Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 37.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 37.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 37.

Dimapur_Imphal_1944_22.jpg

Boje ve východní Indii, severozápadní Barmě (Myanmar), japonských a Spojeneckých armád, sborů, divizí a pluků v roce 1944. Skica je volně na několika webech.
Pokračujeme v prvních bojích o Shenamské sedlo tak jak jsou zachyceny ve válečných denících IV. sboru, když jsme si minule řekli, že obranu shenamského sedla převzala 80. Brigáda, zatímco 32. Brigáda byla přesunuta k Bishenpuru na pomoc 17. divizi při jejím ústupu.
Východní konec shenamského hřebenu držel ve stejné době, v pozicích poblíž Kréty a Scraggy (kódová jména) 9/12. prapor Frontier Force Regiment. 3/1. Gurkhský prapor bránil Gibraltar (kódová jména) zatímco 1. prapor Devons měl v držení hřeben Patiala, který ležel na sever od gurkhských pozic. A právě z Nippon Hillu měli Japonci dobrý výhled na většinu výše popsaných pozic a dobrým zaměřováním svých děl, pak způsobovali Britům vysoké ztráty. Brigádní generála Greaves, který tam velel 80. Brigádě, proto rozhodl provést hromadný útok na Nippon Hill, dne 11. dubna 1944.
Hromadný útok na Nippon Hill měly vést dvě čety praporu Devons, když blízkou podporu měly zajišťovat svými zavěšenými bombami Hurribombery a také většina dělostřelectva 20. divize. Japonci se celých 10 dní připravovali na tento hromadný útok Britů. Neustále zdokonalovali svou obranu a prováděli hlídkování po celém perimetru, když většina mužstva byla k boji připravena a chráněna v hlubokých okopech.

Hawker_Hurricane_Burma_Wikip_22.jpg


Ilustračně, Hurrican Hawker, Barma 1944. Foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zmenšeno.
Po začátku dělostřelecké přípravy, postupovali vojáci praporu Devons rychle vpřed, ale Japonci, kteří zahajovali svou palbu až v posledním okamžiku, přivítali útočníky těžkou a hustou palbou z kulometů a s mnoha granáty. Zesílené čety Devons při útoku ztratily 8 důstojníků a 80 mužů. Byly to těžké ztráty, ale odhodlaní Britové pokračovali v boji a nakonec se jim podařilo Japonce vytlačit z jejich pozic, které ihned obsadili. Jedna zesílená četa se pak zde zakopala, postavila zátarasy z ostnatých drátů a okamžitě byla přinesena zásoba munice, která byla potřeba pro očekávaný útok Japonců. Že to bylo velice moudré se ukázalo za krátkou dobu, protože již během této noci podnikly japonské jednotky 3 útoky, ale prapor Devons za podpory svého dělostřelectva každý útok Japonců odrazil. A jako již mnohokrát a na mnoha místech, tak i zde byly ztráty na japonské straně za několik dní tak vysoké, že přeživší vojáci pohřbení pod hromadami mrtvol, si krátili čas na smrt házením granátů…! Již den po skončení této bitvy (z 12. na 13. dubna) hrdí Devons předali dobyté pozice praporu Frontier Force Regiment a sami se přesunuli do obranných pozic na hřeben Patiala.
Vojáci Frontier Force Regiment pak bránili toto území na Nippon Hill ještě celý týden, během kterého podnikali Japonci zoufalé útoky, ve snaze prolomit obranu a dostat se k Imphalu. Jeden útok střídal druhý. Generál Jamamoto, velitel 33. divize, který se v té době držel vpředu s útočícími prapory, byl prý velice rozezlen tvrdou britskou obranou. I když v této době dubna, dorazily 33. divizi ještě nějaké posily, stažené sem z oblasti, kde v té době probíhala operace Thursday (II. činditská operace), dokázala jeho vojska postoupit jen velice nepatrně.
A i zde, stejně jako všude jinde, když začínalo Japoncům téci do bot (nedokázali prorazit), se vztah mezi nadřízenými a podřízenými složkami začal rapidně horšit, také zde tedy po neúspěšném tankovém útoku, obvinil generál Jamamoto příslušného velitele ze zbabělosti. Zhoršil se ale i jeho vztah k velitelům 213. pluku, jehož hlavní pěší jednotce postup také nevycházel. Zápisy pak říkají:
„Nakonec se Jamamotovi podařilo vytlačit prapor Frontier Force Regiment z předtím dobytých pozic a v zápětí zde vybudovat velmi silné obranné postavení. Generál Gracey velitel 20. Indické divize, pro kterého byla nyní silnice do Tamu velice důležitá, se proto rozhodl neriskovat další ztráty při znovudobývání ztracených pozic, a nechal zde Japonce až do konce července.“

