Strategické bombardéry nad Japonskem (3)
Mariany „nepotopitelná letadlová loď Tichomoří“
Mariany „nepotopitelná letadlová loď Tichomoří“
Pád Guamu neznamenal pro Američany jen onu pomyslnou tečku za operací FORAGER. Operací, pomineme-li úzce související Bitvu ve Filipínském moři, jenž letmým pohledem nevybočovala z řady obdobných kombinovaných vylodění v tomto období a oblasti jižního a středního Pacifiku Spojenci vedených. Současně s dobytím poslední z trojice hlavních japonských bašt Marian (Saipan, Tinian, Guam), ostrov Rota zůstal se svojí japonskou posádkou do konce války jen izolován, se americkému velení totiž otevřela bezprostřední příležitost zasáhnout svého nepřítele přímo do srdce. Nutno dodat, že příležitost prvoplánová.
Ovládnutím cca 1 500 mil od Tokia vzdáleného souostroví nabyly tak Mariany rázem strategického charakteru. A to nejen z důvodu, že Země vycházejícího slunce se doslova přes noc ocitla na svých východních přístupech v dosahu amerických bombardérů. S ohledem na logistické potíže, do značné míry ovlivňující výslednost bojových misí MATERNHORNU, nemusela tato samotná skutečnost pro Japonce nutně znamenat nějaké extra velké ohrožení. Jenže, dalším neméně důležitým pozitivem, dalo by se i říci stejně významným jako samotná poloha, bylo napojení ostrovů na lodní zásobovací trasy vedoucí přímo ze Spojených států amerických. A právě kombinace těchto dvou faktorů dávala pádu Marian pro Nippon punc smrtelného nebezpečí.
Jak již bylo výše uvedeno, kromě sekundárního efektu spočívajícího ve vytlačení Japonců ze středopacifických oblastí, spočívalo gró operace FORAGER v získání vhodných základen. Dostatečně dimenzovaných leteckých bází, schopných efektivně zabezpečit vysoké bojové nasazení několika set bombardovacích Boeingů B-29 Superfortress 20. letecké armády USAAF. Tomu všemu pak také odpovídala dostatečně v předstihu důkladně realizovaná příprava a množství uvolněných zdrojů.
Ještě než definitivně utichly poslední výstřely, vylodily se na Saipanu první roty námořních stavebních praporů "Mořských včel" – United States Naval Construction Battalions (NCB), jejichž cílem bylo krátce před tím dobyté japonské letiště Aslito. Základna, nacházející se ve vnitrozemí nedaleko jižního pobřeží ostrova totiž v sobě skrývala nemalý potenciál rychlého tempa stavebních prací a s tím spojeného brzkého znovuzprovoznění. Přesto, realizace celkové přestavby nově pojmenované letecké báze Isley Field, zabrala Američanům téměř tři měsíce. Do té doby jediná vzletová a přistávací dráha byla prodloužena a rozšířena na 2 600 x 60 m (Isley Field No.1), přičemž dále na západ byla vybudována další dráha o parametrech 2 200 x 60 m (Isley Field No. 2). Na počátku září 1944 byla Isley Field schopna již částečného provozu. Nicméně teprve až v prosinci, po nezměrné dřině a potu příslušníků stavebních praporů došlo na místě předválečného japonského letiště, které v době Bitvy ve Filipínském moři zajišťovalo bojovou činnost pro stíhací 261. a 265. Kokutai, k jejímu dohotovení. V té době měla základna kapacitu 240 B-29. Kromě Isley Field, vybudovali Američané ve východní části Saipanu letiště známé jako Kagman Airfield, respektive East Field, kam umístili armádní jednotky vyzbrojené stíhacími P-47 a nočními stíhacími P-61. Další stíhači, tentokrát v podobě "mariňáckých Korzárů" F4U, byli situováni na bývalé japonské základně Marpi Point (North Field). V poslední řadě lze na Saipanu zmínit dvě nouzové dráhy; Kobler, Sunsup a bývalou japonskou hydroplánovou bázi Tanapag.
Jak je z výše uvedeného patrné, od začátku července do prosince 1944 se Američanům pro svůj plán strategické bombardovací ofenzívy vůči Japonsku podařilo ze Saipanu vytěžit maximální možný potenciál. Přesto s úsilím, které vyvinuli na cca dvě míle vzdáleném Tinianu a posléze i Guamu to nesneslo porovnání.
