Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Bitva u Kolombangary

aneb

Další Ainsworthova porážka

I po z pohledu Američanů nešťastném duelu v zátoce Kula, Japonci na Novou Georgii po moři posílali další posily, čemuž bránila uskupení kontradmirálů „Tipa“ Merrilla a „Puga“ Ainswortha mající zároveň za úkol ostřelovat pobřeží držené nepřítelem a doprovázet spojenecké transporty. Přesto 9. července vyplul ke Kolombangaře viceadmirál T. Samodžima se třemi křižníky a čtyřmi torpédoborci a vysadil ve Vile 1200 vojáků, aniž by narazil na odpor. To už neplatilo o podobné operaci, kterou nový velitel 8. loďstva naplánoval na noc z 12. na 13. července 1943 vedoucí ke střetnutí známému jako bitva u Kolombangary, popřípadě bitva u ostrova Kolombangara.

Po východu slunce 12. července opustila Rabaul 2. eskadra torpédoborců, která se minulý rok proslavila během bojů o Guadalcanal, avšak nyní jí místo „houževnatého“ Tanaky“ velel kontradmirál Šundži Izaki. Skládala se z vlajkového lehkého křižníku DŽINCÚ a torpédoborců JUKIKAZE, MIKAZUKI, HAMAKAZE, KIJONAMI a JÚGURE chránících transportní torpédoborce SACUKI, MINAZUKI, MACUKAZE a JÚNAGI přepravující 1200 pěšáků a asi 100 tun zásob. Jako obvykle zaznamenal japonskou formaci krátce po vyplutí jeden z pobřežních pozorovatelů, takže bojovný admirál Halsey dospěl k názoru, že se jeho podřízeným díky včasnému varování naskytla příležitost udělit protivníkovi náležitou lekci.

Syunzi_Izaki.jpg
Japonský kontradmirál Sundži Izaki

Úkol zvednout hozenou rukavici připadl kontradmirálovi Waldenovi Ainsworthovi, jehož síly právě zajistily dopravu zásob na Novou Georgii a dopoledne 12. července se ve Štěrbině potkaly s Merrillovým svazem, jenž v noci bombardoval Mundu. Na spojeneckých lodích po úspěšném splnění zadaných úkolů vládla uvolněná nálada a málokdo si při pohledu na mocné uskupení dokázal představit, že další návrat 36. operačního svazu na základnu bude probíhat ve zcela odlišné atmosféře.

Protože hlášení hovořilo o deseti válečných lodích, Halsey pověřil kontradmirála R. Turnera úkolem sehnat pro Ainswortha disponujícího třemi křižníky a pěti torpédoborci posily. Už 11. července potopenou HELENU nahradil novozéladský lehký křižník LEANDER a nyní mu Turner přidělil ještě torpédoborce RALPH TALBOT, BUCHANAN, GWIN, WOODWORTH a MAURY. Jenomže nově vytvořená 12. eskadra torpédoborců námořního kapitána T. Ryana se skládala z jednotek pěti (!) různých tříd a dosud nepůsobila pod Ainsworthovým velením, pročež se od ní nedal čekat valný přínos, na čemž nic nezměnila ani kratičká velitelská porada před vyplutím.

Leander1NPMarkTeadham.jpg
Lehký křižník Leander

Třebaže pozdější námořní historik S. Roskil a jeho podřízení doposud závistivě sledující americké křižníky a torpédoborce vracející se z bojových akcí zařazení do 36. operačního svazu uvítali, nemůžeme novozélandskou loď pokládat za rovnocennou náhradu za HELENU patřící k výtečným lehkým křižníkům třídy BROOKLYN. Původně britský LEANDER vstoupil do služby už před 10 lety a kvůli opotřebení nemohl vyvinout větší rychlost než 28 uzlů a rovněž jeho manévrovatelnost zaostávala za americkými křižníky. Největším handicapem však byla jeho výzbroj, jelikož „Brooklyny“ nesly patnáct děl ráže 152 mm oproti pouhým osmi „šestipalcovkám“ na LEANDERU.

Ainsworth tedy pozdě odpoledne 12. července opustil Tulagi se třemi lehkými křižníky doprovázenými deseti torpédoborci, což se pro zadaný úkol jevilo jako dostatečné, neboť jeho lodě měly celkem 38 děl ráže 152 mm, 41 ráže 127 mm a 58 vrhačů torpéd. Pro srovnání Japonci (po odečtení transportních torpédoborců) mohli proti této síle nasadit jenom jeden lehký křižník a pět torpédoborců osazených celkem 7 kanóny ráže 140 mm, 23 ráže 127 mm, 2 ráže 120 mm a 47 torpédomety.

Aby ztížil práci nepřátelským průzkumným letounům, zvolil americký kontradmirál delší trasu podél severního pobřeží ostrova Santa Isabel a teprve po půlnoci 36. operační svaz změnil kurs a přes Štěrbinu zamířil k severnímu pobřeží kruhovitého ostrova Kolombangara. I přesto se poblíž jeho lodí objevilo několik nepřátelských vzdušných průzkumníků, které však odehnali stíhači z Russelova ostrova. Tou dobou už posádky držely nejvyšší bojovou pohotovost. Protože oblohu nezakrývaly mraky, panovala dobrá viditelnost, přičemž hladinu čeřil mírný vítr. V 0:36 přišlo hlášení od pilota hlídkující Cataliny, že ve vzdálenosti 26 mil od mysu Visu Visu byl spatřen nepřátelský křižník a pět torpédoborců plujících rychlostí 30 uzlů jihovýchodním kursem.

