Vstup SSSR do války s Japonskem. Č 286.

[michan]

Vstup SSSR do války s Japonskem. Č 286.

Ruské útoky do Mandžuska a na Sachalin 9. srpen, 2. září 1945, Wikipedia.

https://en.wikipedia.org/wiki/Soviet_in ... _Manchuria

Byla sobota dne 21. července 1945, když japonský velvyslanec žádá v Moskvě formálně Sověty o zprostředkování jednání o ukončení války.
Na místě konání konference, tedy v Postupimi, informuje ve stejné době Stalin nového amerického prezidenta Trumana a premiéra Churchilla o této žádosti. Protože se však Japonci nechtějí vzdát bezpodmínečně, není na tuto žádost reagováno.
Byla středa dne 25. července 1945, když prezident Truman učinil své nejvýznamnější rozhodnutí, jako prezident USA – podepsal rozkaz o použití atomové bomby proti Japonsku, pokud bude budoucí rozhodnutí Postupimského ultimáta odmítnuto. Byla sobota 28. července 1945, ve které měli vysocí vojenští důstojníci v Tokiu stále ještě převahu při hlasování o odmítnutí Postupimského ultimata.
Se znalostí věci a vývoje zpráv provedla Rudá armáda dokonce července 1945 rozsáhlé odsuny vojsk v Karélii, východním Prusku a v Československu směrem na Dálný východ. Velitelem celé této operace byl určen maršál Vasilevskij. Sovětské vrchní velení plánovalo koncentricky proniknout z východu, západu a severu do středu Mandžuska, aby Kwantunguskou armádu rozštěpilo na její jednotlivé části. Transbajkalská fronta měla probíhat z východní části Mongolska přes Velký Chingan směrem na Čang-čun a Muk-den, 1. dálněvýchodní fronta z prostoru severně od Vladivostoku západním směrem na Kirin. 2. dálněvýchodní fronta se nalézala na severním břehu Amuru a jižně od Chabarovska na dolním toku řeky Ussuri. Měla pak pokračovat po překonání řeky Amuru západně od Chabarovska podél Sungari.
1. Dálněvýchodní front (velitel maršál Mereckov), který byl rozložen v prostoru Vladivostoku a dále na řece Ussuri, navazoval na 5. armádu (velitel generálplukovník Krilov) přijela z Könisbergu. K Transbajkalskému frontu (velitel maršál Malinovskij) ve východní části Mongolska byla přiložena 39. armáda (velitel generálporučík Ludnikov) přijížděla z východního Pruska, 53. armáda (velitel generálplukovník Managarov) a 6. gardová obrněná armáda (velitel generálplukovník Kravčenko), přijížděla z Československa. Všechny zde vyjmenované svazy se pak převážely s veškerou svou výzbrojí a výstrojí v 136 000 železničních vagónech do vzdáleností 9 000 až 11 000 kilometrů daleko. K těmto silám Rudé armády se pak na Dálném východě, kde se připravovaly na ofenzívu proti japonské Kwantungské armádě, přidaly: 1. Transbajakalský front s 17., 36., 39. a 53. armádou, 6. Gardovou obrněnou armádou, 12. leteckou armádou, transbajkalskou protiletadlovou obranou včetně sovětsko-mongolské mechanizované jezdecké skupiny, celkem se 1 751 tanky; 1. dálněvýchodní front s 1., 5., 25. a 35. armádou, 9. leteckou armádou, amurskou armádou protiletadlové obrany, operační skupinou Čugujec a I. motorizovaným sborem celkem s 1 201 tanky; 2. dálněvýchodní front (velitel armádní generál Purkajev) s 2., 15. a 16. armádou, 10. leteckou armádou, V. pěchotním sborem a posádkou na Kamčatce, který měl celkem 752 tanků.
Mongolská lidová republika postavila 5., 6., 7. a 8. jezdeckou divizi, 7. tankovou brigádu, tankový pluk 3, dělostřelecký pluk 3, 1. leteckou divizi a zpravodajský pluk 1 celkem asi s 25 000 vojáky. Všechny tyto jednotky byly podřízeny sovětské motorizované letecké skupině, které velel generál Plijev. K celé této skupině patřily 43. tanková brigáda, 25. motorizovaná brigáda, 59. jezdecká brigáda, 35. brigáda protitankového dělostřelectva, motocyklový pluk 30, pluky protiletadlového dělostřelectva 1914 a 1917, letecký stíhací pluk 350, pluk raketového dělostřelectva a 60. technický zákopnický prapor. Všechny tyto síly dohromady čítaly 80 divizí, k nim patřily ještě dvě obrněné divize, čtyři obrněné sbory a motorizované svazy. Všechno celkem s 1 557 722 vojáky, 26 137 děly, 3 704 tanky, 1 852 SHD a 3 446 bojovými letouny.
