Mongolská říše
vojenské střety _ chronologicky
III. část
Bitva Wadi al-Khazandar _ roku 1299
1241 – 1242
Mongolové pod vedením Batu-chána a Khadana (Quadan) napadli Bulharsko a donutilo jej platit roční poplatky jako vazal Mongolské říše.
1241 – 1246
Mongolské nájezdy převážnou měrou skončily Ogatajovou smrtí v roce 1241, po níž následoval čtyřletý zápas o trůn. Veškeré dění tohoto období se točilo kolem dvou nejstarších synů zesnulého vládce. Kugluka, jenž byl nakonec v lednu 1246 jmenován chánem, a Batu, který obdržel titul chána východní Evropy a severozápadní Asie (chanátu Zlaté hordy s hlavním městem v Saraji na Volze).
1243
Mongolové si zajistili dominantní postavení v Malé Asii vítězstvím nad Seldžuky u Kosedaghu a zmocnili se zbylých částí Chvárizmu a také Anatólie.
1244
Chvárezemské oddíly, které se pokoušely přemoci Mongoly, dobyly a vyplenily Jeruzalém. Ve spojení s Egypťany ještě u Gázy zvítězily nad křižáky a jejich muslimskými spojenci z Damašku. Evropa odpověděla další křížovou výpravou.
1245
Františkánský mnich Jan (de Plano Carpini) přicestoval jako evropský emisar do mongolského tábora na Dněpru. Odtud pokračoval dále a roku 1245 dorazil do Karakorumu, nacházejícího se jižně od Bajkalského jezera.
1252
Evropský vyslanec Vilém z Rubruku (William de Rubruquis) – původem z Flander odcestoval na východ s úmyslem navštívit mongolského velkého chána. Slíbil, že se jej pokusí přesvědčit, aby křesťanskou Evropu nechal v klidu a své další výboje obrátil proti muslimům.
Mongolové kontrolovali čínský Jun-nan. Dnešní provincie na jihu Číny, severozápadní část byla součást Tibetu.
1253
Mongolové podnikli první invazi do Vietnamu. Vyplenily prázdnou Hanoj. Veliké vedro je, ale nakonec donutilo opustit Vietnam.
1253 – 1256
Mongolové, jimž nyní stáli v čele Ogotajův synovec Mangu s Kublajem, dobyli thajské království Nan-čao (dnes Jun-nan, Kuej-džou a část Kuang-si) v letech 1253 až 1256. Mnozí Thajci pak přesídlili do údolí řek Iravadi a Menam, tlačíce před sebou Barmánce, Mony a Kmery.
1256
Zakladatel mongolské ilchánské dynastie Hulagu-chán se zmocnil pevnosti, kterou držela sekta Vrahů. Nechal pozabíjet obránce této bašty a perskou větev sekty nechal vyhladit.
1257
Segutu vtrhl v roce 1257 v čele mongolské armády do Annamu. Čamy zahnal do hor, kde se pak zorganizovali do ozbrojených tlup.
Mongolové v roce 1257 dobyli Tonkin včetně Hanoje.
1257 – 1259
Mangu dovedl Mongoly k celé řadě vítězství ve válce s jihočínskou dynastií Sung. Konflikt skončil s jeho úmrtím.
1258
Hulagu-chán se se svými mongolskými oddíly (120.000 až 150.000 mužů, včetně spojenců z Gruzie a Arménie o síle cca 40.000 mužů) zmocnil severní Mezopotámie včetně Bagdádu a roku 1258 násilně ukončil existenci abbásovského chalífátu. Ilchánský vojevůdce Kitboga (Ket-Buka, Ketbugha) uzurpoval severní Sýrii v letech 1258 až 1260 a spojil se s Bohemundem VI. Antiošským proti mamelukům.
1259
Mongolové ze Zlaté hordy vtrhli pod vedením Tulubagy a Nogaje do Slezska, kde vyplenili Krakov, Snadoměř a Bytom.
1260
září 1260 – Západně od Eufratu u Ain Džalútu (poblíž Nazaretu) zasadily mamelucké oddíly (o síle až 100.000 mužů) zdrcující porážku malé mongolské armádě (cca 25.000), po jejímž boku bojovali také někteří křižáci. Mongolský vůdce Kitboga byl zajat a popraven.
prosinec 1260 – Malý mongolský oddíl o síle 6.000 jezdců byl vyslán Hulagu-chánem do Sýrie, aby bránil jeho zájmy. Ten se střetl v první bitvě u Homsu s mameluckým vojskem a byl poražen.
1260 – 1261
Mangův nástupce Kublaj-chán vedl v letech 1260 až 1261 občanskou válku se svými soupeři, mimo jiné též s mladším bratrem Arikbukou a Ogatajovým vnukem Kajdou.
1261
Uherský král Béla IV. odrazil druhý mongolský vpád.
1261 – 1262
Mongolové spolu sváděli v letech 1261 až 1262 nerozhodnou občanskou válku v oblastech Kavkazu. Na jedné straně stáli Ilchánové se svým vůdcem Hulagu-chánem, na druhé straně bojoval Berekův chanát Zlaté hordy, spolčený s mameluky.