Džincú.jpg
Lehký křižník Džincú

Ainsworth tedy přešel na kurs 275°, zvýšil rychlost na 28 uzlů a nechal vytvořit kýlovou línii. Přední voj tvořily torpédoborce námořního kapitána McInerneyho NICHOLAS, O´BANNON, TAYLOR, RADFORD a JENKINS, za nimiž pluly tři křižníky, přičemž sestavu uzavíraly torpédoborce RALPH TALBOT, GWIN, MAURY, WOODWORTH a BUCHANAN. Na základě zkušeností z nedávné bitvy velící kontradmirál mírně inovoval bitevní plán. I nyní spoléhal hlavně na dělostřelbu, ale zahájení palby měl předcházet torpédový útok a po určité době hodlal změnit kurs, aby se spojenecké lodě vyhnuly odvetnému torpédovému úderu. Nyní se pozornost upřela na obsluhy radiolokátorů a hlídky propátrávající obzor nočními dalekohledy. Jenomže na obrazovkách radarů se zobrazovalo pouze pobřeží Kolombangary a Nové Georgie, a muži na hlídce neviděli nic zajímavějšího než Jižní kříž a další důvěrně známá souhvězdí, přičemž nikdo netušil, že nepřítel již zná jejich polohu.

K zálivu Kula se současně blížily i japonské lodě ohlášené pilotem průzkumné Cataliny. Opatrný kontradmirál Izaki nechal katapultovat do vzduchu hydroplán Aiči E13A, jehož pilot dostal za úkol prozkoumat okolí přístavu Vila, neboť očekával, že se Američané pokusí vyloďovací operaci překazit. V první řadě však spoléhal na pro Japonce převratnou technickou novinku umožňující zachytit válečné lodě na zatím nevídanou distanci. Doposud platilo, že na tomto poli kralovali Spojenci běžně používající pátrací radary k zjišťování polohy nepřátelských lodí a letadel, ale nyní se karta obrátila. JUKIKAZE a podle některých zdrojů i DŽINCÚ totiž nesly detektor (E-27) rádiomagnetických vln vydávaných zapnutými radiolokátory, jenž údajně zjistil přítomnost spojeneckých plavidel už na vzdálenost 75 (!) mil a později s velkou přesností určil i jejich rychlost a kurs.

Díky tomu Izaki už před půlnocí zaznamenal nepřátelské lodě a měl dostatek času promyslet další postup. Rozhodl se, že transportní torpédoborce počkají na výsledek bitvy, zatímco lodě určené k jejich ochraně vytvořily kýlovou linii a jihovýchodním kursem míjely severní břeh Kolombangary. Na čele plul MIKAZUKI, za ním vlajkový DŽINCÚ, následovaný JUKIKAZE, HAMAKAZE, KIJONAMI a JÚGURE. Tři minuty před 1. hod. obdržel hlášení z průzkumného letounu, že nepřátelská formace pluje 20uzlovou rychlostí kursem 290°, a o šest minut později spatřili nepřítele i muži na hlídce. Připravený Izaki nezaváhal a mezi 1:08 a 1:14 torpédisté vyprázdnili své aparáty, pročež k nepříteli vzdálenému necelých pět mil směřovalo několik vějířů zahrnujících dohromady 35 torpéd. Izaki věděl, že v dělostřeleckém souboji s moderními americkými křižníky nemá jeho starší DŽINCÚ příliš šancí, pročež jeho formace změnila kurs na sever a transportní torpédoborce dostaly rozkaz obeplout Kolombangaru a vysadit vojáky na jejím západním pobřeží.

USS_St._Louis_(CL-49)_and_other_ships_firing_during_the_Battle_of_Kolombangara,_13_July_1943_(80-G-342767).jpg
Spojenecké křížníky pálí v bitvě u Kolombangary

Mezitím Ainsworth vyslal dopředu 21. eskadru torpédoborců a v 1:01 McInerney hlášením „cítím skunka“ ohlásil zachycení nepřítele plujícího kontrakursem a vzdáleného 15 mil, jehož o pouhé dvě minuty později spatřily i hlídky na NICHOLASOVI. Spojenecký kontradmirál měl tedy podstatně méně času než jeho protivník, takže v 1:06 nařídil odbočit mírně doprava, aby jeho křižníky mohly pálit plnými bočními salvami, a v 1:10 jeho podřízení na vzdálenost asi 9000 m vypustili první z 19 torpéd.

