Dobytí Zvolena, RČS 1919. Část 4.

Československá předválečná a současná výzbroj, tanky, letadla, děla.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 9397
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Dobytí Zvolena, RČS 1919. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

Titulka.jpg
Dobytí Zvolena, RČS 1919
„Obrat na středním Slovensku“


Část. 4

Bezprostředně po ovládnutí Bánské Štiavnice, nařídil mjr. Bláha ještě téhož dne (10. června) obsadit výšiny na jižních a východně situovaných přístupech k městu. Jak prozíravé to bylo rozhodnutí se ukázalo hned dne následujícího, kdy v ohni čs. kulometů postupně se rozplývající maďarský protiútok byl bez větších problémů odražen.

Zcela opačná situace však panovala na severu u Kendíkovo skupiny u Badína. Po odražení dvou nočních útoků, zaútočili Maďaři v 09:00 hod. následujícího dne opět. Tentokrát neponechali nic náhodě, když samotnému útoku předcházela intenzivní dělostřelecká palba, jejíž zásluhou vypukl v v obci rozsáhlý požár. Na pozadí plamenů pohlcujících jedno stavení za druhým a do všeobecného zmatku, do kterého přispívali obyvatelé vesnice ve snaze uhasit svá obydlí, byl poté veden bolševický útok. V průběhu velmi tvrdě vedeného dvouhodinového boje utrpěly obě strany velmi vážné ztráty, přesto čs. obrana nezakolísala. V Badíně samotném pak lehla popelem více jak poloviny domů.
Následkem urputného boje vynucené oslabení čs. pravého křídla mělo svůj dopad i na rozhodování divisního štábu, neboť ten do svazku II. brigády začlenil čerstvě příchozí I/74 p. pl. (Jičín) a dělostřelecké baterie 5/1 (Praha) a komb. 6/I. Zároveň z divisní zálohy k brigádě povolal I a II/IV komb. p. pl. pod vedením pplk. Marschana. V důsledku boje o Badín byly taktéž korigovány čs. plány vedoucí k ovládnutí Hronské Breznice.

Ráno 11. června zastihlo domobranecký půlprapor kpt. Johannese na výšinách nad Jalnou, přičemž zpočátku vše vypadalo, že se nový den ponese v duchu toho předchozího. Hned od rozbřesku totiž skupinu začal častovat svými pozdravy „starý známý“, bolševický pancéřový vlak. Krátce po deváté si však v podobě kolejnicemi plně naloženého vagónu poslaného z kopce frustrovaní „šestí“ pozdrav s Maďary vyměnili, a bylo tzv. vymalováno. Navíc k domobranců dorazivší posila v podobě fr. legionářského II/25 stř. pl. mjr. Šidlíka, za podpory jedné dělostřelecké baterie a pancéřového vlaku č. 2a dávala tušit bodu zlomu. Přesto, od na tento den plánovaného útoku na Novou Brezinci divisní štáb upustil. Dle došlých zpravodajských indicií se měli právě v této době Maďaři pokusit nad Zvolenem přejít přes kótu Laurin (▲1 028) horský hřeben, a zaútočit z východu na Kremnicu. Ostatně, jejich momentální tlak na Badín tomu nasvědčoval. A tak Šidlík dostal rozkaz k návratu do Kremnice. A aby toho nebylo na tomto úseku pro Čechoslováky málo, pravděpodobně někdy v této době najel předzvědnými úkoly pověřený Čs.p.v. 2a na bolševiky nastraženou minu. Vzhledem k tomu, že již den před tím byl jeho dělový vůz pro opotřebení zákluzového mechanismu palubního 7 cm kanónu odeslán k opravě do plzeňské Škodovky, fatální poškození místo něj utržil kulometný vůz. Zde došlo k proražení podlahy a zlomení jedné osy podvozku. V této souvislosti není pak těžké uhodnout, že v nastávajících bojích měl čs. pancéřák spíše než bojovou hodnotu, hodnotu papírovou 1).

1) Vzhledem k místu exploze maďarské miny pod kulometným vozem, lze předpokládat, že pancéřový vlak č. 2a postrádal předběžný vůz. V důsledku výbuchu byli zraněni čtyři muži posádky těžce, z nichž později na následky zranění jeden muž zemřel. Několik mužů vč. velitele vlaku npor. Janouše bylo zraněno lehce. Zatímco kulometný vagón byl posléze odeslán k opravě do Přívozu. V plzeňské zbrojovce došlo, kromě jiného, z důvodu nedostatku 7 cm munice k převrtání původní ráže na ráži 7,5 cm. Zpět do služby u mateřského vlaku byl dělový vůz zařazen k 27. červnu.

