Dobytí Zvolena, RČS 1919
„Obrat na středním Slovensku“
„Obrat na středním Slovensku“
Část. 1
Již od ranních hodin dne 30. května 1919 panovala u štábu polního podmaršálka Vojtěcha (Adalberta) Letovského ne zrovna záviděníhodná nálada. Na velitelství Lučenecké skupiny postupně docházející zprávy o silném maďarském útoku na postavení jeho jednotek dávaly tušit jediné. Naděje, že po výprasku před Salgotarjánem (10. - 19. května 1919) sotva konsolidované ustoupivší jednotky čs. II. a IV. brigády udrží přirozenou geografickou bariéru jižního Slovenska, opírající se o říční tok Ipeľu, totiž postupem času stále více připomínala chiméru. Do značné míry demoralizované prapory jen stěží reagovaly na množící se průniky „rudých“, umně využívajících až příliš řídce obsazenou hraniční linii. Přičemž, o vážnosti celé situace velmi dobře vypovídal rozsah maďarského náporu, jenž v sobě nesl nemálo snadno rozpoznatelných atributů dobře připravené ambiciózní operace.
V posledních několika málo dnech ojedinělé bolševické bojůvky a průzkumy bojem nabyly svého opodstatnění právě před rozbřeskem předposledního májového dne, kdy mezi druhou a třetí hodinou ranní na skupinový úsek udeřily svými částmi dvě maďarské divize a jedna kompletní brigáda. Vzhledem ke spoře obsazenému úseku, táhnoucím se od západně situované čáry Hont – Těšmák (II. brigáda) po na východě ležící údolí Rimavy (IV. brigáda), nepředstavoval násilný přechod Ipeľa pro Maďary zas tak velký problém. Jednotlivé čs. posádky vzdálené od sebe 6 až 10 km byly jednoduše obcházeny a obkličovány, čemuž do značné míry přispívalo minimum záloh. Útok však nepřišel jako blesk z čistého nebe, ale jak již bylo výše naznačeno, stal se součástí všeobecné ofenzívy maďarské rudé armády. Která po krátké operační pauze a nezbytné konsolidaci sil, následující po odražení útočících Čechoslováků u Salgotarjánu a Miškovce, přešla takřka z chodu do útoku. Do útoku, jenž měl „slovenský problém“ jednou pro vždy vyřešit. Obě brigády Lučenecké skupiny, disponující shodně po osmi praporech a třech bateriích dělostřelectva, tak na mnoha místech musely čelit nemalé lidské a materiální převaze téměř třiceti praporů, podporovaných 15 dělostřeleckými bateriemi a jedním pancéřovým vlakem 1).
1) 3. divize/hadosztály (Budapešť): 13 praporů, 7 baterií. 80. brigáda/dandár: 7 praporů, 3 baterie. 5. divize/hadosztály (Nyíreyházi): 10 praporů, 5. baterií. Pancéřový vlak č. 2/2. sz. páncélvonat: posádka 3/39, 30 pušek, 14 kulometů, 2 děla,
Pomineme-li části maďarské 3. divize, útočící ve dvou proudech na západ od krajních postavení II. brigády situovaný sousedící úsek legionářské 7. divize. Pak právě na nedaleké hranici dotyku obou úseků jižně od Šahů, se podařilo několika praporům 16. pluku zmíněné 3. divize překročit řeku a obsadit na ní ležící Šahy. Pod tlakem nepřítele, v tomto případě podporovaného rovněž místním obyvatelstvem, ustoupila následně čs. posádka (legionářský II/34 stř. pl.) směrem na Krupině.
Obdobná situace panovala u Slovenských Ďarmot, kde další plukovní proud překročil řeku a postupoval do vnitrozemí. Nicméně v tomto případě zde Maďaři narazili. Velitel zdejšího podúseku (Ipeľské Předmostí – Peťov) pplk. Josef Marschan zalarmoval jedinou dostupnou zálohu čs. kombinovaného IV. pěšího pluku, 60 frekventantů poddůstojnické školy, a z Nenince vyrazil do protiútoku ve směru na kótu Bieli vrch nacházející se nad Slovenskýma Ďarmotama. Ve svém odhodlání postupně strhával jednotlivé ustupující čs. jednotky, načež se mu opravdu podařilo obsadit takticky výhodnou kótu ▲235 nad obcí, a vytlačit tak útočníky do výchozích pozic. Po počátečním překvapení se k protiútoku odhodlal i na východ od Slovenských Ďarmot situovaný II/IV p. pl. (I/13 stř. pl. Olomouc). Téměř dvouhodinový boj o Záhorce však rozbíhající se akci rázně utnul, načež prapor ustoupil na východní výšiny nad Sklabinou. Zde ho v odpoledních hodinách zastihl rozkaz stáhnout se do Krupiny a posílit tak mezitím dorazivší II/34 stř. pl. V důsledku toho a s minimem zpráv o situaci na svých křídlech, musel se Marschan vzdát toho dne pro Čechoslováky ojedinělého úspěchu a ustoupil na čáru Vinica – Trebušovce – Bátorová.