imphal_kohima1944_orig_88.jpeg

Zde viz náčrt prostoru, kde se odehrávala většina popisovaných bitev, náčrt je volně na mnoha webech, zde byl pro Palbu zvětšen.
Ve stejné době, kdy zuřily těžké boje na Nippon Hillu, začaly předsunuté jednotky generála Jamamota sondovat hornatý terén u Sity, která leží jen několik kilometrů na sever od Nipon Hillu. Jednalo se o izolované místo, které spojuje s Temngnoupalem pouze cesta pro muly, a které bylo dne 14. dubna obsazeno 3/1 gurkhským praporem. A již po krátké době průzkumu podnikli Japonci útok za podpory 75mm děl, těžkých kulometů a minometů. Gurkové tam měli svou obranu připravenou pečlivě. Na obranu svých pozic spotřebovali mnoho metrů ostnatého drátu a mnoho nášlapných min. Byly to nášlapné miny, které ve tři hodiny ráno 15. dubna, svými výbuchy, ohlásily útok Japonců. Gurkhoví tento útok Japonců odrazily, ale Japonci po chvíli postupovaly, díky Bangalore torpedům, což tehdy byla kovová trubka plná výbušnin, která trhala ostnatý drát. Při tomto útoku jeden statečný velitel Gurkhů poznal co se děje a vyběhl ven, hodil na japonskou jednotku obsluhující Bangalore torpedo několik granátů a rychle vběhl zpět do úkrytu. Poté zaútočil stejným způsobem na další japonskou skupinu, která se chystala proniknout mezerou způsobenou předtím touto novou zbraní. I když při tom všem velice riskoval svůj život, nakonec odvrátil velice nebezpečný japonský útok. „Japonci při útoku u Sity ztratili 500 mužů, zatímco Gurkhové méně než 50.“ Další dění z historických zápisů zachytil historik David Rooneye, který ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 133, 134., popisuje takto, cituji:
I po skončení bojů u Sity a na Nippon Hillu pokračovaly Jamamotovy jednotky v útoku. Japonci měli za to, že by se dali indičtí a gurkhští vojáci, kteří byli známí jako patrioti, snadno obelstít. Zamýšleli vyslat do oblasti prapor Indické národní armády, který měl poblíž Palelu provést infiltraci. Při této akci se však srazili s malým gurkhským oddílem a rozutekli se všemi směry, přičemž zbraně, střelivo a zásoby zanechali na místě. Hodnotíme-li situaci v té době a v tomto regionu, musíme mít stále na paměti, že Japonci útočili na shenamské sedlo i za cenu nejvyšších ztrát proto, že tato oblast byla pro ně nejpřijatelnější cestou do Imphalu.
Na britské straně zase všichni věděli, že pokud Shenam a Palel padnou do Jamamotových rukou, pak bude celý Imphal ohrožen. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že zde stále zuřila nekonečná bitva, která od dubna do července téměř zničila relativně malé území. Monzun, jenž přišel v květnu, přidal ke zdejším hrůzám svůj díl. Vojáci srovnávali tyto boje s bitvou na Sommě.“
Ve stejné době bojů, bránil 1. prapor Devons své pozice na Krétě, Kypru a Scraggy, poblíž vesnice Tengnoupal, a byl proto nucen čelit další vlně Japonských útoků. V těchto bojích se udála příhoda, která byla samozřejmě zapsána i do historiografie. Při jedné z bitev se poddůstojník praporu Devons seržant Leech snažil zajmout zraněného japonského důstojníka, který ale neváhal a při vzniklém souboji se mu zakousl do ruky. „Pustil se, až když jej seržant zabil mečem.“
Bitva byla vlastně sérii nepřetržitých japonských útoků, které stály obě strany těžké ztráty, ale končily v té době japonským úspěchem. Britové byli vytlačeni z „Kypru“, a „Východní Kréty“, jak byly označena místa po zakódování. Japonská vojska tato území obsadila. Dne 23. dubna, po ostřelování, které trvalo dva dny, zaútočili Japonci i na „západní Krétu“ místo, které bránil 3/1. gurkhský prapor. Útočící Japonci měli i štěstí, neboť se jim tímto útokem podařilo obsadit čtyři dobře vybudované kryty. Jedna z bránících se gurkhských čet však vzápětí provedla perfektní protiútok. „Gurkhové běželi proti Japoncům se svými kukri dýkami, jejichž zakrváceným ostřím mávali nad hlavami, a Japonci s hrůzou v očích prchli.“
Útoky na „západní Krétu“ však nadále pokračovaly, stejně jako i tvrdé souboje muže proti muži, a to až do měsíce května.
Bylo 1. května 1944, když na tzv. Krétě vystřídali Gurkhy vojáci praporu Devons, kteří hned po vystřídání byli nuceni bránit své nové pozice proti dalšímu japonskému útoku. A poté dále pokračovaly denní a noční přepady až do 7. května, kdy Japonské oddíly podnikly hromadný útok. V průběhu tohoto hromadného a velice „krvavého boje byli Gurkhové a prapor Devons vytlačeni z Kréty, přičemž utrpěli ztráty přes 200 mužů. 80. Brigáda byla nucena se po ztrátě Kréty stáhnout zpět do Scraggy, kde obranu zajišťoval opět 3/1. gurkhský prapor.“
Prapor Devons, stejně jako mnoho dalších britských jednotek, zanedlouho zjistili, že japonské oddíly svou každou, nově dobytou pozici, okamžitě proměňují na malou pevnost, která se vzájemně kryje s nějakou další. Z japonských výpovědí z této doby plyne, že si veteráni nevzpomínali, že by v kopání jejich krytů bylo tehdy něco převratného. Vždy ale hovoří o schopnosti vybudovat dostatečně hluboké bunkry s těžkými kládami místo stropu, které velmi dlouho udivovali britské veterány. Ti zase naopak vzpomínali na fakt, že se velice těžce útočilo na takto opevněné bunkry. Britské vojáky prý tehdy zejména velice mátlo to, jak Japonci dokázali porazit tak mnoho stromů a pak je dopravit na místo, stejně jako fakt, že dokázali v tak krátkém čase přemístit mnoho tun zeminy, bez toho, že by si jich někdo z britských hlídek všiml.
Z historických zápisů, zachytil historik David Rooneye, ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 134, 135., další z vojensky těžkých situací, které jsou pro pamětníky zajímavé, když doslova píše, cituji:
„Jeden z veteránů praporu Devons vzpomíná na japonský útok, který britští vojáci očekávali v krytech, které neměli žádný strop. ´V bunkru bylo osm mužů, všichni to byli moji velmi dobří kamarádi, když najednou dostal kryt plný zásah. Sedm kamarádů zemřelo hned, jeden byl pohřben zaživa. Tomu, co to přežil, jsem dal vodu a naše nejoblíbenější jídlo – hovězí v konzervě´. Vypravěč, pan L. T. Collins z Plymouthu, byl tehdy raněn do hlavy a levou polovinu těla měl ochrnutou. Celou noc ležel bez hnutí v bunkru, pak byl převezen do polní ambulance a poté do Imphalu, odkud jej letadlo dopravilo do nemocnice.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 37.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 38.
V popisované době května roku 1944, byli však Japonci pod stále více sílícím tlakem od svého velení, neboť Shenam bylo nutno dobýt co nejdříve. Také o půlnoci z 10. na 11. květen prováděli další útok, když tentokrát to bylo na pozice Scraggy, které bránil gurkhský prapor. Pozice zde měly solidní zátarasy z ostnatého drátu a byly Gurkhy velice dobře bráněny, ale Japonci zde stále prováděli jeden výpad za druhým. Jak to tam tehdy vypadalo, popsal z historických zápisů historik David Rooneye, ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 135., cituji:
„Mrtvá těla se již vršila u obranných zátarasů, když Japonci dobyli první důležitější pozici a obsadili předsunuté gurkhské bunkry. Velitel gurkshského praporu vydal rozkaz, aby se všichni vojáci schovali ve svých krytech a vysílačkou vyžádal dělostřeleckou palbu na obsazené pozice. Ta způsobila v japonských řadách těžké ztráty a zpomalila jejich postup. Za rozbřesku přišla Gurkhům na pomoc rota praporu 2. Borders. Podle svědectví vojáků této roty leželo před ostnatými dráty 800 mrtvých Japonců.“
Dle zápisů o bojích v oblasti Shenamského sedla je patrné, že vlastně nejtvrdší střety probíhaly právě na kopci Scraggy.

