No a četl jste ty dlouhé rozbory? Čistě pro palbu pěchoty proti pěchotě je asi vhodnější dvouřad, má vyšší palebnou sílu:
Já píše:Dva řady jsou snazší pro manévrování, a v první řadě mají maximální palebnou sílu, protože všechny zbraně mohou snáze pálit
Já píše:Důsledkem bylo, že třetina francouzské palebné síly byla nevyužita, nebo byla neefektivní.
Já píše:základní matematika je jasná
Já píše:Při 800 lidech v batalionu, bude britský batalion široký cca 200 metrů, francouzský proti němu bude zabírat 133 metrů. Britský vyšle cca 1600 kulí za minutu, francouzský asi 1050.
Já píše:Hlubší sestava znamená vyšší ztráty v případě zásahu, zejména dělostřectvem, ale pěchotní palbou také
Ale nejde jen o palbu a nemá mnoho smyslu porovnávat v tomto ohledu dvě stejně početné formace, protože šedé jsou teorie, války strom se zelená. Vy se ptáte:
Má to stejnou váhu i při boji desetitisícových armád? Nebo jen u menších celků?, a já napsal:
Poměřovat jeden batalion na jeden je příliš umělé; má to svou váhu, pochopitelně. Jestli "stejnou", to je celkem nemožné nějak paušálně říci. Za určitých podmínek převáží výhody tří řadů, za jiných podmínek výhody dvou řadů. Každý může subjektivně zaujmout postoj, jaký se mu líbí. Faktem zůstává, že kromě Britů (a Španělů a Portugalců) dvěma řadům nikdo přednost nedával. Tři řady rakouské, pruské nebo ruské pěchoty byly rovněž schopny plně využít své palebné síly, protože jejich první řad "se nestyděl" před nepřítelem zakleknout. Teoreticky by tedy měli mít výhody na své straně... a přitom: Austerlitz, Jena, Friedland, Eggmühl, Wagram, Lützen.
Ovšem že se v tom ztrácíte, to mě vůbec nepřekvapuje. Není to nic jednoduchého, protože do věci vstupuje velmi mnoho proměnných, a proto:
Já píše:Je to neuzavřené téma. Jisté je, že není klíčem k vítězství a že rozhodně neplatí, že by dva řady byly jednoznačně pokrokové či výhodnější.
Zejména po napoleonských válkách, když se ve Francii opět rozhořela diskuse o pěchotní taktice (která tam byla velmi živá po celé 18. století) se většina autorů přiklání ke dvěma řadům (Napoleon, Fririon, Gouion-Saint-Cyr, Tanski, Chambray, Marmont; všichni citováni Jeanem Colinem, většina a další jsou dohledatelní na google books zejména v různých číslech Spectateur militaire ze 30. let). Přesto, jak jsem psal, byly dva řady definitivně zavedeny až ministerským rozhodnutím z 10. července 1858, které říká: "Formace ve třech řadech je zrušena a nahrazena formací ve svou řadech."
J.
PS citujete Dzina, ale ten se ptal z opačné strany. Totiž jestli náhodou trojřad, protože jeho formace je kratší a tedy představuje při stejných počtech kratší cíl, není ve výhodě dané tím, že menší cíl se hůře zasahuje. Vy píšete o koncentraci palby, a já s vámi souhlasím. Ve skutečnosti ovšem je to tak, že by nestřílel jeden batalion na jeden batalion, ale první linie brigády na první linii divize, apod. Plus dělostřelectvo, plus manévr, plus tirajéři, a význam té elementární matematiky 1600 kulí proti 1050 kulím se z bojiště, podle mého názoru, do "jisté míry" vytrácí. Kdyby šlo o sport, pak je to jasné. Ale sport to není.
PPS má-li někdo dojem, jak občas slýchám už mnoho let ostatně, že mě zajímají jen ty "mé předpisy" a že válka je něco jiného, tak třeba právě otázka palby francouzské pěchoty může snadno posloužit k vyvrácení podobných dojmů. Předpis chce, aby první řad při palbě zaklekával, a aby při palbě dvou řadů třetí řad nabíjel zbraně druhému řadu. Takže bych měl chodit a vykládat, že takhle to prostě bylo. Díky řadě pramenů, které popisují praxi běžnou u francouzské pěchoty a vycházejí z ní (Ney, Morand, Chambray, Tanski, a mnoho jiných), víme, že fr. pěchota jednoduše salvou střílela naprosto minimálně, že zaklekávat se jí nelíbilo, a že to nabíjení zbraní pro druhý řad nefungovalo, jak si autoři předpisu mysleli, že by mohlo. Podstatné je mít v ruce ty prameny.