Byla středa dne 8. srpna 1945, když vyhlásil SSSR i přes podepsanou smlouvu o neútočení ze dne 13. dubna 1941 císařskému Japonsku válku.
Již v noci z 8. na 9. srpna 1945 v 0.10 hodin tamějšího času začaly sovětské svazy všech tří frontů ze tří plánovaných směrů proti japonské Kwantungské armádě svou ofenzívu v Mandžusku. Ještě do večera pak urazily pěchotní svazy až místy 50 kilometrů, kdežto obrněné svazy postoupily až 150 kilometrů vpřed. S nějakou tou japonskou silnější obranou se sovětská ofenzíva setkala pouze na svém levém křídle, kde tehdy postupovala 36. armáda (velitel generálporučík Lučinský). Všechny svazy útočící na pravém křídle sovětského útoku pronikaly do obrany Japonska směrem do vnitrozemí Mandžuska. Japonci na svém ústupu vyhazovali do vzduchu mosty a telegrafní vedení.
Na mnoha místech otrávili studny a prameny vody. Do obtížné situace se pak dostaly sovětské obrněné svazy, které chtěly své tažení provést přes hory a zdolat tak Velký Chingan. Musely se prodírat mnoha územími, které byly bez cest, jinde krajinou, která byla protkána nepřístupnými soutěskami, kterou tanky po deštích postupovaly jen s velkou námahou.
Též svazy 2. dálněvýchodního frontu začaly svůj útok v noci 9. srpna velkou ofenzívou. Prudký až energický výpad tehdy vykonala sovětská 15. armáda (velitel generálporučík Mamonov) podél řeky Sungari a V. sbor (velitel generálmajor Pskov) a to z prostoru Bikin na Ussuri směrem na Rache. V tuto stejnou noc v 1 hodinu přešly také svazy 1. dálněvýchodního frontu do ofenzívy. Hned za předvojovými oddíly pak následovaly v 8 hodin 30 minut hlavní útočné síly tohoto frontu.
V úseku 35. armády (velitel generálporučík Sachvatajev) překročily její divize řeku Ussuri a Sungari. Motorizované svazy armády se přesunovaly tajgou – což bylo území bez cest. Proto se muselo pro tanky, dělostřelectvo a transportní kolony v lesích postavit nejprve silnice.
Pro kácení stromů byly použity tanky. Zákopníci potom z těchto pokácených stromů postavili dráhu širokou 5 metrů, i přes všechny obtíže tohoto území pronikaly obrněné svazy za dva dny tak, že urazily 75 kilometrů.
Japonská 5. armáda (velitel generálplukovník Smiz) držel pak se svými vojáky obrannou linii podél řeky Muling-he a Mutankiang včetně města Mutankiang, kterým probíhala silnice a železniční trať do Charbinu.
Všechny tyto přístupy do Mutankiangu byly chráněny opevněním, kulometnými hnízdy a silným dělostřelectvem.
Po proražení obrany postupovala na město 1. armáda (velitel generálplukovník Bělobrodov) a 5. armáda (velitel generálplukovník Krilov). Sovětský LIX. pěchotní sbor 1. armády a tanky 75. tankové brigády rychle dobyly sousední město Linkou. Zároveň překonal XXVI. pěchotní sbor s tanky 257. tankové brigády řeku a vnikl ze severu do města Mutankiangu, kde v té době vzplály urputné pouliční boje.
Japonští vojáci, jak jim tehdy přikazovala doktrína sebevraždy, opásáni výbušninou a granáty se vrhali pod sovětské tanky. Pro ilustraci, aby vyhodili most přes řeku Mutankiang, vrhlo se 15 vojáků s výbušninou na betonový pilíř.
