Mongolské vpády do Vietnamu
V polovině 13. století zažil vietnamský stát období těžkých obranných válek. Hrozba přišla, stejně jako ve staletích předtím a v historii ještě několikrát potom, ze severu, z Číny podmaněné rozpínavou mongolskou dynastií Jüan. Ambiciózní plán mongolského vůdce Čingischána a jeho nástupců vytvořit celosvětovou říši ohrozil téměř všechny státní útvary v Eurasii, od království ve střední Evropě až po Japonské ostrovy. Ve vietnamském státě Ðại Việt v té době vládnoucí dynastie Trần (1200-1400) odmítla vpustit mongolská vojska na své území, odkud měla v plánu obchvatem napadnout zbytky čínského území pod vládou domácí dynastie Sung. Mongolové využili této záminky k rozpoutání prvního z celkem tří vojenských tažení. Začátkem roku 1258 třicet tisíc Mongolů vedených generálem Uriangpadajem vniklo podél řeky Thao do Ðại Việtu. Když porazili ochranu hranic, nepřátelská armáda dorazila do Bình Lệ Nguyên (okres Tam Đảo). Vietnamské síly pod velením krále Trần Thái Tônga (1218-1277) se pustily do bitvy, ale před několikanásobně silnějším nepřítelem musely ustoupit. Královský dvůr se z hlavního města přes Rudou řeku stáhl do oblasti Thiên Mạc (okres Duy Tiên, provincie Hà Nam). A před odchodem uplatnil strategii "prázdných domů a zahrad". Nepřítel se zmocnil Thăng Longu, ale na ulicích nikdo nebyl a v domech se nenašel ani kousek jídla. Mongolové zpustošili město, ale jejich situace se rychle zhoršovala. Zásoby jídla došly. Menší skupiny vyrážely plenit do okolí, ale vracely se s prázdnýma rukama, navíc byly sužovány nečekanými útoky ze záloh. Vietnamské síly byli dobře obeznámeny se situací nepřítele, a proto v oblasti Hàng Than, Hà Nội, zahájily protiofenzivu. Povedlo se jim vyhnat Mongoly z hlavního města. Mongolové překročili Rudou řeku a ustoupili na sever. Když byli u Quy Hoà (pozemní stezka u Rudé řeky ve Vĩnh Phúc), byli napadeni náčelníkem Hà Bông, velitelem místních etnik. V panice přeběhli na druhou stranu hranice.
Když hrozba pominula, Vietové se vrátili k svému běžnému životu. Řemeslníci se pustili do opravy zničeného Thăng Longu. Ale mongolský císař, který převzal ideje velké čínské říše Chan, se poté, co završil dobytí celé Číny (1279), začal připravovat na rozšíření svého území na jih. Rovněž dvůr trầnského krále posiloval organizaci a přípravu svých vojsk, vyráběli se nové zbraně a zesílili ostrahu hranic. Na jaře 1283 se několik desítek tisíc Mongolů pod velením generála Sögetü vylodilo v Čampě (jižní Vietnam). Čamská armáda se na čele s králem Indravarmanem V. a princem Harigitem se postila do boje, ale postupem času byla vytlačena do hor. Patová situace ale prakticky znemožnila plán využít Čampy jako odrazového můstku k útoku na Ðại Việt. Napjatá situace vygradovala začátkem roku 1285, kdy vpadly mongolské armády do Ðại Việtu. Útok byl veden současně z několika směrů; ze severu od Jün-nanu a Quảng Châu (Kanton), sestoupilo na pět set tisíc mužů; z jihu zaútočily zbytky armád z výpravy proti Čampě. Armády byly doprovázeny válečnými loděmi. Tváří v tvář obrovské válečné síle se několik šlechticů i se svými jednotkami vzdalo, nebo přešlo na stranu Mongolů. Aby uchránil jádro armády, ustoupil generál Trần Hưng Đạo (1228-1300) k pevnosti Vạn Kiếp. Další boje probíhaly i na moři. Přesto, že se Vietům povedlo mongolský postup zpomalit, nezastavili jej. Když Mongolové dorazili do Thăng Longu, nalezli město stejně jako v roce 1285 prázdné. Velitel pěší armády, Kublajchánův potomek Toghan věděl, že trầnský císař se uchýlil do Thiên Trường a vyrazil tam s pozemní armádou. V té době se i mongolská flotila pod velením generála Sögetü probojovala do blízkosti Trương Yên. Trần Hưng Ðạo setrval na místě a císař s flotilou uprchli podél mořského pobřeží. Tento ústup však byl jenom lstí. Trần Hưng Ðạovy síly podnikaly na nepřítele nečekané útoky ze stran. Vojáci unikající flotily pak své lehké lodě zčásti nesli po souši a císař se nakonec obloukem vrátil do Thanh Hoá. Následovaly zdlouhavé manévrovací boje. Mongolská armáda zvyklá na chladné severní počasí těžko snášela vysoké teploty a letní dusno v roce 1285. Mnozí onemocněli a bojová morálka rychle upadala. Při kořistnických výpravách do okolí hlavního města je navíc sužovali partyzáni a vesničané útočící ze záloh vyhýbající se přímému střetu. Mongolové se najednou ocitli v pasti napětí a stresu. Trần Hưng Ðạo vycítil, že nastal čas zahájit protiofenzivu. V květnu 1285 zavedl armádu na sever, a nepřátelské síly tak rozdělil na dvě části. Tato taktika slavila úspěch a na ustupujícího nepřítele tvrdě doráželi partyzáni. Trần Hưng Ðạo nařídil nepřítele pronásledovat a podél ústupové cesty mu nastavil sérii pastí. pro zajímavost uveďme, že samotný mongolský vůdce Toghan propadl panice a poslední úsek cesty ho jeho vojáci přenesli v bronzové rouře. Mongolský generál Sögetü nevěděl o porážce mongolských vojsk a spolu s Omarem postupoval proti proudu Rudé řeky na Thăng Long, kde se doufal spojit s Toghanem. V Tây Kết padl do pasti. Sögetövi sťali hlavu a jiný významný velitel Omar uprchl na malé loďce.
