Lloyd C.II, C.III, C.IV

[kacermiroslav]

Lloyd C.II, C.III, C.IV
Rakousko-Uherské průzkumné letadlo
nasazeno 1915 - 1918
WW1



VÝVOJ
Rakousko-Uherské průzkumné letadlo Lloyd C.II a jeho deriváty C.III a C.IV byly stroje, které přímo vycházeli z předválečného modelu C.I, který byl vyráběn v podunajském mocnářství od roku 1913 v celkovém počtu 13 kusů. Model C.I byl poprvé zalétán v roce 1913 a ve Vídni se pak předvedl 21.června 1914, když je pilotoval tovární pilot Oblt. Heinrich Bier.
Válečné akce rakousko-uherské armády na srbské a východní frontě od srpna 1914 ukázali potřebu leteckého průzkumu, který by zavčas odhalil pohyb nepřítele. Především pak bylo potřeba bedlivě sledovat východní frontu a široké dálavy na polském a ukrajinském území, odkud neustále hrozil útok početných ruských vojsk jak ostatně dokazovali ruské útoky na Halič, Karpaty atd. Za tímto účelem si armáda vzpomněla na zdařilý model dvoumístného letadla C.I. Úkolu předělat předválečnou konstrukci podle potřeb armády a válečné doby se zhostili konstruktéři Wizina a von Melczer. Jejich cílem bylo zmenšit plochu křídel a zajistit přitom větší nosnost a to při zachování pohonné jednotky, kterou byl 6-válcový kapalinou chlazený motor Hiero o výkonu 108 kW (145 k). Úkol nesnadný, ale výsledek se podařil. Rozpětí stroje oproti předválečnému C.I bylo zmenšeno o 40 cm. Změn doznalo nejen křídlo, ale i další části stroje, u kterých se především vyladila jejich aerodynamičnost, čímž došlo i ke zvýšení maximální rychlosti. Pro obranu byl stroj vybaven jedním kulometem Schwarzlose ráže 8 mm, který obsluhoval pozorovatel. Kromě toho mohl letoun nést 90 kg pumového nákladu.
Počátkem roku 1915 bylo vyrobeno celkem 100 strojů verze C.II, přičemž polovinu vyrobila firma Lloyd v Aszódu (Ungarische Lloyd Flugzeug und Motorenfabrik AG) a dalších 50 strojů firma WKF ve Vídni. Do dnešních dnů se zachoval prototyp letounu v Budapešťském leteckém muzeu.

DALŠÍ VERZE

Lloyd C.III
Pro zlepšení požadovaných výkonů byly do draku letounu zastavěny i jiné typy motoru než motor Hiero u modelu C.II. Použitím motoru Austro-Daimler o výkonu 120 kW (160 k) vznikla verze C.III, které se vyprodukovalo cca 50-60 kusů (8 nebo 16 u mateřské firmy Lloyd a dalších 43 strojů u firmy WKF). Maximální rychlost stroje vzrostla na 133 km/h.

Lloyd C.IV
Verze C.IV sice rovněž používala motor Austro-Daimler, ale došlo u ní ke změně rozpětí křídel, které vzrostlo na 14,52 m. Celkem bylo vyrobeno v této verzi 47 nových strojů a jeden další byl přestavěn ze starší verze.


BOJOVÁ SLUŽBA
Stroje všech tří verzí byly používány Rakousko-Uherským letectvem (k.u.k Luftfahrtruppen; císařské a královské letecké sbory) po celou dobu války a to především z důvodu, že se nedostávalo novějších konstrukcí. To že se letouny ve své primární roli udržely až do uzavření příměří v říjnu 1918 svědčí o jejich odolnosti v bojových podmínkách, které se ale nedají srovnat s leteckým bojem na západní frontě. Jednim z letců, který létal na C.II byl rakousko-uherský letec Julius Busa (*1891 - +1917), který měl na svém kontě pět vzdušných vítězství, přičemž první dvě získal právě na stroji Lloyd C.II (sériové číslo 42.45). Obě vítězství dosáhl během jednoho dne (23.června 1916). Později Busa létal na strojích Hansa-Brandenburg C.I (sériové číslo 26.60). Po válce se nově vzniklé Polsko zmocnilo deseti strojů C.II (označené jako C.IIs), které kapitulovaly v Malopolsku. Polský stát je používal pouze pro výcvik a ze svých seznamů je vyškrtlo v roce 1920.


TTD – Lloyd C.II
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 14,0 m
* Délka: 9,0 m
* Výška: 3,40 m
* Nosná plocha: 38,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 905 kg
* Vzletová hmotnost: 1.350 kg
* Maximální rychlost: 128 km/h
* Výzbroj: 1x kulomet Schwarzlose ráže 8 mm, 90 kg pumového nákladu
* Dostup: 3.000 m
* Stoupavost: 5,6 m/s
* Dolet: 400 km
* Motor / Výkon: 1x Hiero / 108 kW (145 k)
* Vyrobeno kusů: 198 ks (nebo 206 ks) všech verzí
* Uživatelé: Rakousko-Uhersko, Polsko



Zdroje:
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
http://www.theaerodrome.com
http://wp.scn.ru/en/ww1
http://www.idflieg.com

[kacermiroslav]

Jednou z méně známých skutečností je reálné rozdělení výroby mezi různými závody. U modelu C.II se tradičně uvádí, že bylo vyrobeno přibližně 100 kusů, ale detailní archivní údaje ukazují, že asi 50 těchto strojů vyrobil přímo Lloyd ve svém závodě v Aszódu a zhruba 50 pak firma Wiener Karosserie und Flugzeugfabrik (WKF) ve Vídni. To znamená, že C.II byl v praxi vyráběn paralelně ve dvou podnicích, což bylo v rámci říše tamté doby poměrně neobvyklé a ukazuje to na vysokou poptávku po tomto typu v letech 1915–1916.

