Bitva v Bismarckově moři - Válka v Pacifiku č 76

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitva v Bismarckově moři - Válka v Pacifiku č 76

Příspěvek od jarl »

Bitva v Bismarckově moři (2)

aneb

Smrt přichází z nebe
Bismarckovo moře.jpg


Zkáza japonského konvoje
V 08:03 vydal Kenney rozkaz k útoku a z několika letišť roztroušených na Nové Guineji odstartovalo přes 60 bombardérů doprovázených 28 stíhačkami P-38 a zamířilo k určenému shromaždišti. Na palubě jednoho australského Beaufighteru se našlo místo i pro válečného zpravodaje D. Parera, jehož úžasné záběry později využila spojenecká propaganda.

Bombardéry nabraly výšku, aby přeletěly pohoří Owena Stanleyho a poté co vrcholky hor a bujnou džungli vystřídal pohled na mořskou pláň, zamířily ke konvoji přičemž podle instrukcí měly provádět koordinované útoky z různých výšek a několika směrů, jejichž vyhodnocení později na základě kamerových záznamů provedli v Brisbane američtí a australští analytici. Piloti středních a lehkých bombardérů majících útočit z malých výšek původně očekávali těžké ztráty, ale pohled na impozantní leteckou formaci jim vlil do žil optimismus, takže uvěřili že své úkoly úspěšně vyplní.

Vojáci na japonských transportních lodích mezitím posnídali a nyní konali poslední přípravy k vylodění. V 9:45 konvoj dělila od cíle vzdálenost pouhých 80 mil, když o něco později hlídky ohlásily nepřátelské letouny a velitelé torpédoborců vyhlásili vzdušný poplach. Na transportních lodích se rozječely sirény a vzápětí zaburácela protiletadlová děla a císařovi „mořští orli“ se vydali vstříc nepříteli. „Asi v osm hodin ráno 3. března jsme uviděli nesčetné bombardéry, které k nám přilétaly ze směru od Nové Guineje. Byly tak těsně vedle sebe, že vypadaly jako plochý černý mrak, který se táhl na obě strany. Vypadalo to jako by se křídla letadel vzájemně dotýkala.“ Vyprávěl později svobodník Š. Tamura.

Damien Parer.jpg
Válečný fotograf Damiel Parer

Tou dobou střežilo konvoj 44 stíhaček Micubiši A6M2 a A6M3, s nimiž změřilo síly šestnáct P-38 z 39. stíhací perutě. Není proto divu, že část japonských pilotů zaměstnala stíhací eskortu natolik, že jejich kolegové sedící v kokpitech starších strojů Micubiši A6M2 z letadlové lodě ZUIHÓ se mohli nerušeně vrhnout na třináct B-17 chystajících se napadnout konvoj. Japonci vážně poškodili dva bombardéry a sestřelili „Létající pevnost“ poručíka Woodrowa Moora. Její osádka opustivší hořící vrak na padácích byla před očima rozezlených spolubojovníků nemilosrdně pobita japonskými stíhači, což se sice příležitostně dělo na všech frontách, ale tentokrát měl tento čin ospravedlnit děsivou odvetu v duchu úsloví „kdo seje vítr sklízí bouři“.

Všechny svržené pumy sice „šplouchly“ do moře v bezpečné vzdálenosti od boků japonských lodí, ale osádky B-17 na sebe navázaly stíhací eskortu a tím kolegům útočícím z malých výšek usnadnily splnění úkolů. Třináct dvoumotorových strojů Bristol Beaufighter kleslo k hladině, čímž u Kimury i ostatních japonských důstojníků vyvolaly dojem, že se chystají k torpédovému útoku, tudíž se torpédoborce i transporty natočily k útočníkům záděmi, aby představovaly co nejmenší cíl a vypuštěné „smrtící doutníky“ je musely dohánět. Jednalo se o standartní obrannou taktiku, která však hrála do karet útočícím Australanům, kteří odjistili palubní zbraně a vzápětí hlavně opustily stovky projektilů.

