb Germánov na východ a juhovýchod od Rýna bol sprevádzaný zaberaním územia, ktoré dobrovoľne alebo násilím postupne vyprázdnilo slabnúce keltské etnikum.

2. Marobudova ríša

Obrázek
Marobud

Obrázek
Marobudova ríša

Najvýraznejšiu skupinu vysídlencov predstavovali svébski Markomani vedení Marobudom. Ten pochádzal z významného markomanského šľachtického rodu. V mladosti vyrastal na dvore cisára Augusta. Po návrate do vlasti sa dostal do čela svojho kmeňa a vyviedol ho z pôvodných sídel v strednom Pomohansku do stredných Čiech, kde sa už tradične hľadá centrum jeho budúcej ríše. Udialo sa to niekedy medzi rokmi 9-6 pred n.l. Marobud pravdepodobne disponoval veľkou mocou, ktorú mu delegovali nielen jeho súkmeňovci, ale aj príslušníci ďalších menších germánskych kmeňov a etník. V obsadenej oblasti dnešných Čiech sa usiloval o vytvorenie centralizovanej ríše. Štátny útvar, ktorý sformoval mal už relatívne pevnú organizáciu. Marobud sa zapojil do medzinárodného obchodu. Budoval stálu armádu o celkovej sile až 70 000 bojovníkov. Vďaka organizačným a vojenským schopnostiam si získal aj rešpekt okolitých kmeňov: Lugiov, Semnonov, Longobardov, Gótov, časť Hermundurov a pravdepodobne aj Kvádov sa s ním spojili a v priestore medzi Dunajom, Labe, Vislou a Baltským morom vznikol germánsky politický útvar s prvkami štátnej organizácie.

Obrázek
Germania Magna - Slobodná Germánia

V Ríme stúpali obavy z narastajúcej Marobudovej moci. Potencionálne ohrozenie sa Rimania rozhodli riešiť preventívnym vojenským zásahom. Roku 6 n.l. zorganizovali vojenskú akciu, na ktorej sa malo zúčastniť celkom až 12 légií. Plán počítal s nasadením dvoch armád (prvá pod vedením Tiberia mala vyraziť z Carnunta na Dunaji, druhá z priestoru Mogontiaca (Mohuč) pod vedení Sentia Saturnina, k ich spojeniu malo dôjsť niekde v stredných Čechách, kam sa kladie centrum Marobudovej ríše), kažej o sile 6 légií. Snahou Rimanov bolo dvoma údermi vedenými z dvoch rôznych smerov, rozdeliť sily Marobuda a dospieť k rozhodujúcemu vojenskému stretu. Plán sa napokon neuskutočnil, kvôli povstaniu v Pannonii a Ilyricu. Rimania sa následne odhodlali riešiť situáciu diplomatickou cestou. S Marobudom uzavreli dohodu, na základe ktorej ho uznali za kráľa a priateľa Ríma. Marobud však musel čeliť narastajúcej vnútornej opozícii, ťažko znášajúcej obmedzovanie svojich tradičných práv autokratickým vládcom. Na čelo nespokojných sa postavil Katvalda, šľachtic zrejme markomanského pôvodu. V roku 19 vpadol aj s ozbrojencami do Čiech, zmocnil sa Marobudovej rezidencie i veľkej koristi. Marobud bol donútený odísť do rímskeho exilu. Cisár Tiberius ho internoval v Ravenne, kde v luxuse a pohodlí strávil zvyšných 18 rokov svojho života.
Zhluk udalostí, v ktorých Marobud zohral úlohu katalyzátora, sa dotkol aj územia juhozápadného Slovenska. Pomoravím sa v roku 6 presúvali vojská budúceho cisára Tiberia, veliteľa dunajského krídla protimarobudovskej expedície, ktoré vychádzalo z okolia Carnunta. Ich postup je archeologicky doložený v priestore Bratislavskej brány, no najmä na území Moravy, kde sa na lokalite Mušov-Neurissen podarilo objaviť nálezy, svedčiace o prípadnej existencii vojenského tábora z augustovskej doby v tomto priestore.
Ani vláda Katvaldu po zvrhnutí Marobuda nemala dlhé trvanie. Po niekoľkých rokoch bol zosadený vzbúrencami vedenými Hermundurom Vibiliom. Aj on sa napokon uchýli do rímskeho exilu. Zvrhnutých vládcov, tak Katvaldu ako aj Marobuda, nasledovali na územie impéria ich početné družiny. Rimania sa rozhodli predísť možným problémom, ktoré by mohli spôsobiť tak početné germánske skupiny na území ríše. Preto ich vysídlili za Dunaj do priestoru medzi riekami Casus a Marus (Váh a Morava). Do ich čela postavili kvádskeho náčelníka Vannia.

