Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 13530
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Zemakt »

Strategické bombardéry nad Japonskem (6)

Nemilosrdně


Přes těžko zpochybnitelné výsledky nově koncipovaných misí, doposud nevídaná intenzita operačního nasazení LeMayových bombardérů vměstnaná do pouhých deseti březnových dní roku 1945 udělala ve stavu zásob zápalných pum odpovídající "průvan". Do značené míry na Marianách vyprázdněné muniční sklady tak stály za skutečnostní, že od 19. března do 19. dubna XXI BC neuskutečnilo ani jeden zápalný nálet.

č. 1 Titulka B-29_Superfortress_of_499_th_BG_Flies_Over_Mount_Fuji.jpg

Shodou okolností, ve výše uvedeném mezidobí se uskutečnil přílet dalšího bombardovacího křídla. Nicméně, v případě 58th BW se však nejednalo o nějaké zelenáče, ale o bojem ostřílené veterány operace MATTERNHORN předisponované na Mariany z indicko-barmského prostoru. Vůbec jako první B-29 „osmapadesátého“ přistály 29. března na tinianském West Field bombardéry hlavního velitelství křídla, následované v prvním dubnovém týdnu Superfortressy 40th BG, 444th BG, 462th BG a 468th BG. Jestliže pak ještě k 1. dubnu vykazovalo XXI BC tabulkový stav 482 bombardérů a 619 posádek, rozšířením svých řad o čtvrté křídlo činil o měsíc později tento vzájemný poměr už 660 bombardérů a 770 posádek.

Po naskladnění potřebného množství pum provedly Superfortressy v duchu předcházejících náletů ještě tři zápalné útoky. Nicméně s ohledem na v té době zuřící boje o ovládnutí Okinawy a ztráty invazní flotily způsobené útoky kamikaze byly posléze přesměrovány k taktickým náletům. Útoky na japonská letiště sloužící jako základny pro sebevražedné jednotky Tokkótai se tak na krátký čas staly pro B-29 prioritou. V rozmezí od 17. dubna do 11. května bylo na japonská letiště nacházející se v jižní části Kjúšú podniknuto celkem 95 náletů, při kterých bylo svrženo 8 116 tun tříštivo-trhavých pum. Přičemž na letištních plochách mělo být zničeno a poškozeno 350 letadel a dalších 208 ve vzduchu. V této souvislosti lze zmínit ještě jedno důležité datum. Tím datem byl 7. duben, neboť tehdy došlo vůbec poprvé k doprovodu bombardovacích svazů stíhacími Mustangy 21st FG a 15th FG startujícími s Iwodžimi. Tehdy se jednalo o doposud vůbec nejdelší doprovodný let nad mořskou hladinou, nicméně i ten se záhy stal pro stíhače VII FC běžnou rutinou. V souhrnu epizoda s názvem Okinawa stála XXI. bombardovací velitelství 23 Superfortressů.

č. 2 Mustang doprovod.jpg
Doprovodné Mustangy na křídle bombardéru.

Teprve až 14. května byla napadena, dalo by se říci že tradičně, Nagoja. Přesto tento nálet v sobě nesl několik zaznamenáníhodných specifik. Vzhledem k premiérovému nasazení všech čtyř křídel, útočilo na společný cíl nacházející se v severní městské části celkem 529 strojů, což byl doposud nejvyšší počet do akce vyslaných B-29. A co víc, zápalný nálet z nízké výšky byl proveden za denního světla! Již jen v tomto ohledu velením XXI BC akceptovaná určitá míra rizika může napovědět, jak velký benefit do probíhající bombardovací kampaně přinesly doprovodné P-51 a současně v jak velkém stupni rozkladu se tehdy japonská protivzdušná obrana nacházela. Zároveň do konce měsíce byl dokončen přesun zbývající dvojice bombardovacích skupin 315. bombardovacího křídla. Kdy, jako vůbec první se ne Guamu objevilo už 5. dubna velitelství křídla, následované o devět dní později stroji 16th BG a 501th BG. Na přelomu května a června na Northwest Field bázovalo již kompletní páté a současně i poslední z bombardovacích křídel 21. bombardovacího velitelství ve složení: 16th BG, 331th BG,501th BG, 502th BG. K prvnímu červnu disponovali Američané na Marianách silou 709 Superfortressů a 872 posádek, díky čemuž destrukce Japonska nabírala na stále vyšší intenzitě.

