Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od jarl »

Bitva v zálivu Vella

aneb

Dokonalá bitva „Moose“ Moosbruggera

I po dvou úporných bitvách svedených v zálivu Kula, pokračovaly boje o Novou Georgii, takže na komunikacích spojujících tento ostrov s americkými a japonskými základnami panoval i ve druhé polovině července 1943 čilý ruch, tudíž ztráty válečných lodí byly na denním pořádku. Tentokrát ukázalo svoji sílu letectvo, jehož obětí se stávaly převážně japonské torpédoborce. Už 17. července bombardéry u Bougainvillu poslaly ke dnu torpédoborec HACUJUKI a 22. července u téhož ostrova přesně mířené pumy potopily i hydroplánovou loď NISŠIN. Viceadmirál Nisšimura naplánoval další zásobovací operaci, kterou kryly čtyři křižníky a devět torpédoborců, jenomže poté co 20. července jižně od ostrova Choiseul americké bombardéry za velkých lidských ztrát potopily torpédoborce JÚGURE a KIJONAMI, Nisšimura akci zrušil.

Epopej posádky torpédového člunu PT-109

Jak víme z kapitoly o bitvě u ostrova Kolombangara, plavby „Tokijského expresu“ nyní narušovalo zhruba 50 torpédových člunů (5. 9. 10. a 11. eskadra), přičemž první příležitost tyto dotěrné lodičky dostaly v noci z 1. na 2. srpna. Tehdy z Rabaulu vypluly ke Kolombangaře torpédoborce AMAGIRI, HAGIKAZE, ARAŠI a ŠIGURE přepravující 900 vojáků a 120 tun zásob. Na základnu torpédových člunů na ostrově Rendova sice toho dne zaútočily japonské bombardéry, jenž zničily dva čluny, ale přesto po zprávě o spatření „Tokijského expresu“ postupně vyplulo ze zálivu Lumbari patnáct jednotek rozdělených do čtyř uskupení, aby si v Backettově úžině počíhali na opovrhované „Žluťásky“. Nás bude zajímat formace vedená kapitánporučíkem H. Brantinghamem mající přidělený hlídkový sektor v severní části průlivu u ostrůvku Wana-Wana. Patřily do ní čluny PT-159, PT-157, PT-162 a PT-109, přičemž posledně jmenovanému velel nadporučík John Kennedy.


PT-109.jpg
Torpédový člun PT-109

Radiolokátor na Brantinghamově člunu detekoval nepřítele kolem půlnoci a krátce nato došlo k vizuálnímu kontaktu. PT-157 a PT-159 ze vzdálenosti asi 1650 m vypustily na cíle udržující i v těchto nebezpečných vodách 30uzlovou rychlost šest torpéd. Protože velitelský PT-159 už neměl další „rybky“, Brantingham zamířil zpět na základnu, zatímco PT-157 se marně pokoušel najít zbývající dva čluny. Ani útoky dalších torpédových člunů k úspěchu nevedly, takže japonská zásobovací operace proběhla úspěšně

Jenomže při návratu došlo k další šarvátce. K dvojici vedené nadporučíkem Kennedym se později připojil PT-162, načež se jeho uskupení opět dostalo do kontaktu s nepřítelem. Jelikož panovala černočerná tma, oba protivníci se spatřili až na poslední chvíli, takže místo děl došlo k použití pradávné bojové taktiky jako za časů starověkých triér. Asi ve 2:30 zahlédla hlídka na AMAGIRI temný stín, načež fregatní kapitán K. Hanami pohotově nasměroval příď torpédoborce na dřevěný bok PT-109, jenž se rozpadl na dvě části a zmizel za zádí AMAGIRI. PT-169 ve dvou salvách vypálil torpéda, načež položil kouřovou clonu a ustoupil na jih, zatímco PT-162 se k vypuštění „rybek“ nedostal a rovněž opustil bojiště.

Jakmile požár na místě taranování PT-109 zhasl, čtveřice japonských torpédoborců zmizela ve tmě a nerušeně pokračovala v plavbě, aby se před východem slunce vzdálila z dosahu nepřátelských bombardérů. Třebaže si AMAGIRI při kolizi poškodil lodní vrtuli, takže musel snížit rychlost na 28 uzlů, šťastně proplul Blackettovou úžinou a odpoledne 2. srpna zakotvil v Rabaulu.


Life of John F. Kennedy6.jpg
Nadporučík John Kennedy u kormidla PT-109

Série potyček mezi japonskými torpédoborci a útočícími torpédovými čluny někdy nadneseně nazývaná bitva v Blackettově úžině, představovala pro Američany fiasko, neboť vypustili 30 torpéd, aniž by cokoliv zasáhli, tudíž jediný rezultát představovala ztráta PT-109. Tehdy se vyznamenal budoucí 35. prezident USA, což této jinak marginální epizodě války v Tichomoří dodává na popularitě.

V době, kdy se před přídí PT-109 náhle ve vzdálenosti sotva 230 m zhmotnil AMAGIRI, stál Kennedy u kormidla, načež se rozhodl stočit člun na pravobok a odpálit torpéda, jenomže než PT-109 tento manévr dokončil, AMAGIRI jej doslova přepůlil. Naštěstí příďová vlna torpédoborce odnesla benzín z palivové nádrže dále od člunu, takže jeho torzo nezachvátil požár, ale přesto byl strojník McMahon vážně popálen a další dva členové třináctičlenné posádky (strojník H. Marney a torpédometčík A. Kirksey) zahynuli.

