Strategické bombardéry nad Japonskem (4)
Čas tápání
Čas tápání
Jako vůbec první stroje 20 AF se na Marianách objevily B-29 z 498th BG, jejichž posádky doslova a do písmene koply v Kansasu do vrtulí v prvním zářiovém týdnu, aby v rozmezí 6. - 7. září se podvozky jejich bombardérů dotkly přistávací dráhy Isley Field na Saipanu vůbec poprvé. 497th BG přistála o deset dní později, 500th BG dosedla 19. září a konečně 499th BG 22. září, čímž tak na ostrově zkompletovala bojovou sestavu 73d BW. K 22. listopadu 1944 zde 73. bombardovací křídlo disponovalo více jak jedním stem B-29. Do konce roku stihly zaplnit stojánky na Tinianu, konkrétně v posledním prosincovém týdnu na Ushi Pointu, ještě bombardovací skupiny 313th BW ve složení 504th BG, 505th BG, 6th BG a 9th BG. V ten moment disponoval Hansell tabulkovou silou 224 bombardérů schopných úderu na téměř jakýkoliv na východním pobřeží Japonska se nacházející cíl.
Ještě před tím, než ale vůbec došlo k premiérovému útoku XXI BC na Zemi vycházejícího slunce, naplánoval jeho velitel, vědom si dosavadní nezkušenosti svých posádek, několik bojových misí taktického rázu. Kdy účelem nebylo nic jiného než pokračující výcvik letového personálu, tentokrát však na pozadí ostré bojové akce. Na přelomu října a listopadu tak bylo provedeno několik náletů na Truk, jenž v té době představoval jen stín své někdejší projekce síly. Celkem tři nálety cílily na stanoviště ponorek, nicméně výsledky na útoku vždy se podílející dvojice bombardovacích skupin byly bez většího překvapení označeny jako průměrné, spíše podprůměrné.
Nespali ovšem ani Japonci. Díky vlastní průzkumné činnosti a výše uvedeným náletům na Truk, získali dostatek indicií k vědomí o na Marianách se rodící hrozbě. Druhého listopadového dne, po méně jak třítýdenním pobytu v novém působišti, bylo tak 73. bombardovací křídlo vystaveno útoku japonských strojů startujících z Iwodžimy. Ačkoliv bylo poškozeno jen několik B-29, Američané se rozhodli opětovat útok a ve dvou dnech, 5. a 11. listopadu, bombardovali iwodžimská letiště. Nutno podotknout, že přesnost jejich náletu si s protivníkem v ničem nezadala.
Přestože dosavadní výsledky takticky pojatých bombardovacích misí působily spíše rozpačitě, přineslo toto krátké časové okno před spuštěním samotné strategické bombardovací ofenzívy Hansellovi dostatečný prostor k získání aktuálních zpravodajských informací. V této souvislosti je totiž třeba dodat, že doposud na tomto poli Američané většinově těžili z kusých informací, pocházejících ještě z Doolittlova náletu na Tokio. Tj. informací více jak dva a půl roku starých! O poněkud detailnějším umístění těžkého průmyslu na japonských mateřských ostrovech existovaly jen mlhavé představy, přičemž zejména o letecké produkci, jakožto prvotním ze strategických cílů 20. letecké armády se toho příliš mnoho nevědělo. Jenže tou dobou se už na Isley Field nacházely Boeingy F-13A Superfortress z 3. průzkumné letky – 3d Photographic Reconnaissance Squadron – (3rd PRS), pro které nebyl problém dosavadní zpravodajský dluh během několika málo letů smazat. Díky schopnosti působit v operační výšce 9 800 m, v podstatě nikým neohrožovány, byly posádky této průzkumné verze B-29 schopny během jednoho letu pořídit tisíce snímků východopobřežních oblastí Japonska, průmyslového srdce země. A obratem je po přistání ještě na letišti předat k vyhodnocení.