Protiletadlová děla sice obsluhovali zkušení bojovníci, ale žádná z předchozích bitev je nemohla připravit na peklo, které nyní rozpoutali spojenečtí letci. Kanónové a kulometné střely zametaly paluby po celé délce a nemilosrdně kosily či alespoň odháněly nechráněné muže u protiletadlových zbraní. Dalším cílem ocelového krupobití se staly velitelské můstky, přičemž na ŠIRAJUKI utrpěl vážné zranění Kimura, což demoralizovalo i posádky ostatních torpédoborců. Pravda, škody na lodích nebyly vážné, ale piloti Beaufighterů rozvrátili japonskou obranu a započali zkázu konvoje.

Moore 12934471614_3d4230106a.jpg
Posádka poručíka Woodrowa Moora

Nyní byly na řadě osádky středních bombardérů B-25 Mitchell. První nálet strojů patřících k 71. bombardovací peruti sice k sukcesu nevedl, ale situaci krátce po 10. hod. napravil tucet B-25 z 90. bombardovací perutě majora E. Larnera majících v nosech osazených osm 12,7mm kulometů. Larner provedl ukázkový útok na Kimurův vlajkový torpédoborec, jemuž nejprve palbou z čelních kulometů paralyzoval protiletadlovou obranu, načež z minimální výšky usadil na zadolodí jednu 250kg pumu, zatímco další vybuchla poblíž lodního boku. Na ŠIRAJUKI došlo k výbuchu 127mm granátů, načež k těžce poškozené lodi přirazil ŠIKINAMI. Ten ve spěchu vzal na palubu zraněného kontradmirála i s jeho štábem a většinou posádky, načež hořící ŠIRAJUKI v 11:35 zmizel pod hladinou i s 32 námořníky.

Osádky spojeneckých B-25 se s prvním úspěchem nespokojily, takže nadále útočily jak na doprovodné torpédoborce, tak na transportní parníky a s oblibou používali taktiku, kdy jeden bombardér ochromil palbou z kulometů obranu, načež druhý takřka nerušeně svrhl pumy. Jako první byla vyřazena ŠINAI MARU zmrzačená šesti přesně cílenými bombami, načež další přivedly k výbuchu munici a převážené palivo na AIJÓ MARU a TEIJÓ MARU, které se proměnily v planoucí pochodně. Všechny tři parníky museli Japonci spěšně vyklidit, což se neobešlo bez těžkých ztrát na životech, neboť pouze na TAIJÓ MARU přišlo následkem tohoto a dalších útoků o život 1882 vojáků a 33 členů posádky.

„Po přiblížení na dostřel jsem zahájil palbu z předních kulometů. Paluba byla plná seřazených vojáků obrácených k útočícímu letounu s puškami v rukou. Nicméně moje kulomety 12,7 mm měly delší dostřel než jejich ruční zbraně a viděl jsem jak jich stovky padají a další se vrhají přes okraje paluby (...).“ Uvedl v hlášení o ataku na jednu z transportních lodí R. Moore. To je jistě přehnané, ale každopádně si muži na japonských lodích prošli doslova očistcem.

Peklo si prožila i posádka torpédoborce ARAŠIO zdevastovaného čtyřmi pumami svrženými kapitánem R. Chattem. Těžce poškozený torpédoborec s palubou a můstkem plnými roztrhaných a ohořelých těl přišel o ovládání kormidla, takže ohrožoval ostatní lodě. Není tedy divu, že došlo ke kolizi s parníkem NODŽIMA, načež se tato loď stala snadným cílem pro další B-25. I její palubu a můstek cupovaly kulometné střely, a protože útočníci napočítali čtyři přímé zásahy a řadu blízkých explozí, bylo otázkou času, kdy se NODŽIMA pohrouží pod hladinu nenasytného Pacifiku.