Battlefield_on_Scraggy_Hill_at_Shenam_22.jpg


Kopec Scraggy Hill (pro Japonce známý jako Ito Hill, nebo též Nippon Hill.) v průsmyku Shenam, dobytý 4/10 Gurkhas, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.
Podle deníků tam byly japonské zákopy jen nějakých deset metrů od těch britských. Taková situace znamenala, že nebylo vůbec možné postavit nějaké zátarasy a tamější skalnaté podloží tím zároveň nedovolovalo Japoncům vybudovat nějak zvlášť hluboké bunkry, jak oni byli zvyklý! Střetné boje pak přinesly takovou zkázu, že se všude povalovalo velké množství rozkládajících se mrtvol a všude byla nepředstavitelná mračna velkých černých much. Stejné zápisy pak říkají, že byl všude odporný a ohromný zápach, že „bylo vojákům dovoleno kouřit, jak se jim líbí, aby byl tento zápach přehlušen“. Každý voják, který tam byl, tak ze svých krytů hleděl na zdevastovanou krajinu, ve které bylo vše živé naprosto zlikvidováno, spáleno. Všude byly jen hluboké jámy od vybuchlých granátů všech ráží, které vlastně lemovaly rozlámané kmeny větších stromů a hnijící mrtvoly.
V popisované době si generál Slim a stejně tak velitel IV. sboru generál Scoones uvědomili, že 20. divize, která tehdy operovala jen se dvěma brigádami (32. Brigáda byla odvelena na pomoc 17. divizi), již příliš dlouho bojuje s Japonci sama. Rozhodli proto, že jí na shenamském sedle nahradí 23. divize, což bude provedeno dne 13. května 1944. Po výměně, se pak 20. divize přesunula do oblasti Jangangpopki, což je severovýchodně od Imphalu.