Japonská Kwantungská armáda, měla v té době, vedle Mandžuské armády v síle 178 000 mužů, ještě také svazky z vnitřního Mongolska a z Číny, celkem se 40 divizemi, 27 brigádami, 5 000 děly, 1 000 obrněnými vozidly a asi 1 000 letadly. Japonské císařské velení, které počítalo s hlavním sovětským výpadem z prostoru Vladivostoku, tehdy koncentrovalo mezi japonským mořem a jezerem Chanka 1. front s 3. a 5. armádou. V centrálním Mandžusku byl umístěn 3. front s 30. a 44. armádou a na severozápadě Mandžuska byly situovány svazy 4. samostatné armády, zatímco 17. front s 34. a 59. armádou zajišťovaly útočnou činnost v Koreji. Na hranicích s Mongolskou lidovou republikou byly situovány tehdy jednotky čínské loutkové vlády.
V noci z 9. na 10. srpna 1945 překročila Amurská flotila (velitel kontraadmirál Antonov) se svazy sovětské 2. armády (velitel generálporučík Těrjechin), která si zřídila na břehu řeky Amuru předmostí, jižně od Blagovjesčenska a Pojarkova tuto řeku.

[michan]

Vstup SSSR do války s Japonskem. Č 287.
Byla sobota dne 11. srpna 1945, když se dala v Mandžusku na pochod sovětská 36. armáda a to směrem na město Zizikar vstříc sovětské 35. armádě.
V ten samý den již sovětská 6. gardová obrněná armáda (velitel generálplukovník Kravčenko) překonala velký Chingan, večer poté dobyla Lubei a Tuquan v mandžunské nížině a přitom za sebou nechala volnou cestu dlouhou 40 kilometrů (Sověti na mnoha místech vstupovali do Japonci nechráněných území). Tak svazy sovětské 39. armády (velitel generálplukovník Ludnikov), které pro zdolání Velkého Chinganu potřebovaly jen tři dny, ale narazily blízko Chalunu na silně opevněný a bunkry zesílený úsek.
Mnohde se však také ukázaly těžkosti. Zvláště u Transbajkalského frontu, kde bylo zásobování potravinami a PHM velice obtížným problémem. Tak musel například svaz 6. gardové obrněné armády, především IX. motorizovaný sbor a V. obrněný sbor, které svými tanky umožňovaly další postup předávat všem ostatním vozidlům tolik potřebné PHM. I proto mohla sovětská 46. tanková brigáda svůj útok vykonat jen s 18 tanky a 30. motorizovaná brigáda jen se sedmi tanky. Sověti proto museli zásobování PHM začít provádět s nově nasazenými dopravními letadly. V těchto místech trvalý déšť omezoval pohyb – postupovalo se jen velmi pomalu; tanky zde dosahovaly rychlosti průměrně 4 až 5 kilometrů za hodinu.
Ve dnech 12. a 13. srpna 1945 zásobovaly vzdušně dopravní letky své obrněné svazy municí, palivem a vodou.
Poté, co svazy Transbajkalského frontu dosáhly mandžuské nížiny, spojily se na pravém křídle se silami čínské 8. komunistické lidové osvobozenecké armády (velitel generálplukovník Ču Te). Ve stejnou dobu vedly sovětská 1. armáda (generálplukovník Běloborodov) a 5. armáda (velitel generálplukovník Krylov) z 1. dálněvýchodního frontu urputné boje v prostoru Mutankiangu.
Bylo úterý 14. srpna 1945, když byly oddíly sovětského XXVI. sboru, které bojovaly v Mutankiangu, po silných japonských protiútocích odraženy až do vzdálenosti 10 kilometrů severovýchodně od města.