Po rozednění se Kennedy rozhodl potápějící se trosky opustit a pokusit se dosáhnout některého z Japonci neobsazených ostrůvků. To se trosečníkům včetně McMahona, jehož Kennedy jako zdatný plavec táhl na laně, po pětihodinové dřině podařilo. Jenomže pustý atol postrádal zdroj pitné vody, takže tu nemohli zůstat déle než několik dní. Kennedy a po něm i praporčík G. Ross se v noci vydávali na konec korálového útesu v marné naději, že přivolají některý z torpédových člunů patrolujících ve Fergusonově úžině. Proto 4. srpna přeplavali na ostrůvek Olasana odtud se Kennedy a Ross vydali na Naru, kde našli opuštěnou japonskou loďku se zásobou vody a potravinami.


crew PT-109.jpg
Posádka torpédového člunu PT-109

Zda potkali přátelské Melanésany ochotné doručit na Rendovu zprávu, takže nyní již byla záchrana pouze otázkou času. Domorodci 7. srpna odvezli Kennedyho na ostrov Gomu k australskému pobřežnímu pozorovateli R. Evansovi, jehož prostřednictvím se spojil s nadřízenými, takže všechny trosečníky již následující noci vyzvedl torpédový člun PT-157 a dopravil je na Rendovu. Za příkladné chování byly Kennedymu uděleny Námořní medaile a Purpurové srdce, a následná publicita učinila ze syna známého senátora válečného hrdinu.

Bitva v zálivu Vella

Tou dobou spojenecká pěchota na Nové Georgii krok za krokem postupovala k letišti v Mundě (dobyté 5. srpna), ale muži generálmajora M. Sasakiho kladli houževnatý odpor, takže obsazení ostrova bylo v nedohlednu. Pokračoval i přísun posil na Kolombangaru, která se Tokiu jevila jako další logický cíl nepřátelské ofenzívy. Proto se stratégové Země vycházejícího slunce rozhodli přepravit na tento ostrov dva prapory dislokované dosud na Bougainvillu.

Tímto nevděčným úkolem pověřili velitele 4. divize torpédoborců námořního kapitána Kaju Sugiuru majícího na povel torpédoborce ARAŠI, HAGIKAZE, KAWAKAZE a ŠIGURE. Posledně jmenovanému velel nám dobře známý Tameiči Hara nedávno povýšený na námořního kapitána. Sugiura zvolil osvědčenou trasu vedoucí zálivem Vella a Blackettovým průlivem, přičemž Hara ve svých pamětech tvrdí, že na velitelské poradě marně namítal, že opakovaní stejného operačního postupu představuje zbytečné riziko. Přesto ještě před rozbřeskem 6. srpna opustila čtveřice torpédoborců vezoucích přes 900 vojáků a 50 tun zásob Rabaul a vydala se na jih v naději, že se do oblasti doletu nepřátelských letadel z Russellova ostrova dostane až v nočních hodinách.


Kajū-Sugiura.jpg
Námořní kapitán Kaju Sugiuru

Jenomže americká rozvědka odhalila japonské záměry, takže nepřátelé měli dostatek času připravit protiakci přesně jak se obával Hara. Za této situace nepřekvapí, že nad jeho uskupením při obeplouvání ostrova Buka zakroužil spojenecký letoun, načež Japonci zachytili odeslanou depeši, o jejímž obsahu nebylo pochyb. Na zrušení zásobovací operace však bylo pozdě, takže jejich torpédoborce pluly nezměněnou rychlosti a kursem do pasti nastražené Američany. Sugiurovy torpédoborce nesly celkem 22 kanónů ráže 127 mm a 32 torpédometů, přičemž se organizačně dělily na 4. (ARAŠI, HAGIKAZE, KAWAKAZE) a 27. divizi, z níž po nedávných ztrátách ARIAKE a JUGURE zbyl pouze solitérní ŠIGURE.

Mezitím došlo na spojenecké straně k důležité rošádě ve velení námořních sil, jelikož admirál Nimitz kvůli neshodám s generálporučíkem M. Harmonem převelel kontradmirála Turnera do Pearl Harboru a nahradil jej kontradmirálem Theodorem „Pingem“ Wilkinsonem. Dosavadní Halseyho zástupce mající zkušenosti se službou na torpédoborcích se ukázal jako muž na pravém místě a i jemu patří zásluha na následném vítězství.

Po nedávném fiasku v Blackettově průlivu se Wilkinson rozhodl vsadit na torpédoborce a torpédové čluny pověřil hlídkováním v zálivu Kula, přičemž se od nájezdu na Balikpapan z ledna 1942 jednalo teprve o druhý případ, kdy americké torpédoborce dostaly operační volnost. Úkolem zastavit „Tokijský expres“ Wilkinson pověřil námořního kapitána Fredericka „Moose“ Moosbruggera velícímu doposud 12. divizi torpédoborců. Moosbruggerovy posádky prodělaly důkladný výcvik v nočních torpédových útocích na cíle detekované radarem, takže se jednalo o ideálního kandidáta, třebaže ještě před několika dny by Wilkinson patrně ukázal na jiného muže.


