Bitva u Vella Lavella - Válka v Pacifiku č 80

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitva u Vella Lavella - Válka v Pacifiku č 80

Příspěvek od jarl »

Bitva u Vella Lavella

aneb

Nepřátel se nelekejte na množství nehleďte

Císařský hlavní stan se koncem léta 1943 rozhodl centrální Šalomouny vyklidit a za hlavní obrannou baštu na této frontě prohlásil ostrov Bougainville disponující četnými letišti a silnou posádkou. K této změně stanoviska Tokio přiměl nejenom neustálý vojenský tlak Američanů, ale i změna politické situace v Evropě. Počátkem září nová italská vláda se Spojenci uzavřela příměří, takže se dalo reálně očekávat, že se část britských námořních sil doposud vázaných ve Středomoří přesune na Indický oceán a ohrozí západní křídlo japonského obranného perimetru. I z tohoto důvodu se jevilo výhodné centrální Šalomouny co nejdříve vyklidit a uvolněné jednotky přesunout na lépe hájitelná postavení.

To představovalo značnou zátěž pro 8. loďstvo, neboť bylo nutné do evakuace nasadit i torpédoborce, takže se na scénu po krátké pauze vrátil „Tokijský expres“ kryjící přepravní plavidla a převážející vojáky. Japonské aktivity samozřejmě neunikly pozornosti Spojenců, tudíž ve Štěrbině pravidelně docházelo k nočním šarvátkám mezi torpédoborci kontradmirála Macudžiho Idžuina a divizemi amerických torpédoborců. Američané během nahánění nepřátelských barží v noci z 29. na 30. září po vzájemné kolizi na několik měsíců odepsali torpédoborce MCCALLA a PATTERSON, ale jejich letectvo ještě dříve poškodilo torpédoborec HAMAKAZE.


HamakazeII.jpg
Torpédoborec Hamakaze

Jako nejtěžší se ukázala evakuace Kolombangary (a přilehlých ostrovů Arundel a Gizo) odkud se podařilo uniknout asi 9400 bojovníkům, a protože ještě dříve došlo k vyklizení Nové Georgie a Santa Isabely, nyní byly na řadě posádky Choiseul a Vella Lavella. Na posledně jmenovaném ostrově jak víme ovládali synové Nipponu malé předmostí u Horaniu, kde se počátkem října zdržovalo zhruba 600 osob. Japonci se kupodivu místo rozkazu držet se do posledního muže rozhodli k evakuaci pouhých několika stovek krajanů zorganizovat náročnou operaci krytou četnými válečnými loděmi.

Vojáci na Vella Lavelle se měli v noci ze 6. na 7. října nalodit na dvě transportní uskupení; prvnímu velel námořní kapitán K. Kanaoka a skládalo se z transportních torpédoborců FUMIZUKI, JÚNAGI a MACUKAZE, zatímco druhé tvořilo 20 barží a 4 stíhače ponorek a velel mu námořní kapitán Š. Nagajama. Transportním lodím měla poskytnout krytí 3. eskadra torpédoborců kontradmirála Idžuina složená z torpédoborců AKIGUMO, ISOKAZE, SAMIDARE, KAZAGUNO, ŠIGURE a JÚGUMO, která stejně jako Kanaokovy jednotky opustila Rabaul 6. října před rozbřeskem, zatímco pomalé Nagajamovo uskupení vyplulo z Buinu v 16:53.

Japanese navy officer Matsuji_Ijuin.jpg
Kontradmirál Macudži Idžuin

Japonské torpédoborce neunikly bdělým spojeneckým letcům, takže kontradmirál Wilkinson naplánoval protiúder. Načasování operace bylo ze spojeneckého pohledu vskutku nešťastné, neboť na Tulagi nebyly žádné volné lodě, pročež Wilkinson musel improvizovat. Z hlídkové plavby ve Štěrbině se právě vracela 4. eskadra torpédoborců námořního kapitána Franka Walkera složená z jednotek CHEVALIER, SELFRIDGE a O´BANNON, jež se pro zadaný úkol jevila jako příliš slabá, tudíž Wilkinson musel odvelet lodě z eskorty konvoje mířícího na Vella Lavellu. Jeho volba padla na formaci námořního kapitána H. Larsona složenou z torpédoborců RALPH TALBOT, TAYLOR a LA VALLETTE, která k Vella Lavelle spěchala 30uzlovou rychlostí od jihu, zatímco Walkerovy lodě k tomuto ostrovu pluly od severu.