Ve stejný den dosáhly tanky 6. gardové obrněné armády po mohutném pochodu dlouhém 450 kilometrů po poušti a příkrých horských svazích Velkého Chinganu nížiny středního Mandžuska a dostaly se tak do týlu veškerých bojujících operačních sil v Japonsku. Průměrné pochodové tempo při překonávání horského pouštního území se pohybovalo mezi 42 a 66 kilometry za den. Sovětsko-mongolské jízdní a mechanizované bojové skupiny (velitel generálmajor Plijev), které proudily na 350 kilometrů širokou frontu, zajišťovaly z jihu hlavní výpad Transbajkalského frontu. Svazy generálmajora Plijeva, zorganizovaly svůj postup pouští Gobi ve dvou paralelních kolonách vzdálených od sebe asi 180 až 200 kilometrů. Použití těchto jízdních a motorizovaných vojsk v poušti Gobi mělo tehdy rozhodující význam: zabránilo se jím nejen vybudování účinné japonské obrany, ale odřízly se tím také protivníkovy spojovací linie mezi Mandžuskem a severními provinciemi Číny, kde stály v Mandžusku japonské bojové skupiny, které byly připravené k nasazení proti Sovětům. Překonání Velkého Chinganu sovětskými silami a jejich přechod pouště Gobi japonské císařské velení značně překvapilo. Po úspěších sovětského 1. dálněvýchodního frontu včetně dezorganizace spojení vyvolal pokus japonského 1. frontu (velitel generál Jamada) ustoupit do jižního Mandžuska.
Večer dne 14. srpna 1945 obdržely svazy japonské Kwantungské armády rozkaz ihned spálit vlajky, obrazy císaře, císařské rozkazy a důležité tajné doklady. Sověti zatím začali připravovat útok na město Mutankiang.
Byla noc z 15. na 16. srpna 1945, když překročily sovětské jednotky XXVI. sboru posílené 257. tankovou brigádou řeku a následující den zaútočily na město Mutankiang. Japonci, aby se vyhnuli sovětskému obklíčení, se okamžitě stáhli mimo území města. Ve stejné době se přesunula sovětská 5. armáda (velitel generálplukovník Krylov) na jihozápad, aby podpořila sovětskou 25. armádu, která postupovala směrem na Koreu.
Byl pátek 17. srpna 1945, když zaútočily sovětské pluky 361. a 388. pěchotní divize 2. dálněvýchodního frontu (velitel armádní generál Purkajev) s podporou tanků na město Kiamuse na řece Sungari, které bránili Japonci ze 134. divize (velitel generálmajor Micuru). Současně se připravovala sovětská výsadková vojska ke svému vysazení nad velkými městy Mandžuska, aby se zrychlilo tempo postupu fronty.
Byla neděle 19. srpna 1945, což byla právě doba, kdy tanky sovětské 6. gardové obrněné armády (velitel generálporučík Kravčenko) vnikly do města Mukdenu, když současně přistálo blízko města 225 sovětských výsadkářů. Následovaly další výsadky v Kirinu, Charbinu a Čangčunu, aby urychlily kapitulaci místních japonských posádek.
Ten samý den obsadila sovětská 36. armáda (velitel generálporučík Lučinskij) z Transkbajkalského frontu město Zizikar a pravé křídlo tohoto frontu se přiblížilo k Pekingu.
Mezitím pokračoval 2. dálněvýchodní front ve svých útočných operacích, při kterých čistil také sever Mandžuska od všech japonských vojsk.
Bylo pondělí 20. srpna 1945, když dobyla sovětská 6. gardová armáda město Mukden a 25. armáda 1. dálněvýchodního frontu město Kirin. V té samé době sovětská vojska obsadila také jih Sachalinu.
Ve středu dne 22. srpna 1945 zabrala sovětská výsadková vojska Port Arthur a Dairen na poloostrově Kwantung, další sovětské jednotky přistávaly na Kurilských ostrovech.
Byl pátek dne 25. srpna 1945, když se setkaly u Darienu předvojové oddíly 6. gardové obrněné armády a hlavní síly sovětské 39. armády a společně dosáhly blízko města Antung korejských hranic.
Během patnácti dnů, co trvaly těžké boje v Mandžusku, ztratili Japonci 700 000 vojáků, z nich bylo 83 737 mrtvých a 594 000 zajatých.
Sověti při těchto bojích ukořistili 1 665 děl, 2 139 moždířů, 600 tanků a 864 letadel.
Sovětské ztráty činily: 8 219 mrtvých, 22 264 raněných a 158 tanků.


Použité historické podklady Pacifik 2:

- A Radio Konstrukční elektronika č. 1 ročník 2008
- A Radio Praktická elektronika č. 8 a 9 ročník 1988
Adams J.: If Mahan ran the Great Pacific War; An analysis of World War II naval strategy. Vydalo nakladatelství Indiana University Press 2008.
Anderson, Nicholas, To Kokoda, Do Kokody., Canberra., 2011.
Army operation in China; december 1941-december 1943 dostupné online
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství Paseka 2008.