Wilkinson-Theodore.jpg
Wilkinson-Theodore.jpg (23.13 KiB) Zobrazeno 3280 x
Kontradmirál Theodore Wilkinson

Velitel 44. divize torpédoborců fregatní kapitán Arleigh Burke na základě analýzy dosavadních nočních bojů vypracoval novou torpédovou doktrínu určenou primárně k soubojům s nepolapitelným „Tokijským expresem“. Jenomže velitel Oblasti jižního Pacifiku admirál Helsey počátkem srpna usoudil, že přepracovaný Burke a jeho podřízení nutně potřebují odpočinek, takže je poslal na Espiritu Santo.

Hlavní zásadou Burkeho doktríny bylo rozdělení sil na dvě paralelně plující kolony, přičemž jedna měla podniknout překvapivý torpédový atak, kdežto druhá dostala za úkol následně kolmo překřížit čelo nepřátelské sestavy a dorazit torpédované lodě dělostřelbou. Moosbrugger se rozhodl pro mírnou inovaci, jelikož u lodí určených k plnění druhého úkolu kázal snížit počet torpédometů ve prospěch 40mm automatů vhodných k ničení japonských přepravních barží. Když s tímto záměrem seznámil Wilkinsona, ten obrazně řečeno pokrčil rameny a pronesl: „Znáte svoje lodě lépe než já a je na vás jak s nimi budete bojovat.“

Moosbrugger vskutku nepodcenil žádný detail, takže dopoledne 6. srpna svolal poradu, kde jednotlivým velitelům podrobně vysvětlil svůj plán a ti následně informovali vlastní podřízené. Proto, když v 11:30 zvedly torpédoborce DUNLAP, CRAVEN, MAURY, LANG, STERETT a STACK kotvy, byly posádky po všech stránkách připravené na střetnutí se zkušenějšími protivníky. 31. operační svaz v úhrnu disponoval 25 děly ráže 127 mm a 68 torpédovými aparáty, což mu zaručovalo převahu jak v palebné síle, tak v počtu torpédometů, což ovšem samo o sobě nemuselo nic znamenat, neboť v předchozích střetnutích synové Nipponu poráželi i silnější protivníky.


admiral Frederick-Moosbrugger.jpg
Námořní kapitán Frederick Moosbrugger

Z Tulagi zamířili Američané do nechvalně proslulého Průlivu se železným dnem. Zde uctili památku padlých v nedávných bitvách, a jistě se v koutku své hříšné námořnické duše obávali, zda brzy nebudou do kolonky ztrát zanesena i jejich jména. Ještě za denního světla 31. operační svaz ze severu minul Russellův ostrov i Novou Georgii a po setmění zamířil do úžiny Gizo kam měl podle rozkazu dorazit ve 22. hod. Jakmile zapadl Měsíc obloha se zatáhla hustými mraky a už beztak nízkou viditelnost zmenšovaly dešťové přeháňky, což nahrávalo Američanům stejně jako klidné moře usnadňující dělostřelbu.

Spojenecké posádky držící nejvyšší stupeň pohotovosti stály na svých postech, ale nic podezřelého neobjevily v úžině Gizo ani v Blackettově průlivu, takže jediná informace o blížícím se nepříteli pocházela z letounu, jenž už dříve spatřil Japonce poblíž ostrova Buka. Moosbrugger se tedy rozhodl obeplout západní pobřeží Kolombangary a prozkoumat záliv Vella. 31. operační svaz se tehdy v souladu s Burkeho doktrínou plavil ve dvou kolonách, přičemž vzdálenost jednotlivých lodí v rámci každé divize činila 460 m. Blíže kolombangarského pobřeží se držela 15. divize torpédoborců fregatního kapitána E. Simpsona složená z jednotek LANG, STERETT a STACK, zatímco Moosbruggerova 12. divize torpédoborců ve složení DUNLAP, CRAVEN a MAURY plula asi o 3650 m západněji.

Vella gulf.jpg
Přístupové trasy amerických a japonských lodí k zálivu Vella a jejich pozice na začátku bitvy v zálivu Vella

Hodiny ukazovaly čas 23:33, když se na obrazovce radaru čelního DUNLOPU rozzářil jasný bod a Moosbrugger radiofonem informoval ostatní velitele, že byl na distanci 19 700 yardů (zhruba 18 000 m) navázán hladinový kontakt na 351°. Brzy se jeden velký bod rozdělil na čtyři menší, čímž Moosbrugger získal jistotu, že se jedná skutečně o nahlášený „Tokijský expres“ a jal se realizovat svůj bojový plán.

Japonské torpédoborce dopluly večer do Bougainvillova průlivu, načež zvýšily rychlost na 30 uzlů a vydaly se k ostrovu Vella Lavella. Na čele se plavil vlajkový HAGIKAZE následovaný jednotkami ARAŠI, KAWAKAZE a ŠIGURE. Odstupy byly stanované na 500 m, jenomže ŠIGURE měl opotřebované turbíny, takže když obepluly Vella Lavellu a zamířily do zálivu Vella, zaostával již za KAWAKAZE o 1000 m. Oné noci viditelnost většinou nepřesahovala několik tisíc metrů, takže není divu, že tentokráte japonské hlídky nepřítele včas neodhalily, a protože žádný torpédoborec nenesl radar, třímali Američané všechny trumfy.