08pancelvonat.jpg
Maďarský pancéřový vlak č. 8.

Poté, co odražením Maďarů u Badína ohrožení Kremnice pominulo, mohl Šnejdárek přikročit k původnímu plánu ovládnutí Hronské Breznice. Útok na ní měl být tedy realizován s jednodenním zpožděním dne 12. června. V souladu se štábními pokyny bylo Johannesovu půlpraporu nařízeno zaútočit ze západu od Jalné, zatímco provedením dalšího, souběžně vedeného útoku z jihozápadu od Bánské Štiavnice, byl pověřen III/54 p. pl. kpt. Zlámala. Vzhledem k tomu, že vzájemně koordinovaný útok byl načasován na brzké ranní hodiny, zmíněné jednotky se na pochod do výchozích pozic musely vydat již ve večerních hodinách jedenáctého.
Ve 20:00 hod. vyrazil Zacpalův prapor z Lenge(?) směrem na Močiar, přičemž na pravém boku se opíral o boční jištění jedné setniny, která na Hronskou Breznici postupovala přes Kozelnik. Noční pochod hustými horskými lesy nebyl pro hlavní praporní proud jistě žádnou selankou, o to více si pak „olomoučtí“ zaslouží uznání. Když totiž Zacpal kolem šesté hodiny ranní dorazil k Hronské Breznici, obsadil takticky výhodné výšiny, a když po uplynutí smluveného času nebylo po domobraneckém půlpraporu a „zajišťovací“ setnině ani vidu ani slechu, zahájil v 06:30 hod. bez větších okolků palbu. Přestože počáteční překvapení bylo téměř dokonalé, a krupobití kulometných střel dopadajících do vesnice z okolních vrchů elimininovalo obsluhy maďarských děl, postupem času se maďarská posádka o velikosti cca dvou praporů částečně vzchopila a začala se formovat k protiútoku. V 09:00 hod. však na bojiště konečně dorazil kpt. Johannes se svými muži, a rovnou z chodu pronikl do vsi. Maďarům byl tak zasazen rozhodující úder, načež tito na další obranu rezignovali a začali se stahovat.
V 11:30 hod., cca půl hodiny po celkovém obsazení Hronské Breznice a ukončení boje, se ze západu před obcí objevil mjr. Šidlík se svými legionáři. A přestože by se na tomto místě hodilo dodat „pět minut po dvanácté“ opak byl pravdou. Kromě II/25 stř. pl. sebou novopečený skupinový velitel přivedl z Kremnice těžkou baterii, načež již odpoledne musela tato razantně posílená skupina odolávat maďarskému protiútoku, mj. opět podporovanému „starým nezmarem“ 2). Jejich úspěšným odražením byl pak korunován, pro na tomto úseku bojující čs. jednotky ve skrze náročný, ovšem, rovněž velmi úspěšný den.
Za cenu pouhých čtyř zraněných překročili Čechoslováci na své cestě ke znovuovládnutí Zvolena další důležitý milník. Kromě většího počtu mrtvých a raněných upadlo do čs. zajetí 50 Maďarů, mj. ukořistěna byla 4 děla, 12 kulometů, 32 beden s pěchotní municí, 15 beden ručních granátů, 32 koní a trén o 16 vozech a 4 polních kuchyních. Později byla v lese na sever od Hronské Breznice nalezena další dvě děla 3).

V samém závěru této stati je nutné ještě zmínit osud oné setniny z III/54 p. pl., jenž měla postupovat po jeho pravém křídle na Kozelnik. Vzhledem k ose postupu, vytyčeného relativně kvalitní silnicí, mohla setnina vyrazit až před svítáním 12. června, nicméně hned u Bánské Belé se střetla v ústrety jí pochodujícím maďarským praporem. Dle pozdějších výpovědí zajatých bolševiků, měl právě tento prapor společně s dalším postupujícím od Svatého Antona zaútočit ze severu a jihu na Bánskou Štiavnicu. Tváří v tvář přesile začala setnina bojem na zdrženou pomalu ustupovat směrem k Teplé. Navíc, když později dorazila mjr. Bláhou ze „Štiavnice“ vyslaná posilová setnina, získal její odpor na urputnosti. V odpoledních hodinách Maďaři seznali, pravděpodobně pod dojmem pádu Hronské Breznice, marnost svého počínání. A vzhledem k tomu, že návrat zpět na sever se pro ně jevil jako již značně diskutabilní, ustoupili na jihovýchod ke Krupině.

