Tvář středověké bitvy

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Heiss
svobodník
svobodník
Příspěvky: 23
Registrován: 21/5/2025, 14:04
Kontaktovat uživatele:

Tvář středověké bitvy

Příspěvek od Heiss »

"Face of Battle" je kniha Johna Keegana z poloviny sedmdesátých let, která dala vzniknout novému přístupu ve zkoumání vojenské historie. Keegan v ní ukazuje, že bitvy je možné popisovat nejen z pohledu generálů, ale i obyčejných vojáků, a to bez ohledu na období: jeho tři případové studie, které rozebírá, jsou Agincourt, Waterloo a Somma. Vždy se v nich sice zaměřuje na britské vojáky, nicméně jeho metodologie je univerzální a dá se aplikovat prakticky kdekoli.

Keegan se ve své práci zaměřoval také na psychologii bojujících, čímž se svým způsobem zařadil do proudu nové vojenské historie. Načasování jeho práce však znamenalo, že v záplavě publikací zaměřených na "obraz fenoménu v pramenech" u českých historiků spíše zapadla. Nejsem si vědom, že by tento přístup byl v našem současném historickém bádání oblíben a praktikován, což je přitom škoda – česká vojenská historie potřebuje revizi některých mýtů jako sůl.

A proto zakládám toto vlákno. :wink:

Začít můžeme třeba v raném středověku. Před pár dny proběhla v Itálii reenactorská akce zaměřená na rekonstrukci různých kultur mezi pátým a sedmým stoletím a tamní boje představovaly docela zážitek z hlediska koordinace účastníků ze všech koutů střední a jižní Evropy. Podíval jsem se proto do pramenů a literatury a výsledky shrnul v tomto článku.

Zejména jde o to, že...

:arrow: Hudební nástroje skutečně fungují a mají svou obrovskou roli na bojišti
:arrow: Ani středověké vojsko se neobejde bez dobře fungujícího řetězu velení
:arrow: Jazykově odlišné části vojska by neměly bojovat (a ani většinou nebojovaly) spolu
:arrow: Pokud budeme chtít využívat reenactment jako prostředek vědeckého výzkumu, množství účastníků je klíčový faktor, na který bychom měli dávat zvlášť velký pozor
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 16395
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Tvář středověké bitvy

Příspěvek od Rase »

Moc děkuju za zajímavé čtení. Osobně chodím s píkou při rekonstrukcích bojů z 15. století. Ona sehranost jednotky je opravdu hodně důležitá a ono rozhození formace je občas dost patrné - byť se používají všelijací krajníci a podobně, co se snaží kompaktnost udržovat. Rozkazy jedeme dobové, ale v boji se stejně lidi komandují i česky, aby si toho člověk vůbec všiml. Jednou jsem takhle zůstal s první řadou v boji, i když zbytek formace odešel. Byli jsme zabraní do sekání a bodání a vůbec si nevšimli, že byl rozkaz k ústupu. Dlouho sme tam vydrželi a díky píkám sme si před sebou navršili val z mrtvol nepřátel (nejlepší je s píkou sekat, ne bodat). Po nějaké době sme se stáhli ke zbytku jednotky, ale když sme je našli, byli všichni mrtví. Tam nás po chvíli smázli plecháči (zezadu) - v tom chaosu člověk nemohl použít píku a s malou pobočkou stejně nic nenadělá.

IMG_9321.jpeg
Naposledy upravil(a) Rase dne 18/6/2025, 11:45, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
pjaro77
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2276
Registrován: 13/11/2019, 17:19

Re: Tvář středověké bitvy

Příspěvek od pjaro77 »

Ako sa signalizovalo v stredovekej bitke ? Bola nejako vylepšená proti napríklad rímskym spôsobom ?
Heiss
svobodník
svobodník
Příspěvky: 23
Registrován: 21/5/2025, 14:04
Kontaktovat uživatele:

Re: Tvář středověké bitvy

Příspěvek od Heiss »

pjaro77 píše: 18/6/2025, 11:40 Ako sa signalizovalo v stredovekej bitke ? Bola nejako vylepšená proti napríklad rímskym spôsobom ?
Římané používali podle svých manuálů trubky, rohy a polnice, z nichž každá se používala na něco jiného. Šlo o to, že jejich zvuk byl odlišný, takže vojáci mohli rozlišit povel ústupu od povelu k postupu, nicméně podle dobové teorie byla potřeba vždy dvojice nástrojů (roh a trubka, polnice sloužila k organizaci činností v táboře).

Na tomto systému je zajímavé, že nachází svou obdobu v Číně, která byla založena na kombinaci bubny – gong. Vzhledem k tomu, že i dvě takto organizované armády používaly pouze dva nástroje a že není příliš těžké takový systém navrhnout a zavést, bych řekl, že si většina vrcholně a pozdně středověkých armád poradila s jeho obdobou.
Rase píše: 18/6/2025, 10:36 Jednou jsem takhle zůstal s první řadou v boji, i když zbytek formace odešel. Byli jsme zabraní do sekání a bodání a vůbec si nevšimli, že byl rozkaz k ústupu. Dlouho sme tam vydrželi a díky píkám sme si před sebou navršili val z mrtvol nepřátel (nejlepší je s píkou sekat, ne bodat). Po nějaké době sme se stáhli ke zbytku jednotky, ale když sme je našli, byli všichni mrtví.
To je super příhoda! (ve smyslu super jako případová studie pro výzkum, na tom bojišti to muselo vypadat jinak :D )

Jak hlubokou formaci jste měli? Jak daleko se stáhli ostatní? A nepřišlo ostatním divné, že tam zůstáváte?
Odpovědět

Zpět na „Výzbroj, technika, taktika, armády“