V průběhu patnácti červnových náletů bylo při 3 203 vzletech shozeno na 20 559 tun zápalných bomb. Kromě hlavních center v podobě Tokia, Ósaky, Kóbe, Saseba a Fukuoka došlo v polovině měsíce na základě Arnoldem schváleného plánu k rozšíření cílů o dalších 25 menších a středně velkých měst s počtem civilního obyvatelstva oscilujícím mezi 62 000 – 320 000. Na rozdíl od primárních cílů, byla tato „druhořadá“ města, jako byla Ómuta, Kagošima, Hamamacu aj., brána jako důležitá centra a křižovatky dopravní infrastruktury. Vedle zápalných náletů však docházelo, byť v o poznání menší míře, na bombardování konvenčními pumami.
Součástí výše zmíněného plánu velitelství XXI BC, pojmenovaného jako „Plán říše“ - Empire Plan, bylo mj. dvojí provedení náletů. V případě příhodných meteorologických podmínek měly být realizovány na průmysl přesně cílené konvenčně vedené nálety. A naopak, za špatné viditelnosti mělo být bombardováno pomocí radaru, plošně a zápalnými pumami. Díky snížení operační výšky a zavedení vhodnějších reflexních optických bombardovacích zaměřovačů došlo u přesného bombardování v přesnosti dopadu shozených pum k výraznému posunu. Přesto díky nestálosti počasí činil procentuální podíl tohoto druhu misí vůči zápalný náletům pouhých 20% .

č. 3 železniční uzel.jpg
Železniční uzel po konvenčně vedeném náletu.

Když 15. června v rámci náletu 444členného svazu na Ósaku nebyl zaznamenán ani jeden útok japonského stíhače, padla i poslední z těch několika mála překážek stojících naprosté americké vzdušné dominanci v cestě. V této souvislosti si je však nutné uvědomit, že již konečně efektivně a účinně prováděná destrukce japonského leteckého průmyslu se na této skutečnosti podílela jen částečně. Přestože se Američanům oproti nejvyššímu výrobnímu maximu v roce 1944 podařilo snížit produkci letadel o 40% procent, stále byli Japonci schopni vyrábět ne zrovna zanedbatelný počet přibližně 1 600 strojů měsíčně. Jaký byl tedy skutečný důvod, onoho vyklizení nebe a přenechání měst a infrastruktury napospas nepříteli? Skutečnost byla taková, že po pádu Okinawy v jehož rámci bylo ztraceno zhruba 7 600 letadel se veškeré japonské úsilí upnulo pouze jedním směrem, a to k operaci Ketsu-gō sakusen. Od té doby začalo námořní a armádní letectvo s úzkostlivým vyhýbáním se jakýchkoliv střetů, na letištních plochách s důsledně prováděným rozptylem techniky do širšího okolí, šetřením pohonných hmot apod. V důsledku toho se nakonec Japoncům opravdu podařilo do „bitvy posledního soudu“ shromáždit úctyhodný počet 12 700 letounů všech kategorií. Kde polovina z nich měla působit v rámci jednotek Tokkótai.

č. 4 Ki 45 Toryu.jpg
Útok těžkého stíhače Kawasaki Ki-45 Torjú na box B-29.

Avšak i přes výše uvedené lze obecně konstatovat, že v porovnání s nebem nad Třetí říší, bylo to japonské pro posádky bombardérů nad očekávání shovívavější. Což se ostatně také promítlo do polních a továrních úprav Superfortressů.

S ohledem na evropské zkušenosti 8. letecké armády USAAF došlo v průběhu výroby B-29 k náhradě původně dvojicí 12,7 mm kulometů osazené horní příďové věže za větší, čtyř kulometný model. A to i přesto, že do vnitřního prostoru trupu více zasahující zástavba do určité míry omezovala pohyb posádky a zvyšovala prázdnou váhu letounu o 388 kg. Četnost s oblibou prováděních čelních útoků stíhačů Luftwaffe vůči svazům B-17 a B-24 nešla zkrátka ignorovat. Posléze bylo toto řešení aplikováno i na technologicky zjednodušenou verzi B-29A, nicméně u té již z důvodu velkého nárůstu hmotnosti absentoval záďový 20 mm kanón. Avšak netrvalo dlouho a po absolvování většího množství bojových misí se začalo ukazovat, že s japonskými stíhači to nebude zas tak horké. Když jen dosažení operační hladiny Superfortressů pro ně často znamenalo nepřekonatelný problém. A tak se zase začalo s odstraňováním těžší věže a s jejím nahrazování původní dvojkulometnou. Nejdříve se tak dělo přímo u bojových jednotek, aby se posléze k tomuto vrátili i v samotných výrobních závodech. U poslední výrobní série B-29 došlo rovněž k vypuštění záďového kanónu, jenž byl taktéž shledán zbytečným.