2) Vzhledem k faktu, že maďarský pancéřový vlak zasáhl do bojových akci již druhého dne, je zjevné, že poškození utrpěná nárazem vozu s kolejnicemi nebyla většího rozsahu.

3) Primární zdroje, z nichž celá tato práce vychází, tj. Zděněk Ježek; Boj o Slovensko v letech 1918-1919 a Arthur Pekárek; Druhá čsl. divise v boji proti bolševickým Maďarům na Slovensku v červnu roku 1919 se v popisu boje o Hronskou Breznici do jisté míry liší. Výše uvedený popis lze tak chápat jako komparaci obou textů opřenou o mapové podklady a čtení textu s porozuměním. Nicméně na několika místech bez patřičné zdrojové opory. V této souvislosti lze rovněž zmínit otázku rozdílného podání maďarských ztrát (max. varianta: mnoho mrtvých a zraněných, 100 zajatých, 1 improvizovaný pancéřový vlak ukořistěný, aj.). S ohledem na čs. ztráty byla zvolena spíše minimalistická varianta.


1496434.jpg
Tehdejší bolševická propaganda.

Upevněním pozic na jihozápadním, respektive západním směru od Zvolena, a s úspěchem vedené obranné boje u Badína umožnily záhy čs. divisnímu velitelství začít se vážně zaobírat myšlenkou útoku na samotný Zvolen. Na základě dosavadního průběhu bojů bylo odhadováno, že vzhledem k aktuálnímu početnímu stavu nepřítele, v podobě dvou pluků a jednoho samostatného praporu, bylo již základního předpokladu k úspěchu, tj. vybudování si početní převahy, dosaženo 4).

4) Nemalou měrou se na posílení početního stavu 2. divise podepsal přesun tří praporů a dvojice dělostřeleckých baterií z těšínské demarkační čáry. Zmíněné maďarské pluky byly identifikovány jako 16. a 22. gyalogezred.

Přestože díky své důležitosti by se dalo předpokládat, že čs. operace vedoucí k ovládnutí Zvolena si vyžádají poněkud delší čas k přípravě, opak byl pravdou. Hlavní útok naplánovaný Šnejdárkovým štábem hned na 13. června tak v podstatě nevybočoval z velmi dynamického vedení bojových akcí tehdejšího parného léta na Slovensku.

Ačkoliv od dobytí Hronské Breznice a odražení maďarských pokusů o její znovuovládnutí uplynulo sotva pár hodin, jednotky nově utvořené skupiny Šidlík mohly na nějaký, byť krátkodobý odpočinek zapomenout. Ještě téhož dne ve 21:00 hod., v několikahodinovém předstihu před hlavní částí II. brigády, totiž v souladu s rozkazem vyrazily podél cesty směrem na Budču ke Zvolenu. Na sever od osy postupu dané silnicí se pohyboval půlprapor šestých, zatímco na jihu legionáři. Ještě více jižněji směrem na Ostrolúku (dnešní Ostrá Lúka) si pak razila cestu 5. a 6. setnina olomouckých. Za krytu noci probíhal pochod směrem na východ bez sebevětších problémů, když II/25 stř. pl. se dokonce podařilo do Budče vniknout. Obrat však nastal kolem třetí hodiny ranní, kdy od Zvolena přisupěl bolševický pancéřový vlak. Bez dělostřelecké podpory se karta rychle obrátila a oběma jednotkám nezbylo nic jiného než bezmocně ustoupit zpět do Hronské Breznice. O dost hůře dopadli Čechoslováci před Ostrolúkou. Zde jim noční temnota odhalila svoji odvrácenou tvář, když obě setniny v podstatě napochodovaly do maďarského palebného postavení. Za všeobecného zmatku a ztráty orientace se olomoučtí rozprchli do okolních lesů, přičemž sotva pletoucí nohama a značně vyčerpáni se zpět v Hronské Breznici objevili až v odpoledních hodinách dne následujícího. V této souvislosti a s připomenutím, co vše v několika málo dnech musel III/54 p. pl. absolvoval, se ovšem jejich stavu lze jen stěží divit.