Na tehdejší pacifické poměry abnormálně rychlý průběh obsazování Tinianu umožnil Mořským včelám zahájit práce na úpravě zdejšího letiště Ushi Point Arfield (North Field) už dva dny po vylodění, 26. června. A to i přesto, že do ukončení bojů zbývalo ještě pár dní. Na těžce poškozené bývalé japonské základně 121. Kokutai se tak záhy a za nemalého úsilí začalo pracovat na jejím obnovení. Dnem i nocí neutuchající nasazení 1 500 mužů 6. námořní stavební brigády bylo korunováno pětačtyřicátého dne, o jedenáct dní nad plán, kdy byl zahájen provoz na původní 1 300 m dlouhé ploše a posléze na dvojici nově vybudovaných 1 800m drahách. V květnu 1945 přibyla čtvrtá, rovněž paralelně situovaná dráha a další stojánky. V tu dobu představovalo Ushi Point největší letiště na světě, jehož čtyři dráhy dosahovaly rozměrů 2 600 x 60 m a celá základna byla schopna pojmout 265 bombardérů B-29. O jak velký rozsah stavební prací vůbec šlo může napovědět údaj o přemístění cca 1 milionu m³ zeminy, korálů a jiného materiálu, v jehož rámci flotila nákladních vozidel urazila téměř 900 000 mil.
Jak již z názvu West Field vyplývá, na rozdíl od výše popsané severně situovaného Ushi Point se druhá tinianská letecká báze, známá také jako Gurguan Point Airfield nacházela na západě ostrova. Rovněž původně japonská základna se dvěma souběžnými vzletovými a přistávacími drahami byla v druhé polovině roku 1944 doplněno o třetí, taktéž ve stejném směru vedoucí, a čtvrtou osamoceně zcela na západě situovanou dráhu. Po prodloužení a rozšíření drah, splňujících parametry pro provoz B-29 došlo v prvních měsících roku 1945 k uvedení letiště do provozu.
Guam. Poslední z tria mariánských ostrovů vystavených v letních měsících roku 1944 útoku invazních vojsk a současně ostrov, na kterém byla tato americká kampaň uzavřena. Již z tohoto konstatování je zřejmé, že s pracemi na nových základnách pro B-29 se zde začalo nejpozději. Nicméně i tak dosavadní dvojice japonských letišť, Orote a Agana (343. Kokutai), nezůstala ležet ladem. Když zejména Orote posloužilo jako polní letiště mariňáckých F4U v rámci „dočišťování“ Guamu od zbytků nepřátelského odporu. První práce na nově budované základně North Field se rozeběhly v listopadu, aby za méně jak tři měsíce byla schopna přijmout první bombardovací křídlo. Koncem března 1945 měla dnešní Andersen AFB hotové čtyři vzletové a přistávací dráhy, pojížděcí dráhy a stojánky schopné pojmout více jak 200 B-29. Na severu ostrova se nacházející North Field však nebyl jedinou zdejší bází 20 AF. Na počátku ledna začaly totiž čtyři prapory mořských včel s participací dvou armádních ženijních leteckých praporů - Engineer Aviation Battalions s budováním severozápadně situovaného letiště, známého jako Northwest Field. Práce na dvojici vzletových a přistávacích ploch vč. nezbytného zázemí byly ukončeny k 1. červnu, přesto první B-29 se na zdejších plochách objevily již v dubnu. V době plného dokončení byla základna schopna poskytnout zázemí pro jedno bombardovací křídlo.
Kromě výše uvedeného nelze na Guamu opomenout Depot Field (Harmon Field), což nebylo nic jiného než servisní a zásobovací středisko pro B-29 se svojí vlastní vzletovou a přistávací drahou.
Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, v průběhu necelého jednoho roku se námořním stavebním a armádním ženijním praporům podařilo na Marianách vybudovat celkem pět velkých leteckých bází, které svým pojetím a kapacitou neměly ve světě obdoby. A právě díky existenci těchto základen byli Američané později schopni vygradovat svoji strategickou bombardovací ofenzívu do podoby mnoha set členných svazů Superfortressů, které do Země vycházejícího slunce přinesly smrt, zmar a bídu.
Avšak, ještě před tim, než se vůbec poprvé dotkla bota amerického mariňáka písku invazní pláže na Saipanu, probíhala v 6 800 mil vzdušnou čarou vzdálené Salině již nějakou dobu se vší vážností míněná příprava a plánování přesunu XXI BC.
Poté co bylo upuštěno od varianty působení "jednadvacátého" v rámci operačního prostoru CBI, upnuly se veškeré snahy, doposud v rámci výcvikové 2. letecké armády – Second Air Force – (2 AF) začleněného velitelství k Marianám. Ruku v ruce s řešením otázek operačně technického rázu docházelo k personálním změnám, kdy tou zřejmě nejzásadnější bylo ustanovením nového velitele XXI bombardovacího velitelství.