Tehdy Japonci zahájili obrat na sever, přičemž Izaki nařídil osvětlit nepřátelské torpédoborce a DŽINCÚ zahájil palbu ze 140mm kanónů, na což vzápětí jako hromová ozvěna odpověděla 152mm děla na HONOLULU a následně i na ostatních spojeneckých křižnících. Stejně jako v předchozí bitvě na sebe japonská vlajková loď strhla pozornost nepřátelských dělostřelců, což sice ulehčilo zbytku formace, ale zároveň tím Izaki nad DŽINCÚ i sám nad sebou vyřkl rozsudek smrti. Během 18 minut pouze HONOLULU a ST. LOUIS na nebohý křižník vychrlily 2470 granátů ráže 152 mm a 353 ráže 127 mm, přičemž radarem řízenou palbu pomáhala korigovat i Catalina poručíka Barnetta.

JintsuSurvivor.jpg
Zachránění trosečníci z křižníku Džincú

Vypadalo to jako by Spojenci povolali do svých služeb severského boha hromu Thóra, jehož mocnému kladivu nemohli mýtičtí ochránci Země vycházejícího slunce vzdorovat. Lavina projektilů poničila přívod páry a ovládání kormidla, takže se hořící a neovladatelný křižník stal snadným terčem. Jenomže dříve než jej dobil příval granátů, přihlásili se o slovo spojenečtí torpédisté. Americká torpéda se jak víme v první fázi války vyznačovala notorickou nespolehlivostí, takže si stěží zasloužila označení „smrtící doutníky“. Teď však jedno v 1:35 narazilo do pravého boku DŽINCÚ na úrovní zadní strojovny, a jelikož tentokrát neselhalo, trup křižníku se rozlomil a následně potopil. Ponorka I-180 později zachránila 21 námořníků a nad dvojící dalších se ze zpravodajských důvodů slitovala posádka NICHOLASE, ale přesto zahynulo 482 mužů včetně kontradmirála Izakiho a námořního kapitána T. Satóa, kteří byli posmrtně povýšeni na viceadmirála, respektive kontradmirála.

Velení japonské formace převzal námořní kapitán J. Šimai na JUKIKAZE, pod jehož velením čtveřice torpédoborců dokončila obrat na sever, čímž se vyhnula torpédům a opustila bojiště, zatímco MIKAZUKI prozatím zůstal poblíž tonoucího křižníky v marné snaze zachránit posádku. Žádná z těchto lodí nijak neutrpěla a jejich velitelé byli odhodláni se po výměně torpéd do zálivu Kula vrátit a dokončit rozdělanou práci, přičemž věděli že první torpédová salva nezůstala bez výsledku.

leander-torpedo-damage.jpg
Poškození Leanderu po zásahu torpédem v bitvě u ostrova Kolombangara

Ainsworth nařídil provést obrat na levobok, jenomže radiofon na vlajkové lodi měl technické problémy, takže některé lodě rozkaz nezachytily. A protože doposud jasné nebe zakryly dešťové mraky, a viditelnost zhoršila i hustá oblaka dýmu způsobená spojeneckou rychlopalbou, nechybělo mnoho aby při manévrování ve velké rychlosti došlo k několika kolizím. Sotva si posádky úlevně vydechly, zpozorovaly hlídky na RALPHU TALBOTOVI torpéda proplouvající těsně za zádí, tudíž spojenečtí velitelé měli rázem plné ruce práce.

LEANDER podobné štěstí neměl. Protinožci zatím vypálili 160 „šestipalcových“ granátů a několik torpéd, přičemž odvetná palbu z DŽINCÚ strhla rádiovou anténu, ale v 1:22 se do jeho boku na úrovní kotelny č. 1 zarylo „Dlouhé kopí“. Výbuch nejenže způsobil zaplavení této kotelny a s ní sousedící strojovny, ale také poškodil stěžeň a jedno stanoviště děl ráže 102 mm. Osazenstvo kotelny č. 1 zahynulo stejně jako osm dělostřelců sražených do moře. Záchranné čety sice podepřením přepážek a zalátáním otvorů zabránily nejhoršímu, ale rychlost křižníku poklesla na nicotných 12 uzlů, třebaže velitele nejvíce bolela ztráta 28 životů.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Rozbití Ainsworthovy formace

Ainsworth upozorněný pilotem Cataliny sledující ustupující japonské torpédoborce nařídil McInerneymu zanechat u LEANDERU torpédoborce RADFORD a JENKINS a se zbytkem 21. eskadry se vydal pronásledovat „ty zkurvysyny“, zatímco sám odehnal MIKAZUKI od nehybného DŽINCÚ, a v 1:42 se s HONOLULU, ST. LOUIS a 12. eskadrou torpédoborců vydal na severozápad. I přes poškození novozélandského křižníku panovala mezi 25členným osazenstvem můstku vlajkové lodě dobrá nálada. Protože kromě zdemolovaného DŽINCÚ všechny cíle zmizely z obrazovek radarů, spokojený kontradmirál dospěl k názoru, že z původně nahlášených deseti nepřátelských lodí bylo šest vyřazeno z boje. Proto se rozhodl složit reparát za selhání v bitvě v zálivu Kula likvidací čtveřice spatřené létajícím člunem, popřípadě alespoň dorazit lodě poškozené během předchozího střetu.