Craven.jpg
Americký torpédoborec Craven

Spojenecké lodě tehdy pluly na severovýchod, ale ve 23:39 se 12. divize stočila na sever, aby s nepřítelem přešla na protilehlý kurs, zatímco 15. divize změnila kurs na západ s úmyslem „položit příčku na T“. Dělostřelci i torpédisté podle údajů z centrály zaměřili zbraně jako na cvičení a ve 23:41 DUNLAP, CRAVEN a MAURY ze vzdálenosti asi 5800 m na nic netušícího nepřítele v třísekundových intervalech odpálily každý 8 torpéd, načež v souladu s Burkeho doktrínou provedly ostrý obrat na pravobok, aby se vyhnuly případnému protiútoku.

Jednalo se o standartní americká torpéda Mark XV, jež se v dosavadním průběhu války ukázala jako zoufale nespolehlivá, neboť jejich bojové hlavice buďto neexplodovaly, popřípadě vybuchovaly předčasně, přičemž „rybky“ často nedokázaly udržet nastavenou hloubku a cíle podplouvaly. Jenomže v létě 1943 se již původně preferovaná magnetická roznětka nepoužívala a doposud příliš citlivé kontaktní zapalovače byly upraveny, aby nedocházelo k předčasné iniciaci. Tato opatření z nich (společně s upravením nastavované hloubky) učinila relativně spolehlivou zbraň, třebaže svými výkony stále na míle zaostávaly na japonskými „Dlouhými kopími“.


Dunlap.jpg
Odpálení zkušebního torpéda Mark XV z torpédoborce Dunlap

Zatímco torpédo Mark XV dosahovalo při vzdálenosti 5500 m rychlosti 46 uzlů a jeho maximální dosah činil 13 000 m při rychlosti pouhých 28 uzlů, japonské torpédo mělo při 36uzlové rychlosti dosah 40 000 m, zatímco při nastavení na distanci 20 000 m uhánělo rychlostí 48 uzlů. To znamená, že americká torpéda se reálně dala použít jenom při nočním boji, kdežto japonská se svým dosahem mohla měřit s kanóny těch nejhrubších ráží. Američané - hrdí na svůj vyspělý průmysl - si dlouho odmítali připustit, že by vysmívaní „Japs“ dokázali vyvinout o tolik účinnější zbraň, což nejednou vedlo ke zbytečným ztrátám na lodích i životech.

Torpéda nastavená na hloubku od 1,5 do 2,75 m (5-9 stop) měla po 4,5 minutách dosáhnout předpokládané polohy cílů, takže posádky během odpočtu napjatě čekaly, zda nepřítel nezahájí úhybný manévr, přičemž nikdo nemohl vyloučit, že i k jejich lodím už směřují podmořské projektily. Štěstěna však toho dne stála na spojenecké straně, takže japonské hlídky s nočními dalekohledy spatřily siluety nepřátelských lodí až na poslední chvíli, a nežli se jejich velitelé zorientovali, bylo na reakci pozdě. Pouze koncový ŠIGURE stihl změnit kurs a narychlo odpálit osm torpéd, načež námořní kapitán Hara považovaný za odborníka na použití torpéd, pouze bezmocně sledoval, kterak Američané dávají synům Nipponu ochutnat medicínu, kterou sami v uplynulých měsících ordinovali v hojných dávkách.


Vella-Gulf.jpg
Vella-Gulf.jpg (11.48 KiB) Zobrazeno 3280 x
Bitva v zálivu Vella

„Když jsem se znovu podíval do vody, zadržel jsem dech.“ Píše Hara. „K přídi ŠIGUREHO, která se rychle stáčela doprava, letěla vodou tři torpéda. Skoro se mi podlomila kolena a musel jsem se chytit zábradlí. To první torpédo nás minulo dvacet metrů před přídí, druhé bylo bližší a zdálo se, že třetí nás určitě trefí. Ovšem nezasáhlo nás, a pokud ano, byl to jen šikmý náraz do boku rychle se otáčející lodě. Měl jsem dojem, že slyším tlumené bouchnutí ze zádě, ale nebyl jsem si jistý. Když jsem se znovu rozhlédl, viděl jsem několik torpéd plujících asi třicet metrů před přídí, jak loď dokončovala úplný kruh své zoufalé únikové otáčky.“

Dodejme, že později bylo v suchém doku odhaleno, že ono „tlumené bouchnutí“ měl na svědomí náraz torpéda do kormidelní ploutve, ale protože byl Hara miláček Fortuny, neexplodovalo. Ostatní lodě takové štěstí neměly, takže doposud klidnou nocí zazněla řada výbuchů a k zakaboněné obloze vyšlehly ohnivé jazyky doprovázené jásotem amerických posádek. HAGIKAZE, ARAŠI a KAWAKAZE se také pokusily o úhybný manévr na levobok, respektive pravobok, ale nežli lodě při 30uzlové rychlosti zareagovaly na otočení kormidla do krajní polohy, přihnala se zkáza v podobě amerických torpéd. Jejich hlavice sice oproti japonským obsahovaly pouze poloviční množství trhaviny, ale 224 kg torpexu se ukázalo jako dostatečné množství na zničení či ochromení jednotek velikosti torpédoborce.

Jako první byl dvakrát zasažen čelní HAGIKAZE, a protože druhé torpédo explodovalo v prostoru strojního oddělení, došlo k přerušení dodávek páry a hořící loď stanula ve vzdálenosti pouhých několika tisíc metrů od nepřítele. ARAŠI si patrně našly dokonce tři „smrtící doutníky“, a jelikož i zde došlo k vyřazení strojovny, dvě driftující lodě se hned na počátku bitvy ocitly vydané napospas natěšeným americkým kanonýrům. Nejhorší osud však čekal na KAWAKAZE zasažený do předolodí, načež došlo k sekundární explozi muničního skladu pod velitelským můstkem, čímž byl jeho osud zpečetěn.