Květnovým příletem 315th BW na Guam byla na tichomořské bojiště uvedena další z variant Superfortressu, B-29B. V podstatě na dřeň odlehčená výšková verze zavedená do výroby v únoru 1945 byla snadno rozpoznatelná díky absenci všech trupových věží. Přičemž jediná její organická výzbroj spočívala v zadním střelišti lafetovanou trojicí kulometů, zaměřovaných pomocí střeleckého radaru AN/APG-15. Dalším z charakteristických znaků pak byla mezi první a druhou pumovnicí se nacházející anténa na svou dobu dalšího pokročilého radaru, tentokrát však bombardovacího AN/APQ-7 Eagle. Z letounu bylo částečně odstraněno pancéřování a další postradatelná elektronika a radiové vybavení, vč. přehledového radaru AN/APQ-13 Demon. Již méně byly viditelné změny na ovládání motorů a turbokompresorů. V důsledku všech těchto úprav došlo u této varianty ke skokovému nárůstu výkonů a ovladatelnosti, zejména ve velkých výškách. Jen pro zajímavost lze uvést, že nad 9 000 m byla tato verze B-29 schopna docílit menšího poloměru zatáčení než stíhací P-47 a v nižších hladinách unést téměř deseti tunový náklad pum. S ohledem na výše uvedené výkony a poslední radarové vybavení měla doména těchto „lehkých“ Superfortressů nepřekvapivě spočívat v přesném vysokovýškovém bombardování za každého počasí. Ostatně, v tomto ohledu byl ještě ve Spojených státech realizován výcvik příslušníků 315th BW, posléze jediného křídla vyzbrojeného B-29B.

č. 5 B-29 B.jpg
Kulovité pouzdro antény střeleckého radaru a anténa bombardovacího radaru ve tvaru křídla mezi pumovnicemi. Dva z několika rozpoznávacích markantů verze B-29B.

Se zřetelem na zaměření výcviku posádek a pokročilé radarové vybavení svých Superfortressů, bylo 315th BW v rámci 20. letecké armády předurčeno ke zcela speciálnímu úkolu, a to k likvidaci japonského petrochemického průmyslu. První nálet v řadě celkem patnácti tímto směrem zaměřených misí se uskutečnil v noci z 26. na 27. června. V této souvislosti lze zmínit rafinérie Micibuši Oil Company v Kawasaki a Nippon Oil Company v Akiře, dva největší japonské provozy, kterým byla z tohoto důvodu věnována nadstandartní pozornost. Nutno ovšem dodat, že v této době byla domácí produkce ropných produktů již na minimální úrovni, přičemž vyřazení ropného průmyslu mohlo na dalším vývoji války sotva co změnit. Později, v rámci závěrečného hodnocení činnosti křídla bylo mj. konstatováno, že v rámci misí bylo z 95% zaměřováno pomocí AN/APQ-7 Eagle. Následkem čehož bylo zničeno 83% ropných provozů a šest milionů barelů skladovací kapacity. To vše při ztrátě tří kompletních posádek.

Kromě zmíněného 315th BW se ovšem v sestavě XXI BC nacházela ještě jedna jednotka pověřená další zcela specifickou činností. Onou jednotkou bylo 313. bombardovací křídlo, které vedle účasti na standardních bombardovacích misí již nějaký čas jako jediné provádělo zaminovávací operace japonský pobřežních vod a přístavů. Jakkoliv se pak mohla tato činnost pro výškové strategické bombardéry jevit nepatřičně o to větší výsledky přinesla.

Vzhledem ke své podstatě nebude až tak překvapivé, že prvotní iniciativa vedoucí k rozsáhlému leteckému zaminování japonských pobřežních oblastí, známému jako operace STARVATION - „Hladovění“, vzešla z popudu flotilového admirála Chestera W. Nimitze. A přestože si o tom Arnold myslel své, nakonec vrchnímu veliteli pacifické floty vyhověl a obrátil se na LeMaye, jenž pro tuto činnost vyčlenil právě 313th BW.
Po nezbytné teoretickém seznámení posádek s technikou minových operací a několika málo cvičných letech, vč. jednoho cvičeného shozu minové atrapy, byly na konci března zahájeny první ostré mise. Nicméně s ohledem na neustálé laborování s různými typy min a rozbušek se stále jednalo o jakýsi počáteční zkušební režim. S ohledem na dění u Okinawy došlo v druhé půlce dubna a v květnu k výraznému utlumení minování, aby později v červenci však dosáhlo svého maxima. Za celou dobu trvání operace STARVATION bylo tak ve 26 minových polích položeno na 12 000 min. A přestože 313th BW v rámci Hladovění uskutečněných 46 misí provedlo celkem 1 529 letů, což v souhrnném porovnání XXI. bombardovacího velitelství činilo pouhých 5,7 %. Zaminováním většiny hlavních japonských přístavů a nejfrekventovanějších námořních cest se v podstatě podařilo příbřežní dopravu vč. přesunů vojsk zastavit. Jen pro příklad lze zmínit Kóbe, přes které ještě v březnu šlo 320 000 tun nákladu, aby v červenci to bylo pouhých 44 000 tun. O zcela neočekávaném úspěchu minové operace a jejím tvrdém dopadu na fungování japonské válečné mašinérie krátce po válce vypověděl i sám princ Fumimaro Konoe, jenž neváhal přirovnat její ekonomický dopad s efektem zápalných náletů. Celkem Japonci na B-29 nakladených minách přišli o 294 lodí potopených, 137 neopravitelně poškozených a 239 poškozených. V souhrnu se jednalo o cca 1,4 milionu tun výtlaku, což v březnu 1945 představovalo 75% celkové japonské lodní dopravy. Ztraceno bylo 15 Superfortressů.