K jejich setkání mělo dojít ve 23. hod. severozápadně od Vella Lavella u zátoky Marquana, ale třebaže Walkerovy lodě udržovaly rychlost pouhých 20 uzlů, Larsona od určeného místa dělila taková vzdálenost, že nebylo možné zaručit včasné připlutí. V 19:40 Američané zaslechli letecké motory a nebe ozářily světlice, což člen posádky RALPHA TALBOTA okomentoval těmito slovy: „Podivná nažloutlá světla se snášela a pohupovala daleko ve vodě, mrkala a zhasínala jako signální světla nadnášená vlnami. Působila na nás dojmem, že jsme obklopení neviditelnými a nehmotnými silami, které se tiše shromažďují na okraji našeho zorného pole.“ Nepřítel tedy odhalil jeho polohu, ale Walker netušil, že se pilot při identifikaci dopustil závažného omylu a Idžuina informoval nejenom o amerických torpédoborcích, ale i křižnících.

Frank Walker.jpg
Frank Walker.jpg (12.44 KiB) Zobrazeno 2402 x
Námořní kapitán Frank Walker

To už se po překonání Bougainvilleho průlivu k Vella Lavelle od severu blížili i Japonci. Idžuin se s torpédoborci AKIGUMO, ISOKAZE, KAZEGUMO a JÚGUMO pohyboval odděleně, kdežto Harova 27. divize chránila transportní torpédoborce a konvoj pomalých bárek. Zpráva o nepřátelských křižnících však velícího kontradmirála znepokojila natolik, že ve 22:10 poslal FUMIZUKI, MACUKAZE a JÚNAGI do bezpečí a Harovi nařídil připojit se k jádru uskupení, přičemž doufal, že se mu podaří nepřítele zaskočit ze dvou směrů. Celkem se „Tokijský expres“ složený ze šesti torpédoborců mohl na nepřítele obořit z 34 kanónů ráže 127 mm a 48 torpédometů.

Harova divize zvýšila rychlost na 30 uzlů, ale dříve než se připojila k Idžuinovi, dostal kontradmirál ve 22:30 hlášení z ISOKAZE o spatření nepřítele. Jeho protivník se díky radiolokátorům v situaci snáze orientoval, takže zaznamenal odplutí transportních torpédoborců na sever a mohl se na střetnutí lépe připravit. Bohužel pro Spojence se Larsonova divize pohybovala o dvacet mil jižněji, takže spojení radiofony nefungovalo. To Walkera postavilo před dilema, zda s pouhými třemi torpédoborci zaútočit na mnohem silnějšího nepřítele, a nebo se boji vyhnout, načež si kurážný velitel 4. eskadry torpédoborců vybral první možnost. Patrně spoléhal, že doposud spíše opatrný Idžuin se i tentokráte pokusí boji na život a na smrt vyhnout, přičemž možná doufal, že se mu při troše štěstí podaří nahnat nepřítele přímo před torpédomety na Larsonových lodích. Každopádně spojenecké vyhlídky v případném boji nebyly růžové, protože tři Walkerovy torpédoborce nesly jenom 18 děl ráže 127 mm a 28 vrhačů torpéd. Převahu tedy tentokráte měli Japonci, byť absence radaru a špatná viditelnost naopak nahrávaly Spojencům.