1266 – 1287
Několik hindských států, mezi nimi také Gundžarát a Málva, vyhlásilo nezávislost na Mongolské říši v letech 1266 až 1287. V odvetu směřovaly četné mongolské nájezdy do severní Indie.
1274
S využitím korejského loďstva, jehož část se předtím ztratila v bouři, se Mongolové zmocnili ostrovů Cušima a Iki. Do Japonska vtrhli z Hakatského zálivu (Ajkozaki), nacházejícího se na severu ostrova Kjúšu. Japonci je snadno zahnali zpátky (bitva u Buen´ei 20.listopadu 1274). Japonci postavili vojsko o síle 5.000 až 10.000 mužů. Mongolské síly jsou odhadovány mezi 23.000 až 30.000.
Poslední svobodné Ruské knížectví, Smolensk bylo podrobeno Mongoly ze Zlaté Hordy.
1276 – 1279
Za Subotajova vnuka Bajana Mongolové uzavřeli dobývání čínské dynastie Sung (1276 až 1279). Hlavního města Chang-čou se Mongolové zmocnili roku 1276. V roce 1279 vyhráli rozhodující námořní bitvu v Kantonském zálivu.
1277
Barmské oddíly zaútočily na stát Kanngaj, v podstatě čínský satelit, ale u Ngasaunggjanu je porazila mongolská armáda, oproti nim jen asi třetinová. Poražené Barmánce pak vítězní Mongolové pronásledovali až do barmského Bhama.
1279
Po dobytí celé Číny založil Kublaj-chán roku 1279 novou čínskou dynastii Juan s hlavním městem v Pekingu.
1281
Ilchánští Mongolové zaútočili na Sýrii. Nic jim nepomohla ani pomoc některých křižáckých kruhů, neboť nad nimi zvítězila v druhé bitvě u Homsu (29.říjen 1281) mamelucká armáda sultána Kalauna. Mongolské síly jsou odhadované na 50.000 a jejich spojenců mohlo být až dalších 30.000 (převážně Gruzinci a Arméni). Síla mamelucké armády není známa.
Ani druhý pokus o vpád do Japonska Mongolům nevyšel (bitva u Koan). Japonci zčásti útočníky díky své vojenské strategii – přímým protiútokem na vyloďující se plavidla - , zčásti jim pomohla bouře, která mnoho mongolských lodí proměnila v trosky. Jen málo Mongolských nájezdníků přežilo. Síly invazní mongolské armády jsou odhadovány na 140.000 mužů, přičemž se snad jen 20.000 zachránilo. Japonské síly jsou pak odhadovány na 40.000 až 60.000 mužů.
1283
Mongolové zvítězili nad Barmánci u Kaungsinu, pronikli až do Bhama a vybudovali pevnosti na horním toku řeky Irrawaddy.
1284 - 1285
Kublaj-chánův syn Togan dopravil do Annamu mongolské posily a zmocnil se Hanoje. Jeho vojsko Annamci porazili a neumožnili mu spojit se se Sogatovou mongolskou armádou, která byla nucena ustoupit do Čampy, kde byl Sogatu v roce 1285 zabit.
1287 - 1288
Mongolské oddíly, jimž velel Kublaj-chánův vnuk Je-su Ti-mur, se zmocnili Barmy v roce 1287. Padlo jim do rukou i hlavní město Pagan. Poté zde nastolili loutkovou vládu věrnou Mongolům.
Mongolské vojsko podruhé dobylo Hanoj, avšak annamský král Tran Nhon Ton jejich postup, již poslední, zastavil v bitvě u Bach Dangu (1288). Vietnamské vojsko bylo o síle více jak 10.000 mužů přičemž 4.000 až 4.500 v bitvě padlo. Invazní mongolské armáda z množství více jak 7.000 mužů přišla o nějakých 6.000 mužů.
1292
Džaláluddín Firuz Chaldži, zakladatel afghanské dynastie Chaldžů, odrazil mongolský vpád.
1292 – 1293
S mongolskou pomocí se princi Vidžajovi podařilo sesadit svého tchána Kertanagaru. Na singosarský trůn na Jávě pak usedl sám a v letech 1292 – 1293 se vypořádal s mongolským vpádem.
1297 - 1303
Mongolové znepokojovali četnými nájezdy Pandžáb od roku 1297, ale Alauddínovy oddíly z Dillí nájezdníky odrazily. Do Dillí se Mongolové nedostali, ač se o to dvakrát pokusili (1299 a 1303).
1299 – 1301
Ilchánští Mongolové s Ghazarem Mahmudem v čele dobyli Damašek a obsadili syrské území. V třetí bitvě u Homsu (Wadi al-Khazandaru) 22. – 23.prosince 1299 porazilo mongolské vojsko o síle cca 110.000 mužů (60.000 Mongolů, 40.000 Gruzinců a Arménů, 12.000 bojovníků Maronitské katolické církve). Jejich protivníkem bylo mamelucké vojsko o síle 20.000 až 30.000 mužů, které však v porovnání s Mongolským vojskem utrpělo mnohem menší ztráty. Po „Pyrhově“ vítězství se Mongolové stáhli ze Sýrie.