Jmenováním brigádního generála Haywooda Shepherda Hansella Jr. do funkce velitele XXI BC lze z určitého úhlu pohledu vnímat jako ono pomyslné uzavření kruhu. Pomineme-li jeho doposud v operačním plánování zastávané vysoké funkce a tehdy i aktuální post náčelníka štábu 20 AF, v podstatě muže číslo dvě USAAF. Lze na Hansella nahlížet jako na teoretického odborníka na slovo vzatého. Byl to on, kdo se podílel na vzniku prvotní koncepce amerického strategického letectva AWPD-1, jenž z pozice vedoucího týmu dohlížel nad tvorbu AWPD-42. Právě on, stál za výběrem německých strategických cílů. Který, jakožto neoblomný zastánce vysoce přesného výškového bombardování vypracoval základní strukturu 20. letecké armády, přičemž jeho podíl na zahájení operace FORAGER byl neoddiskutovatelný. Mj. díky Hansellovi mohli Američané spustit bombardovací ofenzívu z Mariánských ostrovů již před koncem roku 1944, tedy v téměř ročním předstihu. Zkrátka, v jeho osobě získal XXI BC výborného a zásadového štábního důstojníka. Což jak se později ukázalo byl i jeho problém, neboť sloužit pod Arnoldem znamenalo mít nutně výsledky. A nejlépe tak, že včera bylo pozdě, bez ohledu na objektivní okolnosti. Ale to již poněkud předcházíme věcem pozdějším.
Strategické bombardéry nad Japonskem (1) viewtopic.php?t=10457
Strategické bombardéry nad Japonskem (2) viewtopic.php?t=10480
Zdroje:
B-29 Superfortress in action; Squadron/signal publications NO.31
Těžký bombardér B-29; Avia Kollektsiya 1/2008
Boeing B-29 Superfortress; John M. Cambell
Endgame in The Pacific_Complexity strategy and the B 29; G. S. Gorman
Strategická letecká kampaň B-29 proti Japonsku; Henry C. Huglin
40th Bombardment Group: a pictorial record of events, places, and people in India, China and Tinian from April 1944 through October 1945.
Included are a few aerial views of Nippon, Singapore, Formosa and other exotic, far-off places
Kruh se uzavírá; Edwin P. Hoyt
https://web.mst.edu/rogersda/umrcourses ... Island.pdf
Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931-1945; Ikuhiro Hata, Yasuho Izawa, Christopher Shores
How the Superfortress Paced the Attack Against Japan; James M. Boyle
https://www.cooksontributeb29.com/uploa ... 0_orig.jpg
https://www.airandspaceforces.com/artic ... superfort/
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_raids_on_Japan
https://atkinsopht.wordpress.com/2017/1 ... ent-group/
http://www.airfields-freeman.com/hi/air ... ininanwest
https://pacificwrecks.com/location/marianas_saipan.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Seabe
https://en.wikipedia.org/wiki/East_Field_(Saipan)
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_War_Plans_Division
https://en.wikipedia.org/wiki/XX_Bomber_Command
https://en.wikipedia.org/wiki/XXI_Bomber_Command
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Matterhorn
https://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_B-29_Superfortress
https://en.wikipedia.org/wiki/Giulio_Douhet
https://en.wikipedia.org/wiki/Twentieth_Air_Force
https://www.history.navy.mil/research/h ... n-bay.html
https://en.wikipedia.org/wiki/312th_Fighter_Wing
https://www.druhasvetova.com/?p=osobnos ... rson-LeMay
https://www.af.mil/About-Us/Biographies ... son-lemay/
https://www.americanairmuseum.com/archi ... b-division
https://theaviationgeekclub.com/heres-w ... ial-japan/
https://theaviationgeekclub.com/former- ... nst-japan/
https://www.airandspaceforces.com/artic ... atterhorn/
https://airandspace.si.edu/collection-o ... 9490005000
https://www.anesi.com/ussbs01.htm#taaatjhi
https://www.thisdayinaviation.com/21-september-1942/
https://warisboring.com/the-dominator-w ... ompetitor/
https://www.reddit.com/r/WWIIplanes/com ... _dropping/
https://airpages.ru/eng/us/c109.shtml
https://usafunithistory.com/PDF/20-29/2 ... Y%20SQ.pdf
https://forum.largescaleplanes.com/inde ... th-sentai/
https://pacificwrecks.com/reviews/aces-jaaf.html
https://www.anesi.com/pacific_war_maps.htm
. Raiden, ano, bylo to obdivuhodné a zároveň strašidelné, co všechno a zároveň s prstem v nose byly schopny Spojené státy během tak krátkého časového úseku schopny dosáhnout. Ty investované prostředky za účelem konečného řešení byly enormní. A na mnoha bojištích zároveň, neskutečné.