A-20A Port Morseby 1943 via Jack Heyn.jpg
Bombardér A-20 Boston v Port Moresby

Hbitě manévrující TOKICUKAZE zpočátku unikal, ale nakonec byl i on zasažen „skákací“ pumou, jež prošla pravým bokem a explodovala ve strojním oddělení. Torpédoborec se sice držel na hladině, ale jelikož ztratil chod, fregatní kapitán Matokura přivolal JUKIKAZE, na který se přemístila posádka i s přepravovanými vojáky včetně generálporučíka Adačiho, načež se opuštěný TOKICUKAZE kolébal na hladině Šalomounova moře čekaje na ránu z milosti.

Tou dobou už příslušníci 90. bombardovací perutě zamířili s prázdnými pumovnicemi a kulometnými zásobníky na domovskou základnu. Jenomže těžce zkoušení Japonci se úlevy nedočkali, neboť je vystřídali kolegové na letounech A-20 Boston z 89. bombardovací perutě odhodlaní zkázu konvoje dokončit. Jejich prvním cílem se stal TAIMEI MARU záhy poškozený natolik, že velitel lodě v 10:30 nařídil evakuaci. Ještě hůře dopadl malý parník KEMBU MARU převážející vysoce hořlavý náklad leteckého benzínu, takže není divu, že po několika zásazích vzplál jako stodola a záhy se potopil. Řadu zásahů inkasovala i OIGAWA MARU, a protože došlo k vyřazení strojovny i její zánik byl pouze otázkou času.

Poté i 89. bombardovací peruť zamířila zpět k Port Moresby, ale nad místem dramatu stále kroužily Liberatory odesílající do Port Moresby pravidelná hlášení. Zraněný Kimura mohl bilancovat výsledek prvního kola bitvy. A protože všude kam se podíval stoupaly k obloze sloupce kouře z hořících lodí, musel konstatovat, že zadaný úkol nesplnil. Během pouhé půl hodiny byl zpečetěn osud všech transportů a dvou torpédoborců, přičemž Spojenci ztratili jenom jednu B-17 a tři stíhačky. Navíc rozptýlené parníky, které se ještě držely na hladině, byly vydány na milost spojeneckým letcům, kteří se rozhodli doslova naplnit Halseyho slavné heslo: „Zabíjet Japončíky, zabíjet Japončíky, zabíjet víc Japončíků.“

Zvěsti o smrti poručíka Moora a jeho osádky šly údajně po návratu na letiště od úst k ústům a muži v leteckých kombinézách se shodli, že protivník schopný postřílet bezmocné letce na padácích si žádné ohledy nezaslouží, což jim o několik hodin později usnadnilo splnění rozkazu, který připomínal známé Žižkovo motto: „Bijte, zabijte, nikoho neživte.“ Jejich následující počínání však nelze jednoduše vysvětlit plněním příkazu nebo vendetou za padlé kamarády, ale spíše charakterem války v Pacifiku, kde se o nepřátelích hovořilo jako o „krysách“ a „švábech“ či naopak „červech“ nebo „toulavých psech“ a pro slitování nebylo místo. Válka se nejenom na souši, ale i na moři a ve vzduchu vedla za použití drastických prostředků, takže rozkaz smést zbytek konvoje z hladiny a poslat do svatyně v Jasukuni co nejvíce „Japončíků“ nemůže v tomto kontextu překvapit.

WW-Bismarck-3-HTMar04.jpg
Útok na japonský torpédoborec během bitva v Bismarckově moři

Otřesený Kimura soustředil kolem ŠIKINAMI torpédoborce URANAMI, ASAGUMO a JUKIKAZE a plnou parou unikal na sever. Na místě zkázy konvoje rozptýleného nyní na ploše 13 x 5 mil z bojeschopných lodí zůstal pouze ASAŠIO, jehož chabé síly záhy po odpluti Kimurova uskupení doplnila třináctičlenná letka armádních stíhaček Nakadžima Ki-43 vedená majorem M. Tanigučim. Jenomže jakmile Taniguči pod sebou spatřil obraz zkázy a zmaru, zamířil s dalšími dvěma stíhači k Lae, aby o katastrofě uvědomil nadřízené, čímž oslabil vzdušné krytí o tři stíhačky.