Asie_PACIF_1_16_12_general_Slim.jpg

Zde viz foto generála Slima, velitele 14. armády, pozdějšího britského maršála. Foto je volně na mnoha webech.
V takto provedeném přesunu byl totiž Slimův záměr, kterým chtěl vylákat Japonce do Imphálské roviny a zde s nimi chtěl svést rozhodující bitvu. Záměr generálu Slimovi nakonec vyšel, ale místo jako například bitva u El Alameinu, proběhlo tam jen oddělené množství větších a menších bitev, které však byly skutečně tvrdé a velice krvavé s velkým množstvím obětí. Stejné nebo podobné pak byly i boje v dalších místech, jako jsou u Sangshaku, Bishenpuru, Kohimy, Shenamu, Nungshigumu i u Molvomu. Takové tedy, plné menších, nebo větších bitev, bylo bitevní pole, na kterém IV. sbor s pomocí jednotek letectev RAF a USAAF plnil rozkaz generála Slima a zničil tak japonskou 15. armádu generála Mutagučiho.

general_Mutaguchi_Renya__15_Arm_Wiki_33.jpg


Generál Mutaguči, velitel japonské 15. armády, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zvětšeno.
Na Shenam japonci útočili neustále, a tak bylo stále nutné „přebírat pozice prapor po praporu. 37. Brigáda obsadila předsunuté pozice na Gibraltaru, Maltě a Sraggy. Na pomoc jí byly vyslány dva prapory – Seaforths z 1. Brigády a kšátrijský prapor ze 49. Brigády. Dále zde byly dislokovány tankové jednotky, které měly k dispozici i děla střední ráže, a prapor 159. Field Regiment. Všechny tyto jednotky představovaly obrovskou údernou sílu, ale Japonci měli výhodu strategického postavení. Drželi svoje pozice na Nippon Hillu a na Krétě, odkud měli velmi dobrý výhled na všechny britské pozice. Jak už bylo naznačeno, začala Japoncům tou dobou docházet munice. Tento dojem však nesdíleli vojáci gurkského praporu, když během jediného dne, dopadlo na jejich pozice na Maltě asi 250 střel, nebo když za hodinu Japonci vystříleli na Gibraltar více než sto střel. Nepřetržitá palba, japonské Jitter raids, odstřelování z děl i časté hromadné útoky, to vše bylo příčinou toho, že vojáci v zákopech neměli ani chvilku odpočinek, byli nevyspalí a museli být nejdéle za dva týdny vystřídáni.“
37. Brigádě se pak přeci jen, během několika dnů, kdy nezuřil plný boj, ale probíhaly jen občasné přestřelky, podařilo obsadit i další pozice. Dne 20. května 1944 Japonci zahájili po silné dělostřelecké přípravě útok na kšátrijský prapor, který měl v držení pozice na Gibraltaru. Vojáci se ve svých obranných pozicích, velice pečlivě připravili na obranu a snažili se při japonském útoku velice přesně koordinovat svou palbu s akcemi praporu 158. Field Regiment. Tato důkladná příprava se jim velice vyplatila. Přestože se Japonci do útoku vrhli se svou zarputilostí a pokračovali v bezhlavých útocích, které šly jeden za druhým, byli pak nakonec poraženi a u zátarasů pak zanechali opět stovky mrtvých a raněných.
Byl to tehdy akce, které Japoncům nepřidali na sebejistotě a Mutagučiho 15. armáda, se nakonec rozhodla, že snad bude lepší, když nebude, alespoň zatím, pokračovat…! „Japonský voják, navzdory své obrovské statečnosti i navzdory tomu, že byl v každé minutě svého života připraven jít na jistou smrt, však také nemohl vydržet všechno.“
A snad právě tehdy si tam japonští vojáci uvědomovali, a to po každodenních krvavých útocích, při kterých jejich jednotky postupovaly jen tak o nějaký ten metr, a při tom okolo nich umírali, byli zraněni, jejich kamarádi a to po desítkách, „že tohle přece není to slibované triumfální tažení na Imphal a že o pochodu na Dillí nemůže být ani řeč“.
Jednotky bojující u Shenamu vyhledal z historických zápisů, historik David Rooneye, a ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 136., je seřadil, cituji:

„Jednotky Britů, které se podílely na pokračujících bojích v Shenamu:

23. indická divize (generálmajor Ouvry Roberts)
1. indická pěší brigáda (brigádní generál King)
prapor 1. Seaforth Highlanders
1/16. pandžábský prapor
prapor 1. Patialas

37. indická pěší brigáda (brigádní generála Marindin)
3/3. gurkhský prapor
3/5. gurkhský prapor
3/10. gurkhský prapor

49. indická pěší brigáda (brigádní generála Esse)
4/5. mahrattský prapor
6/5. mahrattský prapor
5/6. kšátrijský prapor“.