Kawakazein_1937.jpg
Kawakazein_1937.jpg (14.67 KiB) Zobrazeno 3280 x
Japonský torpédoborec Kawakaze

Hara nařídil nepoškozený ŠIGURE zahalit kouřovou clonou a odplul na severozápad nabít torpédomety, takže Spojence čekala při realizaci druhé části plánu snadná práce, neboť plameny zahalené lodě stály na hladině jako chromé kachny. Dělostřelba začala v 23:47, přičemž se Simpsonova 15. divize zpočátku soustředila na pouhých 2750 m vzdálený KAWAKAZE. Nejprve se na něj sneslo krupobití 127mm granátů, a poté co jej zasáhla torpédová salva ze STACKU, se KAWAKAZE v 23:52 převrátil a zmizel pod hladinou, zatímco místo jeho zkázy osvětlovalo hořící palivo trápící přeživší členy posádky.

ARAŠI a HAGIKAZE se sice bránily sporadickou dělostřelbou, ale poté co se do boje zapojila i znovu zformovaná 12. divize, jejich odpor rychle slábl, třebaže MAURY už po pěti salvách zastavil palbu kvůli poruše radaru. Spokojený Moosbrugger po vypálení 175 granátů zamířil se svojí divizí na severozápad, aby se přesvědčil, že v zálivu Vella neoperuje další nepřátelské uskupení, zatímco Simpsonovy lodě vypouštěly na ARAŠI a HAGIKAZE torpéda a pálily granáty tak dlouho dokud se neodebraly do Neptunovy říše. I na ARAŠI došlo k explozi munice a Morison uvádí, že když posádky torpédových člunů spatřily tento spektákl domnívaly se, že se probudil vulkán na Kolombangaře. Na místě jejich potopení, přízračně osvětleném planoucími požáry, zůstaly stovky námořníků a zejména vyjevených vojáků, kteří se museli vyrovnat se skutečností, že je „Tokijský expres“ neplánovaně vysadil v zálivu Vella daleko od cílové stanice.

Svědkem kalvárie Sugiurových torpédoborců se stala i posádka navrátivšího se ŠIGUREHO, přičemž Hara zvažoval, zda se má zapojit do boje, popřípadě se alespoň pokusit zachránit trosečníky: „Prožíval jsem na můstku muka. Jak může tento torpédoborec sám bojovat proti zjevně nepoškozené nepřátelské skupině s nevýhodou 250 vojáků a několika tun nákladu na palubě? U Guadalcanalu jsem učinil tři chyby a přišel jsem o 43 mužů. Kolik chyb by to bylo tentokrát a kolik mužů bych ztratil?“ Za této situace se nabízelo jediné rozumné východisko, takže Hara po konzultaci s velitelstvím zamířil do Rabaulu, zanechávaje tonoucí krajany na milost a nemilost nepříteli. Do Rabaulu ŠIGURE dorazil v noci ze 7. na 8. srpna, načež podle Harova tvrzení musel pozorovatel Jamašita na vycházce při obraně vojenské cti použít pěsti, neboť jeho posádka byla obviněna ze zbabělosti.


Shigure.jpg
Torpédoborec Šigure

Moosbrugger se rozhodl ponechat na místě bitvy 15. divizi za účelem získání několika „jazyků“ a sám s DUNLAPEM, CRAVENEM a MAURYM ze severu obeplul ostrov Kolombangara a vydal se na zpáteční plavbu. Jeho podřízené povznášel pocit dobře odvedené práce, neboť doslova a do písmene rozdrtili nepřátelské uskupení, aniž by ztratili jediného muže. Simpson se pokusil jeho rozkaz splnit, ale protože trosečníci činili vše proto, aby neposkvrnili svoji čest zajetím, ztratil s nimi trpělivost a ve 2. hod. i on zamířil na základnu, ponechávaje zatvrzené nepřátele jejich osudu. Ani jeho muži v boji neutrpěli žádné ztráty a za zmínku stojí pouze nešťastné zranění jednoho dělostřelce na LANGU. To se ovšem nedá říci o Japoncích, jejichž lidské ztráty byly vskutku bolestné, neb o život přišlo 1210 mužů, zatímco 310 šťastlivců včetně námořního kapitána Sugiuri dosáhlo pobřeží.

Bitva v zálivu Vella tedy skončila drtivým spojeneckým vítězstvím, neboť Nippon přišel o tři torpédoborce, a kdyby se na ŠIGURE neusmáli bohové, jednalo by se o totální porážku. Toho si byly posádky japonských torpédoborců dobře vědomy, neboť noční bitvy považovaly za svojí královskou disciplínu, takže jejich sebevědomí utrpělo citelnou ránu. Naopak spojenečtí námořníci pocítili kýženou morální vzpruhu, neboť se ukázalo, že při vhodně taktice dokáží jejich torpédoborce vítězit nad svými protějšky.