Vůbec první z Marian na mateřské japonské ostrovy provedený nálet se uskutečnil 24. listopadu 1944 (operace SAN ANTONIO), kdy maximální možná sestava 73. bombardovacího křídla napadla Musašino. Menší město na předměstí Tokia, ve kterém se nacházela továrna na letecké motory Nakadžima. A bylo to také poprvé, kdy se americké bombardéry nad Japonskem setkaly s fenoménem tryskového proudění. Díky vysokorychlostnímu proudění vzduchu, dosahujícímu onoho dne rychlosti kolem 200 km/h, navíc i celkově špatnému počasí, došlo k narušení formací 111 členného bombardovacího svazu s přímým dopadem na přesnost bombardování. Odhodit svůj náklad se podařilo 88 bombardérům, z nichž pouhých 24 strojů umístilo své pumy do cílového prostoru továrny. Většina B-29 pak bombardovala sekundární cíle v tokijském přístavu. Přestože se podařilo celkem 125 japonským stíhačům navázat s bombardéry kontakt, útočníci ztratili pouze jeden Superfortress.
Při stanovování cílů byla na počátku bombardovací ofenzívy americká pozornost upřena primárně na letecký průmysl, městské a příměstské průmyslové oblasti a lodní dopravu. Z deseti nejdůležitějších cílů jich sedm představovalo letecké továrny a výrobce leteckých motorů, a až poté měly přicházet na řadu rafinérie a těžký průmysl v podobě oceláren či koksáren.
Další nálet na Musašino se uskutečnil o tři dny později, následovaný v noci z 29. na 30. listopadu náletem na další průmyslové oblasti nacházejícíc se v tokijské aglomeraci. Výsledky obou útoků byly opět rozporuplné, nicméně druhý z nich vstoupil do historie prvním užitím klastrových bomb E-46, ukrývajících v sobě 38 ks napalmových pum M69. Spálena byla jedna desetina čtvereční míle.
Kromě výše uvedené továrny na motory byla v průběhu prosince opakovaným náletům také vystavena letecká továrna Mitsubiši v Nagoje. Avšak díky tryskovému proudění téměř již tradičně s mizernými výsledky.
Na začátek druhé prosincové dekády plánovalo velitelství 20. AF opět zaútočit na Nagoju, tentokrát za účasti 100 B-29 vyzbrojených čistě zápalnými pumami M69. Hansell, věren svému přesvědčení o účincích přesného bombardování a s tím související minimalizací vedlejších ztrát, zprvu proti náletu protestoval. Avšak tváří v tvář argumentům, že provedení náletu se nebude vymykat doposud zažitému modelu výškového bombardování, k němu nakonec svolil . Útoku ze 22. prosince se nakonec účastnilo 78 Superfortressů, ale opět do dění vstoupilo špatné počasí, jenž minimalizovalo rozsah způsobených škod.
Kromě cílů na mateřských japonských ostrovech došlo také ke dvěma náletům na iwodžimská letiště, odkud Japonci stále ohrožovali Saipan. Bojové operace toho roku uzavřelo XXI. bombardovací velitelství 27. prosince 1944 nad Musašinem. Ovšem pořekadlo „jak na Nový rok, tak po celý rok“ v tomto případě nezafungovalo, minimálně u jeho velícího.
S myšlenkou personální změny na postu velitele XXI BC, přímo úměrně s množícími se ne zcela uspokojivými výsledky náletů, si začal Arnold pohrávat někdy v průběhu prosince, když na konci roku byl již rozhodnut. Po ex-veliteli XX BC Kennethu Wolfovi byl tak naturelu velitele USAAF vystaven i Hansell. Dne 6. ledna 1945 byl Arnoldem zprostředkovaně informován o svém odvolání, ve funkci však zůstal až do poloviny ledna. Na tomto místě lze však zmínit, že „Hansellova doktrína“ principu vysoce přesného bombardování z velkých výšek přestávala u více jak 8 000 mil vzdáleného a ve Washingtonu situovaného velitelství 20. AF stejně ztrácet podporu. A naopak do popředí se dostávala myšlenka plošného bombardování. Buď jak buď, velení bylo svěřeno LeMayovi, v té době velícímu do MATERNHORNU zapojeného sesterského XX BC.