1300
Vpád, kterým chtěli Mongolové dostat zpátky Barmu, skončil u šanského města Mjinsaing. Dobyvatelé obdrželi výkupné a tak navždy odešli.
1303
Nad Ilchánskými Mongoly, kteří vtrhli do Sýrie, zvítězili mamelukové Mardž-as Súffara v bitvě, která se uskutečnila 20.- 22.dubna 1303 u Marj al-Saffaru. Mamelucké síly nejsou známé. Jejich protivník, Mongolové disponovali armádou o síle asi 80.000 mužů.
1305 – 1306
Alauddín se svými dillískými oddíly zdolal další mongolské vpády v letech 1305 a 1306. Šlo o poslední nebezpečné mongolské nájezdy na Indii.
1316 – 1335
Za vlády chána Abú-Saida (1316 – 1335) sváděli Ilchánští Mongolové boje s chánem Zlaté hordy v jehož čele stál Uzbeg. Válčilo se především na Kavkaze, ale někdy se těžiště zápasu přeneslo na sever, prakticky až k řece Těrek.
1329
Mongolové z Tranoxánie, vedení Tarmarširinem, pronikli až před brány Dillí, ale sultán Mohammed bin Tughluk se vykoupil.
1364
Korejská dynastie Wang se po mnoha letech zbavila Mongolské nadvlády. V roce 1364 je ze země vyhnal Li Tajdžo.
1368
Ču Juan-čang porazil se svou armádou rudých turbanů mongolskou dynastii Juan v jejím sídelním městě Pekingu a přijal pak jméno Tchaj-cu, císař nové dynastie Ming.
1369
Tamerlán (Timur Chromý) sesadil a nahradil chána čagatajských Mongolů, jež se soustředila kolem Samarkandu.
Nový čínský císař Tchaj C´ z dynastie Ming dobyl východní Mongolsko.
1379
Mamaj vyšel vítězně z vleklého mocenského zápasu o trůn chanátu Zlaté hordy. Jeho poražený rival Toktamiš nalezl útočiště u Tímúrovců.
1380
Mamaj se opět pokoušel o získání vlády nad chanátem Zlaté hordy v plném rozsahu, ale neuspěl. Na horním toku Donu jej totiž roku 1380 porazili ruští spojenci Dimitrije Donského, velkoknížete moskevského. Šlo o první ruské vítězství nad Mongoly.
1380 - 1382
Na řece Kalka porazil Mamaje jeho rival Toktamiš, který se v roce 1380 stal chánem Zlaté hordy. Rusko pak zdolal v taženích v letech 1381 až 1382. Dne 23.srpna 1382 se zmocnil Moskvy, jejíž mnoho pozabíjel.
1385
Toktamiš, mongolský chán Zlaté hordy, vtrhl se svými vojsky do Ázerbájdžánu. Přestože se musel záhy stáhnout, válečnému konfliktu se svým bývalým protektorem Tamerlánem se už vyhnout nemohl.
1388
Číňané vtrhli do Mongolska a zasadili tamní dynastii (původně Juan) drtivou porážku u Bui Noiru na řece Oxos a posléze dobyli řeku Kerulan. Prudkou ztečí vyhnali Mongoly z jejich hlavního města Karakorum.
Toktamiš a jeho vojska Zlaté hordy uskutečnili za Tamerlánovy (Timur) nepřítomnosti četné nájezdy na Transoxánii. Ohrozili dokonce i hlavní město Samarkand.
1389
Tamerlán (Timur) porazil svého někdejšího chráněnce, chána mongolské Zlaté hordy Toktamiše v bitvě o řeku Syr.
1391
V rámci války proti mongolskému chánovi Zlaté hordy Toktamišovi napadl Timur Chromý (Tamerlán) Rusko a zvítězil nad chánem Zlaté hordy v bitvě o step u Kandurče. Poté se vrátil domů.
1393 – 1394
Toktamiš, mongolský chán Zlaté hordy využil Tamerlánova (Timurova) tažení do Mezopotámie, Bagdádu a Gruzie a zaútočil na něj Avšak neuspěl, neboť jej Tamerlán zahnal zpět za Kavkaz.
1395
Tamerlán (Timur), který opět pronásledoval chána Zlaté hordy Toktamiše, zasadil nepříteli drtivou porážku roku 1395 na řece Těrek a pak uskutečňoval četná tažení do jižního Ruska, kde ničil a vraždil všude, kam vkročil, zvláště pak v Astracháni a sídelním městě Saraj.
1396
Na říčce Vorskla, jež protéká krajem nedaleko Dněpru, zvítězila mongolská vojska ze Zlaté hordy nad spojenou armádou Poláků a teutonských rytířů, které velel litevský kníže Vitov a chán Toktamiš v exilu.
1410 – 1415
Čínská armáda uskutečnila tažení do vnějších oblastí Mongolska.
Zdroje:
Historie válek – D.Brownstone a I.Franck – 1999
www.ageofkings.3web.cz
www.idcc.cz/bv/node
www.wikipedia.org