Tlumič hluku pro pušku Mosin (S-40)
Tlumič hluku pro pušku Mosin (S-40)
Tlumič hluku výstřelu S-40 BraMit
První tlumič hluku výstřelu sestrojil v roce 1902 amatérský automobilový závodník a radioamatér Hiram Percy Maxim, syn slavného vynálezce samočinného kulometu. Zajímavostí je, že jde rovněž o vynálezce tlumiče výfuku pro automobily a na obou systémech pracoval paralelně. Patent získal v březnu 1909 a následně založil společnost Maxim Silent FirearmsCo., která vyráběla tlumiče pod názvem Maxim Silencer. V Sovětském svazu se začali vážně zabývat vývojem tlumičů pro dlouhé zbraně začátkem 30. let. První systém vznikl a prošel testy kupodivu na kulometu DP-27. Postupem času bylo testováno minimálně pět typů, které ale nikdy nesplnily očekávání. Úspěch slavil teprve tlumič pro pušku Mosin vz. 91/30, známý jako S-40 nebo BraMit, přičemž označení skrývalo zkratku "bratři Mitinové", což byli jeho autoři. Pro zajištění tlumícího účinku ale nebylo možné používat standardní náboje, jejichž počáteční rychlost střely se pohybovala okolo 770–800 metrů za sekundu, tedy v nadzvukovém pásmu (nad 343 m/s). V průběhu roku 1938 vyvinuli bratři Mitinové redukovaný náboj US (okorotčenaja skorosť - zmenšená rychlost) se střelou s počáteční rychlostí okolo 260 metrů za sekundu, určený pro výcvik ve střelbě na vzdálenosti do 150 metrů. Pro odlišení standardních nábojů vz. 1908 měly střely US zelené lakování po celém povrchu. Uvedeného speciálního střeliva se ale ne vždy dostávalo, takže byl specifikován i postup, kdy se ze standardního náboje vytáhla střela, vysypaly se dvě třetiny prachu a pak se vkládala zpět. To se samozřejmě odrazilo na výraznější balistické křivce, a proto byla na těle tlumiče vyražena tabulka pro řádné nastavení mířidel s tím, že účinný dostřel fakticky klesl pod 200 metrů. Ať tak či onak, balistické vlastnosti redukovaného náboje odpovídaly požadavkům na střelivo pro použití zbraní s tlumičem. Glušitěl (tlumič) S-40 sestával z válcového těla s vloženým kónickým kalíškem vytvářejícího pro vytékající prachové plyny mezikruží a dvěma plnými pryžovými kotouči. Na ústí hlavně se tlumič upevňoval výřezem v trubici zadní části a zajišťovalo jej zachycení za základnu mušky. První výstřel prorazil v kotoučích otvor, jímž unikaly do atmosféry za střelou plyny vzniklé při výstřelu. Vzhledem k jejich vysoké teplotě neměly kotouče vyšší životnost a účinek tlumiče po čtvrtém až pátém výstřelu prudce klesal. Některé zdroje uvádějí, že přepážky měly vydržet 60 ran, pak je bylo třeba vyměnit. I podle těchto zdrojů byl ale problém v mrazu, kdy docházelo k tvrdnutí materiálu a tedy k jeho rychlejšímu opotřebení (životnost klesla na třetinu). Později se proto přepážky dělaly ve dvou provedeních, v zimním a letním. Tlumič S-40 vstoupil do výzbroje Rudé armády koncem roku 1940 a byl určen pro potřeby diverzních operací v týlu nepřítele. Používali jej především partyzáni a odstřelovači operující blízko nepřátelských linií. Výroba skončila začátkem roku 1944 s celkovou produkcí mezi 70 000 a 100 000 kusy, což byla ve srovnání s ostatními armádami enormní čísla.
Bratři Mitinové vytvořili také několik obdobných tlumičů pro revolver Nagant. Výsledný komplet používali průzkumníci či příslušníci NKVD, ale v neporovnatelně nižších počtech. Zabývali se ale i zcela odlišnou konstrukcí, která však patrně zůstala pouze na kreslícím plátně a patrně ani nevznikl prototyp. Jejich patent podaný v roce 1929 představoval silně upravený revolver Nagant i jeho náboj, jenž byl opatřen podkaliberní střelou ráže 5,6 mm, přičemž volný prostor v nábojnici a posléze v hlavni vymezoval sabot (profil, v němž je vsazena střela) vyplňující prostor mez vývrtem a povrchem střely. Na ústí hlavně se nacházel druhý spřažený válec, jenž měl na čele otvor, kterým mohla prolétnout střela, ale sabot se v něm zasekl, a zabránil tak spalným plynům uniknout z ústí. Odfuk nastal až v okamžiku, kdy střelec uvolnil spoušť, čímž došlo k uvolnění mezery mezi válcem a hlavní. V tu chvíli ale již s tlakem a teplotou, jež při úniku ze systému negenerovaly výrazný hluk. V kombinaci s podzvukovou střelou by měl být výstřel zcela mimořádně tichý ústí navíc nebylo třeba osazovat rozměrným tlumičem. Naopak slabiny spočívaly mimo jiné ve větší složitosti, nutnosti důkladného utěsnění mezer vůči tlakům nebo v tom, že po výstřelu bylo třeba extrahovat nejen prázdné nábojnice, ale i saboty z předního válce.
Zdroj:
https://www.vhu.cz/exhibit/sovetsky-pus ... umic-s-40/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlumi%C4% ... t%C5%99elu
https://escapefromtarkov.fandom.com/wik ... suppressor
https://mgarmsllc.com/bramit-suppressor ... ant-91-30/
https://www.firearmsnews.com/editorial/ ... sor/471525
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček