Pevnost Port Artur před rusko-japonskou válkou

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3518
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Pevnost Port Artur před rusko-japonskou válkou

Příspěvek od jarl »

Pevnost Port Artur před rusko-japonskou válkou
Obrázek
V místech, kde se před více nežli sto lety odehrávaly urputné bitvy, se dnes nachází velké čínské město Li-šun (Lü-shun) a někdejší události již připomíná pouze několik zachovalých dělostřeleckých baterií a především několik působivých památníků obětem rusko-japonské války, z nichž jeden je zobrazen na úvodní fotografii. Ovšem počátkem 20. století se toto místo nazývalo Port Artur a přitahovalo pozornost celého světa. Čtenáři tehdejších novin pozorně sledovali vývoj krvavých bojů, které se staly předobrazem apokalyptických válečných hrůz, jež měly o něco později naplno vypuknout na bojištích První světové války.

I. Port Artur jako čínská námořní základna.
Tento východoasijský přístav dostal pojmenování Port Arthur podle anglického kapitána Williama Arthura, který zdejší pobřeží zmapoval během takzvaných opiových válek, a Rusové si jej později upravili na Port Artur (Порт Артур). Proto ve všech článcích o rusko-japonské válce zásadně používám tento název, třebaže v našich podmínkách je rozšířenější anglická verze Port Arthur a Japonci jej nazývají Rjódžun. Existuje však ještě jedna verze, podle níž Britové pojmenovali tento přístav podle mýtického krále Artuše, což se mi ale nezdá příliš pravděpodobné. V době kdy zde zakotvila loď kapitána Arthura tu stála bezvýznamná osada Lü-šun-kchou a nikdo z nemnoha tehdejších obyvatel si jistě nedokázal představit, že se jejich poklidný přístav za několik desetiletí promění v důležitou námořní základnu.

To bylo dílo dvou mužů, kteří se zapříčinili o to, aby se ze zapadlé vesničky stal strategicky významný objekt. Prvním byl mocný čínský místokrál několika provincií jménem Li Hung-čchang (Li Hongzhang), jenž v Číně prováděl velké ekonomické a vojenské reformy, a budoval i silné námořnictvo, pro něž potřeboval odpovídající přístavy. Druhým byl německý dobrodruh Constantin von Hanneken, který tu působil jako instruktor čínské armády a od svého chlebodárce dostal zadaní najít vhodné místo, kde by se ona nová námořní základna dala vybudovat.

Obrázek
Von Hanneken

Severní eskadra v té době využívala především dobře opevněný přístav Wei-hai-weij, ale potřebovala další velkou týlovou základnu, kde by se prováděly opravy velkých plavidel. Volba padla právě na přístav Lü-šun-kchou, který se nacházel na jižní výspě poloostrova Liao-tung. Nová námořní základna (pro zjednodušení jí budu již nyní nazývat Port Artur) měla výborné kotviště a skýtala dobré podmínky pro vybudování obrany jak z vnitrozemí, tak od moře. Vjezd do přístavu téměř přehrazoval Tygří poloostrov zakončený úzkým výběžkem zvaným Tygří ocas, takže spojení s mořem bylo možné pouze díky průlivu širokému v nejužším místě pouze asi 300 metrů a dlouhému necelý kilometr. Tento jediný vjezd do Port Arturu byl ovšem velmi mělký, tudíž jím mohla proplouvat pouze menší plavidla. Také vnitřek zátoky bylo třeba prohloubit, aby tu mohlo nerušeně kotvit celé čínské válečné loďstvo, jehož jádro tvořily dvě bitevní lodě, které se v té době stavěly v Německu, jež měly ponor přibližně šest metrů. Ale i po prohloubení byl výjezd možný pouze během přílivu (tedy dvakrát denně) a navigaci v úzkém průlivu ztěžoval silný proud.


Obrázek
Vjezd do Port Arturu. Vpravo je Zlatá hora, vlevo Tygří poloostrov

Hanneken vypracoval rámcový plán fortifikace nové základny, který Li Hung-čhang schválil, a od roku 1881 se tu rozeběhly rozsáhlé stavební práce. Český autor Klecanda ve svém díle Válka rusko-japonská slovem i obrazem uvádí, že: "Byloť nutno prohloubiti nejen vjezd v šířce 35 m, ale i valnou část vnitřní rejdy do hloubky 7,5 m, čímž získány uvnitř horské hradby dva basiny, z nichž jeden zván západním, druhý východním přístavem." Ovšem stavbu základny mohla brzy zhatit čínsko-francouzská válka, neboť reálně hrozila možnost, že silné francouzské loďstvo vznikající pevnost rozstřílí a námořní výsadek jí dobude a dílo zkázy završí. Proto zde již v roce 1884 zakotvila čínská válečná loď WEI-YUEN, které velel kapitán Fang Boqian a její posádka zde zbudovala první pobřežní baterii nazvanou podle jejich plavidla.

Po válce byl v samotném přístavu vybudován i suchý dok dlouhý 116,5 m a široký 24,5 m a jeden menší dok pro torpédová plavidla. Nechyběl ani parní jeřáb, elektrárna, skladiště torpéd, nejrůznější dílny a další podobné objekty. S rozvojem zdejší základny rychle stoupal i počet obyvatel, takže Klecanda mohl konstatovat, že "Roku 1891 Port Artur měl již 4000 obyvatel kromě nečetné a málo vyškolené vojenské posádky." . Celkové náklady na výstavbu nové základny se vyšplhaly na 1 393 000 taelů.

Obrázek

Následující podrobnosti o čínských opevněních jsou převzaté z knihy Válka začala v Port Arturu a částečně z ruského sborníku Morskaja Kampanija. Obranu Port Arturu před útokem z vnitrozemí zajišťoval vnitřní pás opevnění tvořený vyhloubeným příkopem a navršeným valem vysokým několik metrů, který Rusové později nazývali Čínská zeď. Vnější pás opevnění byl dlouhý čtrnáct kilometrů a opíral se především o dvanáct menších pevnůstek umístěných severozápadně od města a pět větších fortů ležících východně od Port Arturu. Nechyběly tu oni polní dělostřelecké baterie, ale je třeba uvést, že na pozemní frontě bylo dělostřelectva poměrně málo, jelikož Číňané očekávali spíše útok z moře. Menší pevnůstky se nazývaly impany a byla to opevnění o čtvercovém půdorysu, chráněná navršenými valy vysokými až sedm metrů. Koncepci opevnění Port Arturu vypracoval von Hanneken, ale vlastní realizaci provedli němečtí a angličtí specialisté, jež najal Li Hung-čchang.

Obrázek
Jeden z čínských fortů

Ve směru od moře byl přístav chráněn podstatně lépe. Podle sborníku Morskaja Kampanija chránily vjezd do přístavu z jedné strany tři Kruppova děla ráže 210 mm umístěna na Zlaté hoře a z druhé dokonce osm baterií s celkem 39 děly umístěnými na poloostrově Tygří ocas. Pobřežní děla již byla někdy opatřena ocelovými štíty a v některých případech i ochrannými kopulemi. Navíc bylo na pobřeží rozmístěno velké množství starších kanónů, které ovšem již neodpovídaly potřebám moderní doby, takže jejich přínos obraně Port Arturu byl dosti pochybný. Celkem bylo na příbřežní frontě instalováno 280 děl všech možných kalibrů, ale pouze zlomek tohoto počtu byl skutečně moderní.


Obrázek
Kruppovo dělo ráže 240 mm ukořistěné Rusi

Stálou posádku Port Arturu tvořilo 7000 vojáků, ale po vypuknutí války s Japonskem byl jejich počet navýšen zhruba na dvojnásobek. Pevnost byla dokončena v roce 1893 (podle Milana Jelínka) a bojeschopná byla tedy právě včas, aby její kvality mohla prověřit čínsko-japonská válka, která vypukla o rok později. Podle jiného zdroje se však její dokončení plánovalo až na rok 1895 a pevnost tedy nebyla nkdy dokončena.

II. Port Artur během čínsko-japonské války a historie ruského záboru
Válka s Japonskem vypukla v srpnu roku 1894 a od začátku se vyvíjela v neprospěch Číňanů, jejichž vojska byla rychle vytlačena z Korejského poloostrova a námořnictvo utrpělo těžkou porážku v bitvě u ústí řeky Ja-lu. Vojenské operace se přenesly do Mandžuska a postupující japonská vojska začala brzy ohrožovat i Port Artur. Dne 7. listopadu 1894 se na poloostrově Liao-tung vylodili japonští vojáci pod velením generála Ójamy a Port Arthur se ocitl v obležení. Situace pevnosti se začala rychle zhoršovat poté co zde nepřítel vylodil Kruppový obléhací houfnice, které až do 20. listopadu ostřelovaly vnější obranou linii pevnosti. Následujícího dne přišel drtivý útok japonských vojsk, po němž se čínská obrana ostudně zhroutila a Japonci již 22. listopadu dobyli všechny pevnosti a obsadili celý Port Artur, jehož velitel uprchl společně s válečným loďstvem, které opustilo svou základnu a odplulo do Wei-hai-wei. Vítězní Japonci zmasakrovali téměř všechny čínské vojáky a civilisty, jejichž počet se odhaduje na několik tisíc osob, zatímco Japonci utrpěli během obléhání Port Arturu pouze nepatrné ztráty. Těla zabitých Číňanů byla údajně spálena a pohřbena v masových hrobech. Když se zprávy o tomto masakru rozletěly do světa, o což se významným způsobem zasloužil americký novinář James Creelman, vyvolalo to vlnu pobouření, takže není divu, že Japonci se snažili svá zvěrstva zlehčovat a tajit, tudíž není dodnes úplně jasné, co se vlastně v dobytém Port Arturu přesně odehrálo.

Obrázek
Japonci v Port Arturu

Japonci šli i nadále od vítězství k vítězství a Číňané museli začít jednat o míru. Podle původních mírových podmínek měl Port Artur připadnou Japonsku, což se ovšem nezamlouvalo Rusku, jež si zajistilo podporu Francie a Německa. Tři spojené mocnosti donutily Japonce ke stažení z Port Arturu, který byl navrácen Číně. To vyvolalo v Japonsku velkou vlnu pobouření a několik desítek důstojníků spáchalo na protest seppuku.

Pevnost se tedy dostala zpět do rukou Číňanů, ovšem Japonci před svým odchodem většinu opevněných objektů pobořili, takže Port Artur již zdaleka neměl stejnou hodnotu jako před válkou. Zdálo se že poničená pevnost je odsouzena k pomalému živoření a postupné ztrátě na vojenského významu, jelikož válkou zruinovaná Čína neměla prostředky k nákladné obnově opevnění a zdejší objekty začínaly rychle chátrat. Opak však byl pravdou a Port Artur se záhy vrátil na titulní stránky tehdejšího tisku.

Rusko totiž hledalo pro svou stále mohutnější Tichomořskou eskadru (v letech 1895 až 1903 bylo na stavbu nových lodí pro Baltickou a Tichomořskou eskadru uvolněno 300 miliónů rublů) vhodnou základnu, jelikož jejich jediný zdejší vojenský přístav,Vladivostok, měl tu nevýhodu, že v zimě zamrzal. Díky tomu stálo ruské velení před následujícím dilematem: Spokojit se s Vladivostokem jako hlavní základnou pro své rychle mohutnějící loďstvo na Dálném východě, nebo se pokusit najít jiný nezamrzající přístav na pobřeží Korejského poloostrova, či severovýchodní Číny. Ve prospěch Vladivostoku mluvila skutečnost, že si na něj nečinila nárok žádná jiná mocnost, a že již byl ve stavbě grandiózní projekt Transsibiřské dráhy, díky němuž mohla být zdejší základna brzy napojena na ruskou železniční síť. Také led, jenž pokrýval zdejší vody od prosince do dubna, nemusel být nepřekonatelnou překážkou, jelikož pokrýval pouze pobřežní oblasti. Bylo tedy možné sem převelet ledoborce, které by mohly průjezd na volné moře uvolnit. Ostatně během rusko-japonské války tu operoval silný oddíl křižníků a led pro ně nepředstavoval žádnou zásadní překážku. Ovšem ruské velení rozhodlo, že v zájmu pronikání ruského kapitálu do Číny a Koreje je nutné posílit ruské postavení v těchto vodách a Tichomořská eskadra musí mít svou hlavní základnu na pobřeží Žlutého moře.

Ruské velení na Dálném východě stálo tedy před úkolem najít novou nezamrzající námořní základnu a Port Artur dlouho nepatřil mezi hlavní kandidáty, jelikož jeho přístav se velení Tichomořské eskadry jevil jako příliš malý a mělký, protože Rusové své loďstvo na Dálném východě mohutně posilovali, takže měli úplně jiné nároky na kapacitu hlavní námořní základny, nežli Číňané, jimž Port Artur naprosto vyhovoval. Padlo mnoho návrhů a jako největší favorit se dlouho jevil korejský přístav Mosampcho odkud by bylo možné kontrolovat nejenom Žluté moře, ale i Korejský průliv a další výhodou byla poměrně malá vzdálenost od Vladivostoku.

Nakonec za Rusi rozhodli Britové. V roce 1897 zabrali Němci přístav Čching-tao ležící na Šan-tungském poloostrově, což vyvolalo nelibou reakci v Londýně a Tokiu, zatímco v Petrohradě tato akce žádnou negativní odezvu nevyvolala, protože Rusové se koneckonců chystali k něčemu podobnému a ruský car a německý císař se údajně na záboru těchto přístavů už dříve soukromě předběžně dohodli. Ovšem stejný záměr hodlala realizovat i Velká Británie, jejíž loďstvo se přesunulo do Žlutého moře a do Petrohradu 1. prosince 1897 dorazily poplašné zvěsti, že čtyři britské válečné lodě mají brzy opusti Čchi-fu a odplout do Port Arturu. To vyděsilo Rusi natolik, že se rozhodli okamžitě jednat a přikročit k zabrání tohoto přístavu.

Z jakýchsi záhadných příčin bývá u nás ruský zábor obvykle prezentován jako poklidná akce, kdy Rusové měli využít svých dobrých vztahů s Čínou a jednoduše si Port Artur pronajmout. Ovšem skutečnost byla úplně odlišná a jejich akce se setkala se silným odporem Číňanů a dokonce reálně hrozil i konflikt s Velkou Británií a Japonskem. Velitel Tichomořské eskadry kontraadmirál Dubasov vyslal ještě v prosinci 1897 do Port Arturu eskadru několika válečných plavidel, jež tam ale našly pouze dvě čínské válečné lodě. Rusové se přesto rozhodli v Port Arturu zůstat a vyslali sem další válečné lodě a začali využívat i blízký přístav Ta-lien. Ovšem brzy se před Port Arturem objevila i britská flotila, což mohlo mít nedozírné následky, neboť mohlo snadno dojít k ozbrojenému incidentu, což by nepochybně měla za následek válku. Naštěstí se Britové brzy stáhli, ale jejich lodě i nadále zůstávaly v blízkosti Port Arturu.

Obrázek
Admirál Dubasov

Rusové situace využili a Číňanům oznámili, že jejich válečná plavidla tu zůstanou tak dlouho, dokud se situace nevyjasní. Čínské úřady zpočátku neměly proti přítomnosti ruských lodí v Port Arturu námitky a předaly Rusům např. veškeré zdejší zásoby uhlí, ale nyní uvedl místní generál své muže do stavu bojové pohotovosti a začal do města stahovat další posily. Rusové se tedy o přepravu svých vojáků do Port Arturu zatím nepokusili, ale začali horečně posilovat své loďstvo. Admirál Dubasov sem převelel téměř všechny své bojeschopné lodě, což ale stále nestačilo na vyrovnání sil s Brity, takže na Dálný východ vyplula i Středomořská eskadra a dokonce i několik obrněnců z Baltu, které ovšem mohly dorazit až za několik měsíců, a do té doby měla Velká Británie nad Rusy značnou převahu.

Posádky ruských lodí se tedy ocitly v nezáviděníhodném postavení. Na souši měly proti sobě odhodlané čínské vojáky a na moři hlídkovalo mnohem silnější nepřátelské loďstvo. Ovšem o osudu této základny nakonec nerozhodla děla, ale zákulisní jednání vedená mezi vládami Ruska, Číny a Velké Británie. Britové nechtěli hnát celou záležitost až na ostří nože a byli ochotni se s ruským záborem smířit; ovšem pod podmínkou, že Británie obsadí přístav Wei-hai-wei, proti čemuž v Petrohradě nic nenamítali. Zbývalo tedy ještě zlomit odpor Číny a Japonska.

Obrázek
Li Hung-čchang

Místokrál Li Hung-čhang byl pověřen vyjednáváním o Port Arturu a Rusové za pomoci hrozeb a úplatků nakonec získali jeho souhlas. Čína byla po prohrané válce ve velmi špatné ekonomické situaci a nutně potřebovala peníze na zaplacení obrovských reparací Japonsku, čehož Rusové využili a poskytli jí potřebnou půjčku. Nakonec Číňané kapitulovali a souhlasili nejenom s předáním pevnosti Rusům, ale i s výstavbou železnice vedoucí přes území Mandžuska, která by se napojovala na Transsibiřskou dráhu. Místodržící Li Hung-čhang měl údajně obdržet úplatek ve výši 500 000 rublů, velitel pevnosti dostal od Rusů 100 000 rublů a jeho pobočník 50 000 rublů. Smlouva byla podepsána 27. března 1898 a Rusko podle ní získalo k užívání nejenom Port Artur, ale i blízký přístav Ta-lien, jenž byl přejmenován na Dalnyj. Smlouva byla podepsána na 25 roků, což snad byl poslední projev čínského vzdoru, jelikož podobné dohody se obvykle uzavíraly na mnohem delší dobu, o čemž svědčí pronájem Hong-Kongu, který si Britové v roce 1899 prodloužily o 100 let. Ovšem proruský autor Klecanda neměl o dlouhodobém pybytu Rusů v Port Arturu žádné pochyby a o 25 letém pronájmu bezelstně napsal, že: "znamená tolik jako přivtělení na věčné časy".

Za této situace se s nově vzniklou realitou muselo smířit i Japonsko, kterému Rusové vyplatili určité finanční odškodnění. Britové brzy poté opravdu zabrali Wei-hai-wei a nechali si prodloužít práva na užívání Hongkongu, načež si Francie vynutila získání kontroli nad přístavem Kuang-čou-wan a koncesi na stavbu železnice v jihozápadní Číně. Pozadu nechtěla zůstat ani Itálie, která se pokusila získat přístav Sia-men, ale tentokráte se Číněné jejímu požadavku dokázali ubránit.

Car Mikuláš II. byl s vývojem situace navýsost spokojen, přičemž byl dozajista přesvědčen, že jeho prestiž nebývale stoupla, neboť dosáhl svého i přes odpor Británie a Japonska. Ovšem jeho ministr financí Sergej Witte měl na věc jiný názor a v rozhovoru s velitelem ruského námořnictva prorocky prohlásil: „Pamatujte si tento den, Vaše Výsosti. Měl by se zapamatovat kvůli strašným důsledkům, jaké bude pro Rusko mít.“ O několik let později se ukázalo, že Witte měl pravdu, jelikož Rusové si svým počínáním zbytečně udělali z Japonska nesmiřitelného nepřítele a válka s touto zemí byla nyní nevyhnutelná. Také Britové byli od nynějška připraveni podporovat každého, kdo by byl ochoten se Rusům na Dálném východě postavit a zábor Port Arturu nepochybně přispěl k jejich ochotě uzavřít s Japonskem vojenskou alianci, která byla podepsána v roce 1902. Podle této smlouvy se Velká Británie zavazovala vstoupit do války po boku Japonska, pokud by se do bojů na straně Ruska zapojila některá další mocnost, což Japoncům dávalo jistotu, že nebudou muset bojovat proti dvěma protivníkům.

III. Ruské fortifikační práce
Jak již bylo napsáno výše, stávající kotviště v Port Artur byla pro potřeby většího uskupení válečných lodí malá a vnitřní rejda příliš mělká, takže novým pánům této základny bylo jasné, že je čeká spousta práce, nežli si jí přizpůsobí svým záměrům. Také původní čínské opevnění bylo v katastrofálním stavu, tudíž bylo jisté, že celková přestavba Port Arturu si vyžádá obrovské finanční prostředky. Ruský autor Carkov uvádí, že rozpočet na zveleboní Port Arturu byl stanoven na 32 424 000 rublů, ale v letech 1898 až 1903 se nakonec podařilo vyčerpat pouze 11 699 845 rublů.

Z původních velkolepých záměrů brzy sešlo a nakonec byl v roce 1900 přijat plán opevňovacích prací navržený Konstantinem Ivanovičem Veličkem. Podle jeho představy se měla obrana Port Arturu členit na tři obraná pásma.

Obrázek
Ruský fort

Celkem mělo být na pozemní frontě rozmístěno přes 400 děl nejrůznějších ráží, což byl poměrně velký počet, který v kombinaci se stálými forty a dalšími opevněními mohl představovat tvrdý oříšek i pro silného nepřítele. Tenhle Veličkův plán byl začátkem roku 1900 schválen a prakticky okamžitě se začalo s jeho realizací. Fortifikační práce měly být pravděpodobně ukončené až v roce 1909 (jednotlivé zdroje se různí), takže je jasné, že když válka začala již začátkem roku 1904 nemohly být ani zdaleka dokončené. V ruských podmínkách se všechny stavební projekty realizovaly velmi pomalu, tudíž opevňovací práce byly v únoru 1904 hotové pouze asi z jedné poloviny. Nevýhodou byla i skutečnost, že vnější obrané pásmo bylo umístěno příliš blízko, takže neposkytovalo Port Arturu dostatečnou ochranu před palbou nepřátelského těžkého dělostřelectva.

Podařilo se dokončit jeden fort a další dva byly těsně před dokončením. Dále tři menší opevnění a několik baterií. Celkem bylo na počátku války instalováno v palebných postaveních 280 děl, což bylo mnohem méně nežli plánovaný počet a ani zásoby munice nebyly dostatečné. Samozřejmě se po vypuknutí války ještě podařilo obraná postavení značně vylepšit a přisunout nová děla, ovšem tyto narychlo budované objekty v žádném případě nemohly plnohodnotně nahradit původně plánované pevnůstky.

Poněkud lepší situace panovala na pobřežním úseku, kde bylo v únoru 1904 plně bojeschopných devět baterií a dalších pět se právě dokončovalo. Údaje o jejich výzbroji se poněkud liší, ale rozdíli jsou nepatrné, takže se pravděpodobně jednalo o tyto palebné posty, které jsou uvedené v knize Válka začala v Port Arturu:

č.2.(pět děl ráže 152 mm, místo umístění: záliv Bíleho vlka).
č.4.(osm děl ráže 229 mm, dvě děla ráže 57mm, místo umístění: záliv Bílého vlka).
č.5(pět děl ráže 254 mm, dvě děla ráže 57 mm, místo umístění. Tygří poloostrov).
č.6.(osm děl ráže 229 mm, místo umístění: Tygří poloostrov).
č.7.(čtyři děl ráže 280 mm, místo umístění: Tygří poloostrov).
č.9.(pět děl ráže 152 mm, místo umístění: Tygří poloostrov).
č.12.(dvě děla ráže 57 mm, místo umístění: Tygří poloostrov).
č.13.(šest děl ráže 280 mm, dvě děla ráže 57 mm, místo umístění: Zlatá hora).
č.15.(pět děl ráže 254 mm, dvě děla ráže 57 mm, místo umístění: Elektrický útes).
č.16.(pět děl ráže 152 mm, místo umístění: Zlatá hora).
č.17.(šest děl ráže 229 mm, místo umístění: Zlatá hora).
č.19.(pět děl ráže 152 mm, místo umístění: Plochý mys).
č.20.(pět děl ráže 229 mm, dvě děla ráže 57 mm, místo umístění: Plochý mys).
č.21.(šest děl ráže 229 mm, dvě děla ráže 57 mm, místo umístění: Plochý mys).

Obrázek
Baterie na Elektrickém útesu

Za nejlepší byla považována baterie č.15., jejíž děla ráže 254 mm měla dostřel až dvanáct kilometrů a jejich projektily vážily 243 kg. Většina ostatních těžkých děl byla zastaralých a jejich dostřel byl nesrovnatelně menší. Většina pobřežních děl byla ustanovena v palebných pozicích, kde je chránily valy, které byly často zpevněné betonem, ovšem vyskytovaly se tu i zcela nechráněné pozice. Zcela chybělo mobilní dělostřelectvo, které během první světové války zle potrápilo dohodové lodě v Dardanelách.

I na pobřežní frontě byly ruské obrané pozice později značně posíleny, takže nakonec bylo zprovozněno všech 22 plánovaných baterií, které ale většinou dostaly pouze zastaralá děla, jejichž bojová hodnota nebyla valná.

Posádku pevnosti Port Artur tvořilo přes 20 000 mužů. Velitelem byl jmenován generálporučík Anatol Michajlovič Stessel (narozen roku 1848); jeho štábu velel generál Smirnov a pevnostnímu dělostřelectvu generál Bělyj. Carským místodržícím pro Dálný východ se stal admirál Jevgenij Ivanovič Alexejev (narozen roku 1843), o němž se traduje, že byl nemanželským synem cara Alexandra II.

Obrázek
Generál Stessel a jeho syn

Také přestavba Port Arturu na námořní základnu byla dokončena pouze částečně i když KLecenada píše, že " Přístav i vezd do něho byl znovu prohlouben, aby stačil velkému námořnímu loďstvu, zbudován maják, jenž osvětluje moře do dálky 30 km, zřízeny nákladné doky, loděnice arsenál na stavbu torpéd, strojírny i slévárny k účelům válečným". Na Zlaté hoře vznikla signální stanice a radiostanice. Správa přístavu sice disponovala remorkéry, ale vnější rejda postrádala vlnolamy a mola, takže kotvení tu bylo velmi nepohodlné a k vyplutí mohlo stále docházet pouze během přílivu. To bylo sice výhodné z hlediska obrany základny, ale zároveň neustále hrozilo zablokování celé Tichomořské eskadry na vnitřní rejdě, pokud by se nepříteli podařilo potopit v průlivu jakékoliv větší plavidlo. Z tohoto důvodu kotvila Tichomořská eskadra v předvečer války raději na vnější rejdě, kde se ovšem stala snadným cílem pro japonské torpédoborce.

Obrázek
Suchý dok v Port Arturu

Prudký rozvoj prodělalo samotné město, které se dělilo na dvě samostatné části (Staré a Nové město), jež měly dohromady hodně přes 50 000 stálých obyvatel, takže Port Artur již ničím nepřipomínal maličkou osadu, kterou tu v roce 1880 nalezl von Hanneken.

IV. Tichomořská eskadra v předvečer války
Posouzení obraných možností pevnosti by nebylo úplné bez alespoň základního seznámení se silami Tichomořské eskadry, jelikož Port Artur byl především hlavní základnou ruské válečné flotily, která výrazně přispívala ke zvýšení obranyschopnosti pevnosti, protože větší válečné lodě disponovaly obrovskou palebnou silou a na jejich palubách sloužilo, včetně pozemního personálu, celkem 17 600 mužů, kteří v případě nutnosti mohli bojovat i na pevnině. Tichomořské eskadře velel od roku 1903 viceadmirál Oskar Viktorovič Stark (narozen 1846). Je ovšem třeba dodat, že jeho situace nebyla jednoduchá, jelikož byl podřízen carskému místodržiteli Alexejevovi, který jakožto bývalý velitel Tichomořské eskadry se cítil být kompetentní v otázkách námořního boje a často do Starkových velitelských pravomocí necitlivě zasahoval.

Obrázek
Místodržící Alexejev

Eskadra v Port Arturu se dělila na dvě brigády bitevních lodí. První velel sám viceadmirál Stark, druhé kontraadmirál Uchtomskij. Dále na flotilu křižníků pod velením kontraadmirála Molase, dvě flotily torpédoborců a oddíl pobřežní obrany, jemuž velel kontraadmirál Loščinskij. Celkem se tu nacházelo sedm bitevních lodí, jeden pancéřový křižník, šest chráněných křižníků, tři malé zastaralé křižníky, devět dělových člunů, dvacet pět torpédoborců, jeden pomocný křižník, dvě minonosky, jedna školní loď a dvě nemocniční lodě.

Obrázek
Admirál Stark

Papírově se tedy jednalo o značnou námořní sílu, která v počtu bitevních lodí dokonce převyšovala japonské Spojené loďstvo (Rengó kantai). Ve skutečnosti bylo mnoho ruských plavidel zastaralých a některé bitevní jednotky nesly na místo obvyklých děl ráže 305 mm pouze kanóny ráže 254 mm a také jejich pancéřování se mnohdy nedalo srovnávat s pancéřováním japonských obrněnců. Křižníků bylo příliš málo a torpédová plavidla nesla slabší výzbroj, nežli jejich japonské protějšky, které navíc většinou dosahovaly vyšší rychlosti.

Také úroveň výcviku byla poměrně nízká, protože se šetřilo uhlím, takže plavební sezóna byla velmi krátká a manévrovací schopnosti Tichomořské eskadry při větší rychlosti byly špatné. Ruská plavidla prováděla pouze nezbytné minimum cvičných střeleb, díky čemuž se jejich dělostřelci pochopitelně nemohli vyrovnat dělostřelcům japonským. Nedostávalo se ani materiálního vybavení, jako bylo uhlí, jehož se v Port Arturu nacházelo pouze 35 000 tun! (zdá se to málo, ale mám to ověřené ze dvou zdrojů), což při obrovské spotřebě tehdejších lodí bylo žalostně málo. Nízký stav uhelných zásob se pravděpodobně stal i jednou z příčin pasivity ruského loďstva během války s Japonskem. Podobná situace panovalo i v zásobách munice a málo bylo i náhradních dělových hlavní. Konkrétní počty chybějících zásob střeliva pro děla jednotlivých ráží na Dálném východě (tedy i ve Vladivostoku), oproti plánovaným stavům byly alarmující: Ráže 305 mm (50%), ráže 203 mm (13 %), 152 mm (83%),... atd. Tento stav ještě zhoršila špatná distribuce, neboť například ve Vladivostoku nebyl počátkem války ani jeden náhradní náboj kalibru 75 mm, ale zato se zde zbytečně skladovalo přes 1000 granátů ráže 305 mm, které vladivostocký oddíl nemohl nijak využít.

Jestliže mnoho nedostatků na pobřežních a vnitrozemských opevněních bylo ještě možné odstranit v průběhu války, kdy byly ruské pozice průběžně posilovány, tak Tichomořská eskadra již posílena nebyla a musela čelit japonským útokům v té sestavě v jaké jí zastihl počátek války. Na Dálný východ sice mířila Středomořská eskadra pod velením kontraadmirála Vireniuse, ale ta byla po vypuknutí bojů odkloněna zpět, protože bylo nepravděpodobné, že by se sama dokázala probojovat do Port Arturu. Ruské velení následně vyslalo na Dálný východ monstrózní II. Tichomořskou eskadru, ale ta vyplula z Baltu až v říjnu 1904, a v době pádu pevnosti se nalézala teprve v polovině své strastiplné plavby. Loďstvo v Port Arturu se tedy žádné posili nedočkalo a svému silnějšímu nepříteli nakonec, po téměř rok trvajícím zápolení podlehlo a většina plavidel byla potopena v Port Arturu.

V. Zhodnocení
Zhodnocení připravenosti pevnosti Port Arturu k boji bude krátké a jednoznačné. Klecanda sice optimisticky uvádí, že Port Artur byl "změněn v pevnost nedobytnou a ve válečný přístav, jemuž polohou není rovna na celém světě", ale ve měly být opevňovací práce skončeny až v roce 1909 a při jejich provádění se nikam nespěchalo, takže nelze o způsobilosti Port Arturu čelit útoku silného nepřítele vůbec hovořit. To by příliš nevadilo pokud by byl Port Artur součástí řetězce dalších opevnění, ovšem za situace kdy na pobřeží Tichého oceánu měli Rusové již pouze jednu další námořní základnu, kterou byl vzdálený Vladivostok, byla jejich pozice od samého počátku bojů na pováženou. Za tohoto stavu musela posádka pevnosti spoléhat pouze na skutečnost, že ruské velení včas shromáždí na Dálném východě dostatek sil, aby Japonce porazilo ještě před pádem pevnosti. To se ovšem nestalo a Port Artur nakonec kapituloval. Ovšem za jeho dobytí zaplatili Japonci velmi vysokou cenu a tato obklíčená provizorní pevnost dokázala díky hrdinství ruských vojáků odolávat obležení trvajícímu celých 156 dní a vlastně i ve chvíli kdy generál Stessel podepsal kapitulaci ještě úplně nevyčerpala všechny možnosti obrany.

Použité zdroje:
Tato práce by vůbec nemohla vzniknout bez vlastnictví malonákladové publikace od Milana Jelínka nazvané Válka začala v Port Arturu, která je prvním dílem série Rusko-japonská válka 1904-1905; Boje na mořích. Přidávám i odkaz na autorovy internetové stránky kde jsou umístěny tři kapitoly z této výjimečné knihy.
http://www.warshipsmj.cz/udalosti.asp

Další zdroje jsou:
Морская Кампания 8/2010.
А.Ъ. Широкорад: Падение Порт-Артура. Vydalo nakladatelství АСТ 2003.
Jan Klecanda: Válka rusko-japonská slovem i obrazem.
http://keu-ocr.narod.ru/Port-Artur/
http://www.samoupravlenie.ru/index.htm
http://wunderwaffe.narod.ru/HistoryBook/RFTO/index.html
http://wunderwaffe.narod.ru/WeaponBook/ ... /index.htm
http://bludoslov.narod.ru/history/port-artur.htm
http://tsushima.su/
http://port-arthur.ucoz.ru/
Ruská wikipedia
http://militera.lib.ru/h/apushkin_va/02.html
Naposledy upravil(a) jarl dne 16/4/2012, 18:08, celkem upraveno 24 x.
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5157
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Výborný článek. jen doplním, že ten masakr v Port Arthuru je zpracován podrobněji ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2605
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3518
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Díky, dal jsem si opravdu záležet, ale určitě se tam nějaká chybička najde. Budu vděčný za každé doplnění a případné opravy.

Při přípravě tohoto článku jsem často narážel na termíny "reduta" a "luneta". O tom co si představit pod označením "reduta" mám určitou představu, ale ta "luneta" je pro mě záhadou. Můžete mi to někdo vysvětlit?
Naposledy upravil(a) jarl dne 16/4/2012, 18:09, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Uživatelský avatar
Kamensky
Příspěvky: 6
Registrován: 26/3/2008, 17:50
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Kamensky »

Luneta je fortifikační prvek bez uzavřené týlové části, zatímco reduta je uzavřená. Jde obvykle o valové opevnění, jehož půdorys má v případě lunety půdorys trojúhelníku nebo pětiúhelníku bez uzavření na straně orientované do týlu, v případě reduty obvykle pětiuhelníku, méně často i lichoběžníku nebo hvězdice uzavřené po celém obvodu.
Oba prvky bývají v polygonálním způsobu opevňování často kombinované tak, že reduta uzavírá týlovou stranu jinak otevřené lunety a dohromady bývají pospojovány kurtinami. vytváří tak jakýsi předstupeň novějšího fortu.
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Budu vděčný za každé doplnění a případné opravy.

No dobře, řekl sis o to: 240mm dělo ukořistěné Rusi, to mě kapinku kleplo přes víka, mám dojem, že by tam mělo být ypsilon. :D :D :D

To je samozřejmě safra nadsázka, protože jde o fantastický článek,zejména pokud jde o popis čínských opevnění a následné okolnosti "pronájmu" PA Rusku. O tom jsem neslyšel, a to jsem měl za to, že jsem jeden z mála, který se o rusko-japonskou, jakož i na čínsko-japonskou válku systematicky zajímá. A teď přijdeš Ty a já abych se styděl, achjo... :smutek:
Každopádně je super, že s Kačerem píšete o námořnictvu a všem okolo, když už se k tomu nejsem schopnej sám dokopat, jen tak dál a houšť!
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5157
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Docela mě zaujalo, jak Jarl psal, že několik desítek japonských důstojníků spáchalo sepuku poté, co Port Arthur nebyl Japonci obsazen v důsledků mezinárodních tlaků. Ovšem tomu všemu musela nejdříve předcházet samotné dobytý pevnosti. Našel jsem jednu zajímavou formaci - lidskou pyramidu, kterou Japonci při dobývání používali. Na přiloženém obrázku je právě taková lidská pyramida. Na zdi pevnosti stál ruský kapitán Lebeděv, který zabil mnoho Japonců během tří útoků podnikutých na pevnost. Nakonec však byl sám zabit a Japonci pronikli do pevnosti.

Obrázek Obrázek Pevnost Port Arthur se vyznačeným pevnostním systémem (1904/05)


Pevnost Port Arthur kolem roku 1894. Červeně jsou vyznačené dělostřelecké baterie. Zajímavou technickou záležitostí přístavu je samostatný plavební kanál pro torpédová plavidla (viz. obrázek níže).
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3518
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Kamensky-díky, konečně jsem v obraze.

Bublifuk-ty informace o čínských opevněních a ruském záboru Port Arturu jsou z knihy Milana Jelínka, kterou uvádím ve svých zdrojích. Tento autor se mi osvědčil jako spolehlivý zdroj, takže předpokládám, že ani tentokrát čtenáře neopíjí rohlíkem a ví o čem píše. I pro mě byly okolnosti záboru Port Arturu úplnou novinkou. Podotýkám, že údaje o původní výzbroji pevnosti se patrně u různých zdrojů liší a přesné počty děl asi nelze s jistotou dohledat, což bohužel částečně platí i o pozdějších ruských dělostřeleckých bateriích.

kacermiroslav-paráda. Ta lidská pyramida mě opravdu zaujala. Stejně jako ten průplav pro torpédová plavidla, o němž jsem dosud nevěděl. Přesně v tomto místě se Rusové chystali vybudovat nový plavební kanál do Port Arturu, ale nikdy jej nedodělali. V těchto místech jsou na obou stranách Tygřího poloostrova mělčiny, takže pokud by nový kanál neměl sloužit pouze torpédovým plavidlům, bylo by nutné vybagrovat i mořské dno. Zajímalo by mě jestli Číňané ten průplav opravdu dokončili, nebo se jednalo pouze o projekt.
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5157
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jarl píše:Zajímalo by mě jestli Číňané ten průplav opravdu dokončili, nebo se jednalo pouze o projekt.
Trošku jsem se po tom pídil, ale zatím jsem kromě té mapky na nic jiného nenarazil co by potvrzovalo nebo vyvracelo jeho existenci. Takže budu věřit mapce, kde je v originálu napsáno "Torpedo Boat Canal", takže asi jako že byl dostaven. Ovšem otázkou je, pro jak velká torpédová plavidla to bylo postaveno. Ani bych se nedivil, kdyby jen pro plavidla z poloviny 80-90let 19.století a tak by asi Rusové museli přistoupit k úpravě na standard z let pozdějších. Jestli jej tedy používali či nikoliv, to fakt nevím. Ale na žádné jiné mapě jsem jej nenašel.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Dancer
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 560
Registrován: 23/2/2007, 12:44

Příspěvek od Dancer »

kacermiroslav píše:
jarl píše:Zajímalo by mě jestli Číňané ten průplav opravdu dokončili, nebo se jednalo pouze o projekt.
Trošku jsem se po tom pídil, ale zatím jsem kromě té mapky na nic jiného nenarazil co by potvrzovalo nebo vyvracelo jeho existenci. Takže budu věřit mapce, kde je v originálu napsáno "Torpedo Boat Canal", takže asi jako že byl dostaven. Ovšem otázkou je, pro jak velká torpédová plavidla to bylo postaveno. Ani bych se nedivil, kdyby jen pro plavidla z poloviny 80-90let 19.století a tak by asi Rusové museli přistoupit k úpravě na standard z let pozdějších. Jestli jej tedy používali či nikoliv, to fakt nevím. Ale na žádné jiné mapě jsem jej nenašel.
Viz Google Earth:
Zeměpisná šířka: 38°45'56.29"S
Zeměpisná délka: 121°13'5.95"V

Určité pozustatky tam jsou i dnes viditelné...
Nebát se a nekrást!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7848
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Excelentní práce kolego Jarle a i doplňky jsou inspirující. Jako doplňkový zdroj bych chtěl doporučit skvělou knihu.

Autor: Richard Connaughton

Název: VYCHÁZEJÍCÍ SLUNCE A SKOLENÝ MEDVĚD

Vydalo nakladatelství BB/Art, rok 2004
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3518
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Doplňky jsou opravdu přínosné a všem za ně děkuji. Přidávám ještě fotku kontraadmirála Uchtomského, která se mi už nevešla do vlastního článku. Jsem rád, že vás moje práce zaujala a pokud by se někdo chystal napsat něco o pozemním obléhání Port Arturu má mé požehnání, protože na něco takového si momentálně netroufám.

Obrázek
Naposledy upravil(a) jarl dne 6/8/2010, 19:21, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 3518
Registrován: 19/2/2009, 16:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše: Ovšem tomu všemu musela nejdříve předcházet samotné dobytý pevnosti. Našel jsem jednu zajímavou formaci - lidskou pyramidu, kterou Japonci při dobývání používali. Na přiloženém obrázku je právě taková lidská pyramida. Na zdi pevnosti stál ruský kapitán Lebeděv, který zabil mnoho Japonců během tří útoků podnikutých na pevnost. Nakonec však byl sám zabit a Japonci pronikli do pevnosti.
Podařilo se mi najít fotografie kapitána Lebeděva, který hrdině padl při obraně Port Arturu, a inženýra Velička, jenž projektoval zdejší opevnění.

Obrázek
Lebeděv

Obrázek
Veličko
ObrázekObrázek

Quod licet Iovi, non licet bovi.

Karel Marx: „Ruská politika je nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko - neukázat strach."
Odpovědět

Zpět na „Pevnostní systémy“