Bergerud, Eric, Touched with Fire. The Land War in the South Pacific, London – New York 1997, Dotek ohněm. Pozemní válka v jižním Pacifiku, Londýn - New York 1997.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyne W.: Srážka Titánů; Námořní bitvy 2. světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2001.
Breuer William B. Záhady 2. světové války.
Brown David. Kamikaze.
Brož Ivan. Pearl Harbour.
Calvert, Michael. Prisoner of Hope. Cape, 1952.
Clemens, Martin . Alone on Guadalcanal. A Coastwatcher´s Story, Annapolis 2004., Sám na Guadalcanalu. Příběh pobřežního hlídače, Annapolis 2004.
COLLIE, Craig – z japonského překladu - MARUTANI, Hajime, The Path of Infinity Sorrow, The Japanese on the Kokoda Track, Melbourne – Sydney – Auckland – London 2012, v českém překladu - MARUTANI, Hadžime, Cesta nekonečného smutku, Japonci na Kokodské stezce, Melbourne - Sydney - Auckland - Londýn 2012.
Copp T.: The Defence of Hong Kong December 1941 dostupné online
Cox J.: Blazing Star, Setting Sun; The Guadalcanal-Solomons Campaing November 1942-March 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2020.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka I.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka II.
Daniel Marston, Průvodce válkou Pacifikem.
Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost. Vydalo nakladatelství Argo 1999.
Duffy, James P., Válka na konci světa. Zapomenutá bitva o Novou Guineu 1942-1945. New York 2016.
Eric Hammel, New York 1992. Letecká esa proti Japonsku., Aces Against Japan.
Evan Thomas. Hřmící moře.
Fergusson, Bernard. Beyond the Chindwin, Collins, 1945.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Franz M.: Bohaterowie najdluzszych dni; Desanty morskie II wojny światowej. Vydalo nakladatelství Widawnictwo naukowe PWN 2011..
Fučida Micuo, Okumiya Masatake. Midway, rozhodující bitva v Pacifiku.
Gilbert Martin. Druhá světová válka.
Glanz David M. Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945.
Griffith II. Samuel B. Bitva o Guadalcanal.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Gryner Peter H. Pád nedobytné pevnosti Singapur.
Hammel E.: Guadalcanal The Carrier Battles; The Pivotal Aircraft Carrier Battles of the Eastern Solomons and Santa Cruz. Vydalo nakladatelství Crown Publishers 1987.
Hammel Eric. Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Historia Wojsko i Technika 2019/6.
Holmes H.: Poslední plavba. Vydalo nakladatelství Baronet 1998.
Hough R.: Naval Battles of the Twentieth Century. New York 2001.
Hough, Frank O., Verle E., SHAW, Henry I. Jr., Pearl Harbour to Guadalcanal. History of U. S. Marine Corps Operations in World War II. (Volume I. Washington 1958., Z Pearl Harbor na Guadalcanal. Historie operací US Marine Corps ve druhé světové válce. Svazek I.Washington 1958.).
Hoyt E.: Americké ponorky ve válce. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2000.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Hoyt Edwin P. Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt.
Hoyt Edwin P. Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl).
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje.
Hoyt, Edwin P. Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal, Praha – Plzeň 2001.
Hoyt, Edwin P. Bouře nad Gilbertovými ostrovy. Válka ve středním Tichomoří 1943.
Hoyt, Edwin P. Válka ve středním Tichomoří. Trnitá cesta k Mariánským ostrovům 1944.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hubáček Miloš. Boj o Filipíny.
Hubáček Miloš. Ofenzíva v Pacifiku, Praha 1987.
Hubáček Miloš. Pacifik v Plamenech.
Hubáček Miloš. Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima Praha 2 000., Vydání 1.
Hubáček Miloš. Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Churchill W.: Druhá světová válka (3); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Jacobsen, Philip H., Station AL – Guadalcanal. A Full Service WWII Cryptologic Unit, Cryptologic 31, 2007, s. 57-75.
Jones K.: Destroyer Squadron 23; Combat Exploits of Arleigh Burke´s Gallant Force. Annapolis Maryland 2012.
Jordan David a Wiest Andrew . Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách.
Kelly T.: Hurricane na Sumatře. [url=hhttps://docplayer.cz/12721744-Hurricane-na-sumatre-terence-kelly.html]dostupné online[/url]
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kurasov V. V. (odpovědný redaktor), za redakce: A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského. Dějiny světa, Svazek X.
