Ruská kolonizace Ameriky
V roce 1648 jakutský kozák Simon Dežnov a kupec Fjodot Popov v čele cca 90 kozáků na sedmi lodích (kočích) obepluli Čukotský poloostrov a jako první propluli Beringovou úžinou a prozkoumali i druhý břeh - Aljašku. Avšak když roku 1655 poslal Dežněv svoji zprávu o objevení Aljašky ruskému vládci, zpráva se z nepochopitelných důvodů do Moskvy nedostala. Tím se Rusové o Aljašce nedozvěděli a toto území dál čekalo na svého objevitele. Děžněvova expedice byla bouří rozehnána a několik kočí se ztratilo a jejich posádky se nikdy nenašly. Podle jedné z teorií jedna z Děžněvových lodí ztroskotala u pobřeží Aljašky a přeživší Rusové tam založili první neživotaschopnou osadu Kyngovej. Až v roce 1725 vyslal car Petr I. výpravu, která se měla pokusit nalézt americké břehy. Této výpravě velel Vitus Bering, námořní kapitán dánského původu. Jeho pomocníky byli Martin Spanberg a Alexej Čirikov. Výprava se musela po souši dostat z Petrohradu až k břehům Ochotského moře. Již to samo o sobě bylo vyčerpávající. Když se výprava po dvou letech dostala na Kamčatku, postavila plachetnici a vyrazila na východ. Po nějakém čase se vrátili zase zpět. Leč v Petrohradu se objevily pochybnosti o uskutečnění celé výpravy a tak se Bering rozhodl celou věc zopakovat. Tentokrát vyrazili se dvěma loďmi, přičemž jedna přistála na americkém kontinentu (nejspíše u dnešního města Sitka). Expedice si vyžádala mnoho životů (nemocem podlehl i samotný Bering), přesto se dokázala vrátit 28. srpna 1742 do Petropavlovsku a s sebou vezli i nezanedbatelný počet kožešin polárních lišek. Brzy po návratu ruské výpravy projevili o pobřeží Aljašky zájem ruští obchodníci a lovci s kožešinami, neboť zde žilo mnoho tuleňů, mořských vyder, bobrů, polárních lišek a korounů. Šlo o velice výnosný byznys a tak se kolonie začala rozrůstat a organizovat. Centrem území se brzy stal ostrov Baranof (město Novo-Archangelsk, nyní Sitka), avšak rozpínavost Rusů podnítila k boji indiánský kmen Tlingitů. Ten vytrvale útočil na ostrov a byl poražen až v roce 1804, jejich odpor však trval až do 50. let 19. století. Na Aljašce se nedařilo pěstování obilnin a tak obyvatelé často trpěli hladem. Tento problém mělo vyřešit rozšíření kolonie na jižní pobřeží Pacifiku.
První výprava na jih byla podniknuta v roce 1808 a účastnily se jí dvě plachetnice. Jedna loď při plavbě ztroskotala, ale druhé se podařilo dostat až ke kalifornskému zálivu Bodega. Zdejší půda se zdála být úrodná a proto kapitán Ivan Alexandrovič Kuskov (1765-1823) zakoupil celé území zálivu od domorodců. Roku 1812 zde již stála ruská pevnůstka známá jako Fort Ross (Форт-Росс) - opevněná palisádou a s různými hospodářskými budovami, kancelářemi, kaplí, dílnou i saunou. Kolonie se měla stát sýpkou celé ruské Ameriky, ale nestalo se tak. Obilnářství se ukázalo být nevýnosné a tak Rusové začali pěstovat jiné druhy plodin jako řepu, zeleninu, brambory, ovocné stromy a dařilo se zde i chovu dobytka. Ruský námořník a polárník, baron Ferdinand Petrovič Wrangel (1797-1870) se pokusil zamezit bezhlavý lov kožešinových zvířat a založil první kolonii na Yukonu. V těchto letech začali Rusové využívat řeku Yukon a po této řece se plavily ruské parníky postavené v místních loděnicích. Ale objevily se i problémy. Na jihu Fort Ross sousedil s Mexickým císařstvím, ale to nemělo pro ruskou kolonii mnoho pochopení. Mexičané začali kolem ruské pevnosti budovat kasárny a vojenská opevnění. Rusové rychle pochopili, že nemají šanci, jak se proti přesile Mexičanů ubránit a navíc původní stavy zvěře se navzdory vyhláškám pořád nezvyšovaly, taktéž nastaly organizační potíže se zásobováním, a tak se roku 1841 rozhodli kolonii prodat Spojeným státům americkým – tehdejšímu rivalovi Mexika. Prodej kolonie se uskutečnil mezi švýcarským migrantem Johnem Sutterem (1803-1880) a Alexandrem Rotčevem, za 30 000 piastrů. Rusové Fort Ross po uzavření obchodu ihned opustili.