Tehdy už k žalostným zbytkům konvoje směřovala další vlna bombardérů, která si svojí mohutností nezadala s předcházející, neboť se jí účastnily dvě perutě těžkých bombardérů B-17, tři další tvořené středními bombardéry B-25 a jedna složená ze strojů B-20, přičemž eskortu zajišťovalo deset P-38 z 39. stíhací perutě. Kvůli houstnoucí oblačnosti se tentokráte nejednalo o koordinovaný úder, ale přesto šlo o impozantní sílu, které zdecimovaní Japonci nemohli vzdorovat. První útočníci se nad bojištěm objevili krátce po 15. hod. a jejich první obětí se stal ASAŠIO přeplněný námořníky a vojáky z torpédoborce ARAŠIO a parníku NODŽIMA. ASAŠIO sice zamířil plnou parou na sever, ale brzy jej dostihla trojice B-17, která torpédoborec ochromila blízkými zásahy, načež útočníci pálili z kulometů na vše živé v jejich dosahu tak dlouho, než je odehnaly japonské stíhačky.

Po nich se do akce dostalo několik B-25, které ASAŠIO dorazily, načež se torpédoborec už v 15:15 potopil i s námořním kapitánem Satóem a asi třemi stovkami mužů. Poté přišel na řadu sesterský ARAŠIO ploužící se po bojišti jako zraněný vlk a zdemolovaný dvojicí bombardérů B-25, přičemž i jejich osádky při ostřelování námořníků opouštějících potápějící se loď a hledajících útočiště na hladině, rozžhavily kulometné hlavně do běla.

Vyřazením torpédoborců ASAŠIO a ARAŠIO bitva v Bismarckově moři v podstatě skončila, jelikož následující události spíše než boj připomínaly vraždění. Spojenečtí letci přinutili Japonce opustit hořící vraky, načež nemilosrdně útočili na trosečníky ve člunech a záchranných vorech stejně jako na muže v plovacích vestách, či se přidržujících trosek.

WW-Bismarck-1-HTMar04.jpg
Útok na japonský transportní parník

„Nalétávaly stále znovu a jejich zbraně byly jako velké hrábě, které shrabávají listí. Skákali jsme ze záchranných člunů pokaždé, když se blížily, a šplhali zpět do nich, když jsme mysleli, že jsou pryč.“ Postěžoval si Tamura.

Milost byla onoho dne pokládána za sprosté slovo a spousta (nikoliv všichni!) Američanů a Australanů při plnění tohoto děsivého úkolu projevila značnou horlivost. Není tedy divu, že synové Nipponu toho památného dne pod přívalem pum a kulometných střel hynuli po stovkách a lidskou krví zrudlé moře přilákalo predátory hlásící se o svůj díl kořisti. Vysílení námořníci a vojáci tedy opakovaně řešili dilema, zda větší nebezpečí představují útočící bombardéry či hladoví žraloci, přičemž výsledkem byla většinou tak jako tak smrt.

Je třeba zdůraznit, že počínání spojeneckých letců mělo děsivou logiku. Přísně vzato nelze trosečníky (stejně jako letce na padácích!) pokládat za vzdávající se osoby, neboť každý voják, kterému by se podařilo dosáhnout pobřeží Nové Guineje mohl být opětovně vyzbrojen a nasazen do boje. Takže čím více bezmocných Japonců utonulo či vykrvácelo, tím se ze spojeneckého pohledu přiblížil konec bojů nejenom v této oblasti, ale i celé války, a většina letců tento argument bez výhrad akceptovala. Jejich uvažování jistě ovlivnil i fakt, že Japonci při svém vítězném tažení spáchali řadu zločinů na trosečnících, zajatcích i civilistech, ale to nic nemění na skutečnosti, že masakr japonského konvoje zkrátka při pohledu z reprospektívy představuje kaňku na bezesporu impozantním vítězství. Koneckonců fakt, že k prvním útokům na Japonce ve člunech došlo už při onom dopoledním náletu, staví snahu prezentovat střelbu do trosečníků jako odvetu za smrt Moorovy osádky do nepříznivého světla.