Když historici popisují boje a události spojené se Shenamským sedlem tak vždy napíší, že v celém popisu nesmí chybět zmínka o důležité až perfektní práci amerických jednotek polní ambulance American Field Ambulance Service. Většina historiků při popisu pak vychází z mistrovsky sepsaných faktů v knize „Evanse a Brett-Jamese“ - s názvem –„Imphal“. Tato americká ambulance sehrála naprosto nejdůležitější úlohu při bojích mezi 37. Indickou brigádou a Japonci, které se odehrávaly na kopcích a v údolích okolo již zde mnohokrát řečené a popsané Scraggy, Malty a Gibraltaru. Jedním z tamějších hrdinů, tohoto celého dramatu je mladý muž Neil Gillian, který nebyl z lékařských důvodů odveden do armády.
Další pak popisuje historik David Rooneye, ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 137., když o Neilu Gillianovi a ostatním doslova píše, cituji:
„Dal se tedy k polní nemocnici a po zkušenostech nasbíraných v západní poušti byl odvelen do Shenamu. Zde používali jako sanitky velké vozy Chevrolet, které se však kvůli terénu mnohdy nemohly dostat přímo k bojujícím jednotkám a zůstávaly dále v týlu. S pomocí dělostřelců a ženistů z jednotek REME (Royal Electical and Mechanicala Engineeres) Gillian získal několik upravených džípů, které mohly vést na nosítkách dva raněné. Svůj tým si zorganizoval tak, že pokud byl jeden z praporů zapojen do boje, džípy řídili vojáci z nebojujících praporů. Při jedné z nejkrvavějších bitev na Gibraltaru dovedl svá vozidla téměř až na frontovou linii. I když byl během této bitvy zabit velitel roty i zdravotník, zůstal na místě a postavil zde stan první pomoci pro nejvážněji raněné. Japonci však zaútočili po chvíli znovu. Gillian sám dohlížel na to, aby ranění byli šetrně nakládáni do džípů a odváženi do týlu. Tak bylo z bojiště odvezeno několik desítek raněných. Se svou prací pokračoval hrdinně a neohroženě ještě několik dní, zatímco kolem zuřila krvavá bitva. Gurkhové věděli, že díky němu se podařilo zachránit život stovkám vojáků. Při jedné z bitev, kdy byli Gurkhové nuceni opustit část pozic na Scraggy odnesl Gillian několik raněných Japoncům přímo před nosem. Po skončení této bitvy byl navržen na vyznamenání VC, ale protože byl Američan, nemohl tento návrh projít. Ke spokojenosti všech jednotek, u kterých pracoval, dostal nakonec jiné vyznamenání – Řád krále Jiřího (the George Medal).“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 37.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 39.
A pojďme ještě k dalším bojům, které probíhaly na dalších místech Shenamu, místech, která byla také již uvedena v předchozích článcích, s kódovým označením „Gibraltar a Kréta“.
Útoky popisované v konci Č 38., se jich právě také týkaly. Dne 20. května 1944, právě Japonci podnikli útok na gurkhský a kšátrijský prapor z 37. a 49. pěší brigády, a v těchto útocích pokračovali ještě několik dní. Dne 24. května měli pak Japonci v držení část „Gibraltaru“ a zároveň odřízli i britské pozice na „Maltě“. Vznikla tak velice vážná situace. Oddíly Gurkhů byli spolu s kšátrijskými vojáky nuceni okamžitě provádět rychlý protiútok podél hřebenu. V prostoru se okamžitě rozpoutaly těžké boje muže proti muži, při kterém se „blýskaly bajonety a dýky kukri, ale nakonec se podařilo Japonce vytlačit“. Japonci doslova utekli ze svých pozic na „Gibraltaru“, když na svých pozicích zanechali asi tak 150 mrtvých a nepočítané množství raněných svých kamarádů. 37. Brigáda při těchto bojích ztratila jen 11 lidí, ale zraněno jich tam bylo více než sto. Zápisy říkají, že v této bitvě byla Japoncům uštědřena krutá porážka, ze které se tam již nevzpamatovali. Celé další dva týdny nepodnikli Japonci v Shenamském sedle žádný větší útok. A tato bitva o „Gibraltar“ byla tehdy významná i z jiného důvodu. Ukázala totiž generálu Jamamotovi, a to zcela zřetelně, že Shenamské sedlo nebude určitě ta vysněná „snadná cesta“ do Imphalu.