Kurowski F.: Na všech mořích; Boje křižníků za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2017.
Lai B.: Hong Kong 1941-45; First strike in the Pacific War. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing.
LETOURNEAU, Roger – LETOURNEAU Dennis, Operation KE. The Cactus Air Force and the Japanese Withdrawal From Guadalcanal – přeloženo volně - Operace KE. Kaktusové letectvo a japonský ústup z Guadalcanalu., Annapolis 2012.
LINDSTROM, Lamont – WHITE, Geoffrey M., Island Encounters. Black and White Memories of the Pacific War – český překlad - Setkání na ostrově. Černobílé vzpomínky na válku v Pacifiku., Washington D. C. – London 1990, s. 48 n.
Lohnstein M.: Royal Netherlands East Indies Army 1936-42. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2018.
Lundstrom J.: The First Team and the Guadalcanal Campaign; Naval Fighter Combat from August to November 1942. Vydalo nakladatelství Naval Istitute Press 2005.
Masters, John. The Road Past Mandalay. Joseph, 1961.
Marston Daniel, editor. Průvodce válkou v Pacifiku. 2005.
Mayer S. L. Japonská válečná mašinérie.
Mc Raven William H. Speciální operace.
Mead, Peter. Orde Wingate and the Historians.Merlin Books, 1987.
Merillat Herbert C., Praha 2007. Nezapomenutelný Guadalcanal.
Mikesh Robert C. Zlomená křídla samurajů.
Militaria 2009/2.
Morza Statki i Okrety 2005/5, 2005/4.
Morze Statki i Okrety 2004/2, 2004/3, 2008/10, 2012/2, 2012/3, 2014/1-2.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
Piekalkiewicz Janusz: Letecká válka 1939 – 1945, Vydalo nakladatelství Mustang s.r.o. Plzeň 1995
Piekalkiewicz Janusz: Námořní válka 1939 – 1945, Nakladatelství Mustang s.r.o. Plzeň 1997.
Piekalkiewicz Janusz: Tanková válka 1939 – 1945, Nakladatelství Mustang s.r.o. Plzeň 1995.
River Ch.: The Turning Points in the Pacific: Battle of Midway and the Guadalcanal Campaign.
Rooney David. Vítězství v Barmě.
Rose L.: Hornet. Vydalo nakladatelství Mustang 1997.
Roščin S. I. (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov. Autorský kolektiv: I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov. Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku.
Sakai S.: Zera nad Pacifikem. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Saunders H., Hrowe. Duel v Pacifiku.
Schom Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci.
Skřivan A.: Cestou samurajů. Vydalo nakladatelství Themis 2005.
Skřivan Aleš. Japonská válka 1931 – 1945.
Skřivan Aleš, Pád Niponu.
Skwiot M.: Monografie morskie (3) Shokaku Zuikaku. Vydalo nakladatelství A.J. PRESS 1994.
Sommerville Donald. Druhá světová válka den za dnem.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Still M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: Křižníky USA vs Japonské křižníky; Guadalcanal 1942. Vydalo nakladatelství Grada Publishing 2010.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Sykes, Christopher. Orde Wingate. Collins, 1959.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2015/5, 2015/6, 2016/1.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online.
Thompson, Sir Robert. Make For The Hills. Leo Cooper, 1989.
Tillman B.: Enterprise; America´s Fightingest Ship and the Men Who Helped Win World War II. Vydalo nakladatelství Simon & Schuster 2012.
Tregaskis Richard. Guadalcanal Diary, New York 1943.
Tulloch, Derek. Wingate in Peace and War. Macdonald, 1972.
TWINING, Merrill B.No Bended Knee.The Batle for Guadalcanal New York 2004, s.66., Nejsme na kolenou. Bitva o Guadalcanal New York 2004, s. 66.
Vácha Dalibor. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Vácha Dalibor. Válka stínů. Boje na ostrově Nová Guinea 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Vácha Dalibor, 2018. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Vejřík Lubomír, 1994. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, Prolog.
Walker Allan S., Austrálie ve válce 1939-1945. Série pět. Medici. Svazek III. ostrovní tažení, Camberra 1957.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland and Company 2016.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


viewtopic.php?t=8051&start=700