O československých vrtulnících nemáme prozatím na Palbě ani čásku. Je to asi dané nízkým povědomím o čs. konstrukční škole, mladší čtenáři přece jen znají asi jiné konstrukce. Za to, že se nad našimi hlavami prohánějí dnes pouze stroje západní a východní provenience vděčíme „moudrému“ rozhodnutí velkého bratra z východu (samozřejmě za podpory jeho místní kohorty) . Ten umístil výrobu vrtulníků do Polska, díky tomu naše armáda mohla později vyměnit své MiGy 29 za vrtulníky W-3A Sokol.
Ještě během okupace byla do protektorátu přemístěna výroba německého vrtulníku Focke-Achgelis Fa 223 Drache. V podzemní továrně Weserflug GmbH v Rabštejně probíhala konečná montáž tohoto vrtulníku, před osvobozením zde byly sestaveny tři kompletní Fa 223. Po válce zde zůstal materiál pro cca 30 strojů, továrna Avia v letech 1946-48 zrekonstruovala dva Fa 223 a později je pod označením VR 1.1 a 1.2 Bezpečnostní letectvo a VLÚ. Počátkem 50. let byl z dílů těchto poškozených vrtulníků postaven VR 3.1.
Vývoj čs. vrtulníků v poválečném období je u spojen se jménem ing. Jaroslava Šlechty. Ten se ke konstrukci vrtulníků dostal během svého nasazení v Německu v letech 1942-43. Již v té době navrhl vlastní cyklické řízení rotorových hlav a dalších ovládacích prvků vrtulníku. Po válce tyto své systémy přihlásil k patentování.
Jeho první projekt nesl jméno XE-I, mělo se jednat o stroj se dvěmi protiběžnými prolínajícími se rotory. XE-I zůstal jen u projektu, další Šlechtův projekt, jednomístný XE-II, se již dočkal realizace. První vzlet (zatím upoutaný) proběhl 14.12.1949, 5.9.1950 poprvé pilot František Janča vzlétl k volnému letu. Později byl XE-II poněkud zcivilizován, místo trubkové konstrukce dostal prototyp potah trupu. Bohužel 16.5.1952 došlo ke katastrofě, pilot Janča vyskočil v malé výšce z poškozeného stroje a zahynul.
I přes tuto tragédii pokračoval Šlechta ve vývoji dvoumístného lehkého vrtulníku. Problémem byl pohon, motor Praga D disponoval výkonem jen 75 HP. Postupně se podařilo jeho výkon zvednou až na 82 HP (verze DH). Stavba prototypu HC-2 začala již v roce 1951, první volný let se uskutečnil 3.12.1954. HC-2 byl již koncipován jako vrtulník pro praktické využití. Ve své době se jednalo o konstrukci plně srovnatelnou se světem. HC-2 získal několik světových rekordů ve své třídě. V roce 1956 bylo rozhodnuto o přesunutí výroby vrtulníků do n.p. Moravan Otrokovice. Zde bylo vyrobeno 17 sériových HC-2.
Motor Praga DH nedisponoval dostatečným výkonem, bylo proto rozhodnuto o jeho nahrazení výkonnějším motorem M-110H o výkonu 117 HP. Takto upravený HC-2 byl vyráběn pod označením HC-102 od roku 1961. Bylo postaveno 21 nových strojů a 15 strojů bylo modifikováno s předchozí verze. Armáda používala HC-102 pod označením VR-2.
Další vývoj směřoval k projektu většího vrtulníku pro širší použití. V roce 1956 byly započaty práce na víceúčelovém vrtulníku pro 4 až 6 osob, případně 330 kg nákladu. Pod označením HC-3 vzlétl 14.5.1960 poprvé prototyp poháněný motorem M-108H. Ten však nedosahoval předpokládaných parametrů, jeho výkon byl jen 220 HP místo předpokládaných 270 HP. Jeho dalším vývojem byl nakonec tento výkon dosažen, nicméně motor nebyl vhodný pro sériovou výrobu. Nicméně vývoj pokračoval dál, verze se sovětským motorem AI-14VF, označená jako HC-3A, se ukázala ve velmi dobrém světle. Byly vyrobeny dva prototypy, které byly testovány v různých úlohách – dopravní, sanitní, bitevní, zemědělská. Bohužel k 31.12.1965 je vývoj vrtulníků u nás zastaven...
Nezávisle na skupině ing. Šlechty vznikla v otrokovickém Moravanu pracovní skupina pod vedením ing. Jana Mikuly (později vedoucí vývoje slavné Z-50). Za použití již vyráběných dílu vrtulníku HC-102 byl 7.10.1960 zalétán prototyp Zlín Z-35 „Heli Trenér. Problémy s pohonem vyřešilo použití silnějšího motoru M-332 o výkony 140 HP. Po poškození Z-35 bylo rozhodnuto o montáži výkonnějšího motoru M-337 o výkonu 160 HP. Tak vznikl prototyp Z-135, později měl upravený na verzi Z-135A s rotorem o průměru 10 metrů. Ten však již nikdy nevzlétl...
Vývoj řadu HC ještě pokračoval v roce 1967, na podzim tohoto roku bylo rozhodnuto o zahájení vývoje vrtulníkuHC-4. Ten navazoval na projekt VK-4. Jako pohonná jednotka měl být využít upravený turbovrtulový motor M-601H, stroj měl být HC-4 se začal stavět v n.p. Orličan, v říjnu 1971 byly však všechny práce zastaveny. Výroba malých a středních vrtulníků se přesunula v rámci RVHP do Polska. To byl konec vývoje čs. vrtulníků....
Použité zdroje:
Václav Němeček – Československá letadla 2
Václav Svoboda - Vrtulníky