Ve stejné době kdy posílená 37. Brigáda bojovala okolo pozic na Scraggy, Maltě a Gibraltaru, byla 1. Brigáda vyslána, aby provedla velký obchvat na sever od Shenamského sedla, kde pak měla zadržet Japonce, pokud by chtěli postoupit na tomto křídle, a zároveň je měla vytlačit z jedné z pozic, kterou tam tehdy obsadili. Zdejší krajinu pamětníci i pak zápisy charakterizují tak, že byla v celém okolí plná „bezejmenných a nehostinných pahorků, které byly porostlé džunglí“. Krajina z výšky působila dojmem zeleného koberce. To vše jen do doby, kdy se zde začaly odehrávat těžké boje, pak různé pahorky dostaly svá jména. Takže jeden z pahorků obsazený předtím Japonci se zanedlouho (pro další orientaci i pro dělostřelce) jmenoval „Ben Nevis“. Ačkoli se praporům „Patialis a pandžábskému“ podařilo vytlačit Japonce z několika menších pozic, zůstával pahorek „Ben Nevis“ věrný svému jménu a představoval stále velkou překážku. Japonci na tomto pahorku byli zakopáni v hlubokých bunkrech, které když budovali, velmi dobře přizpůsobili okolnímu terénu. Navíc k podpoře a zvýšení účinnosti útoku na Ben Nevis bylo nutné dopravit na místo útoku i 25librová děla (25 liberní kanónovou houfnici ráže 87,6 mm) a další těžkou vojenskou techniku. Což samozřejmě znamenalo podstatné obtíže díky okolnímu terénu pro tažná vozidla, navíc v době monzunu, kdy byl všechny cesty velice těžko sjízdné. A tak se samozřejmě při tomto přesunu dělostřelci pořádně zapotili, než se jim při tomto přesunu, za použití i buldozerů, podařilo dopravit k Ben Nevisu jak samotné houfnice, tak k nim i munici.
„24. května bylo všechno připraveno k útoku, když se stal jeden z tragických omylů, které se při bojích v náročném terénu stávají. Když se pandžábský prapor připravoval k útoku, byli jeho vojáci zasaženi palbou jednoho z Hurricanů. To je naštěstí nezastavilo a po těžkém ostřelování japonských pozic vyrazili do útoku. V poledne již měli v držení jeden z vrcholků Ben Nevisu. Útok na druhý z vrcholků se ukázal být daleko obtížnějším, ale po počátečních problémech se nakonec při druhém výpadu podařilo Japonce vytlačit.“ Napsal z historických zápisů historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 138.
Tehdejší porážka japonských oddílů na Ben Nevisu jen potvrdila myšlenku britského velení, která se zrodila během bojů u Scraggy a Gibraltaru. Totiž, že Japonci již prakticky nemají žádné čerstvé posily na vystřídání jednotek a navíc i fakt, že nemají ani žádné zásoby, aby mohli nějak dlouhodoběji pokračovat, ve svých útocích, nebo nějakých drtivých protiútocích. Ukázal to i ten fakt, že 4 dny po porážce na Ben Nevisu byl naprostý klid. Pak se ještě trochu pokusili zaútočit, ale byli velice snadno odraženi.
A u samotné Scraggy byl od Japonců ještě delší klid. Až teprve 9. června, kdy bylo celé okolí takřka “uspáno“ ustavičným nicneděláním, když probíhalo jen samé hlídkování, zaútočili „Japonci z boku na gurkhský prapor, který bránil pozice na Scraggy. Gurkhové utrpěli v následném boji těžké ztráty a Japoncům se podařilo obsadit část hory. Gurkhové se stáhli na lépe bráněné pozice, kde bylo k dispozici polní dělostřelectvo. Nakonec bylo rozhodnuto stáhnout se ze všech Japonci obsazených pozic na Scraggy a zbytečně neriskovat při jejich znovudobývání“.
Gurkové boj o horu Scraggy tehdy zaplatili 23 mrtvými a 113 raněnými, ale Japonci dopadli daleko hůře. Také po 9. červnu se zde rozhostilo několikatýdenní klidné období. Za tyto týdny nebyl, na celou 37. Brigádu, podniknut Japonci žádný větší útok a frontové linie zůstaly nezměněny. 23. divize pak obdržela rozkaz držet pozice na Shenamském sedle do posledního muže a do posledního náboje. Nakonec to nebylo ani třeba, ale než se zde Japonci nějak definitivně zastavili, padlo ještě na hřebenech Scraggy mnoho vojáků. „20., stejně jako 23. Indická divize si skutečně zaslouží uznání za hrdinou a neohroženou obranu tohoto tak životně důležitého místa. 1. dubna, kdy byl prapor Borders odražen od Nippon Hillu, se šance Japonců na projití Shenamským sedlem den ode dne zmenšovala“.