Z amerického pohledu svedl Moosebrugger dokonalou bitvu, protože využil radiolokátory k zaskočení protivníka, což mu umožnilo provést drtivý torpédový útok, načež ochromeného nepřítele dorazil přesnou dělostřelbou. Na druhou stranu nelze průběh této bitvy zevšeobecňovat, protože pokud by panovala lepší viditelnost, mohl být výsledek na vážkách, protože Japonci již nejednou prokázali bleskovou schopnost zorientovat se a podniknout protiútok. I proto Američané na další podobný úspěch čekaly tři měsíce, i když další příležitost dostali už necelé dva týdny od bitvy v zátoce Vella.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Horaniu - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od jarl »

Bitva u Horaniu

Po ztrátě tří drahocenných torpédoborců se Japonci rozhodli tyto univerzální jednotky k přepravě posil a zásob neposílat a vsadit na motorové barže a další pobřežní plavidla. Ta se však stávala snadným cílem pro nepřátelské válečné lodě, takže jim bylo nutné zajistit přiměřený doprovod, což záhy vedlo k dalšímu střetu amerických a japonských torpédoborců.


Noboru-Sasaki.jpg
Generál Noburu Sasaki

I po dobytí Mundy sice úporné boje na Nové Georgii pokračovaly, ale obě strany se již soustředily na plánování dalších operací. Jako následující cíl spojenecké ofenzívy se logicky jevila Kolombangara, ale protože bylo zřejmé, že za její dobytí by útočník zaplatil stejně krvavou daň jako na Nové Georgii, admirál Halsey se rozhodl pro první z proslavených „žabích skoků“. Početná posádka na Kolombangaře byla obejita, zatímco Američané a Australané se 15. srpna vylodili na menším ostrově Vella Lavella, kde hodlali postavit důležité letiště.

Ostrovní garnizon se stáhl na jižní část Vella Lavelly, ale k udržení spojení s Kolombangarou bylo nutné zřídit provizorní základnu na severozápadní části ostrova, přičemž jako nejvhodnější bylo shledáno Horaniu. Z Bougainvillu vyplul konvoj více než dvaceti malých plavidel přepravujících dvě roty pěšáků a pracovní oddíl, jemuž mělo v poslední etapě plavby poskytnout ochranu uskupení kontradmirála Macudži Idžuina. Ten velel 3. eskadře torpédoborců složené z jednotek HAMAKAZE (vlajková), ISOKAZE, SAZANAMI a ŠIGURE a z Rabaulu vyplul 17. srpna brzy ráno.

Protože spojenecký vzdušný průzkum detekoval konvoj již krátce po vyplutí, kontradmirál Wilkinson mu vyslal v ústrety 41. divizi torpédoborců námořního kapitána Thomase Ryana složenou z torpédoborců NICHOLAS, O´BANNON, CHEVALIER a TAYLOR. Síly tedy byly vyrovnané, i když Japonci museli chránit přepravní plavidla, zatímco Američané měli volnost manévru.


Thomas J. Ryan USNA.jpg
Thomas J. Ryan USNA.jpg (8.05 KiB) Zobrazeno 3269 x
Námořní kapitán Thomas Ryan během studia na námořní akademii

Tentokrát vzdušný průzkum na obou stranách zafungoval, takže velitelé s předstihem věděli, že se na moři pohybují nepřátelské torpédoborce. Proto Idžuin zvýšil rychlost na 28 uzlů, aby dohnal pomalý konvoj dříve než Američané. Podřízeným předem oznámil, že jeho hlavním úkolem není střet s nepřátelskými torpédoborci, nýbrž ochrana přepravních plavidel, takže se bitvě bude snažit pokud možno vyhnout. Na 3. eskadru torpédoborců v noci několikrát zaútočily bombardéry, které narušily japonskou sestavu, ale lodě se pumám vyhnuly a dostihly konvoj, jenž po půlnoci míjel severní pobřeží Vella Lavelly a blížil se k Horaniu.

Zde japonské torpédoborce v 0:27 zachytil radar na O´BANNONU, ale protože byla jasná noc, už o několik minut později nepřítele zaznamenaly i hlídky na SAZANAMI. Idžuin se SAZANAMI a HAMAKAZE zamířil na západ, aby upoutal pozornost nepřítele a odklonil jej od přepravních lodí, zatímco oddělené ISOKAZE a ŠIGURE se držely o něco severněji. Ryan hodlal podniknou překvapivý torpédový útok, ale když v 0:40 nad jeho loděmi vzplála jako supernova světlice svržená japonským hydroplánem, odbočil na západ směrem ke konvoji. Nato japonský kontradmirál zareagoval hromadným torpédovým útokem a změnou kursu. Ryan se jej vydal pronásledovat, čímž se sice vyhnul torpédům, ale zároveň se vzdálil od konvoje.


Hamakaze.jpg
Torpédoborec Hamakaze

V nastalé bitvě měli zpočátku taktickou výhodu Japonci, neboť mohli na čelo spojenecké sestavy střílet plnými bočními salvami, ale jelikož Idžuin zakázal zapnout světlomety, palba vedená na velkou distanci se ukázala jako nepřesná. CHEVALIER v 0:59 podnikl neúspěšný útok torpédy, načež se spojenecké lodě stočily na sever a střelbu opětovaly. Američané už používali bezzášlehový střelný prach, takže neprozradili svoji polohu záblesky u ústí děl, a navíc měli při vedení palby výhodu radaru, neboť jedinou nepřátelskou lodí s tímto přístrojem byl HAMAKAZE.