Jak již bylo výše naznačeno, LeMayův přesun z Indie do nového působiště na Marianách zabral nějaký čas, během kterého zde dosavadní bombardovací ofenzíva kontinuálně navázala na poslední dny roku předešlého. Opakované útoky na Musašino a Nagoju k destrukci leteckých továren opět nevedly, načež jediným světlým bodem byl nálet 77 Superfortressů z 19. ledna na Akaši, díky kterému došlo k výraznému ochromení provozu závodu Kawasaki. Paradoxně se jednalo o vůbec poslední nálet, nesoucí Hansellův rukopis. Rukopis, díky němuž do té doby dosahovala průměrná výše ztrát XX. bombardovacího velitelství jednoho procenta. Tj. 4 B-29 na jednu bombardovací misi.
Pokud se generálmajorovi Curtissu LeMayovi na počátku jeho působení u XXI BC něco povedlo, tak to bylo bezpochyby načasování jeho příchodu. V té době do plných stavů zkonsolidované 313. bombardovací křídlo se už nacházelo v procesu prvních „oťukávajících“ misí na Truk, Pagan či Iwodžimu, přičemž tak záhy bylo schopno LeMayovu údernou sílu zdvojnásobit. Navíc od 16. ledna začaly na Guam postupně přistávat prvky 314. bombardovacího křídla. A když jako poslední zde 18. února dosedla 330. bombardovací skupina, North Field na Guamu se tak záhy stal domovem již třetího bombardovacího křídla ve složení 19th BG, 29th BG, 39th BG a 330th BG.
Rovněž po stránce technického a ubytovacího zabezpečení nejen letového personálu bylo dosaženo znatelného posunu. Došlo k dobudování rozsáhlých pojezdových stran, opevněných stojánek a skladišť. Provizorní stany a spartánské přístřešky pro mužstvo postupně nahrazovaly standardizované Quonset ubikace, kantýny, kina apod.
Dne 20. ledna se nový velitel XXI BC ujmul velení. Vzhledem k dosavadním v MATERNHORNU nabitým zkušenostem byl LeyMay prost nějakého extra velkého rozkoukávání načež se bezprostředně pustil do práce. Hned na úvod inicioval změny ve výcvikových programech, ve kterých zvýšil důraz na teoretickou, ale i praktickou přípravu. Taktiku bojové činnosti posádky, fyzickou připravenost vč. nácviku ovládání záchranných člunu na mořské hladině. Dále na plánování, předletovou instruktáž a následné debriefingy. Nebylo toho zrovna málo co od svých posádek vyžadoval, ale výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Zatímco v listopadu 1944 bylo schopno odbombardovat nad primárním cílem mise průměrně 20% účastnících se strojů, přičemž dalším 20 % svůj náklad neodhodilo vůbec. V březnu 1945 bombardovalo svůj cíl již 85 % B-29, a později v červenci dokonce 94%.
Nastavení výcvikových osnov a přísný dohled nad jejich plněním byla jedna věc, stále tu ale byl problém s nevyzpytatelným počasím, respektive tryskovým prouděním a jeho přímým dopadem ne zrovna ucházející efektivitu bombardovacích misí. Díky těmto jevům bylo tehdy zcela běžné, že v důsledku silného vzdušného větru ve velké výšce nacházející se bombardovací formace letěla polovinu cesty na téměř maximální výkon. Samozřejmě s dramatickým dopadem na spotřebu paliva, vč. vlivu na životnost pohonných jednotek Wright, jejichž průměrný čas mezi generálními opravami tak činil pouhých 264 hodin. S čímž úzce souvisela hmotnost neseného pumového nákladu, na úkor paliva často redukována ke 3 tunám. Často se vyskytující oblačnost zas komplikovala přesné zaměření cíle, přičemž samotný odhoz a rozptylový obrazec dopadu pum byl opět ovlivňován vysokorychlostním prouděním vzduchu (viz titulní foto článku).