Samostatně se pohybující McInerney plul s NICHOLASEM, O´BANNONEM a TAYLOREM rovněž na severozápad, ale brzy se vrátil na místo bitvy, aby dorazil DŽINCÚ. Protože ztratil vizuální kontakt s jádrem svazu, a spojení s Ainsworthem radiofonem se pro velkou vzdálenost nepodařilo navázat, usoudil že se jeho nadřízený vrací k Tulagi a i on zamířil zpět na základnu. Ohnivý Ainsworth však ke své újmě na ústup nepomýšlel a hnal se 30uzlovou rychlostí na severozápad, přičemž v 1:56 se na obrazovce radiolokátoru vlajkové lodě zobrazily neznámé jednotky vzdálené 11 mil západně od Američanů. Jednalo se o čtveřici torpédoborců námořního kapitána Šimaie, jehož muži zatím nabili torpédomety a nyní hodlali opět zkusit štěstí.

St. louis.jpg
Lehký křižník St. Louis

„Nebylo nijak snadné dotlačit třítunová monstra po kolejnicích na vibrující palubě k torpédometům, vyzvednout je a umístit v odpalovacích rourách - při spěchu, s jakým to bylo v bojových situacích prováděno, také často docházelo k těžkým úrazům a smrtelným nehodám.“ Píše M. Hubáček. Skvěle vycvičení japonští námořníci však tuto lopotu zvládli za osmnáct minut, takže už v 1:36 Šimai zavelel k návratu, a naváděn údaji z detektoru elektromagnetických vln, plul jihovýchodním kursem přímo k nepříteli.

Zatímco synové Nipponu neměli o identitě zachycených lodí sebemenší pochyby, Ainsworth své muže nechával čekat „s prsty na spouštích“, neboť i když radary zachytily čtyři lodě nemohl vyloučit, že se jedná o McInerneyho formaci, která se měla pohybovat přibližně v této oblasti. Proto s povelem zahájit palbu otálel, za což se a v těchto nemilosrdných kláních platilo prolitou krví a ztrátou lodí. Nejprve vyzval vlastní torpédoborce k ohlášení přesné polohy, což vzhledem k tomu, že se McInerneyho lodě nalézaly za hranicí dosahu radiotelefonů do zapeklité situace jasno nevneslo. Poté nechal v 2:03 vypálit osvětlovací granáty, v jejichž mrtvolně sinalém světle spatřil otáčející se torpédoborce vzdalující se od jádra 36. operačního svazu.

Kolombangara1574770642972.jpg
Schéma bitvy u Kolombangary během druhého japonského torpédového útoku

Tou dobou už Japonci spatřili nepřítele a Šimai nechal na distanci 4000 m vypustit torpéda, načež přešel na severozápadní kurs, aby se vyhnul možné odplatě. Bohužel právě tehdy nařídil Ainsworth obrat o 60° na pravobok, aby mohl pálit plnými salvami, čímž nevědomky navedl své lodě přímo do dráhy břitkých „Dlouhých kopí“. Pravda, hlídky na HONOLULU spatřily blížící se nebezpečí a velitelé obou křižníků činili vše, aby se jim vyhnuli, ale v tomto ďábelském slalomu neměli šanci vítězně dorazit do cíle.

Ve 2:08 narazilo torpédo do levého boku ST. LOUIS na úrovni 11. žebra, načež se ozvala hromová exploze a „vykousnutá“ příď nyní vypadala jako by jí zpracovaly čelisti obřího žraloka. Zběsile manévrující HONOLULU tomuto osudu několik minut unikal, avšak ve 2:11 si i jej našlo torpédo, jež takřka urvalo celou příď i s kotvami a kotevními řetězy. Vzápětí se do zadolodí zabodlo další „Dlouhé kopí“, ale jeho hlavice naštěstí pro Američany selhala, takže k dalším škodám nedošlo a záchranné družstvo pod vedením prvního důstojníka P. Vlasicha zpevnilo lodní přepážky natolik, že křižníku nehrozilo nebezpečí potopení.

Gwin.jpg
Torpédoborec Gwin

Zdaleka nejhorší sudba potkala torpédoborec GWIN, jehož ve 2:14 zasáhlo torpédo ve středolodí na úrovni strojního úseku. K nebi vyšlehly plameny a takřka všichni strojníci a topiči stejně jako nešťastníci mající bojové stanoviště poblíž místa zásahu zemřeli či byli popáleni unikající párou, popřípadě hořícím topným olejem. Navíc začala vybuchovat munice do protiletadlových děl a do podpalubí vniklo množství vody, ale korvetní kapitán Fellows stále doufal, že se GWIN podaří zachránit.

Zmatek na spojenecké straně završila kolize torpédoborců BUCHANAN a WOODWORTH. Taranovaný WOODWORTH přišel o jednu lodní vrtuli a došlo k zaplavení tří oddílů, pročež další škody napáchala exploze nárazem uvolněné hlubinné pumy pod jeho přídí. Jedině RALPH TALBOT si zachoval plnou bojeschopnost, takže na ustupujícího nepřítele odpálil čtyři nepřesně zaměřená torpéda, čímž bitva skončila.