Není divu, že za této situace se Spojenci rychle zastříleli a kolem japonských lodí se vzdouvaly gejzíry způsobené dopady 127mm granátů. Jejich nejčastějšími terči se staly ŠIGURE a ISOKAZE, takže nepřekvapí, že Hara nařídil vytvoření dýmové clony. „ŠIGURE kličkoval v houstnoucí kouřové cloně sem a tam svou maximální rychlostí 30 uzlů. Ale bez ohledu na to, na jakou stranu jsme uhnuli, granáty stále dopadaly v intervalu šest až sedm vteřin kolem nás s dech beroucím až neuvěřitelným tempem.“


Japanese navy officer Matsuji_Ijuin.jpg
Kontradmirál Macudži Idžuin

Úlevu Japoncům nepřineslo vypuštění dalších torpéd ŠIGUREM a ISOKAZEM ani změna kursu na severozápad, neboť Ryan pohotově přešel na paralelní kurs a dělostřelecký duel pokračoval, přičemž v 1:14 došlo k poškození ISOKAZE. Tehdy obsluha radiolokátoru na HAMAKAZE ohlásila další nepřátelskou formaci (patrně šlo o japonský konvoj), načež Idžuin na svůj úkol rezignoval a rozhodl se odpoutat z boje plavbou na severozápad. Američané nepřítele pronásledovali až do 1:21, kdy Ryan boj ukončil a jal se nahánět přepravní lodě.

To se překvapivě ukázalo jako nelehký úkol, neboť konvoj se během bitevní vřavy rozptýlil a lodice s vojáky vyhledaly úkryt u pobřeží Vella Lavelly. Američané tedy během půlhodinového pátrání žádnou hodnotnou kořist nenašli a jejich obětmi se staly pouze dva stíhače ponorek, torpédový člun a jedno ozbrojené plavidlo. Hned následující noci odpluly přepravní lodě do Horania, kde vysadily vojáky a zdejší základna později Nipponu dobře posloužila při evakuaci Kolombangary. Tato oboustranně opatrně vedená bitva tedy nikomu válečnickou slávu nepřinesla, ale z taktického hlediska se jednalo o japonský úspěch. Třebaže americké torpédoborce vypálily přes 3000 granátů, pouze lehce poškodily ISOKAZE kde zranily několik námořníků, a pár škrábanců od střepin utrpěl i HAMAKAZE.

Předchozí a následující díly cyklu Válka v Pacifiku:
Bitva v Bismarckově moři (1) viewtopic.php?f=403&t=9619
Bitva v Bismarckově moři (2) viewtopic.php?p=400329#p400329
Bitva v zálivu Kula viewtopic.php?f=403&t=9633
Bitva u ostrova Kolombangara viewtopic.php?f=403&t=9637
Bitva u Vella Lavella viewtopic.php?f=403&t=9652
Bitva v Zátoce císařovny Augusty (1): viewtopic.php?f=403&t=9657
Bitva v Zátoce císařovny Augusty (2): viewtopic.php?f=403&t=9666

Použité zdroje:
Bulkley R.: At Close Quarters; PT Boats in the United States Navy. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2003.
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (2). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1989.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hrbek I.: Na mořích a oceánech. Vydalo nakladatelství Panorama 1989.
Morison S.: Przelamanie bariery Bismarcka 22. lipca 1942 - 1. maja 1944. Vydalo nakladatelství Fundacja historia 2021.
O´Hara V.: The U.S. Navy against the Axis: surface combat 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Stille M.: USN Destroyer vs IJN Destroyer; The Pacific 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2012.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
http://www.microworks.net/pacific/battl ... a_gulf.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od Raiden »

Opět skvělé :up:

Ten kapitán Hara z Šigureho měl teda vážně kliku, dostat to vadným torpédem přímo do kormidla. Pokud si vzpomínám, tak to torpédo tou kormidelní ploutví prošlo skrz a zůstala v ní po něm cca 60 cm velká díra.
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od jarl »

Ano, americké torpédo v kormidelní ploutvi Šigure udělalo tak velký otvor, že si Hara později všiml, že Šigure reaguje na otočení kormidla s určitým zpožděním oproti situaci před bitvou v zálivu, ale příčinu zjistil až poté co se Šigure dostal do suchého doku. To, že velitelé válečných lodí zaznamenali náraz torpéda a teprve v docích získali při kontrole obšívky jistotu, bylo tehdy poměrně běžné. Vzpomínám si, že během bojů o Guadalcanal zůstalo japonské torpédo nějaký čas zaklíněné v obšívce nějaké americké lodě a teprve později se uvolnilo.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od Raiden »

K něčemu podobnému došlo i v bitvě u Kolombangary, píše o tom i Hubáček. Křižník Honolulu tenkrát zasáhlo navíc (na čáře ponoru na zádi) i jedno torpédo, které neexplodovalo a zůstalo zaklíněno v pancéřových plátech na boku křižníku. Velitel obsluhy jednoho protiletadlového děla (umístěného přímo nad místem zásahu) pak telefonicky volal na můstek s žádostí o opuštění bojového stanoviště, protože přímo pod ním je zapíchnuté japonské torpédo. Telefonista na můstku mu nechtěl uvěřit a se smíchem se jej snažil odbýt, ale velitel od toho děla trval na svém tak dlouho, dokud jeho žádost nebyla předložena přímo kapitánovi křižníku, který mu pak povolení následně udělil.
雷電
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3502
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od seabee »