Situace ruské kolonie na severu nebyla o moc lepší. Neustále narůstalo soupeření mezi Rusy a Brity (Kanaďany) a hrozilo, že o ruské území na Aljašce propuknou boje. Navíc když se v této kolonii přestala vyskytovat kožešinová zvířata (kvůli masovému vybíjení) a ruští akcionáři přestali vydělávat. Začali tedy tlačit na cara, aby kolonii na Aljašce prodal. Její udržení komplikovala též obtížná dopravní dostupnost. Po porážce Ruska v krymské válce byl osud kolonie zpečetěn. Spojené státy za Aljašku zaplatily 7 200 000 dolarů a k oficiálnímu předání území došlo 18. října 1867. Ohlasy na tuto transakci byly ve Spojených státech většinou kladné, neboť mnoho lidí věřilo, že Aljaška může posloužit jako základna pro rozvoj amerického trhu v Asii. Někteří odpůrci označovali nákup jako hloupost a argumentovali, že jde pouze o zbytečný kus půdy. Téměř všichni ruští osadníci z Aljašky odešli a země zůstala jen spoře osídlená až do začátku zlaté horečky na Klondiku v roce 1896.
Ruská koloniální osada na ostrově Kauai na Havajských ostrovech
Ruské lodě poprvé dosáhly břehů Havajských ostrovů roku 1804 pod velením Ivana Fjodoroviče Kruzenšterna, který se na ostrovech ihned snažil navázat vztahy s domorodým obyvatelstvem. Setkal se s tehdejším vládcem (aliʻinui) ostrovů Kauai a Niihau, Kaumualiim (1778-1824). Ten byl z ruského příchodu na ostrovy nadšen a údajně měl vyslovit přání, aby se jeho ostrovy staly protektorátem Ruského impéria, pokud by mu poskytlo dostatečnou ochranu před králem Kamehamehou Velikým (1758-1819), který v té době ovládal už šest z celkových osmi Havajských ostrovů. Brzy poté začala na ostrovech operovat Rusko-americká společnost, která se stala konkurentem stavitelům lodí z amerického Bostonu, kteří už dříve na ostrovech obchodovali s Čínou a Polynésií. V roce 1810 se ale oba domorodí vládci rozhodli předejít krveprolití, Kaumualii se podrobil oplátkou za post místodržitele. Kamehameha se tak stal havajským králem a Kaumualii de facto jeho vazalem. V lednu roku 1815 na ostrově Kauai ztroskotala loď Bering, patřící Rusko-americké společnosti, s nákladem za cca 100 000 rublů. Kaumualii ji zabavil a společnost na Havaj vyslala německého lékaře Georga Antona Schäffera (1779-1836) aby si získal přízeň místních vládců a vyjednal náhradu škod. Na Havajské ostrovy dorazil na podzim téhož roku a setkal se s králem. Zde seznámil Havajce se svými znalostmi z anatomie, které nadchly samotného Kamehamehu natolik, že mu daroval několik kusů skotu, vymezil ruské rybářské revíry a nabídl mu pozemky, kde by bylo možné postavit ruskou obchodní stanici. Kompenzaci za zabavený ruský náklad však odmítl. Schäffer se tak vypravil na ostrov Kauai, kde jednal s Kaumualiim. Ten pocítil šanci na obnovení své moci a to i na zbylé ostrovy. Schäffer slíbil veškerou pomoc Ruského impéria, oplátkou za zabavenou loď, monopol na obchod se santalovým dřevem, právo stavět neomezeně obchodní stanice a poskytnutí pracovní síly. Schäffer zanedlouho započal se stavbou tří pevností a v plánu byly i další. Pro expanzi ale byly potřeba lodě, a jeho flotila disponovala pouze obchodními, nikoliv bojovými. Tu chtěl zakoupit od Američanů, leč do obchodu hodilo vidle vedení Rusko-americké společnosti. Navíc Schäfferovi zakázalo pokračovat v jeho záměrech na obsazení Havajských ostrovů. Schäffer se tedy rozhodl alespoň vytrhnout z Havajského království alespoň ostrov Kauai a ten připojit k Ruské říši. Král Kamehameha si ale brzy ruských záměrů všiml a začal proti Rusům zbrojit. Američané, pro které Rusko-americká společnost byla silným konkurentem, tuto situaci uvítali. Společně s Kamehamehovými vojsky obklíčili jednu z ruských obchodních stanic, čímž donutili Rusy ji opustit. Během této akce se snažili sundat i vlajku společnosti, avšak obyvatelé Kauai ji zuřivě bránili. Ti Američané, kteří byli ve službách Schäffera, jej začali brzo opouštět a přidávat se k americké straně. Situace se dále vyostřovala, až nakonec přerostla v ozbrojený střet, při kterém zahynuli tři Rusové a desítky domorodců. Druhý den po bitvě (18. června 1817), dal Schäffer rozkaz svým mužům kolonii zcela opustit. Alexander Adams (1780–1871), skotský námořník v havajských službách, celý ostrov obsadil 27. června 1817 a nahradil ruskou vlajku vlajkou havajskou, což značilo definitivní konec ruské přítomnosti na Havaji. Pozdější představitelé Rusko-americké společnosti usilovali o znovudobytí Havaje, avšak jejich snahy pohřbil ruský ministr zahraničí Karl Nesselrode, který uvedl, že Havaj nemá pro Ruské impérium žádný strategický, ekonomický ani politický význam.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tlingitov%C3%A9
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Alex ... %8D_Kuskov
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand ... 8D_Wrangel
https://en.wikipedia.org/wiki/Georg_Anton_Sch%C3%A4ffer
https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Adams_(sailor)
https://en.wikipedia.org/wiki/Alaska_Purchase
https://www.geographicus.com/P/AntiqueM ... occhi-1858