U varianty C.III se objevují drobné, ale významné rozdíly v počtech, které se v literatuře často neuvádějí přesně. Zatímco některé prameny uvádějí pouhých osm exemplářů vyrobených přímo Lloydem, ostatní zdroje uvádějí až asi 16 letounů vyráběných v Aszódu, přičemž dalších přibližně 43 bylo vyrobeno společností WKF. Celkový počet C.III tak není jen „cca 50“, ale odpovídá spíše rozsahu 50–60 kusů, což jasně ukazuje, že i tato varianta měla poměrně rozsáhlé zavedení v praxi.

Další malou, ale podstatnou nuancí je odlišnost křídelní konstrukce u varianty C.IV. C.IV byl sice často považován pouze za „C.III s delším rozpětím“, ale ve skutečnosti měl skloněná křídla s nepatrně jiným úhlem šípu, což mělo za cíl zvýšit stabilitu a mírně zlepšit výkon ve výškách nad 2 000 metrů.

Po převzetí části rakousko-uherských letounů polskými silami v Malopolsku v listopadu 1918 bylo asi deset exemplářů C.II zprovozněno jako školní a cvičné letouny v Polsku, kde sloužily až do roku 1920. Dalším aspektem, který bývá opomíjen, je role těchto letounů v taktice rakousko-uherského letectva (KuKLFT). Zatímco jejich základní úkol byl klasický: dvoumístná dvojice pilot-pozorovatel sloužila pro průzkum, fotografování a lehké bombardování, ve skutečnosti se C.II/C.III/C.IV často používaly i pro noční hlídkové lety nad frontou, kde jejich relativně stabilní let a dobrý výhled pozorovatele z kabiny znamenal schopnost provádět delší pozorovací úkoly i za zhoršené viditelnosti.

Kromě toho se některé kusy C.III a C.IV dostaly i do dalších menších jednotek po přeskupení sil v roce 1918, kde byly vyčleňovány pro zástupné role a dopravní úkoly, tedy mimo přímý bojový průzkum.

Celkově lze tedy říci, že Lloyd C.II, C.III a C.IV byly ve skutečnosti mnohem víc než jen tři varianty jedné konstrukce. Byly součástí rozsáhlé produkční a operační sítě, která zahrnovala více závodů, několik variant motorů a konstrukčních úprav, a jejich nasazení pokračovalo i v poválečných letech mimo Rakousko-Uhersko.

[kacermiroslav]

Z operačního souhrnu Flik 33 mezi listopadem 1916 a únorem 1917 vyplývá, že typ Lloyd C.III byl standardně používán k průzkumu a hlídkovým letům v prostoru jižně od Isonza. Zpráva uvádí, že „C.III prováděl denní hlídky ve skupině po třech a pěti strojích, průzkumní úkoly byly splněny bez zjevných ztrát, motory Austro-Daimler se osvědčily v drsných podmínkách“.

Z jiného hlášení zapsaného u Flik 15 v létě 1916 se dozvídáme o konkrétní situaci během letu: „Po polední hlídce naše C.III (WKF výrobní série) zaznamenalo při návratu prasknutí ostruhy podvozku. Mechanici jej dostali do hangáru v Aspernu ke kontrole a následné opravě, ale piloti hodnotí stroj jako spolehlivý i přes náročné podmínky přistání.“

Velmi konkrétní dobové hlášení pochází z 23. března 1916, kdy Lloyd C.III s evidenčním číslem 43.57, pilotovaný korporalem Franzem Neumannem, během plnění průzkumné mise nad mosty řeky Piave utrpěl selhání motoru a musel problém zvládnout v letu: „Po selhání pravého motoru se nám podařilo stabilizovat let a vrátit se zpět na základnu. Pozorovatel hlásí, že letoun si i při sníženém výkonu zachoval dostatečný vztlak pro bezpečný návrat.“

Kromě technických hlášení se v archivních materiálech objevují i stručné osobní poznámky pilotů. V deníku velitele jedné hlídkové skupiny z Flik 21 v dubnu 1916 je zápis, který reflektuje běžné každodenní zkušenosti: „Lloyd C.II poskytuje dobrou platformu pro pozorování a fotografování. Občasná závada zapalovacího systému je řešena během přestávek mezi hlídkami.“

Z pohledu velitelského štábu je zajímavé hodnocení C.II a C.III v souhrnné zprávě Rakousko-uherské armádní letecké inspekce za jaro 1917, kde se konstatuje, že „nasazení Lloydů v kombinaci s jinými typy průzkumných letounů přispělo k lepší kontinuitě pokrytí sektorů podél frontových linií, byť jejich rychlost a dostup nejsou ideální pro čistě stíhací střety“.

U varianty Lloyd C.IV, která měla větší rozpětí a silnější motor, se zachovaly méně rozsáhlé, ale přesto významné záznamy z provozu ve druhé polovině roku 1916. V jednom hlášení se objevuje, že „C.IV se projevil jako klidný letoun při delších průzkumných hlídkách v horském terénu, jeho rozšířený výhled z kabiny byl piloty oceněn při hledání pozorovacích cílů“.