maďarsky: Nándorfehérvár, Belgrád; německy: Griechisch Weißenburg
44° 49′ N, 20° 28′ O
Bělehrad.. strategické místo nad soutokem Dunaje a Sávy, dějiště lítých bitev přinášejících radost vítězům a utrpení poraženým. Jen namátkou 441, 584, 602, 1068, 1124, 1182, 1232, 1319, 1440, 1456, 1521, 1688, 1690, 1693, 1717, 1739, 1789, 1806,1914, 1915, 1944, 1976..
V tomto článku se chci věnovat dějinám a středověké podobě hradu a opevnění. Detailní popis celého města nebude předmětem tohoto článku. ALE.. vzhledem k mnoha obléháním se s těmi nejznámějšími seznámíme v dalším samostatném textu.
Na starší thrácké a dácké osídlení navázali Keltové a jejich osada Singidun. Jméno převzali Římané jako Singidunum a v roce 29 našeho letopočtu se zde římská moc trvale uchytila a vznikl vojenský tábor IV. Legie Flavia s přístavem. To se později rozrostlo do jednoho z větších měst provincie Moeise. Po ztrátě provincie Dácie význam Bělehradu stoupl a Singidunum se stalo pohraniční pevností. Ta při dělení přešla pod správu Byzantské říše. Vojenská silnice vedla odtud přes Niš do Konstantinopole. Roku 441 zde ohněm a mečem zaúřadovali Hunové a páni se zde relativně často střídali – 470 Ostrogóti, 488 Gepidové, 504 Ostrogóti podruhé. Byzanc získala svou někdejší pevnost opět roku 510 a Justinián zde nechal v roce 535 postavit kamennou pevnost se stálou osádkou. V roce 584 město padlo za oběť Avarům, při balkánských taženích císaře Mauricia na konci 6. století opět sloužilo Byzanci, ale roku 602 jej znovu vyplenili Avaři. Význam města upadal a roku 630 dostali Slované svolení usídlit se v okolí města.
Karel Veliký se sem prý dostal s výpravou proti Avarům, roku 827 Bělehrad obsadili Bulhaři a roku 896 sem zaútočili pohanští Maďaři. Byzanc znovuovládla město roku 971. Car Samuel ale opět získal pevnost na Dunaji roku 976, aby ji Basileos II. Bulharobijce opět připojil k Byzanci roku 1018. Bulhaři pod vedením Petera Deljana roku 1040 Bělehrad nakrátko obsadili. Roku 1068 v rámci uhersko-byzantských válek obsadil Bělehrad král Solomon (Šalamoun). Město pak přecházelo z ruky do ruky. 1072 Byzanc, 1096 uherský útok, 1124 uherský Štěpán II. Bělehrad zničil, 1154 císař Manuel obnovil pevnost. Další útok Uher roku 1182 vedl k pádu pevnosti, ale Byzanc ji o tři roky později tentokrát diplomaticky získala zpět. Když tudy měla procházet vojska 3. křížové výpravy, obyvatelé raději uprchli do Niše a křižáci mluví o Bělehradě jako o pobořeném, opuštěném městě.
Pád Byzance po 4. křížové výpravě vedl k obsazení města Bulhary. Uherské království jej ale dobylo již roku 1232. Uherský král Štěpán V. se roku 1269 rozhodl řešit místní konflikty diplomatickou cestou. Při sňatku své dcery se Štěpánem Dragutinem, synem srbského krále Štěpána Uroše I., předal Mačvu s Bělehradem jako věno svému zeti. Ten zde vybudoval nové hlavní město. Po jeho smrti roku 1316, požadoval král Karel Robert Bělehrad a Mačvu zpět, což Štěpán Uroš II. Milutin, bratr Štěpána Dragutina, odmítal. Uhři tedy použili sílu a roku 1319 město dobyli. V roce 1386 zde proběhlo vojenské střetnutí mezi Zikmundem a jeho odpůrci. Roku 1403 se Bělehrad stal předmětem protiturecké politiky krále Zikmunda. Spolu s Golubacem a Mačvou byl udělen v léno srbskému despotovi Štěpánovi Lazarevičovi. Dřívější osmanský vazal, spravoval vlastní víceméně nezávislé panství a Zikmund jej chtěl zařadit do protitureckého tábora jako svého spojence a první nárazníkovou linii proti tureckému útoku. Viz viewtopic.php?p=461299#p461299
Několikrát vyplněné, pobořené a opuštěné město se opět stalo hlavním městem srbského státu. A začal jeho prudký stavební i kulturní rozvoj. Město prý mělo 40-50 tisíc obyvatel… no, pražské souměstí mělo za Karla IV. asi 40 000… Celá aglomerace, kam se přesunuli Srbové z Turky ohrožených míst možná, hradbami obehnané město určitě ne.
Roku 1426 v Tatě Zikmund a Štěpán uzavřeli smlouvu o nástupnictví po zatím bezdětném Štěpánovi. Zikmund souhlasil s nástupem Štěpánova synovce Đurađa Brankoviće do čela despotátu i s uherskou ochranou Srbska, ovšem s tím, že Bělehrad, Mačva a Golubac připadnou po Štěpánově smrti opět Uhrám. Když následující rok Štěpán zemřel na infarkt, Zikmund se rychle vypravil pevnosti uvedené ve smlouvě ovládnout. Brankovičovi se do plnění podmínek moc nechtělo a Bělehrad Zikmund získal až po vojenském nátlaku. Byla sem dosazena uherská posádka, stěhovali se sem uherští měšťané a srbský živel byl upozaďován. Roku 1436 se hejtmanem hradu stal chorvatský šlechtic a vojenský velitel Franko Talovac (Tallóci).
V roce 1440 krátce po obsazení Smedereva Bělehrad neúspěšně obléhal sultán Murad II. Další neúspěšné obležení následovalo roku 1456. Sulejman Nádherný pak město roku 1521 dobyl a udělal z něj jednak důležitou pevnost a současně i obchodní centrum. Roku 1688 bylo město dobyto vojsky pod velením Maxmiliána Bavorského, ale o dva roky později se jej opět zmocnili Osmané. V roce 1717 byl dobyt habsburskými vojsky prince Evžena a až do roku 1739 zde vládli Rakušané. Bělehradským mírem Bělehrad přešel opět do tureckých rukou. Další rakouský nástup znamenal dobytí města Gideonem Laudonem roku 1789, ale mezinárodní situace neumožnila další držení Bělehradu a roku 1791 nad jeho hradbami opět zavlál turecký prapor. V průběhu prvního srbského povstání byl Bělehrad obsazen vzbouřenci roku 1806, o rok později padla i pevnost. Turci opět ovládli město roku 1813. Nicméně další srbské povstání a diplomatická aktivita nakonec vedly k tomu, že byla roku 1830 vyhlášena srbská autonomie a roku 1841 se Bělehrad stal oficiálně srbským hlavním městem. Dne 18.dubna 1867 turecká posádka opustila pevnost a její velitel Ali Riza předal knížeti Mihailovi klíče od jejích bran. Tím bych asi exkurz do historie Bělehradu ukončil. V současnosti je namístě pevnosti park, řada dětských hřišť, sportovišť (nevím proč prostor před bastiony tak vybízí k vybudování kurtů), srbské vojenské muzeum a volně přístupné exponáty