Je to OT, ale v Koreji údajně přistál jeden čínský Mig17 se zabodnutým Sidewinderem v boku.
https://www.popularmechanics.com/milita ... ile-story/

Informace, že sovětští inženýři na základě této kořistní střely vyvinuli svou Vympel K-13 je samozřejmě pomluve.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od Zemakt »

:wink: V Koreji sedmnáctka a Sidewinder nefrčeli, to spíš nad Hanojí
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od jarl »

Raiden píše: 24/5/2023, 18:42 K něčemu podobnému došlo i v bitvě u Kolombangary, píše o tom i Hubáček. Křižník Honolulu tenkrát zasáhlo navíc (na čáře ponoru na zádi) i jedno torpédo, které neexplodovalo a zůstalo zaklíněno v pancéřových plátech na boku křižníku. Velitel obsluhy jednoho protiletadlového děla (umístěného přímo nad místem zásahu) pak telefonicky volal na můstek s žádostí o opuštění bojového stanoviště, protože přímo pod ním je zapíchnuté japonské torpédo. Telefonista na můstku mu nechtěl uvěřit a se smíchem se jej snažil odbýt, ale velitel od toho děla trval na svém tak dlouho, dokud jeho žádost nebyla předložena přímo kapitánovi křižníku, který mu pak povolení následně udělil.
Přesně tenhle případ jsem měl na mysli, ale už mi ty jednotlivé bitvy oblasti Šalomounových ostrovů splývají dohromady.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od skelet »

Zemakt píše: 24/5/2023, 19:27 :wink: V Koreji sedmnáctka a Sidewinder nefrčeli, to spíš nad Hanojí
ten případ se stal mezi letectvem Čínské lidové republiky a Čínské republiky.
ObrázekObrázekObrázek
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3502
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od seabee »

skelet píše: 24/5/2023, 19:42
Zemakt píše: 24/5/2023, 19:27 :wink: V Koreji sedmnáctka a Sidewinder nefrčeli, to spíš nad Hanojí
ten případ se stal mezi letectvem Čínské lidové republiky a Čínské republiky.
Tak, tak. Přehlídl jsem, že už to byl izolovaný konflikt Second Taiwan Strait Crisis. Korejský skončil/neskončil už 53. Docela by mně zajímalo, který mukl byl pověřený vynětím a deaktivací Sidewinderu.

Ale zpátky k Šalamounům.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od Raiden »

jarl píše: 24/5/2023, 19:36
Raiden píše: 24/5/2023, 18:42 K něčemu podobnému došlo i v bitvě u Kolombangary, píše o tom i Hubáček. Křižník Honolulu tenkrát zasáhlo navíc (na čáře ponoru na zádi) i jedno torpédo, které neexplodovalo a zůstalo zaklíněno v pancéřových plátech na boku křižníku. Velitel obsluhy jednoho protiletadlového děla (umístěného přímo nad místem zásahu) pak telefonicky volal na můstek s žádostí o opuštění bojového stanoviště, protože přímo pod ním je zapíchnuté japonské torpédo. Telefonista na můstku mu nechtěl uvěřit a se smíchem se jej snažil odbýt, ale velitel od toho děla trval na svém tak dlouho, dokud jeho žádost nebyla předložena přímo kapitánovi křižníku, který mu pak povolení následně udělil.
Přesně tenhle případ jsem měl na mysli, ale už mi ty jednotlivé bitvy oblasti Šalomounových ostrovů splývají dohromady.
S těmi torpédy se vůbec občas děly zajímavé věci. V téže knize Hubáček popisuje v souvislosti s boji o ostrov Bougainville jeden až tragikomický nálet japonských torpédových bombardérů Kate na malou skupinu amerických lodí - dvě malé výsadkové lodě typu LCI doprovázené jedním torpédovým člunem. Jeden z bombardérů letěl tak nízko nad hladinou, že při přeletu nad tím torpédovým člunem zavadil křídlem o jeho rádiovou anténu načež se zřítil do moře. Torpédo které nesl pak shora dopadlo na jeho palubu a rozlomilo se, přičemž jeho hlavice bez exploze prošla skrz jeho trup, zatímco zbytek torpéda zůstal ležet na palubě. Největší pozornosti se ovšem dostalo výsadkovému člunu LCI-70, na který zaútočilo hned několik Kate. Všechna svržená torpéda jej buď minula nebo proplula pod jeho kýlem (LCI měly dosti malý ponor) - až na jedno, které však při nárazu neexplodovalo. Nicméně vzhledem k tenkostěnné konstrukci trupu LCI jej prorazilo a proniklo až do strojovny. Protože se z toho torpéda začalo kouřit, kapitán v očekávání nejhoršího nařídil evakuaci lodě. Když se však ani po několika hodinách nic nestalo, záchranné čety se vrátily na palubu a následně mohl být LCI-70 odtažen druhým LCI na základnu (náraz torpéda poškodil jeho stroje). Náletu se zúčastnilo celkem 18 Kate, avšak kromě tohoto ničeho nedosáhly.
雷電
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Bitva v zálivu Vella - Long Lance

Příspěvek od Lord »

Docela dobré video a obstojný český překlad k dlouhým kopím - Long Lances.

ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od Raiden »

Ano, to je docela dobré video :up:
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva v zálivu Vella - Válka v Pacifiku č 79

Příspěvek od jarl »

Ano video je to dobré, i když začátek vlastně není přímo o japonských torpédech. Ale ten obecný úvod o torpédech určitě není na škodu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“