Pravděpodobně největší nápor útočníků směřoval na Lučenec, který jakožto oblastní politické centrum hrál v maďarském operačním plánu na tomto směru nemalou úlohu. Pomineme-li nezanedbatelnou propagandistickou roli, pak v případě jeho ovládnutí by Maďaři v jeho podobě získali ideální zázemí pro rozvinutí útoku směrem na Zvolen. Zejména díky osobnímu zásahu velitele II. brigády plk. Jindřicha Lva Hanáka, se sice zpočátku dařilo útočící prapory 80. brigády maďarské Rudé armády brzdit. Avšak, po maďarském přechodu Ipeľa u Sečeně, respektive Rapovců a následného zatlačení zdejších jednotek plk. Otakara Kendíka na sever k Haliči se postavení Čechoslováků před Lučencem stalo neudržitelným. Ještě v dopoledních hodinách tak nařídil Hanák stažení praporů na sever nad městem situované výšiny. Nemalou roli při zdárném ústupu jednotek sehrál čs. pancéřový vlak č. 2a (později č.1), jehož posádka před lučeneckou stanicí destruovala železniční můstek a za neustávajícího boje se postupně odpoutala ve směru na Zvolen a dále do Hronské Breznice 2).
2) Čs.p.v. 2a, respektive ex rakousko-uherský pancéřový vlak č. 2a: lokomotiva 377-116, 1 dělový vůz 7-89499, 2 kulometné vozy 140-914 a 150-003, 1 předběžný zajišťovací vůz.
Obdobně neslavná situace zavládla ve východním podúseku Lučenec – údolí Rimavy, bráněného sousední IV. brigádou pod vedením plk. Josefa Votruby. Zde si částmi maďarské 5. divize vedený útok přes Šimonovce – Širkovce bez větších nesnází prorazil cestu na Rimavskou Sobotu.
Tváří v tvář realitě na mnoha místech překročené říční linie a s tím spojené hrozbě obklíčení svých jednotek, učinil ve 14:30 hod. Letovský jediné možné rozhodnutí a nařídil stažení celé skupiny na novou obranou linii. V této souvislosti lze předpokládat, že svým dílem do rozhodovacího procesu polního podmaršálka rovněž přispěla nepříliš slibně se vyvíjející situace u sousední 7. divize. Na vytyčenou čáru Bánská Štiavnica – Krupina – Senohrad – Turopole – Budínská skála – Dobroč měly čs. prapory ustoupit, pokud možno bojem na zdrženou, respektive co nejvíce zpomalovat nepřítele v postupu a tím umožnit oběma brigádám koordinovaný ústup. Avšak, tak jak už to většinou bývá, přání bylo otcem myšlenky. Rychlost maďarského postupu, v mnoha případech ztráta kontaktu se sousedícími jednotkami, absence alespoň minimálních zpravodajských informací vč. uvadající morálky, to vše dávalo řádnému ústupu zapomenout. Navíc, díky nepřehledné situaci a problémům se zajištěním alespoň minimálního spojení, dorazil rozkaz s pokyny k mnohým jednotkám až ve večerních hodinách, v některých případech na přelomu noci z 30. na 31. května.
Svůj nezanedbatelný podíl na takřka chaotickém provedení rozkazu měla rovněž geografie středního Slovenska, která v podstatě zcela jasně definovala ústupové trasy čs. jednotek. Z říčních nížin a pahorkatiny Jihoslovenské kotliny (cca 150–520 m. n.) severním směrem postupně rostoucí nadmořská výška Slovenského středohoří (cca 500–1450 m. n.), protkaného nesčetnými údolími, horskými hřbety a bystřinami, byla vše, jen ne vhodné místo pro ústup. Minimum komunikací a stezek, vinoucích se mnohdy po úpatí horských masivů a kopců, či poblíž koryt vodních toků, komplikujících do značné míry telefonické spojení, ale i využití cyklistických či jízdních spojek, představovalo samo o sobě pro pochodující demoralizované čs. jednotky dalšího nepřítele. Jednotlivé prapory mnohdy ustupovaly bez křídelního zajištění, s minimem informací o poloze sousedních jednotek, ale i aktuálním maďarském postupu.