č. 6 minování.jpg
Dle jednotlivých typů bylo položeno 4 900 magnetických, 3 500 akustických, 2 900 tlakových a 700 nízkofrekvenčních min. Jeden Superfotress byl schopen pojmout sedm 907kg min, nebo dvanáct 454kg.

Paralelně s bombardováním byla Američany prováděna propagandistická kampaň, při které jen v červnu bylo shozeno na 30 milionů letáků. Na konci měsíce nařídil LeMay, aby vždy pár dní před náletem byly nad budoucím cílem shozeny letáky s výstrahou, upozorňující obyvatelstvo před hrozícím nebezpečím. Americká vzdušná nadvláda byla tehdy již absolutní. Z tohoto důvodu ještě téhož měsíce došlo ke zrušení doprovodů stíhačů VII. Fighting Command a jejich převedení k výhradně protizemní činnosti. Doposud nevídaná devastace měst, do toho bez větších obav shazované varování o chystaných útocích. Není divu, že přibližně v této době se u civilního obyvatelstva, vč. některých členů vlády začaly projevovat první znaky paniky. Japonské armádní velení však mělo situaci stále pevně ve svých rukách a ani v nejmenším nehodlalo kapitulovat. Absence jakýchkoliv signálů navozujících změnu japonského postoje k dalšímu vedení války pak nutila Američany ke stále intenzivnějším přípravám invaze na samotné mateřské ostrovy Země vycházejícího slunce.

Tak jako při předchozích obojživelných invazích, rovněž i v případě budoucí operace DOWNFALL, jenž měla svým rozsahem překonat operaci OVERLORD, se s důslednými přípravami začalo v dostatečném časovém předstihu. V této souvislosti započatá reorganizace vyšších velitelských stupňů, nezbytná k zajištění vyšší akceschopnosti a zefektivnění velení, se v nemalé míře promítla do nově koncipované struktury 20 AF. Dne 2. července tak na Guamu vznikají pod vedením generála Carla Andrewse Spaatze Strategické vzdušné síly Spojených států v Pacifiku - United States Strategic Air Forces in the Pacific (USSTAF). Zaštiťující jak VII FC, XXI BC, tak 20 AF a z Evropy na Okinawu se přesunující 8 AF. Přičemž na místo Spaatzova náčelníka štábu byl ustanoven LeMay. V polovině července dochází k přesunu velitelství 20 AF z Washingtonu na Guam a současně 18. července k oficiální deaktivaci XX BC a XXI BC. Zatímco původní „jednadvacáté“ je přeznačeno na Velitelství a štábní letku, 20. letecké armády - Headquarters and Headquarters Squadron, Twentieth Air Force, načež tak jako samostatné velitelství zaniklo. Štábní personál „dvacátého“ na Okinawe utvořil jakousi rámcovou kostru pro doposud personálně nenaplněné velitelství 8 AF, jejíž velení bylo svěřeno generálporučíkovi Jamesi H. Doolittlovi. Načež velitelem „dvacáté“ se posléze stal LeMay.
Jak je z výše uvedeného patrné, z dosavadní organizace vyšších velitelských celků nezůstal kámen na kameni. Nicméně s vizí příchodu 8. letecké armády, jejíž vybrané bombardovací skupiny již začaly s přezbrojováním na B-29, nešlo jinak. Dle předpokladů měli Američané k 1. listopadu disponovat celkem 993 operačními Superfortressy a 1 639 posádkami.

č. 7 Kure 1 června 1945.jpg
Hořící Kure, 1. červen 1945.