Obrázek
Torpédoborec Ralph Talbot

Walker se přesto stylizoval do role rytíře bez bázně a hany, jenž obrazně řečeno sklopil hledí, založil kopí a popohnal koně do trysku, třebaže věděl, že bude čelit nepřátelské přesile. Počínání na jeho torpédoborcích výstižně popsal M. Hubáček: „Posádky už dávno zaujaly místa na bojových stanovištích, obsluhy torpédometů a děl zkontrolovaly své zbraně, v podpalubí strojníci pozorně sledovali ukazatele tlaku páry, oleje, chod strojů, lékaři připravovali chirurgické nástroje, operátoři u radiolokátorů vyhodnocovali potřebné údaje pro bojové informační středisko.“

Ve 22:40 mířily americké torpédoborce 30uzlovou rychlostí na severozápad, zatímco obě japonské formace vzdálené od sebe 5 mil pluly přibližně jihozápadním kursem. Idžuin se rozhodl pro torpédový útok, ale jelikož chybně odhadl vzdálenost od nepřítele, po rozpoznání svého omylu zahájil sérii manévrů, jež jej uvrhly do takticky nevýhodné pozice. Ve 22:45 nejprve změnil kurs o 45°, načež o několik minut později nařídil další obrat „všichni naráz“ o 90° na jihovýchod. Jeho divize nyní plula ve značně neuspořádané sestavě, přičemž vlajková loď byla nejdále od nepřítele plujícího nyní západním kursem v pořadí SELFFRIDGE, CHEVALIER a O´BANNON.

Japonský kontradmirál zavel k dalšímu obratu doprava, načež Walker ve 22:55 trýznivé čekání ukončil. O hladinu plesklo 14 torpéd a o minutu později poprvé zahřměla i 127mm děla. Díky radaru měli Američané o poloze nepřátelských lodí dokonalý přehled tím spíše, že jejich siluety zvýrazňoval měsíční svit v pozadí. Terčem divoké kanonády se stal nejbližší JÚGUMO vzdálený od SELFRIDGE něco přes 3000 m.

Chevalier-Taylor.jpg
Torpédoborce Chevalier a Taylor

Velitel JÚGUMO zareagoval na ocelové krupobití obratem na levobok, což mu umožnilo vypustit osm torpéd a zahájit palbu. K jeho smůle jej mohl dělostřelecky podpořit pouze KAZAGUMO, zatímco ostatní lodě nestřílely v obavě, že zasáhnou JÚGUMO či KAZAGUMO. Zle tísněný Idžuin nařídil položit kouřovou clonu a obrat na pravobok, aby opět vytvořil kýlovou linii, ale JÚGUMO s poškozeným kormidlem zaostal a nadále na sebe stahoval nepřátelskou palbu. Hořící loď ve 23:03 zasáhlo torpédo, načež o několik minut později zmizela pod hladinou, ale ostatní torpédoborce se „rybkám“ výše popsaným manévrováním vyhnuly, a jejich posádky spatřily kterak na prostřední nepřátelské lodi k nebi vykvetl ohnivý květ značící zásah torpédem.

Walkerova divize se stočila na severozápad, aby přešla na paralelní kurs s ŠIGURE a SAMIDARE, které tento manévr učinily o několik minut dříve. Jenomže tehdy obdržel velitel CHEVALIERU korvetní kapitán G. Wilson nepravdivou zprávu o japonských torpédových člunech na pravoboku, načež ve 23:01 CHEVALIER na úrovni velitelského můstku zasáhlo „Dlouhé kopí“, jež takřka současně přivodilo i explozi muničního skladu č. 2. Strašlivý výbuch nejenom srazil osazenstvo můstku na podlahu jako kuželky, ale celé předolodí se od zbytku trupu oddělilo jako by jej odsekla obří katana, přičemž došlo ke značným ztrátám na životech.

