Velbloudí brigáda na Divokém západě

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 13176
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Velbloudí brigáda na Divokém západě

Příspěvek od Rase »

Výstřirettttžek.JPG

Velbloudí brigáda na Divokém západě

Divoký západ si povětšinou představujeme jako místo plné koní nebo dobytka. Poněkud překvapivě se zde ale proháněli rovněž velbloudi. Pokud byste navštívili Texas v 50. letech 19. století, byla by slušná šance, že některého uvidíte. Velbloudi sem totiž byli přivezeni, aby pomohli s přepravou zboží.
Americký ministr války a budoucí prezident Konfederovaných států amerických Jefferson Davis (1808-1889) věřil, že velbloudi pomohou přepravovat zboží na západ. Tato myšlenka nebyla přímo z jeho hlavy, ale dá se říci že se pro ni nadchl. Prvním Američanem, kterého napadlo využít velbloudy byl mladší poručík George Crossman během seminolských válek (na Floridě) ve 30. letech 19. století. Nápad předal majoru Henrymu Wayneovi, který se obrátil na senátora Mississippi kterým byl právě Jefferson Davis. Když se Davis stal ministrem války (v letech 1853-1857), přednesl nápad prezidentu Franklinu Pierceovi. Shledal se s úspěchem a Kongres vyčlenil třicet tisíc dolarů. Major Wayne se pak v doprovodu poručíka Davida Portera vydal na USS Supply na Střední východ, aby nakoupil nějaké velbloudy. Dne 15. února 1856 se loď vydala zpátky s 33 velbloudy na palubě. Cestou jeden zemřel a dva se narodili, takže dorazili 14. května s čistým ziskem jednoho velblouda. O rok později dorazila další loď, která zvýšila celkový počet o jedenačtyřicet. Patrně nepřekvapí, že vojáci si s nimi užili spoustu trápení. Samci byli neustále v říji, neposlouchali a tam kde se kůň nebo mezek dal zastrašit, byli velmi agresivní. Nemluvě o tom, že Američané neuměli vyslovit arabské povely a všelijak komolili i jejich jména. Naštěstí vláda dovezla i několik domorodců, kteří měli s velbloudy pomáhat. Nejslavnějším z nich byl jistý Hadji Ali, řecký konvertita Philip Tedro, jehož muslimské jméno bylo zkomoleno na Hi Jolly.

V polovině srpna 1857 se vydala velbloudí brigáda na cestu a šlo o opravdu kuriózní podívanou. V doprovodu blízkovýchodních pomocníků, v jejich pestrobarevných hábitech, vypadala karavana jako nějaký cirkus. Dojem umocnil ještě poručík Edward Fitzgerald "Ned" Beale, který nechal svůj vůz natřít jasně červenou barvou. Beale obvykle jezdil na mezkovi, ale při návštěvě jednoho vojenského stanoviště se vydrápal na bílého velblouda jménem Seid. Pohled na vojenského důstojníka sedícího vysoko na bílém velbloudovi udělal bezpochyby nemalý dojem. Beale navíc nemohl být se svými velbloudy spokojenější. Unesli dvojnásobný náklad a obzvláště dobře snášeli vyprahlé země mezi Albuquerque a řekou Colorado. Během třiceti šesti hodin bez vody koně a mezci trpěli, ale velbloudi pokračovali bez sebemenšího zaváhání. V závodě s konkurenčními mulami dosáhli skvělých úspěchů a to beze ztrát jediného zvířete. 17. října 1857 dorazili velbloudi k řece Colorado a narazili na vojenský parník. To musela být jedna z nejneobvyklejších událostí v dějinách amerického západu. Divokou řeku překročili bez ztráty jediného velblouda, byť přišli o dva koně a deset mul. Karavana velbloudů dorazila v listopadu do Fort Tejonu v Kalifornii, stále vezla náklad 600 až 800 liber. Jejich historická mise byla splněna.
Vypuknutí občanské války v roce 1861 na dlouhou dobu ukončilo veškeré naděje na výstavbu železnice podél 35. rovnoběžky. Vláda už pro své velbloudy neměla žádné využití a tak byli buď prodáni jako vojenský přebytek, nebo je nechali volně toulat po západních pouštích Arizony a Kalifornie.

Celý příběh měl ale zajímavé pokračování. Zmíněný Hadji Ali zůstal na Jihozápadě, doručoval poštu, vozil zboží a dokonce sloužil u kavalérie jako zvěd. V Tucsonu se seznámil s jistou Gertrudis Serna, v roce 1880 se s ní oženil a měli dvě dcery. Zemřel v písečné bouři roku 1902, když se vydal hledat zatoulaného velblouda. Později jejich těla nalezli nějací kovbojové. Poslední velbloud z původní skupiny zemřel ve věku 80 let roku 1934 v zoologické zahradě v Los Angeles. Průměrná délka života těchto zvířat je přitom pouze 50 let. Poslední potomek původního stáda, byl odchycen v divočině Arizony roku 1946. Poslední hlášené pozorování divokého velblouda v Severní Americe bylo v Baja California v roce 1956.

Zdroj:
https://truewestmagazine.com/article/hi ... mel-corps/
https://www.google.com/search?client=fi ... inole+Wars

Výstřrerttttižek.JPG
camels-bill-arhendt.jpg
autorem obrazu "Camels" je Bill Arhendt
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „ostatní“