Přestože výpad Šidlíkovo skupiny na Budču měl do úspěchu daleko, s odstupem času jej lze i tak hodnotit v pozitivním světle. Díky nočnímu boji museli totiž Maďaři rozprostřít svoji pozornost o západní přístupy ke Zvolenu, čímž zákonitě došlo k oslabení jejich pozic na plánovaném hlavním útočném směru čs. II. brigády.

Mapa dobytí Zvolena.jpg

Jak již bylo výše řečeno, počátek hlavního útoku jehož cílem bylo vypuzení bolševiků ze Zvolena byl stanoven na ranní hodiny dne 13. června. Dle brigádních dispozic měl být realizován třemi skupinami s tímto určením:

- skupina pplk. Kendíka o síle třech praporů a jedné děl. baterie (III/IV komb. p. pl., I, II/VII komb. p. pl.) měla postupovat na Zvolen ve směru Sielnica/Kováčová, a zároveň dosáhnou na svém pravém křídle kontaktu se Šidlíkovo skupinou,

- skupině mjr. Cypry, dva prapory a 1 ½ děl. baterie (I/74 p. pl., II/III komb. p. pl., I/2 děl. pl., 5/I komb. děl. pl.), byla přiřknuta osa útoku kopírující údolní silnici na Hájniky,

- skupina pplk. Marschana o síle pěti praporů a jedné děl. baterie, a jenž měla nést hlavní břímě útoku byla rozdělena do dvou kolon. Z nichž ta západní (III/102 p. pl. a III/71 p. pl.) měla postupovat přes Vlkanovou a Ostri Vrch (▲ 538) na Sliač, zatímco ta východní (I, II/IV komb. p. pl., III/VII komb. p. pl. a 6/I komb. děl. pl.), přes Horní/Dolní Mičinou a Bakovou jámu (▲ 421).

Ve snaze o dosažení co nejlepšího přehledu a efektivity velení na bojišti, přesunul plk. Hanák své stanoviště na výšiny k Badínu. A zároveň do skupinové zálohy mjr. Cypry umístil I/III komb. p. pl. a ženijní setninu 3/3 p. pl. (Kroměříž). K pplk. Marchanovi pak III/III komb. p. pl.
V této souvislosti není bez zajímavosti, že hlavní těžiště útoku spočívajícího na skupině, jenž měla sestoupit ke Zvolenu z převýšení po východním hřbetu Hronského údolí, fakticky koreluje se specifiky tehdejšího středoslovenského bojiště. Zkrátka, kdo ovládal výšiny, respektive bojoval z převýšení, zde umocněného místní geografií, disponoval nezanedbatelnou výhodou. Paradoxně, a tak jak to již v historii válek bývá, rozhodovalo se tam, kde to nikdo příliš neočekával. Ovšem nepředbíhejme.

Ve 04:00 hod. dne 13. června 1919 se II. brigáda soustředěná do třech útočných kolon dala skutečně do pohybu. Ještě o něco dříve však vyrazil půlprapor (III/IV komb. p. pl.?), jemuž bylo na pravém křídle v rámci Kendíkovo skupiny předurčeno navázat kontakt s Čechoslováky u Budče. Ačkoliv mohl půlprapor o Šidlíkově neúspěchu sotva něco tušit, u Sielnice se mu podařilo překvapit prapor „rudých Vídeňáků“ z mezinárodního pluku, a posléze jej zatlačit do Kováčové. Ostatně jak západní (Kendík), tak střední (Cypra) skupině se již od počátku, byť za neustálého boje, dařilo razit si cestu vpřed a hrnout bolševiky před sebou.
Situace na východě již tak veselá nebyla. Zde Marschanova skupina hned u Horní Mičiné narazila na odhodlaný odpor krátce před tím posílených maďarských jednotek. Ať už se jednalo o reakci na střet u Badína, či pokus o budoucí obchvat čs. pozic před Bánskou Bystricí, každopádně příchod posil Čechoslovákům unikl a ti zde narazili.
Velitel II. brigády vidouce na levém křídle tvořící se zádrhel však záhy prokázal, že je mužem na svém místě. Vědom si toho, že zeď hlavou neprorazí, využil relativně rychlého postupu mjr. Cypry, toho času již atakujícího Hajniky, a urychleně k němu povolal zálohu. Po překonání maďarského obrany Hajnik pak posilněná skupina bleskurychle postupovala Hronským údolím, přičemž kolem dvanácté hodiny vnikla do Zvolena. Znatelně otřesení bolševici měli do jakéhokoliv organizovaného odporu dosti daleko a jádrem svých jednotek ustoupili ke Krupině a Zvolenské Slatině. Čímž ušetřili obyvatele destruktivnímu městskému boji.
Ve Zvolenu samotném Čechoslováci zajali větší počet bolševiků, nicméně mnohem důležitější byla kořist v podobě značného množství vojenské materiálu. Ačkoliv se může zdát, že obsazením Zvolena bylo minimálně pro tehdejší den dobojováno, realita byla jiná. V Marschanově úseku totiž Maďaři nehodlali dát cokoliv zadarmo, načež jejich tuhý odpor byl zdolán až v odpoledních hodinách po ovládnutí výšin u Samboru a Čerína.