Na pozadí výše uvedených „škatulat hýbejte se“ pokračovali muži na palubách B-29 ve svém úsilí donutit Japonce, když ne zrovna ke kapitulaci, tak alespoň k zasednutí u vyjednávacího stolu. Bezvýsledně. Dne 27. července bylo na jedenáct vybraných měst shozeno 60 000 letáků na základě čehož tisíce jejich obyvatel opustilo své domovy a zaměstnání. Druhého dne byl na šest z nich uskutečněn zápalný útok.
Hned na úvod posledního měsíce války v Tichomoří, byl proveden co do počtu vůbec největší samostatný nálet Superfortressů. Onoho dne zaútočilo 836 strojů na Tojamu, Hačiodži, Mito a Nagaoku. Svrženo bylo 6 145 tun bomb a min. O čtyři dny později, 5. srpna, se oběťmi B-29 staly další čtyři města. Celkově pak bylo v této fázi bombardovací kampaně se všemi důsledky z toho vyplývajícími postihnuto na 58 menších a středně velkých japonských měst. Přesto, doposud nevídané pustošení jako by se stále míjelo účinkem. Avšak, málo kdo tehdy tušil, že závěrečné kolo dramatu již bouchá na dveře.

Když v průběhu druhé poloviny května se na Tinianu začaly postupně objevovat první části 509. smíšené skupiny - 509th Composite Group (509th CG) pod vedením plukovníka Paula Tibbetse, dostala ostrovní „šuškanda“ nový impuls, nabírající od 14. června na stále vyšší intenzitě. Toho dne totiž na North Field dosedla její bojová část, Superfortressy 393. bombardovací letky - 393rd Bombardment Squadron (393rd BS). Jakoby nestačilo, že poněkud nesourodá skupina dopravních C-47, C-54 a B-29 na Tinianu organizačně včleněná do 313th BW, působila v sestavě bojem ošlehaného křídla poněkud nepatřičně. Korunu tomu celému nasadila separace jednotky, zpočátku dislokované v bývalém táboře Mořských včel nedaleko vzletové dráhy na severním výběžku ostrova. Od hlavních ubikací křídla vzdálená několik kilometrů. Přičemž její pozdější přemístění na západ od dráhy D se nacházející samostatnou základnu, mj. s obrovským skladem, kancelářemi, kaplí a divadlem tomu moc nepřidalo. Největší kámen úrazu však spočíval ve skutečnosti, že ačkoliv se muži z 393rd BS na úvod zúčastnili povinného týdenního školení, účast na bojových misích jim byla zapovězena. Není divu, že personál bombardovacích skupin „třistatřináctého“ v příslušnících 509th CG viděl změkčilé prominenty, neváhaje si před nimi kolikrát odplivnout. Co ovšem nemohl vidět, že v případě jejich B-29 se jedná o letouny vzešlé z projektu SILVERPLATE, dílčí součásti programu MANHATTAN. Nemohl vidět, že díky upravené pumovnici je tato modifikace Superfortressu schopna nést atomovou bombu!

č. 8 1st_Ordnance_Squadron.jpg
Ubikace typu Quonset 1. technické letky 509. smíšené skupiny na severním cípu Tinianu. Jak je z oplocení zřejmé, celá základna skupiny podléhala zvláštnímu bezpečnostnímu režimu.

8. srpna, dva dny po shození atomové bomby na Hirošimu následovaly zápalné nálety na Jawatu a Fukuyamu, jejichž úlohou nebylo nic jiného než dát Japoncům na srozuměnou, že Američané ve svém úsilí nehodlají ani trochu polevit*. Spáleno bylo 21% plochy Jawaty a 73% Fukuyami.
* Program MANHATTAN bude zpracován v samostatných článcích kolegou Raytheonem.

Dne 9. srpna dopadla druhá atomová bomba na Nagasaki, načež 10. srpna Japonská vláda konečně iniciovala jednání o podmínkách kapitulace. Přesto ještě toho dne došlo k jednomu konvenčnímu náletu cílenému na průmyslový cíl v Tokiu. Posléze však prezident Harry S. Truman, nechtěje komplikovat vyjednávání, útoky zastavil. Nicméně na základě vlekoucích se jednání o bezpodmínečné kapitulaci po pár dnech Američané seznali, že je třeba Japoncům opět připomenout, jak se věci ve skutečnosti mají. Dne 14. srpna dostal tedy Spaatz rozkaz k obnovení ofenzívy načež ještě v průběhu noci ze 14. na 15. srpna provedlo 1 014 letadel, 828 B-29 a 186 doprovodných stíhačů, nálet na Iwakuni, Ósaku, Tokuyamu, Kumagaju a Isesaki. Hned dne následujícího, v poledne 15. srpna 1945, císař Hirohito oznámil v rozhlasovém vysílání svému národu, že hodlá bezpodmínečnou kapitulaci přijmout.