V návaznosti na výše uvedené pak není zas tak překvapivé, že směr ústupu II. brigády byl vytyčen údolím Šťavnice, Krtiše, Tisovníku a Krivánského potoka. Zatímco stahování IV. brigády severním směrem probíhalo říčním údolím Rimavy. Tímto však mezi oběma brigádami vyvstávala čím dál větší mezera, místy dosahující až 20 km. Nicméně za všeobecného ústupu to nebyl jev zas až tak ojedinělý, neboť to samé nastalo na pravém křídle skupiny, na styku se 7. divizí. Na levém křídle pak kontakt s taktéž legionářskou 6. divizí byl ztracen úplně.
Co vlastně Letovský, jenž mezitím přesunul své velitelské stanoviště do Zvolena, svým rozkazem k relativně hlubokému ústupu své skupiny zamýšlel? Předně, na nové obranné linii mělo dojít ke konsolidaci rozháraného čs. vojska, čemuž měl právě díky délce ústupu napomoci získaný čas. Dostatek času měl být rovněž využít k příchodu posil a přeorganizováním struktury obou brigád. Ostatně, převedení tří praporů ze stavu bojem méně vytížené IV. brigády k její sesterské jednotce bylo již započato. Žel bohu pro Letovského, ráno 31. května se z čista jasna ve Zvolenu objevil velitel Západní armádní skupiny fr. generál Eugène Desiré Antoine Mittelhauser, načež do plánu polního maršálka bez větších okolků tzv. hodil vidle.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ce ... y-40281199
https://hu.wikipedia.org/wiki/V%C3%B6r% ... g_(magyar)
https://m.militaria.hu
https://mek.oszk.hu
https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/82.htm
https://nasregion.cz/galerie/snejdarek- ... ci-173031/
https://media0.7x.cz/images/media0:50fe ... 201932.jpg
https://www.lucenec.sk/historicke-fotog ... y--4012-52
https://iho.hu/hirek/a-sinek-pancelosai-170208
https://www.memoiresdeguerre.com/articl ... 03592.html
https://www.heeresgeschichten.at/artill ... erzug1.htm
http://www.artae-antiquae.cz
http://www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
http://www.palba.cz
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.cz.wikipedia.org
http://www.sokol.eu
http://www.lideazeme.reflex.cz
http://www.sokolskastraz.cz/o-nas/
http://www.wikiwand.com
http://www.andrejb.blog.sector.sk
http://wwww.scepko.blog.sme.sk
http://www.bratislavaden.sk
http://www.vrtulnik.cz
https://www.bojoslovensko.wordpress.com/
https://www.novezamkyfotoalbum.sk
https://www.vhu.cz
http://www.rotanazdar.cz
http://watson.sk
https://www.tikdnv.sk
http://www.kidarmy.websnadno.cz
http://ba.foxy.sk
http://spolocnetradicie.eu
Kronika velitelství zvláštních bojových útvarů 1918-1922: Jaroslav Špitálský
Boj o Slovensko v letech 1918-1919: Zdeněk Ježek
Druhá čsl. divise v boji proti bolševickým Maďarům na Slovensku v červnu r 1919: Mjr. Artur Pekárek
Dva roky bojů a organizační práce, Československá armáda v letech 1918-1920: R. Břach, J. Láni Vladko Břach
Generál Maurice Pellé, Vladko Břach
Vojenské dějiny Československa III. díl: Autorský kolektiv
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek
V těžkých dobách, Boje na Slovensku 1918-1919: Pavel J. Kuthan
Kronika I. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Kronika II. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Nevyhlášená válka, Boje o Slovensko 1918-1920: Dušan Tomášek
Československá armáda v letech budování a stabilizace, Karel Straka, Tomáš Kykal
Tělevýchova a sport ve službách české národní emancipace, Marek Waic
Pušky a samopaly, A. B. Žuk
Československé ruční palné zbraně a kulomety, M. Šáda
Vliv dovozu na vyzbrojování čs. armády v letech 1919-1922, V. Karlický
Dunaj v plamenech – Velká válka, Jaroslav Tvrdý
Maďarská armáda 1919 -1945, Ch. K. Kliment a D. Bernád
Československé dělostřelectvo 1918 – 1939, Jiří Janoušek
Páncélvonataink II. Kótet, Rónaföldi Zoltán
Československá druhá armáda I – II, Jan Solpera
Atlas lokomotiv 3 - lokomotivy let 1900 – 1918, Jindřich Bek
Plavba na vodě a kotvení, sl. předpisy branné moci: IV./1. oddělení MNO 1929
Petržalka jako darček k 52. narodeninám Vávra Šrobára: Štefan Rachela