3.Vanniovo kráľovstvo

Vanniovo kráľovstvo (Regnum Vannianum) bolo Rimanmi podporovaným štátnym útvarom na sever od Dunaja (vazalský, klientský štát), ktoré zároveň predstavovalo nárazníkovú oblasť ležiacu medzi germánskymi kmeňmi a rímskym územím. Vanniovo kráľovstvo je vôbec prvým štátnym útvarom na území Slovenska. Počiatky jeho zrodu spadajú do obdobia 20.- tych rokov 1. stor. n.l. Vzniklo v príhodných podmienkach, kedy neprebiehali žiadne etnické posuny v barbaricu. To umožnilo tri desaťročia jeho pokojnej existencie. Podnes existuje množstvo protichodných názorov ohľadom jeho polohy, rozlohy, hraníc, hlavného centra atď. Snaha nejakým spôsobom interpretovať a rekonštruovať tento štátny útvar, je do značnej miery spojená s dohadmi a domnienkami. Na základe archeologického výskumu sa centrum Vanniovho kráľovstva kladie do priestoru medzi Moravou a Váhom, kde sa našlo viacero germánskych pohrebísk (Abrahám, Kostolná pri Dunaji, Sládkovičovo, Križany atď.). Vanniova vojenská družina sídlila pravdepodobne na úrodných sprašových návejoch okolo Trnavy. Kráľovstvo bohatlo z diaľkového obchodu. Územím, ktoré Vannius kontroloval prechádzala Jantárová cesta. Poplatky z obchodu sa tak stali dôležitým zdrojom príjmov.
Pád Vannia nespôsobili vonkajšie okolnosti, ale vnútorné rozpory. Vanniovi synovci Vangio a Sido s podporou Hermundura Vibilia a Lugiov v otvorenej bitke porazili Vannia, a ten sa tak ako pred ním Katvalda a Marobud uchýlil k Rimanom. Zvyšok života strávil v rímskom exile v západnej Pannonii. Vangio a Sido sa následne chopili moci a nič nenasvedčuje tomu, že by došlo k zmene charakteru rímsko-kvádskych vzťahov po Vanniovom páde. Roku 69 sa dokonca oddiely Kvádov zúčastnili na druhej bitke pri Bedriacu, na strane cisárskeho kandidáta Vespasiana v boji proti cisárovi Aulovi Viteliovi.

4. Svébske vojny

Nasledujúce obdobie až do vlády cisára Domitiana (81-96) je vyplnené reltívnym pokojom na dunajskom limite. Počas svojej 15-ročnej vlády sa Domitian pustil do niekoľkých vojenských podnikov. Na sklonku 80.-tych rokov 1. stor. n.l. sa rozhodol skoncovať s dáckym ohrozením. Domitian vyslal posolstvo k Markomanom a Kvádom so žiadosťou, aby ho v tejto vojenskej expedícii podporili. Keď to odmietli cisár narýchlo uzavrel s Dákmi mier a podnikol trestnú výpravu na územie Markomanov a Kvádov. Nasledujúce boje na strednom Dunaji sú známe ako Svébske vojny (89/90-93). Išlo o sériu dlhotrvajúcich bojov, ktoré vyvrcholili v rokoch 96-98 už za cisára Nervu. Ešte aj jeho nástupca Traianus (98-117) musel tejto oblasti ríše venovať veľkú pozornosť a až ním došlo k definitívnej, i keď len dočasnej spacifikácii odporu.


Literatúra:
Hečková, Jana - Rimania a Germáni na strednom Dunaji
Wolters, Renhard - Římané v Germánii
Ammianus, Marcellinus - Dějiny římske říše za soumraku antiky
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3517
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

V pojednání o Marobudovi mi chybí jedna dost podstatná věc, a tou je Marobudův konflikt s cheruským vládcem Arminiem. Tenhle muž se po svém vítězství nad Římany v bitvě v Teutoburském lese stal Marobudovým rivalem a v roce 17. n. l. se spolu střetli v bitvě, jež sice skončila nerozhodně, ovšem Marubud se poté stáhl zpět, čehož Arminius využil a prohlásil se za vítěze.
Po téhle bitvě začal Marobud ztrácet podporu i mezi svými soukmenovci. Toho využil Katvalda a dokázal Marobuda svrhnout, k čemuž by pravděpodobně nedošlo nebýt války Marobuda s Arminiem.
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

Ten konflikt registrujem, dik za doplnenie. Nejako som to obišiel pretože primárnou témou nebol Marobud. Názov článku je Rimania na Dunaji. Plánujem aj pokračovanie až do vlády Valentiniana I., ktorý sa pokúsil limes na Dunaji revitalizovať ale potom už prišli Goti, Huni atd. ... takze jeho usilie vyslo nazmar. Tvoj príspevok je inak samozrejme k veci a je super ze po dvoch týzdnoch tu niekto nieco napisal.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9323
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Rimania na Dunaji I. diel