Selfridge.jpg
Americký torpédoborec Selfridge

Jakmile se Wilson postavil na roztřesené nohy, uvědomil si že CHEVALIERU hrozí potopení, takže nařídil přejít na zpětný chod a informovat O´BANNON. Jenomže než se signalista chopil Aldisovy lampy, vynořil se z oblaku kouře O´BANNON a zoufalý Wilsonův úhybný manévr nastavil jeho přídi pravý bok. Přes snahu naposlední chvíli srážku oddálit, zpomalující O´BANNON taranoval CHEVALIER na úrovni strojního oddělení, a zatímco se strojníci a topiči hrnuli před stoupající vodou k průlezům na palubu, korvetní kapitán D. McDonald nařídil strojovně přejít na zpětný chod a O´BANNON se za hrozivého skřípění uvolnil z ocelového sevření svého druha, třebaže i jeho příď nárazem utrpěla citelné škody.

Náklon CHEVALIERU na pravobok se rychle zvětšoval, takže Wilson požádal McDonalda o převzetí raněných, ale zároveň jeho muži dělali vše proto, aby nevyhnutelný osud oddálili. Ve snaze loď odlehčit svrhli do moře vše přebytečné a odpálili torpéda (jedno patrně zasáhlo JÚGUMO), zatímco havarijní čety hasily plameny a zdravotníci ošetřovali raněné. O´BANNOIN spustil na hladinu dvě motorové šalupy, na nichž se podařilo evakuovat raněné a vylovit námořníky smetené přes palubu. Přesto se posádka CHEVALIERA této noci ztenčila o 51 mužů a 3 další později podlehli zraněním.

Selfridge attack.jpg
Schéma torpédového útoku na Selfridge

Po nešťastné kolizi zůstal plně bojeschopný pouze SELFRIDGE vedoucí dělostřelecký duel s ŠIGURE a SAMIDARE, a byť některé salvy ŠIGURE zarámovaly, ani jedna strana protivníka nezasáhla. Jako řadu předchozích soubojů i tento nakonec rozhodla japonská „Wunderwaffe“. Krátce po 23. hod. vypustily ŠIGURE a SAMIDARE 16 torpéd na distanci kterou Hara odhadl na 7500 m. Americké hlídky sice ve 23:06 vyhlásily poplach, ale přes veškerou snahu se jim vyhnout nepodařilo.

Do předolodí SELFRIDGE se na úrovni 40. žebra zabořilo „Dlouhé kopí“ a posádka mohla mluvit o štěstí, že tentokráte nedošlo k explozi munice ani nepropukl požár, byť zahynulo 49 mužů. Předolodí včetně stanovišť čelních děl se přeměnilo v pokroucenou kovovou změť a torpédoborec připomínal těžce zraněné zvíře čekající na ránu z milosti. A přitom se v jeho okolí pohybovala řada dravců, neboť obsluhy na ŠIGURE a SAMIDARE v horečném chvatu nabíjely torpédomety a ochromený SELFRIDGE se nalézal i v dosahu torpéd Idžuinovy divize. Naštěstí stále fungovala radiostanice, takže Walker kontaktoval Larsona blížícího se od jihu, jehož lodě představovaly poslední naději na zvrat situace, třebaže O´BANNON se přesunul k SELFRIDGE, aby jej zaštítil svými děly.

Shigure and Samidare Solomons.jpg
Torpédoborce Šigure a Samidare během kampaně u Šalomounových ostrovů

Během několika minut byly dva spojenecké torpédoborce vyřazeny z boje a třetí utrpěl poškození a věnoval se záchranářským pracem. Zdálo se, že Idžuin využije situace k opanování bojiště, ale ukázalo se, že syn zasloužilého admirála z rusko-japonské války nemá nervy ze železa. Od jihu spěchaly na bojiště RALPH TALBOT, TAYLOR a LA VALETTE, a protože je vzdušný průzkum chybně identifikoval, Idžuin nehodlal pokoušet štěstí soubojem s domnělými křižníky, neboť konvoj přepravních plavidel mezitím proklouzl k Horaniu. Proto AKIGUMO, ISOKAZE a KAZAGUMO ve 23:19 z uctivé vzdálenosti vypálily 24 nepřesně zaměřených torpéd, načež zamířily zpět na základnu stejně jako Harova divize. U Shortladských ostrovů se k nim připojily i FUMIZUKI, JÚNAGI a MACUKAZE, načež celé uskupení odplulo do Rabaulu.