PT-143.jpg
Torpédový člun PT-143

I po odletu spojeneckých bombardérů zůstal nad bojištěm Liberator odesílající na velitelství situační zprávy, ale protože Kenney pokládal noční útok za zbytečný, dočkali se Japonci dočasné úlevy. Po setmění už většina zasažených lodí klesla ke dnu, ale některé se stále držely na hladině, takže šlehající plameny osvětlovaly scény plné zmaru. Chvíle oddechu však neměla dlouhé trvání, neboť jakmile jeviště krvavého dramatu zahalila temnota, opustilo základny v Milneho zátoce a Tufi deset torpédových člunů pod velením korvetního kapitána B. Atkinse s úmyslem dorazit poškozené lodě. K cíli se přiblížily kolem 22. hod., a třebaže dva čluny se po nárazu na trosky vrátily na základnu, ostatní pokračovaly v plavbě, a jakmile se v záři plamenů zhmotnila temná silueta OIGAWA MARU, posádky PT-143 a PT-150 vypustily torpéda a s uspokojením sledovaly, kterak se zasažený parník noří pod hladinu.

Mezitím se ke Kimurovu svazu připojil z Rabaulu vyslaný torpédoborec HACUJUKI, na jehož palubu kontradmirál přesunul zachráněné muže a sám se s ŠIKINAMI, ASAGUMO a JUKIKAZE odvážně vrátil na místo zkázy konvoje, aby zachránil co nejvíce životů. Protože malé torpédoborce měly jenom omezenou kapacitu, musel přes veškerou snahu většinu vojáků a námořníků zanechat napospas osudu, a ve 2:30 se plnou parou vydat k Rabaulu. Dodejme, že nechybělo mnoho, aby si v nočnímu boji vycvičení japonští dělostřelci zchladili žáhu na torpédových člunech, jejichž křehké dřevěné trupy by neměly šanci odolat přívalu 127mm granátů, ale Fortuna zkrátka v této bitvě stála na spojenecké straně.

Po rozednění 4. března Kenney opět vyslal do vzduchu své muže s rozkazem postřílet co nejvíce nepřátel, přičemž jeho podřízení ani tentokráte nezaváhali. Ano, toho dne provedlo japonské letectvo odvetný nálet na letiště Buna, ale tato akce nemohla narušit hladký chod spojenecké letecké mašinérie. Na hladině se ještě držel TOKICUKAZE, na nějž se po 9. hod. zaměřila 65. bombardovací peruť, a třebaže kapitán F. Dollenberg dosáhl dvou zásahů, torpédoborec se stále nepotápěl. V průběhu odpoledne se nad Huonův záliv dostavila i letadla s rudými terči na trupech; část vykonávala průzkum, ale ostatní pravděpodobně měly poskytnout ochranu nyní už neexistujícímu konvoji. Japonci se patrně obávali, že se Spojenci pokusí torpédoborec zachránit, tudíž na TOKICUKAZE podniklo útok devět střemhlavých bombardérů Aiči D3A2, ale jejich bombometčíci měli špatnou mušku, takže vyhořelý vrak stále driftoval po hladině a stal se němým svědkem dalšího kola masakru trosečníků.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitva v Bismarckově moři - Válka v Pacifiku č 76

Příspěvek od jarl »

Hon na trosečníky

Nad Huonovým zálivem sice průběžně přelétaly japonské armádní a námořní stíhačky snažící se narušovat spojenecké nálety, ale s pramalým úspěchem, takže americkým a australským letcům v jejich počínání většinou nikdo nebránil. Třebaže se našly osádky odmítající se na tomto děsivém díle podílet, většina pilotů Kennyho rozkaz splnila, takže spojenecké letouny bez milosti ostřelovaly záchranné čluny, prámy i muže ve vodě, pročež japonští vojaci i námořníci opět umírali pod přívalem střel, či se stali obětí hlubinných pum a žraloků. Krvavě rudé slunce už se téměř dotýkalo mořské hladiny, když bombardéry B-25 asi 55 mil od Finschhafenu konečně poslaly ke dnu TOKICUKAZE, čímž byla zkáza konvoje dokonána. Pravda, několik australských strojů z 22. bombardovací perutě pátralo po japonských torpédoborcích podél pobřeží Nové Guineje a na Šalomounově moři, ale žádný cíl neobjevily.