Bitva o Imphal a okolí.
Ještě si zde připomeňme, že na počátku měsíce dubna roku 1944, se generál Slim, mimo jiné, obával nebezpečí, které hrozilo od postupující japonské 31. divize směrem je Kohimě. Velitel IV. sboru generál Scoones měl v té době před sebou, navzdory vysokým ztrátám 17. divize během jejího ústupu po tiddimské silnici do Bishenpuru, celkem klidnou a stabilní situaci.

general_Geoffrey_Scoones_IV_sbor_Wiki_22.jpg


General G.P.A. Scoones, velitel IV. sboru, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zmenšeno.
Tehdy z Arakanu dorazila větší část 5. indické divize, která byla vyslána k provedení protiútoků proti postupujícím Japoncům na severozápadě od Imphalu u Nungshigumu. 20. divize v té době držela Jamamotovy jednotky v Shenamském sedle. Na jihozápadním vstupu byla 17. divize, posílená 32. Brigádou odvelenou, a čelila svým starým známým rivalům – japonské 33. divize pod velením generála Janagidy.
Zde tedy jsou:

„Jednotky, které se podílely na bojích u Bishenpuru.

BRITSKÉ SÍLY.

17. indická pěší divize (generálmajor Cowan)
48. indická pěší Brigáda (brigádní generál Cameron)
prapor 9. Borders
2/5. gurkhský prapor
1/7. gurjhský prapor
Prapor 1. West Yorks

63. indická pěší Brigáda (brigádní generál Burton)
1/3. gurkhský prapor
1/4. gurkhský prapor
1/10. gurkhský prapor

32. indická pěší Brigáda (brigádní generál Mackenzie)
(Odvelená od 20. divize)
prapor 1. Northamptons
9/14. pandžábský prapor
3/8. gurkhský prapor

JAPONSKÉ SÍLY
33. divize (generál Janagida, generál Tanaka)
214. pěší pluk
215. pěší pluk“


Vůbec tou první akcí v právě popisovaném sektoru byly boje o silicharskou cestu. Byla to cesta, která vedla tehdy z Bishenpuru na západ přes hory do Silcharu a zároveň i k tamějším zásobovacím skladům a letištním plochám v horním Assamu. Japonci to od průzkumu věděli a byl to tedy pro ně vítaný a velice potřebný cíl, navíc zde bylo možno odříznout britskou obranu od oblasti Imphalu.


Použité historické podklady Pacifik 2.