Ani námořní kapitán Larson se nepokusil pronásledovat ustupujícího nepřítele a zaměřil se na pomoc poškozeným lodím a pátrání po konvoji. CHEVALIER nebylo možné zachránit, takže jej po evakuaci přeživších v 3:11 dorazilo torpédo z LA VALETTE, ale SELFRIDGE byl schopen pohybu vlastní silou, tudíž se jej podařilo dopravit na Tulagi. Zde se po provizorní opravě přesunul na Novou Kaledonii odkud odplul do USA, takže se po náročných opravách do služby vrátil až v květnu 1944. Loděnice na západním pobřeží musel navštívit i O´BANNON, který se do jihozápadního Pacifiku vrátil na jaře následujícího roku.

Selfridge-O´Bannon.jpg
Torpédoborce Selfridge a O´Bannon poškozené v bitvě u Vella Lavella

Zatímco americké i japonské torpédoborce účastnící se bitvy u Vella Lavella mířily na základny, námořní kapitán Nagajama u Horania organizoval nástup vojáků na evakuační plavidla. Jakmile se krátce po 3. hod. nalodil poslední z 589 mužů, vydal se konvoj na nebezpečnou zpáteční plavbu. Pomalá plavidla postrádající krytí představovala snadnou kořist, ale ke štěstí námořníků ze Země vycházejícího slunce, Larson ve 2. hod. pátrání po japonských bárkách ukončil, takže konvoj nerušeně dorazil do Buinu.

Na místě bitvy zůstali pouze trosečníci z potopeného JÚGUMO. Skupina 25 z nich našla útočiště ve člunu, který na bojišti při záchraně posádky CHEVALIERA zanechal O´BANNON, ale ostatní museli spoléhat na pomoc nepřátel. Čtyři americké torpédové čluny ráno 7. října vylovily 78 mužů, načež došlo k události, která názorně demonstrovala povahu války v Tichomoří. Japonci byli dopraveni na ostrov Vella Lavella, přičemž během jejich předávání vojákům se jeden z 36 zajatců na PT-163 dotázal námořníka R. Alberta zda může dostat napít, načež mu při vracení čutory vytrhl zbraň a zastřelil jej. To, že vzápětí rozmnožil počet japonských obětí této bitvy Američany sotva těšilo.

PT-163.jpg
Torpédový člun PT-163

Jako obvykle obě strany zveličily protivníkovy ztráty, takže Spojenci byli přesvědčeni, že Nippon kromě poškozených lodí odepsal tři torpédoborce, zatímco Idžuin hlásil zničení dvou křižníků a tří torpédoborců. Ve skutečnosti Tichooceánské loďstvo přišlo o jeden torpédoborec, přičemž dva další byly na delší čas vyřazené z boje, kdežto Spojené loďstvo ztratilo jeden torpédoborec.

To z bitvy u Vella Lavella činí další (a poslední) taktické vítězství Země vycházejícího slunce v této kampani, což však vzhledem k produkci amerických loděnic nemělo na průběh dalších operací žádný vliv. Kontradmirál Idžuin měl na dosah skvělé vítězství, ale vzhledem ke zmatečnému hlášení o nepřátelských křižnících tuto příležitost promarnil tím, že jak trefně píše V. O´Harra „viděl vlky, zatímco čelil pouze psům.“ Je však třeba dodat, že svůj hlavní úkol splnil a evakuovaní vojáci posílili posádku Bougainvillu. Přesto se dle Hary po návratu do Rabaulu dočkal rozpačitého přijetí a zatímco Hara a velitelé SAMIDARE a ŠIGURE jako ocenění dostali ceremoniální meč či dýku, nad Idžuinovou ustaranou hlavou se vznášel Damoklův meč v podobě obvinění z váhavosti, a to mohl hovořit o štěstí, že Larson neobjevil evakuační konvoj.