Šnejdárek  prapor .jpg
Dekorování vyznamenaných od Hronské Breznice velitelem 2. čs. divise.

Za účelem stabilizace a zabezpečení získaných pozic nařídil velitel brigády ještě následujícího dne Marschanovi obsadit Hrochoť, a Cyprovi Sebedín a Zolnu. Vzhledem k bezproblémové realizaci Hanákova rozkazu bylo nasnadě, že ztráta oblastního centra dosavadním maďarským sebevědomím notně zalomcovala a jejich ústup byl hlubšího charakteru. Každopádně, 14. červen 1919 lze tak považovat za poslední den bojů o Zvolen, jedné z mnoha epizod Maďarsko-československé války. Konfliktu sice krátkého, avšak o to více intenzivního. Jak ji tedy hodnotit?

Pokusíme-li se o určitá zjednodušení a zkratky, pak na „zvolenskou kampaň“ v červnu 1919 můžeme nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Předně, po sérii porážek a několika týdnech neustálých ústupů, právě zde došlo k onomu kýženému bodu, kdy do značné míry demoralizované čs. jednotky opět nabyly ztraceného sebevědomí a získaly iniciativu. Samozřejmě, situace na celé frontě nebyla zdaleka tak ideální a k úplnému obratu ve válce chybělo ujít ještě notný kus cesty. Přesto, na příkladu zmrtvýchvstání 2. čs. divise lze doložit, jaký vliv na bojeschopnost armády měla obměna velitelského sboru, "výměna Italů za Francouze". A zároveň i konečně zmobilizované zázemí Českých zemí, díky kterému se dařilo počáteční maďarskou převahu postupně vyrovnávat. Z čistě strategického hlediska lze na opanování Hronského údolí u Zvolena nahlížet také jako na získání důležitého východiska pro opětovné získání Lučence a vytlačení Maďarů zpět za Ipeľ. Ostatně, bezprostředně po jeho získání k tomu i Hanákovy brigádní rozkazy směřovaly. Stále trvající ohrožení Vrůtek však nedávalo čs. velení Západní armádní skupiny na vybranou, přičemž tak v dalších dnech zůstala prioritou 2. divise uzávěra údolí Hronu. Zároveň byly některé její části zasazeny do druhé bitvy u Levic. Ale o tom snad někdy příště.


The End!

Zdroje:
Parmezano a www.k-report.net
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ce ... y-40281199
https://hu.wikipedia.org/wiki/V%C3%B6r% ... g_(magyar)
https://m.militaria.hu
https://mek.oszk.hu
https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/82.htm
https://nasregion.cz/galerie/snejdarek- ... ci-173031/
https://media0.7x.cz/images/media0:50fe ... 201932.jpg
https://www.lucenec.sk/historicke-fotog ... y--4012-52
https://iho.hu/hirek/a-sinek-pancelosai-170208
https://www.memoiresdeguerre.com/articl ... 03592.html
https://www.heeresgeschichten.at/artill ... erzug1.htm

http://www.artae-antiquae.cz
http://www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
http://www.palba.cz
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.cz.wikipedia.org
http://www.sokol.eu
http://www.lideazeme.reflex.cz
http://www.sokolskastraz.cz/o-nas/
http://www.wikiwand.com
http://www.andrejb.blog.sector.sk
http://wwww.scepko.blog.sme.sk
http://www.bratislavaden.sk
http://www.vrtulnik.cz
https://www.bojoslovensko.wordpress.com/
https://www.novezamkyfotoalbum.sk
https://www.vhu.cz
http://www.rotanazdar.cz
http://watson.sk
https://www.tikdnv.sk
http://www.kidarmy.websnadno.cz
http://ba.foxy.sk
http://spolocnetradicie.eu
https://www.hrady-zriceniny.cz/img/star ... s_1930.jpg
https://www.banskastiavnica.sk/mesto/hi ... a-galeria/
https://www.parostroj.net/historie/Zele ... vensko.htm