I-17.jpg
Ponorka I-17

I přes úsilí spojeneckých letců zůstalo na hladině Huonova zálivu množství trosečníků majících před sebou další krušnou noc. K ránu se zdálo, že se alespoň na některé usměje štěstěna, jelikož se v blízkosti tří člunů s více než stovkou trosečníků jako mávnutím kouzelného proutku zjevila ponorka I-17 korvetního kapitána Harady. Jenomže zlomyslný osud si s nimi krutě zalaškovat, protože i této noci vypluly do akce torpédové čluny, přičemž PT-143 a PT-150 na ponorku odpálily torpéda a zahájily střelbu. Zatímco do velitelské věže bušily malorážní projektily, Harada zavelel ke spěšnému ponoření, načež poručíci Baylis a Hamachek nařídily čluny potopit hlubinnými pumami a trosečníky ostřelovat z automatů. Pravda, I-17 se po několika hodinách vynořila a vzala na palubu 34 vysílených mužů, ale ostatním nebylo pomoci.

Tato epizoda demonstruje nejenom způsob jakým byla vybojována bitva na Bismarckově moři, ale může posloužit jako symbol změny poměru sil na Pacifiku pouhých 16 měsíců od vypuknutí nepřátelství. Zatímco zpočátku Japonci rychle postupovali zanechávaje za sebou popravené zajatce a pobité civilisty, nyní se karta obrátila a synové Nipponu na vlastní kůži zakusili válečné metody, které za lepších časů sami praktikovali.

I v následujících dnech letci a námořníci po celém Šalomounově moři pronásledovali přeživší Japonce. Ano, několik mužů posádky torpédových člunů ušetřily kvůli výslechu, a ponorky I-17, I-26 a RO-101 zachránily přibližně 300 trosečníků, ale ostatní byli chladnokrevně pobíjeni. Ani dosažení pobřeží Nové Guineje či některého z menších ostrovů ještě neznamenalo záchranu, neboť na vysílené vojáky uspořádali hon domorodci a ani spojenečtí vojáci nepohrdli příležitostí navýšit skóre a při jedné podobné akci získali mimořádně cennou kořist. Skupinka Japonců se vylodila na Goodenoughtově ostrově, kde je pobili australští vojáci, načež se zmocnili kompletního seznamu armádních jednotek i se jmény důstojníků.

200210-D-BD104-001.jpg
Trasa japonského konvoje a směry spojeneckých leteckých útoků

V bitvě na Bismarckově moři zahynulo asi 3600 Japonců, přičemž se do cílového přístavu dostalo pouze kolem 900 vojáků vysazených v Lae, zatímco ponorky a Kimurovy torpédoborce zachránily necelých 3000 dalších osob. Z japonského pohledu se jednalo o katastrofu. Kromě osmi transportních parníků s cenným nákladem přišli přibližně o dvacet letadel a čtyři torpédoborce, zatímco za oběť japonských stíhačů a protiletadlové palby padla pouze jedna B-17 a tři stíhačky, zatímco dva další poškozené stroje byly zničené při přistání.

Není tedy divu, že generálové Kenney a MacArthur poděkovali leteckým osádkám za jejich úsilí a ocenili vynikající výsledky. Oficiální komuniké uvádělo, že Nippon přišel o 22 lodí a skoro 13 000 mužů. Bitva na Bismarckově moři se následně stala vděčným tématem pro spojeneckou propagandu a tisk barvitě líčil podrobnosti o likvidaci konvoje a zabití asi 15 000 (!) nepřátel, přičemž se Kenney dostal i na titulní stránku vlivného časopisu Life. Ano, záhy se objevily pochybnosti o těchto fantastických počtech, ale Kenney i MacArthur zatvrzele odmítali jakékoliv korekce a každého „pochybovače“ vinili ze snahy znevážit úspěchy, kterých dosáhli jejich podřízení.