Námořní kapitán Šimai, přesvědčený že se všechny torpédované lodě potopily, odplul plnou parou zpět na základnu, zatímco ostatní torpédoborce vyložily náklad a přepravované vojáky, načež prozkoumaly místo potopení DŽINCÚ, a když neobjevily žádné trosečníky, v 7:45 také zamířily k Buinu. Můžeme prozradit, že většina Šimaieho lodí svému osudu stejně nadlouho neunikla, neboť MIKAZUKI, JÚGURE i KIJONAMI do konce července potopilo spojenecké letectvo.

Collapsed_bow_of_USS_Honolulu_(CL-48)_on_20_July_1943,_after_she_was_torpedoed_in_the_Battle_of_Kolombangara_(80-G-259422).jpg
Utržená příď křižníku Honolulu

Po kontrole škod se i Ainsworth rozhodl stáhnout k Tulagi, neboť očekával že se Japonci po rozednění pokusí jeho lodě dorazit leteckými útoky, což byla noční můra jak spojeneckých, tak japonských admirálů. ST. LOUIS i HONOLULU dokázaly vyvinout rychlost minimálně dvanácti uzlů, ale protože jejich široké přídě kladly vodnímu živlu značný odpor, vytvářely vlny široké podle Morisona „jak Broadway“.

RALPH TALBOT zůstal poblíž GWINU, ale přes úsilí záchranných družstev vedených podporučíkem G. Stranskim, které uhasily požáry bylo zřejmé, že se osud lodě naplňuje. Jakmile došlo hlášení, že byly spatřeny nepřátelské letouny, vydal velitel rozkaz opustit loď. Posádka přestoupila na RALPH TALBOT, jenž svého druha dorazil torpédy, načež se GWIN v 9:30 potopil. Zahynuli 2 důstojníci a 59 mužů.

Ainsworthovy obavy se při rozbřesku naplnily, neboť Japonci vyslali do vzduchu střemhlavé bombardéry doprovázené silnou stíhací eskortou, ale jelikož prozíravě požádal kontradmirála Turnera o stíhací ochranu, poradily si s nimi letky startující z Russellova ostrova. 36. operační svaz tedy nerušeně pokračoval v plavbě a odpoledne 13. července dosáhly křižníky doprovázené čtveřicí torpédoborců Tulagi.

Ainsworth_Walden_L.jpg
Ainsworth_Walden_L.jpg (26.49 KiB) Zobrazeno 3591 x
Kontradmirál Walden Ainsworth

Potopení GWINU a vážné poškození tří lehkých křižníků, nehledě na nesplnění zadaného úkolu, nemohlo vyvážit zničení DŽINCÚ, což při hodnocení bitvy na spojenecké straně vyvolalo viditelné rozpaky. Ainsworth byl skálopevně pevně přesvědčen, že zničil nejméně pět nepřátelských lodí, přičemž jeho mínění o těžkých nepřátelských ztrátách sdílela i řada radarových operátorů a pozorovatelů včetně námořního historika Morisona sloužícího na jeho vlajkové lodi. Jenomže pohled na zmrzačené křižníky prozrazoval, že i tentokráte vedla špatná bitevní taktika k neúměrným ztrátám. Američané opět podcenili účinnost japonských torpéd, což si uvědomoval i samotný Ainsworth, jenž ve zprávě pro velitele Tichooceánského loďstva sebekriticky připustil, že vydat se s křižníky pronásledovat nepřátelské torpédoborce byla chyba.

Aby už k něčemu podobnému nedošlo, bylo rozhodnuto napříště proti „Tokijskému expresu“ cenné křižníky neposílat, a tento nevděčný úkol připadl torpédovým člunům a zejména torpédoborcům. Není však vyloučeno, že toto rozhodnutí bylo vynuceno vnějšími okolnostmi, neboť Ainsworthův svaz nebyl schopen boje, takže Halseymu zůstal k dispozici pouze svaz kontradmirála Merrilla, třebaže se uvažovalo o přesunutí australských sil pod velením viceadmirála Crutchleyho na toto válčiště.

burial-sea.jpg
Pohřed námořníku z Leanderu padlých v bitvě u ostrova Kolombangara

Spojenecké torpédoborce de facto degradované na záštitu větších jednotek hrály doposud během nočních bitev v oblasti Šalomounových ostrovů pouze pomocnou roli. Američané totiž tvrdošíjně sázeli na dělostřelbu a teprve při dobíjení poškozených lodí měla být uplatněna torpéda. To se nyní změnilo a velitelé samostatných divizí torpédoborců dostali příležitost dokázat, že při vhodně zvolené taktice se vyrovnají svým zkušenějším protějškům.

A jaký byl osud poškozených lodí? ST. LOUIS i HONOLULU po provizorních opravách na Espiritu Santo respektive v Pearl Harboru, zamířily do USA k další přestavbě, takže se do služby vrátily až koncem r. 1943. LEANDER po prvotní opravě v Aucklandu odplul do Bostonu a do druhé světové války již nezasáhl, a po jejím skončení byl vrácen Královskému námořnictvu. To znamená, že se bitva u ostrova Kolombangara stala dalším z řady taktických vítězství Nipponu, ale vzhledem k tomu, že japonské loděnice jenom s obtížemi dokončovaly rozestavěné větší jednotky, Spojené loďstvo za odepsaný křižník nemělo náhradu, zatímco Američané mohli vlastní ztráty rychle nahradit. I proto americký historik P. Dull hodnotí bitvy v zálivu Kula a u Kolombangary jako japonská Pyrrhova vítězství.