Kronika velitelství zvláštních bojových útvarů 1918-1922: Jaroslav Špitálský
Boj o Slovensko v letech 1918-1919: Zdeněk Ježek
Druhá čsl. divise v boji proti bolševickým Maďarům na Slovensku v červnu r 1919: Mjr. Artur Pekárek
Dva roky bojů a organizační práce, Československá armáda v letech 1918-1920: R. Břach, J. Láni Vladko Břach
Generál Maurice Pellé, Vladko Břach
Vojenské dějiny Československa III. díl: Autorský kolektiv
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek
V těžkých dobách, Boje na Slovensku 1918-1919: Pavel J. Kuthan
Kronika I. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Kronika II. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Nevyhlášená válka, Boje o Slovensko 1918-1920: Dušan Tomášek
Československá armáda v letech budování a stabilizace, Karel Straka, Tomáš Kykal
Tělevýchova a sport ve službách české národní emancipace, Marek Waic
Pušky a samopaly, A. B. Žuk
Československé ruční palné zbraně a kulomety, M. Šáda
Vliv dovozu na vyzbrojování čs. armády v letech 1919-1922, V. Karlický
Dunaj v plamenech – Velká válka, Jaroslav Tvrdý
Maďarská armáda 1919 -1945, Ch. K. Kliment a D. Bernád
Československé dělostřelectvo 1918 – 1939, Jiří Janoušek
Páncélvonataink II. Kótet, Rónaföldi Zoltán
Československá druhá armáda I – II, Jan Solpera
Atlas lokomotiv 3 - lokomotivy let 1900 – 1918, Jindřich Bek
Plavba na vodě a kotvení, sl. předpisy branné moci: IV./1. oddělení MNO 1929
Petržalka jako darček k 52. narodeninám Vávra Šrobára: Štefan Rachela
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 9397
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Dobytí Zvolena, RČS 1919. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

Ještě bych snad mohl dodat něco k titulní fotce. Na snímku jsou Sokolové II. pluku SS v srpnu 1919. Byť je to od tématu měsíc vzdáleno, fotka krásně vypovídá o výstrojové pestrosti tehdejšího čs. vojska.
https://www.vhu.cz/valka-o-slovensko-v-roce-1919/
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 9397
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Dobytí Zvolena, RČS 1919. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

Přiznám se, že když jsem psal tuhle pasáž
A aby toho nebylo na tomto úseku pro Čechoslováky málo, pravděpodobně někdy v této době najel předzvědnými úkoly pověřený Čs.p.v. 2a na bolševiky nastraženou minu.
chvilku jsem přemýšlel, zda-li slovo "mina" je to správné. Protipěchotní miny a protitankové miny v té době neexistovaly. O námořní minu šlo zřejmě stěží. Že by tedy existovala železniční mina? Nadruhou stranu užití pojmu IED, či improvizované výbušné zařízení se mi eklovalo více. Shodou okolností po pár dnech jsem narazil na Discordu ve vlákně věnujícímu se Záparoží a toho času zničení tamnějšího mostu na tento komentář.
https://twitter.com/NOELreports/status/ ... _WtvosAAAA
Cimbi — 29.01.2023 18:47
Takže IED nebo mina. Při cestě legionářů do Vladivostoku se to prý dělalo tak, že se pod kolejnici nacpal roznětkou nahoru dělostřelecký granát, většinou menší ráže (snazší ho schovat a je rychlejší tu kolejnici dostatečně podhrabat). Pro úspěšnost byla klíčová volba místa (před mostem, aby vykolejený vlak spadl do řeky, na náspu v blízkosti bažin nebo Bajkalu apod.)
Myslím, že výše uvedené není daleko od věci. A tudíž, přihlédneli člověk k významu slova mina, tj. "zbraň tvořená pouzdrem obsahující výbušninu a vybuchující při dotyku", může ji v článku s klidným svědomím ponechat.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“