Bitva v Bismarckově moři jasně demonstrovala hrozivou účinnost spojeneckého letectva, které z transportů i torpédoborců učinilo doslova štvanou zvěř. Zatímco v dosavadním průběhu války se prosazovaly zejména torpédové a střemhlavé bombardéry, nyní se proti námořním cílům uplatnily i klasické bombardéry schopné potápět nejenom neohrabané transporty, nýbrž i válečné lodě velikosti torpédoborce. Zatímco těžké horizontální bombardéry údajně dosáhly 8% úspěšnosti (číslo je pravděpodobně nadnesené), při útocích z malých výšek či za využití „skákavých“ pum narostla úspěšnost na úžasných 35 %.

Keney life.png
Generál Kenney na obálce časopisu Life

Japonci si této hrozby byly dobře vědomi, tudíž Císařský hlavní stan na vysílání dalších konvojů do Lae a Salamaue rezignoval. Ano, koncem března se z torpédoborců ve Finschhafenu vylodilo asi 800 vojáků a přepravní lodě už 12. března vysadily příslušníky 20. divize v zátoce Hansa, jenomže ti uvízli v Madangu. Japonci sice vynaložili mimořádné úsilí na vybudování silnice z Madangu do Lae, ale drsná příroda byla silnější, takže přešli na alternativní způsob přepravy. Vojáci a zásoby byly z Madangu a od mysu Gloucester do Finschhafenu převáženi na pobřežních lodicích a prámech, což bylo zdlouhavé a část plavidel se beztak stala kořistí spojeneckého letectva. Není tedy divu, že armáda na plánovanou ofenzivu na Nové Guineji rezignovala a vojáci Nipponu se i na tomto válčišti soustředili na obranu dosavadních pozic.

Předchozí díl cyklu Válka v Pacifiku:
Bitva v Bismarckově moři (1) viewtopic.php?f=403&t=9619

Následující díly cyklu Válka v Pacifiku:
Bitva v zálivu Kula viewtopic.php?f=403&t=9633
Bitva u ostrova Kolombangara viewtopic.php?f=403&t=9637
Bitva v zátoce Vella viewtopic.php?f=403&t=9646
Bitva u Vella Lavella viewtopic.php?f=403&t=9652
Bitva v Zátoce císařovny Augusty (1): viewtopic.php?f=403&t=9657
Bitva v Zátoce císařovny Augusty (2): viewtopic.php?f=403&t=9666



Použité zdroje:
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Cox J.: Blazing Star, Setting Sun; The Guadalcanal-Solomons Campaing November 1942-March 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2020.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (2). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1989.
Gilbert G.: The Battle of Bismarck Sea, March 1943. Canberra 2013.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hubáček M.: Ofenzíva v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Panorama 1987.
Lardas M.: B-25 Mitchell vs Japanese destroyer; Battle of the Bismarck Sea 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2021.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Technika Wojskowa Historie 2021/6.
Historia Wojsko i Technika numer specjalny 2021/5.
https://www.historynet.com/battle-of-the-bismarck-sea/
https://www.awm.gov.au/collection/RCDIG1070209
https://warfarehistorynetwork.com/battl ... h-pacific/
http://www.combinedfleet.com/
https://www.3rdattackgroup.org/port-moresby.php
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. č 76

Příspěvek od Zemakt »

Čtení jsem si nechal do letadla, a dobře jsem udělal. Díky Jarle :up: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. č 76

Příspěvek od jarl »

Rádo se stalo! Takové téma se na čtení v letadle vážně hodí, a není ani nutné přitom letět na Šalomounovým mořem.

Tady je ještě několik obrázků z bitvy v Bismarckově moři:

bismarck-sea-attack-on-ship.jpg
Bombový útok na japonské lodě

Nojima_around_1935.jpg
Transportní parník Nodžima

Teijó Maru.jpg
Teijó Maru
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva v Bismarckově moři - Válka v Pacifiku č 76

Příspěvek od jarl »

Tady je ještě pěkný letecký snímek z bitvy v Bismarckově moři:

DDBismarckSea.jpg
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“