Předchozí a následující díly cyklu Válka v Pacifiku:
Bitva v Bismarckově moři (1) viewtopic.php?f=403&t=9619
Bitva v Bismarckově moři (2) viewtopic.php?p=400329#p400329
Bitva v zálivu Kula viewtopic.php?f=403&t=9633
Bitva v zálivu Vella viewtopic.php?f=403&t=9646
Bitva u Vella Lavella viewtopic.php?f=403&t=9652
Bitva v Zátoce císařovny Augusty (1): viewtopic.php?f=403&t=9657
Bitva v Zátoce císařovny Augusty (2): viewtopic.php?f=403&t=9666

Použité zdroje:
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (2). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1989.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hubáček M.: Ofenzíva v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Panorama 1987.
Kurowski F.: Na všech mořích; Boje křižníků za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2017.
Morison S.: Przelamanie bariery Bismarcka 22. lipca 1942-1. maja 1944. Vydalo nakladatelství Fundacja historia 2021.
O´Hara V.: The U.S. Navy against the Axis: surface combat 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Wukovits J.: Tin Can Titans: The Heroic Men and Ships of World War II´s Most Decorated Navy Destroyer Squadron. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2017.
Historia Wojsko i Technika 2020/4.
Морская Кампания 2007/9.
Navygaming 2020/3.
http://www.combinedfleet.com/
https://nzhistory.govt.nz/war/hmnzs-leander
http://www.navweaps.com/index_oob/OOB_W ... angara.php
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Opět velmi dobrý článek!

To zařazení Leanderu do formace společně s Honolulu a St. Louis se mi jeví jako dosti nešťastné, vzhledem k jeho v článku zmíněné snížené rychlosti, nižším manévrovacím schopnostem a slabší výzbroji (tuším že jeho šestipalcovky měly i nižší rychlost palby). A ani jeho radarové vybavení se nemohlo rovnat americkým lodím. I když chápu snahu o posílení po bitvě v zálivu Kula oslabeného Ainsworthova svazu.
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Byla to prostě výměnu typu "kus za kus" a nikdo už si nelámal hlavu s tím, že má Leander úplně jiné a vesměs horší technické parametry než moderní americké lehké křižníky. Na tomto válčišti tehdy Spojenci moc válečných lodí neměli, takže měli jenom omezený výběr, i když by asi bylo lepší nechat v 36. operačním svazu jenom ty dva americké křižníky. Ona i ta posila na poslední chvíli v podobě nesourodé 12. eskadry torpédoborců moc přínosná nebyla, ale to se tehdy stávalo často, protože možnosti byly dost omezené.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

S těmi torpédoborci to bylo také složité, protože těchto důležitých lodí v podstatě nikdy nebylo tolik, kolik by si admirálové přáli mít. Dost mi to připomíná, jak před listopadovou druhou bitvou u Guadalcanalu dostaly americké bitevní lodě jako doprovod podobně splácanou a na poslední chvíli vytvořenou eskadru torpédoborců z lodí, které zrovna v té chvíli měly v nádržích dostatek paliva, což byl prakticky jediný důvod pro jejich výběr.
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Ano, to je dobré přirovnání. I Spojenci často jednali pod tlakem a stávající svazy před další akcí posilovali tím co bylo právě k dispozici bez ohledu na vhodnost takových posil. Taková byla prostě válečná realita a nelze se tomu divit.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Zemakt »

Tak men to zas tak divné nepřijde, v podstatě tuto praxi " z nouze ctnosti" lze vysledovat napříč celou historií námořního válečnictví. Nicméně v této souvislosti mne spíše upoutávají podrobnosti věnující se samotné taktické situaci před bitvou a pak v bitvě samé. Jako například: pomalé a slabé lodě na konci kýlové brázdy bitevní sestavy, nebo někdy ve středu, nebo někdy utvořena samostatná divize takovýchto šífů apod. Prostě takovéto fičuryny.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Ano, je to přesně tak. Zrovna třeba během těch listopadových bitev u Guadalcanalu si Američané opravdu nemohli moc vybírat.

Pokud jde o tu bitevní sestavu, tak myslím že u Kolombangary byl nejslabší křižník Leander zařazen v kýlové linii těch tří spojeneckých křižníků na prostřední pozici z důvodu jeho slabé radarové výbavy oproti zbylým dvěma americkým křižníkům nesoucích výkonný radar SG (radar na Leanderu se mu zdaleka nemohl rovnat). Mělo jít o to, že kdyby taktická situace vyžadovala provedení obratu "všichni naráz" o 180°, tak takto mělo být zajištěno že na vedoucí pozici se bude stále nacházet loď s radarem SG.
Naposledy upravil(a) Raiden dne 16/5/2023, 22:14, celkem upraveno 1 x.
雷電
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Zemakt »