- A Radio Konstrukční elektronika č. 1 ročník 2008
- A Radio Praktická elektronika č. 8 a 9 ročník 1988
Adams J.: If Mahan ran the Great Pacific War; An analysis of World War II naval strategy. Vydalo nakladatelství Indiana University Press 2008.
Army operation in China; december 1941-december 1943 dostupné online
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství Paseka 2008.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyne W.: Srážka Titánů; Námořní bitvy 2. světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2001.
Breuer William B. Záhady 2. světové války.
Brown David. Kamikaze.
Brož Ivan. Pearl Harbour.
Calvert, Michael. Prisoner of Hope. Cape, 1952.
Clemens, Martin . Alone on Guadalcanal. A Coastwatcher´s Story, Annapolis 2004., Sám na Guadalcanalu. Příběh pobřežního hlídače, Annapolis 2004.
Copp T.: The Defence of Hong Kong December 1941 dostupné online
Cox J.: Blazing Star, Setting Sun; The Guadalcanal-Solomons Campaing November 1942-March 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2020.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka I.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka II.
Daniel Marston, Průvodce válkou Pacifikem.
Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost. Vydalo nakladatelství Argo 1999.
Deighton Len. Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise; díl čtvrtý Krvavé ostrovy Santa Cruz.
Eric Hammel, New York 1992. Letecká esa proti Japonsku., Aces Against Japan.
Evan Thomas. Hřmící moře.
Fergusson, Bernard. Beyond the Chindwin, Collins, 1945.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Franz M.: Bohaterowie najdluzszych dni; Desanty morskie II wojny światowej. Vydalo nakladatelství Widawnictwo naukowe PWN 2011..
Fučida Micuo, Okumiya Masatake. Midway, rozhodující bitva v Pacifiku.
Gilbert Martin. Druhá světová válka.
Glanz David M. Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945.
Griffith II. Samuel B. Bitva o Guadalcanal.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Gryner Peter H. Pád nedobytné pevnosti Singapur.
Hammel E.: Guadalcanal The Carrier Battles; The Pivotal Aircraft Carrier Battles of the Eastern Solomons and Santa Cruz. Vydalo nakladatelství Crown Publishers 1987.
Hammel Eric. Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Historia Wojsko i Technika 2019/6.
Holmes H.: Poslední plavba. Vydalo nakladatelství Baronet 1998.
Hough R.: Naval Battles of the Twentieth Century. New York 2001.
Hough, Frank O., Verle E., SHAW, Henry I. Jr., Pearl Harbour to Guadalcanal. History of U. S. Marine Corps Operations in World War II. (Volume I. Washington 1958., Z Pearl Harbor na Guadalcanal. Historie operací US Marine Corps ve druhé světové válce. Svazek I.Washington 1958.).
Hoyt E.: Americké ponorky ve válce. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2000.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Hoyt Edwin P. Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt.
Hoyt Edwin P. Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl).
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje.
Hoyt, Edwin P.Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal, Praha – Plzeň 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hubáček Miloš. Boj o Filipíny.
Hubáček Miloš. Pacifik v Plamenech.
Hubáček Miloš. Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima.
Hubáček Miloš. Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Churchill W.: Druhá světová válka (3); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Jacobsen, Philip H., Station AL – Guadalcanal. A Full Service WWII Cryptologic Unit, Cryptologic 31, 2007, s. 57-75.
Jones K.: Destroyer Squadron 23; Combat Exploits of Arleigh Burke´s Gallant Force. Annapolis Maryland 2012.
Jordan David a Wiest Andrew. Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách.
Kelly T.: Hurricane na Sumatře. [url=hhttps://docplayer.cz/12721744-Hurricane-na-sumatre-terence-kelly.html]dostupné online[/url]
Kol. aut.: „Зеро!“ Японская авиация во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kurasov V. V. (odpovědný redaktor), za redakce: A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského. Dějiny světa, Svazek X.
Kurowski F.: Na všech mořích; Boje křižníků za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2017.
Lai B.: Hong Kong 1941-45; First strike in the Pacific War. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing.
LETOURNEAU, Roger – LETOURNEAU Dennis, Operation KE. The Cactus Air Force and the Japanese Withdrawal From Guadalcanal – přeloženo volně - Operace KE. Kaktusové letectvo a japonský ústup z Guadalcanalu., Annapolis 2012.
LINDSTROM, Lamont – WHITE, Geoffrey M., Island Encounters. Black and White Memories of the Pacific War – český překlad - Setkání na ostrově. Černobílé vzpomínky na válku v Pacifiku., Washington D. C. – London 1990, s. 48 n.
Lohnstein M.: Royal Netherlands East Indies Army 1936-42. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2018.
Lundstrom J.: The First Team and the Guadalcanal Campaign; Naval Fighter Combat from August to November 1942. Vydalo nakladatelství Naval Istitute Press 2005.
Masters, John. The Road Past Mandalay. Joseph, 1961.
Marston Daniel, editor. Průvodce válkou v Pacifiku.
Mayer S. L. Japonská válečná mašinérie.
Mc Raven William H. Speciální operace.
Mead, Peter. Orde Wingate and the Historians.Merlin Books, 1987.
Merillat Herbert C., Praha 2007. Nezapomenutelný Guadalcanal.
Mikesh Robert C. Zlomená křídla samurajů.
Militaria 2009/2.
Novotný F.: Veleobři oceánů. Vydalo nakladatelství Albatros 2003.
Novotný Josef. Causa Dohihara.
O´Hara V.: The U.S. Navy Against the Axis: Surface Combat, 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
River Ch.: The Turning Points in the Pacific: Battle of Midway and the Guadalcanal Campaign.
Rooney David. Vítězství v Barmě.
Rose L.: Hornet. Vydalo nakladatelství Mustang 1997.
Roščin S. I. (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov. Autorský kolektiv: I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov. Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku.
Sakai S.: Zera nad Pacifikem. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Saunders H., Hrowe. Duel v Pacifiku.
Schom Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci.
Skřivan A.: Cestou samurajů. Vydalo nakladatelství Themis 2005.
Skřivan Aleš. Japonská válka 1931 – 1945.
Skřivan Aleš, Pád Niponu.
Skwiot M.: Monografie morskie (3) Shokaku Zuikaku. Vydalo nakladatelství A.J. PRESS 1994.
Sommerville Donald. Druhá světová válka den za dnem.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Still M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: Křižníky USA vs Japonské křižníky; Guadalcanal 1942. Vydalo nakladatelství Grada Publishing 2010.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Sykes, Christopher. Orde Wingate. Collins, 1959.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2015/5, 2015/6, 2016/1.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online.
Thompson, Sir Robert. Make For The Hills. Leo Cooper, 1989.
Tillman B.: Enterprise; America´s Fightingest Ship and the Men Who Helped Win World War II. Vydalo nakladatelství Simon & Schuster 2012.
Tregaskis Richard. Guadalcanal Diary, New York 1943.
Tulloch, Derek. Wingate in Peace and War. Macdonald, 1972.
TWINING, Merrill B.No Bended Knee.The Batle for Guadalcanal New York 2004, s.66., Nejsme na kolenou. Bitva o Guadalcanal New York 2004, s. 66.
Vácha Dalibor. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Vácha Dalibor. Válka stínů. Boje na ostrově Nová Guinea 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Vácha Dalibor, 2018. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Vejřík Lubomír, 1994. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, Prolog.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland and Company 2016.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?t=8051&start=620
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“