č. 9 B-29_21st_BC_falls_to_sea_after_hit_over_Japan_45.jpg
Zasažená B-29 v plamenech nad Japonskem.

Jak tedy vlastně nahlížet na působení 20. letecké armády USAAF a jejich strategických bombardérů na nebi Země vycházejícího slunce? Mělo vůbec s tímto spjaté vynaložení enormního množství prostředků, jak finančních, tak lidských své opodstatnění?
Ačkoliv lze na tyto dvě zdánlivě prosté otázky nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Zcela nezpochybnitelnou skutečností zůstávají, ač suchá, ale o to více vypovídající statistická data.

V průběhu čtrnáct měsíců trvající bombardovací kampaně proti Japonsku, zahájené v červnu 1944 z čínských letišť a ukončené v polovině srpna 1945 na Marianách, uskutečnila Twentieth Air Force3 047 bombardovacích letů. Celkem bylo svrženo 159 862 tun bomb a 12 000 min. Dále bylo provedeno 480 fotoprůzkumných, 755 meteorologických a 248 radarových průzkumných letů, vč. 134 pátracích.

Hlavní zbrojní odvětví byla zničena v rozsahu:
- výroba let. motorů 75%,
- výroba draků letadel 60%,
- výroba elektroniky 70%,
- zbrojní výroba 30%,
- výroba lehkých kovů 35%,
- rafinérie 83%.

Dále bylo v důsledku bombardování zničeno cca 75 milionů litrů ropy. Na minách bylo potopeno 670 lodí, což představovalo 63% celkových ztrát za rok 1945. Zcela vyřazeno z válečné výroby bylo 602 velkých továren a tisíce malých. Palubním střelcům B-29 pak bylo přiznáno 714 zničených japonských letadel, 456 pravděpodobně zničených a 770 poškozených.

V 61 městech bylo na prach spáleno 180 mil2 vysoce industriovaných městských částí. Vypáleno bylo 40% rozlohy Tokia a Nagoji, 35% Kawasaki a Ósaki. Nejvíce zápalnými nálety postiženo bylo s 55% Kóbe.

Nemalý vliv na fungování země pak mělo téměř 21 milionů vnitřně vystěhovaných obyvatel nejvíce postižených měst. Díky čemuž se zas města, jimž se poštěstilo zkáze uniknout stávala díky přelidnění jen těžko obyvatelná. To vše s velkým dopadem na morálku obyvatelstva. Jen pro příklad lze uvést Tokio, kde z více než 5 milionů na začátku roku 1945 klest k 1. srpnu počet obyvatel na cca 2,3 milionu. Dle zprávy "Dopady bombardování na zdravotnictví a lékařské služby v Japonsku" vypracované v rámci Průzkumu strategického bombardování Spojených států - United States Strategic Bombing Survey (USSBS) a zveřejněné v roce 1947, činil odhad ztrát na životech civilního obyvatelstva 333 000 mrtvých a 473 000 zraněných. Japonské vládní odhady vydané o dva roky později pak hovořily o 323 495 mrtvých. Nicméně další zpráva USSSB "Vliv strategického bombardování na japonskou morálku" (1947), už udávala odhad ve výši 900 000 zabitých a 1.3 milionů zraněných.


Za to vše zaplatila 20. letecká armáda ztrátou 522 B-29. V rámci z Marian vedené kampaně to pak bylo 447 strojů. Přímo v boji bylo ztraceno 343 B-29, z toho 1% strojů nad cílovým prostorem. Padlo více jak 2 600 členů posádek, vč. mužů zemřelých v japonském zajetí. Dalších 433 utrpělo různá zranění. V příčinném porovnání bojových ztrát B-29 připadalo 76% na protiletadlovou palbou, 13% na japonské stíhače, 9% na obě dvě příčiny a 2% na vlastní palbu.

Strategické bombardéry nad Japonskem (1) viewtopic.php?t=10457
Strategické bombardéry nad Japonskem (2) viewtopic.php?t=10480
Strategické bombardéry nad Japonskem (3) viewtopic.php?f=403&t=10694
Strategické bombardéry nad Japonskem (4) viewtopic.php?p=456341#p456341
Strategické bombardéry nad Japonskem (5) viewtopic.php?t=10728