Bezva, to je přesně ono. Jsou to v podstatě triviální věci, které sfoukne běžný selský rozumu, nicméně jen ten rozum aktivovat k nějakému výkonu. A ve finále si pak člověk řekne, a vlastně jo, vždyť to je tak jednoduché. No, nic. Pěkné čtení Jarle. A díky za těch patnáct bitev, přiznám se že z mé strany to byla drobet vějička, jen jsem to potřeboval ověřit :wink: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Kolombangary - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Mimo jiného je z toho vidět, že Američané již konečně pochopili, jakou výhodu jim jejich výkonné radary dávají v nočním boji - jaká to změna oproti Guadalcanalu, kde mnohdy lodě s nejlepšími radary byly ve formaci zařazeny na vyloženě nevhodná místa.
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Děkuji všem za oživení tématu a přidám ještě dva obrázky:

Kolombangara 1574767913656.jpg
Vzájemné postavení spojeneckých a japonských lodí na začátku bitvy


St. louis Kolombangara.jpg
„Vykousnutá" příď křižníku St. Louis po bitvě u Kolombangary
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Pěkné obrázky, zejména ten s tou přídí křižníku St. Louis... skoro jak žraločí tlama :lol:
雷電
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3504
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od seabee »

Raiden píše: 17/5/2023, 16:47 Pěkné obrázky, zejména ten s tou přídí křižníku St. Louis... skoro jak žraločí tlama :lol:
Hezká je taky ta "dopravní značka" :D
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Raiden píše: 13/5/2023, 21:45
jarl píše: 13/5/2023, 11:36 V pondělí dám na Palbu článek o bitvě u Kolombangary kde sehrál důležitou roli japonský detektor radiomagnetických vln E-27. Chtěl bych tedy Raidena požádat, aby k němu přidal nějaký doplňující komentář, protože mně se k němu nepodařilo skoro nic najít.
O tomto zařízení něco vím, avšak v souvislosti s bitvou u Kolombangary je zde jedna nejasnost.

Japonský detektor rádiových vln E-27 byl založen na známém německém detektoru R600A (Metox), který byl široce používán na německých ponorkách a který dokázal detekovat metrové radiové vlny. Plány tohoto zařízení se do Japonska dostaly na palubě ponorky I-30 během její plavby v rámci operace Janagi (plavby japonských ponorek do Evropy za účelem vzájemné výměny technologií mezi Německem a Japonskem) – no, i když oni se tam v podstatě nedostaly, neboť I-30 se při zpáteční plavbě 13. října 1942 potopila u Singapuru po najetí na minu. K potopení došlo v mělkých vodách, takže se potápěčům část nákladu podařilo zachránit. Pokud jde o plány Metoxu, některé zdroje uvádí že byly vodou znehodnoceny, avšak něco se z nich zřejmě zachránit podařilo, neboť Japonci v červnu 1943 osadili první dva modely detektoru E-27 na své lodě – konkrétně torpédoborec Jukikaze (ten se s ním pak zúčastnil zmíněné bitvy u Kolombangary) a bitevní loď Jamaširo. Stalo se tak tedy ještě před tím, než se koncem roku 1943 do Japonska dostal na palubě ponorky I-8 jeden kompletní exemplář Metoxu společně s veškerou dokumentací.

Princip Metoxu a z něj odvozeného japonského E-27 byl vcelku jednoduchý – šlo o přijímač jenž přijímal impulzy z nepřítelova radaru a transformoval je na zvukový signál (pípnutí). Z toho kterým směrem byla v době přijetí signálu natočena anténa šlo přímo stanovit azimut nepřítele. Zásadní skutečností bylo, že jak Metox, tak i E-27 dokázaly detekovat rádiové vlny spojeneckých radarů ještě ve vzdálenosti, kdy byly příliš slabé na to, aby se vrátily v dostatečné síle zpět - Japonci se tak o přítomnosti nepřítele mohli dozvědět ještě dříve než sami byli detekováni jeho radary.

V čem spočívá ta nejasnost – tato první verze detektoru E-27 byla schopna detekovat pouze metrové rádiové vlny (konkrétně v rozsahu vlnových délek 0,75 až 4 metry), zatímco radary SG pracovaly s centimetrovými vlnami (konkrétně 10 cm), takže E-27 měl být schopen detekovat pouze vlny vyzařované staršími radary typu SC pracujícími s metrovými vlnami (konkrétně 1,36 m). Pátrací radary SC byly předchůdci radarů SG a jejich možnosti byly oproti nim dosti omezené, takže vzhledem k tomu, že Ainsworthovy lodě již měly na palubách radary SG, tak bych se dost divil kdyby používaly i tento starší typ. Zejména vzhledem k tomu, že již v průběhu guadalcanalské kampaně Američané pojali podezření, že tento typ jsou Japonci schopni detekovat a tak jeho použití velmi omezili. Nemožnosti detekovat nejnovější americké radary si Japonci samozřejmě byli vědomi a tak se snažili detektor E-27 zdokonalit, což se ovšem podařilo až v lednu 1944, kdy byl zhotoven první exemplář vylepšeného detektoru E-27 s novou anténou díky které byl schopen detekovat centimetrové vlny v rozsahu 3 až 80 cm.