Příspěvek od Rase »

Často se objevuje, že Marobudova říše hospodářsky prosperovala natolik, že byla schopna držet si rozsáhlou armádu, vybudovanou po římském vzoru. Tak si říkám, jak tyhle "barbarské" armády postavené dle římského vzoru mohly vlastně vypadat ? Přeci jen podobné měly vznikat i na Východě středomoří, tedy nešlo o něco unikátního pro tuzemské prostředí. Zda tedy šlo o jen pěchotu vyzbrojenou velkými a těžkými štíty, bojující v pevně sevřeném tvaru, s tradičním germánským kopím/oštěpem (meč sekundárně) nebo o něco víc podobné římským pomocným sborům (Auxilia) - tedy lehčí štíty, přilba, kroužkovka a volnější způsob nasazení. Spodní oděv byl jistě odlišný od římského, tedy bych čekal dlouhé kalhoty a košile, které se lépe hodily do středoevropského prostředí. Vzhledem k tomu, že Marobud vyrůstal v Římě a minimálně obchodní kontaktů bylo rovněž dost, tak toho o římské taktice a výzbroji bylo známo jistě více než dost. Vzhledově se tedy asi dalo přiblížit legionářům, ale tvrdý dril mi k těm "germánům" jaksi nesedí .))) Budu se těšit na váš názor - děkuji.

Obrázek
Obrázek
Choroš
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 30/11/2016, 12:47

Re: Rimania na Dunaji I. diel

Příspěvek od Choroš »

To je asi těžko říct... Myslím si, že nějaké velké kopírování výzbroje a a výstroje nebylo v důležitosti na prvním místě. Tam by pravděpodobně byla organizace armády a systém velení. Což by samo o sobě asi v důsledku znamenalo hlubší změny ve společnosti, muselo by se často cvičit ve větších celcích, takže by to asi znamenalo víceméně profesionální armádu. K tomu veškerou logistiku (tu musely nějak zvládat všechny společnosti, které daly dohromady větší vojsko; ale bude rozdíl zabezpečit tažení jednou za čas na území nepřítele, kde se dá do jisté míry žít z kořisti, a neustále) a existenci velké skupinu obyvatel, která to všechno bude živit. Kromě toho, tuším, že Římané používali přímo v bitvách různé metací stroje, takže by vlastně musel vzniknout nový průmyslový obor; plus by to chtělo vzdělání, jak pro stavitele oněch strojů, tak i pro ženijní specialisty, se kterými se v římském vojsku taky vždy počítalo (což by nejspíš znamenalo vznik organizovaného školství, aby to fungovalo v dlouhodobém měřítku, a armáda nebyla závislá na přeběhlících). A aby tohle všechno bylo vůbec pohyblivé, tak i silniční síť. V deštivé Germánii byla její existence pro pohyb vojska ještě důležitější než ve středomoří. Ono to vlastně tak nějak prostupuje i popisem všech těch římských tažení do střední Evropy, jejich vojska neměla vesměs problém Germány porazit, ona měla spíš problém někam dojít a udržet se tam, nebo aspoň dojít zpátky.
Myslím, že pokud by společnost zvládla tohle, je už celkem jedno, jestli by vojáci měli meče dlouhé nebo krátké, a kdyby potřeba měnit výzbroj nebo techniku boje vyvstala, byla by relativně snadno řešitelná. Římská armáda byla samozřejmě dobrá, ale nebyla neporazitelná v bitvě, byla neporazitelná ve válce. Myslím, že většině společností, které se s Římany utkaly, chyběla právě ta organizace. On se člověk ani nediví, že Marobuda vyhnali, pokud chtěl tohle všechno zavádět...
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 9323
Registrován: 11/2/2010, 17:02
Bydliště: Prostějov

Re: Rimania na Dunaji I. diel

Příspěvek od Rase »

Bavil jsem se o tom i jinde a bylo mi řečeno, že spíše šlo o zapojení některých římských prvků do "neprofesionálního" barbarského vojska. Takže zbraně, zbroj, návyky apod. Marobud byl spojencem Říma, mluví se i o římských řemeslnících pracujících v centru jeho říše. Velleius Paterculus uvádí také 4 000 jezdců.
Choroš
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 30/11/2016, 12:47

Re: Rimania na Dunaji I. diel

Příspěvek od Choroš »

Jo, takhle. Otázka je, nakolik to mohlo Marobudovu armádu jako celek změnit. Právě se mi nezdá pravděpodobné, že by dokázal změnit celou armádu (a zda to vůbec chtěl); několik jednotek ala Řím určitě šlo. A právě třeba ti jezdci asi úplně nejsou to, co dělalo římskou armádu tak silnou, ostatně zpravidla římská jízda nestála za moc, pokud jí netvořili spojenci, například Numiďané nebo tuším snad právě Germáni.
Odpovědět

Zpět na „Řím“