Zdroje:
B-29 Superfortress in action; Squadron/signal publications NO.31
Těžký bombardér B-29; Avia Kollektsiya 1/2008
Boeing B-29 Superfortress; John M. Cambell
Endgame in The Pacific_Complexity strategy and the B 29; G. S. Gorman
Strategická letecká kampaň B-29 proti Japonsku; Henry C. Huglin
40th Bombardment Group: a pictorial record of events, places, and people in India, China and Tinian from April 1944 through October 1945.
Included are a few aerial views of Nippon, Singapore, Formosa and other exotic, far-off places
Kruh se uzavírá; Edwin P. Hoyt
Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931-1945; Ikuhiro Hata, Yasuho Izawa, Christopher Shores
How the Superfortress Paced the Attack Against Japan; James M. Boyle
http://www.navweaps.com/Weapons/WAMUS_Mines.php
https://www.worldwarphotos.info/gallery ... ortress-3/
https://en.wikipedia.org/wiki/Pumpkin_bomb
https://7thfighter.com/21stfg/index.htm
https://www.japanairraids.org/?page_id=469
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Starvation
https://en.wikipedia.org/wiki/Twentieth_Air_Force
https://en.wikipedia.org/wiki/United_St ... he_Pacific
https://web.mst.edu/rogersda/umrcourses ... Island.pdf
https://www.315bw.org/wing2.html
https://www.airandspaceforces.com/artic ... superfort/
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_raids_on_Japan
https://atkinsopht.wordpress.com/2017/1 ... ent-group/
http://www.airfields-freeman.com/hi/air ... ininanwest
https://pacificwrecks.com/location/marianas_saipan.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Seabe
https://en.wikipedia.org/wiki/East_Field_(Saipan)
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_War_Plans_Division
https://en.wikipedia.org/wiki/XX_Bomber_Command
https://en.wikipedia.org/wiki/XXI_Bomber_Command
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Matterhorn
https://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_B-29_Superfortress
https://en.wikipedia.org/wiki/Giulio_Douhet
https://en.wikipedia.org/wiki/Twentieth_Air_Force
https://www.history.navy.mil/research/h ... n-bay.html
https://en.wikipedia.org/wiki/312th_Fighter_Wing
https://www.druhasvetova.com/?p=osobnos ... rson-LeMay
https://www.af.mil/About-Us/Biographies ... son-lemay/
https://www.americanairmuseum.com/archi ... b-division
https://theaviationgeekclub.com/heres-w ... ial-japan/
https://theaviationgeekclub.com/former- ... nst-japan/
https://www.airandspaceforces.com/artic ... atterhorn/
https://airandspace.si.edu/collection-o ... 9490005000
https://www.anesi.com/ussbs01.htm#taaatjhi
https://www.thisdayinaviation.com/21-september-1942/
https://warisboring.com/the-dominator-w ... ompetitor/
https://www.reddit.com/r/WWIIplanes/com ... _dropping/
https://airpages.ru/eng/us/c109.shtml
https://usafunithistory.com/PDF/20-29/2 ... Y%20SQ.pdf
https://forum.largescaleplanes.com/inde ... th-sentai/
https://pacificwrecks.com/reviews/aces-jaaf.html
https://www.anesi.com/pacific_war_maps.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/AN/APQ-7
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Raiden
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 821
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Raiden »

Opět skvělý článek :up:
雷電
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 13530
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Zemakt »

Díky.

Ještě jsem opomenul udat odhad civilních ztrát, takže nyní je to napraveno. Taktéž co se týče odstavce věnujícímu se ztrátám posádek došlo k jeho editaci.
Nemalý vliv na fungování země pak mělo téměř 21 milionů vnitřně vystěhovaných obyvatel nejvíce postižených měst. Díky čemuž se zas města, jimž se poštěstilo zkáze uniknout stávala díky přelidnění jen těžko obyvatelná. To vše s velkým dopadem na morálku obyvatelstva. Jen pro příklad lze Tokio, kde z více než 5 milionů na začátku roku 1945 klest k 1. srpnu počet obyvatel na cca 2,3 milionu. Dle zprávy "Dopady bombardování na zdravotnictví a lékařské služby v Japonsku" vypracované Průzkumem strategického bombardování Spojených států - United States Strategic Bombing Survey (USSBS) a zveřejněné v roce 1947, činil odhad ztrát na životech civilního obyvatelstva 333 000 mrtvých a 473 000 zraněných. Japonské vládní odhady vydané o dva roky později pak hovořily o 323 495 mrtvých. Nicméně další zpráva USSSB "Vliv strategického bombardování na japonskou morálku" (1947), už udávala odhad ve výši 900 000 zabitých a 1.3 milionů zraněných.