Nicméně součástí Ainsworthovy skupiny oné noci byl i britský lehký křižník Leander, tehdy plující pod vlajkou Nového Zélandu. O jeho radarovém vybavení a jeho použití v bitvě toho moc nevím (kromě zmínky že se jeho radar nemohl rovnat s americkým typem SG, což ovšem není moc překvapivé vzhledem k tomu že SG byl tehdy naprostou špičkou), možná že Japonci mohli zachytit právě záření z jeho radaru. I když pokud snad ještě nesl pátrací radar pracující s metrovými vlnami, mohlo být jeho použití v akci zakázáno podobně jako tomu bylo během akcí u Guadalcanalu v případě amerických lodí vybavených radary SC (pouze moje domněnka) - tomu by mohlo také nasvědčovat i umístění tohoto křižníku v bojové linii na pozici mezi zbývající dva Ainsworthovy křižníky (americké Honolulu a St. Louis), oba nesoucí radar SG.
Při psaní tohoto článku jsem ve většině pramenů nalézal informaci, že detektor radiomagnetických vln poskytl Japoncům v bitvě u Kolombangary výhodu zachytit nepřátelské lodě na mnohem větší vzdálenost než umožňovaly spojenecké radary, ale při popisech dalších bitev v okolí Šalomounových ostrovů už jsem o něm žádnou zmínku nenašel. Zdá se, že jedním z důvodů byl tedy malý počet vyrobených kusů a druhým jeho neschopnost zachytit vlny vyzařované novějšími radiolokátory typu SG. V tom případě to pro Japonce žádný větší přínos nebyl.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Snažím se zjistit nějaké podrobnosti o radarovém vybavení Leanderu, ale řekl bych, že v bitvě u Kolombangary opravdu japonský detektor E-27 zachytil vlny vyzařované právě jeho radarem, protože v polovině roku 1943 již byly radary SG v podstatě standardní výbavou všech amerických lodí od torpédoborců výše. Vzhledem k tomu, že všech následujících nočních bitev v okolí Šalomounových ostrovů se již zúčastnily pouze americké lodě, dávalo by tak smysl proč již Japoncům E-27 nijak nepomohl (tuším že přinejmenším japonské křižníky z bitvy v zátoce císařovny Augusty ho v té době již měly všechny). Pokud by tomu tak skutečně bylo, tak zařazení Leanderu do Ainsworthova svazu bylo nešťastným krokem opravdu ve všech ohledech.
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Pokud se ten detektor osvědčil u Kolombangary a poté už z hlášení o dalších bitvách mizí, vše nasvědčuje tomu, že Leander opravdu nesl nějaký starší typ radaru zachytitelný tehdejším E-27.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

V polské monografii o křižnících třídy Leander od Zvonimira Freivogela je tabulka s radary používanými na těchto křižnících. O Leanderu píše, že v polovině v polovině r. 1942 dostal kanadské dělostřelecké radary a současně i směrový radiozaměřovač HF/DF. Bohužel nevím který konkrétní radar z té tabulky přiřadit k tomu kanadskému dělostřeleckéku radaru a třeba to někdo dokáže určit.

Snímek obrazovky 2023-05-21 141428.png

Snímek obrazovky 2023-05-21 141918.png
Snímek obrazovky 2023-05-21 142021.png
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Skvělé! Podle té tabulky by tedy Leander mohl v době bitvy u Kolombangary nést některý pátrací radar ze skupiny type 281 (a také centimetrový typ 273, jak je zmíněno v tom textu) a dělostřelecké radary typu 283 nebo 284 (to by mohly být ty zmiňované dělostřelecké radary, které měl Leander dostat v polovině roku 1942, doba jejich zavedení by tomu odpovídala). Pátrací radary typu 281 byly primárně určeny k detekci vzdušných cílů, ovšem sekundárně je bylo možno použít také k detekci hladinových cílů. Jelikož pracovaly s metrovými vlnami (konkrétně 3,5 m), byly snadno zachytitelné zmiňovaným japonským detektorem E-27 (ten byl schopen zachytit elmag. vlny v rozsahu vlnových délek od 0,75 do 4 metrů).
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od jarl »

Dostal jsem ještě soukromou cestou nějaké úvahy ohledně radarového vybavení Leaderu a linky na téma japonských radarů a podobných přístrojů a také kanadských radarů. Tyto úvahy se v mnohém podobají tomu co tu psal Raiden:


Tady je link na článek o japonských radarech a detektorech: https://www.fronta.cz/japonske-radary-z ... tove-valky

A tady článek o kanadských radarech ze stejného zdroje: https://www.fronta.cz/kanadske-radary-v ... tove-valce
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u ostrova Kolombangara - Válka v Pacifiku č 78

Příspěvek od Raiden »

Děkuji za sdílení! Takže tedy můžeme s největší pravděpodobností radarovou výbavu Leanderu označit jako viníka úspěšné detekce Ainsworthova svazu japonským E-27. Jak jsem již psal, zdá se že snaha o posílení Ainsworthovy skupiny prostřednictvím Leanderu se opravdu nevyplatila.
雷電
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“