Kublajchán se cítil dotčen těžkou porážkou v Ðại Việtu. Okamžitě nařídil přípravy na další expedici. Vojskům měl opět velet Toghan s Omarem. Toghan znovu vedl útok po souši přes horské průsmyky a údolí řek a na moře vyplulo asi 500 útočných lodí pod velením Omara, které následoval zásobovací oddíl 70 lodí. Mongolové vtrhli do země v prosinci 1287. Jízda a pěchota pod velením Toghana překročila hranici u Lạng Sơn a rychle postupovala na jih. Nesetkali se s vážnějším odporem a tak hladce dorazili až do pevnosti Vạn Kiếp, kterou Toghan přeměnil na svůj hlavní tábor, kde chtěl počkat na válečné lodě pod velením generála Omara. Generál Trần Hưng Ðạo zastával názor, že nepřátelskou flotilu je nutno zničit dřív, než se stihne spojit s pozemním vojskem. Sice se ji nepodařilo zadržet, ale alespoň zničit 70 zásobovacích lodí, které pluli za ní. Když Toghan viděl, že zásoby nepřicházejí, obsadil začátkem roka 1288 Thăng Long. Potřetí se opakovala situace, kdy Mongolové nalezli jenom opuštěné město. Velká mongolská armáda se opět začala rozpadávat v bezvýznamných potyčkách. Toghanovi v Thăng Longu začaly docházet potraviny. Když se dověděl o katastrofě zásobovací flotily, rozdělil svou armádu do dvou skupin a rozhodl se odtáhnout. Pozemní armáda se stáhla na sever a druhá část měla rameny Rudé řeky doplout na moře. Vietnamská generalita se tentokrát rozhodla úplně zničit Omarovu flotilu. Stalo se tak u řeky Bạch Ðằng, která je jedním z ramen Rudé řeky. Trần Hưng Ðạo obratným manévrováním a zátarasy přinutil mongolské lodě vplout do léčky, kde na ně zaútočil. Krátce nato nastal odliv, který odhalil hroty kůlů zařazených do dna. Mongolská flotila uvázla a stala se snadnou kořistí lukostřelců a lehkých člunů. V bitvě na řece Bạch Ðằng přišlo o život na šedesát tisíc Mongolů a bylo potopeno asi 400 člunů. Mezi zajatci byl i vojevůdce Omar a skupina jeho vysokých důstojníků.
Vítězstvím u řeky Bạch Ðằng a vyhnáním zbytků expedičních vojsk skončila třetí válka Vietnamu s Mongoly. Nutno však poznamenat, že obě strany byly vyčerpány a nedlouho po poslední bitvě totiž trầnský dvůr rozumně souhlasil s pravidelným odevzdáváním tributu do Číny, čímž po právní stránce přiznal vazalský vztah. Kublajchán znechucen těžkými ztrátami se spokojil s pravidelnými dary, a přestal se míchat do vnitřních záležitostí dvoru v Thăng Longu.
Zdroj:
https://sea-l.cz/media/1065/icmongolove.pdf
https://www.armyweb.cz/clanek/okno-do-h ... hodni-asie
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Vietnamu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tr%E1%BA% ... _T%C3%B4ng
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tr%E1%BA% ... %E1%BA%A1o
https://en.wikipedia.org/wiki/Toghon_(son_of_Kublai)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_ ... _Bach_Dang