Za to vše zaplatila 20. letecká armáda ztrátou 522 B-29. V rámci z Marian vedené kampaně to pak bylo 447 strojů. V boji bylo ztraceno 343 B-29 a z toho 1% strojů přímo nad cílovým prostorem. Padlo více jak 2 600 členů posádek, vč. mužů zemřelých v japonském zajetí. Dalších 433 utrpělo různá zranění. V celkovém porovnání ztrát B-29 připadalo 76% na protiletadlovou palbou, 13% na japonské stíhače, 9% na obě dvě příčiny a 2% na vlastní palbu.
Jinak, tímto pro mne účast v projektu Pacifik 2 končí. Následně budou dál pokračovat kolegové. Tak doufám že jsem jim to moc nepotento. Dík za pozornost :lej:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Raiden
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 821
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Raiden »

Tvé články byly vždy dobré :up:
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4225
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od jarl »

I já se připojuji k Raidenově pochvale. Napsal si to opravdu dobře a s množstvím mně neznámých podrobností. Spojenecké bombardování Japonska se většinou netěší velké pozornosti, takže jsem se dozvěděl mnoho nového.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Saburo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 229
Registrován: 12/8/2012, 19:31

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Saburo »

Mustangy obou stíhacích skupin 7.FC, 15. a 21.FG letěly ve skutečnosti první VLR doprovodnou misi 7. dubna. Ve stejný den kdy šla ke dnu Jamato.
Ne 21. dubna jak stojí v článku.
Mimochodem velitel 7.FC Gen. Moore se musel vrátit předčasně (měl zaseklý palivový přepínač, pokud si to správně pamatuju) a nakonec se vracel i velitel celé mise. Velení prvního doprovodu B-29 nad Japonsko převzal velitel jednoho z rojů. Mise skončila jako velký úspěch. Skóre mise bylo 21 nárokovaných sestřelů ku 2 ztraceným Mustangům.
Pro Japonce to byl hodně smutný den..

V některé dřívější části bylo, že Mustangy přiletěli na Iwo na konci bitvy o ostrov, to také není přesné. Přiletěly přibližně v polovině a hned od druhého dne po příletu se zapojily do útoků proti pozemním cílům. Z počátku jen kulomety, pak i bombardovaly Japonce. Pozemní jednotky si jejich pomoc velmi pochvalovaly pro přesnost úderů.
Obrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 13530
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Zemakt »

Mrknu kde jsem to vzal :up:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 13530
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Strategické bombardéry nad Japonskem (6) - Válka v Pacifiku č. 263

Příspěvek od Zemakt »

Tak k té Iwodžimě jsem čerpal zde
https://pacificwrecks.com/airfield/japa ... index.html
American units based at South Field
549th NFS (P-61) ground echelon Hawaii March 14, 1945, flight echelon Saipan March 20, 1945
21st FG, HQ Mokuleia March 26, 1945
21st FG, 72nd FS (P-51) Mokuleia arrives March 26, 1945–
21st FG, 531st FS (P-51) Mokuleia arrives March 26, 1945–
7th FC HQ Hawaii March 1, 1945
15th FG, 78th FS (P-51) March 1, 1945 - ?
15th FG HQ Hawaii March 6, 1945 - ?
548th NFS (P-61) Saipan March 6, 1945 - ?
433d TCG, 67th TCS (C-46) Clark Field Aug 27, 1945 - ?
548th NFS (P-61) Saipan Mar 6 - June 8, 1945 Ie Shima
A k tomu premiérovému letu zde
https://7thfighter.com/21stfg/index.htm
The first long-range aerial mission of the 21st Fighter Group against the mainland of Japan began on 7 April 1945, when the group's Mustangs escorted a formation of B-29 bombers against the fortified and well defended Nakajima aircraft factory near Tokyo. This mission marked the first time fighters had escorted bombers over Japan. Moreover, this mission has been credited as having been the longest over-water fighter escort sortie to date. Over the following weeks, the 21st escorted American B-29s over enemy airfields and industrial targets and engaged rival Japanese fighter aircraft.
Jak je vidět, je tam uveden tebou zmiňovaný 7. duben. Já napsal 21. duben = 21 FG. Překlep. Díky, opravím to.

Jinak krom toho je v tom samém výše uvedeno
True to rumor, leading echelons began deploying by ship to the island of Iwo Jima in the western Pacific in February 1945. Before the end of the month, the 21st began flying patrols over the critical island base in support of ground operations.
The final group echelon arrived at Iwo Jima on March 25. Early the next morning, elements of the 21st were attacked in their encampment by Japanese soldiers. Assisted by a patrol of American Marines, 21st personnel counter-attacked and in the tent-by-tent fighting killed 250 of the enemy. Fourteen group personnel were killed and 50, including 21st FG commander Colonel Kenneth Powell, were wounded.
Což zapadá, taktéž opravím.

Edit: opraveno
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“