Obrázek
Námořní kapitán Tameiči Hara

Naproti tomu námořní kapitán Walker tím, že se rozhodl vyzvat na souboj možná až třikrát silnějšího protivníka bezesporu prokázal neohroženost charakteristickou pro velitele amerických torpédoborců, ale tím že přijal boj na krátkou distanci a po zahájení palby neučinil úhybný manévr, dal šanci vyniknout obsluhám japonským torpédometů a dostal se do kritické situace. Snad by udělal lépe, kdyby počkal až dorazí Larsonova divize a společně u Horania udeřili na nepřítele. Na druhou stranu ani toto řešení nepředstavovalo záruku lepšího výsledku, a nelze vyloučit, že dvě doposud odděleně operující spojenecká uskupení by pouze zvětšila počet potenciálních cílů pro krutě efektivní japonská torpéda.

Předchozí a následující díly cyklu Válka v Pacifiku:
Bitva v Bismarckově moři (1) viewtopic.php?f=403&t=9619
Bitva v Bismarckově moři (2) viewtopic.php?p=400329#p400329
Bitva v zálivu Kula viewtopic.php?f=403&t=9633
Bitva u ostrova Kolombangara viewtopic.php?f=403&t=9637
Bitva v zátoce Vella viewtopic.php?f=403&t=9646
Bitva v Zátoce císařovny Augusty(1): viewtopic.php?f=403&t=9657
Bitva v Zátoce císařovny Augusty(2): viewtopic.php?f=403&t=9666

Použité zdroje:
Bulkley R.: At Close Quarters; PT Boats in the United States Navy. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2003.
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (2). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1989.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hubáček M.: Ofenzíva v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Panorama 1987.
Morison S.: Przelamanie bariery Bismarcka 22. lipca 1942 - 1. maja 1944. Vydalo nakladatelství Fundacja historia 2021.
O´Hara V.: The U.S. Navy against the Axis: surface combat 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
Stille M.: USN Destroyer vs IJN Destroyer; The Pacific 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2012.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Wukovits J.: Tin Can Titans: The Heroic Men and Ships of World War II´s Most Decorated Navy Destroyer Squadron. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2017.
Morze 2018/12.
Navygaming 2020/3.
http://www.microworks.net/pacific/battl ... avella.htm
https://www.history.navy.mil/research/l ... -1943.html
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Vella Lavella - Válka v Pacifiku č 80

Příspěvek od Raiden »

Skvělé, jako vždy :up:


Našel jsem detail té nárazem poškozené přídě O'Bannonu:
o'bannon.png
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Vella Lavella - Válka v Pacifiku č 80

Příspěvek od jarl »

Děkuji za obrázek. Já jsem jej našel jenom ve formátu, který Palba nepodporuje, takže jsem jej nemohl dát přímo do článku. Je vidět, že to poškození po srážce s Chevalierem bylo opravdu vážné a není divu, že se po bitvě u Vella Lavella tak dlouho opravoval. Tady je ještě odrázek zničeného předolodí na Selfridge:

Selfridge 2.jpg
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Raiden
praporčík
praporčík
Příspěvky: 390
Registrován: 10/5/2023, 20:47
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Vella Lavella - Válka v Pacifiku č 80

Příspěvek od Raiden »

To je také dobrý obrázek. Selfridge to také pořádně schytal, exploze mu utrhla celou příď i s první dělovou věží, přičemž druhá věž zůstala viset na zbytcích předolodí, jak je vidět na tom obrázku v článku.

Tady je ještě jeden detail té druhé dělové věže na Selfridge, pobavili mě ti námořníci. Já bych se bál, že se to se mnou urve :lol:

Prouty-PRO-1-22_Hero.jpg
雷電
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Vella Lavella - Válka v Pacifiku č 80

Příspěvek od jarl »

Toho, že v té napůl odervané dělové věži sedí čtyři námořnící jsem si ani nevšiml! Ona ta japonská torpéda dokázala na lodích této velikosti napáchat pořádné škody a je leckdy s podivem, že to lodní překážky vůbec vydržely a zasažené torpédoborce se nepotopily.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“