Díky nestálému počasí se létalo každý čtvrtý až šestý den, přičemž za období od listopadu 1944 do února 1945 se podařilo uskutečnit jen 18 bojových misí. Za necelý čtvrt roku činil celkový průměrný nálet na posádku pouhých 44 hodin a 58 hodin na letoun. Toto všechno a další pak byly aspekty, které mohly zavdávat pochybám, zdali rozhodnutí o doposud do marianské kampaně vloženého enormní množství prostředků bylo vůbec správné. Jenže právě proto, aby byl odstraněn stín pochyb, byl povolán LeMay!
Strategické bombardéry nad Japonskem (1) viewtopic.php?t=10457
Strategické bombardéry nad Japonskem (2) viewtopic.php?t=10480
Strategické bombardéry nad Japonskem (3) viewtopic.php?f=403&t=10694
Strategické bombardéry nad Japonskem (5) viewtopic.php?f=403&t=10728
Strategické bombardéry nad Japonskem (6) app.php/portal
Zdroje:
B-29 Superfortress in action; Squadron/signal publications NO.31
Těžký bombardér B-29; Avia Kollektsiya 1/2008
Boeing B-29 Superfortress; John M. Cambell
Endgame in The Pacific_Complexity strategy and the B 29; G. S. Gorman
Strategická letecká kampaň B-29 proti Japonsku; Henry C. Huglin
40th Bombardment Group: a pictorial record of events, places, and people in India, China and Tinian from April 1944 through October 1945.
Included are a few aerial views of Nippon, Singapore, Formosa and other exotic, far-off places
Kruh se uzavírá; Edwin P. Hoyt
Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931-1945; Ikuhiro Hata, Yasuho Izawa, Christopher Shores
How the Superfortress Paced the Attack Against Japan; James M. Boyle
https://web.mst.edu/rogersda/umrcourses ... Island.pdf
https://www.315bw.org/wing2.html
https://www.airandspaceforces.com/artic ... superfort/
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_raids_on_Japan
https://atkinsopht.wordpress.com/2017/1 ... ent-group/
http://www.airfields-freeman.com/hi/air ... ininanwest
https://pacificwrecks.com/location/marianas_saipan.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Seabe
https://en.wikipedia.org/wiki/East_Field_(Saipan)
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_War_Plans_Division
https://en.wikipedia.org/wiki/XX_Bomber_Command
https://en.wikipedia.org/wiki/XXI_Bomber_Command
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Matterhorn
https://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_B-29_Superfortress
https://en.wikipedia.org/wiki/Giulio_Douhet
https://en.wikipedia.org/wiki/Twentieth_Air_Force
https://www.history.navy.mil/research/h ... n-bay.html
https://en.wikipedia.org/wiki/312th_Fighter_Wing
https://www.druhasvetova.com/?p=osobnos ... rson-LeMay
https://www.af.mil/About-Us/Biographies ... son-lemay/
https://www.americanairmuseum.com/archi ... b-division
https://theaviationgeekclub.com/heres-w ... ial-japan/
https://theaviationgeekclub.com/former- ... nst-japan/
https://www.airandspaceforces.com/artic ... atterhorn/
https://airandspace.si.edu/collection-o ... 9490005000
https://www.anesi.com/ussbs01.htm#taaatjhi
https://www.thisdayinaviation.com/21-september-1942/
https://warisboring.com/the-dominator-w ... ompetitor/
https://www.reddit.com/r/WWIIplanes/com ... _dropping/
https://airpages.ru/eng/us/c109.shtml
https://usafunithistory.com/PDF/20-29/2 ... Y%20SQ.pdf
https://forum.largescaleplanes.com/inde ... th-sentai/
https://pacificwrecks.com/reviews/aces-jaaf.html
https://www.anesi.com/pacific_war_maps.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/AN/APQ-7
a ty znaješ Raidene práci pana Wasaburo Oishiho?
