Bitva u Leyte (4) - Válka v Pacifiku č 142

[jarl]

Bitva u Leyte (4)

Halseyho osudová volba

I během bitvy na Sibuyanském moři trápila velitele 3. loďstva odpověď na z jeho pohledu kruciální otázku, „kde k čertu jsou ty japonské letadlové lodě“? Jakmile si v průběhu předchozího dne učinil představu o složení nepřátelských svazů směřujících k Leyte a záměrech nepřítele, bylo nepředstavitelné, že by k Filipínám nesměřovaly i nosiče letadel představující alespoň na papíře stále hrozivou sílu. Jenomže třebaže se v uplynulých dnech na jeho pracovním stole nahromadila četná hlášení z ponorek a průzkumných letounů, žádné nehovořilo o letadlových lodích.

Jak je to možné? Před ústím průlivu Bungo sice až do 18. října hlídkovala skupina ponorek pod vedením fregatního kapitána T. Wogana, ale ta se toho dne vydala hledat lepší loviště, takže Američané vyplutí Mobilního svazu nezaznamenali. Navíc Ózawa v prvních dnech nasadil kurs, jenž jej držel v uctivé vzdálenosti od Mariánských ostrovů, aby jej nepřátelský vzdušný průzkum neodhalil předčasně, ale poté co jeho muži odpoledne 22. října doplnili palivo ze dvou cisternových lodí střežených šesti eskortními plavidly, nařídil změnit kurs na jihozápad přímo na Filipínské moře.

Admirál William Halsey na palubě bitevní lodě New Jersey

Už od 23. října Ózawa svědomitě plnil roli návnady a činil vše proto, aby v pravý čas upoutal Halseyho pozornost. Dokonce v tomto směru zašel tak daleko, že nařídil vysílat rádiové depeše, ale jelikož anténa na jeho vlajkové lodi ZUIKAKU měla neodhalenou poruchu, ani tento způsob jak prozradit svoji pozici k úspěchu nevedl. Proto ještě ráno 24. října jedinou Halseyho relevantní informaci představovalo hlášení rozvědky, z nějž vyplívalo, že na základě obsahu dešifrovaných depeší pro japonské tankery, letadlové lodě skutečně opustily Vnitřní moře a pravděpodobně se pohybují kdysi mezi Formosou a Filipínským mořem.

Kvůli tomu došlo k paradoxní situaci, že Spojenci již dávno znali polohu všech japonských svazů, jejichž skryté přiblížení bylo pro úspěch operace „Šó-Gó“ žádoucí, ale o pozici a složení Severního svazu se mohli pouze dohadovat. Naproti tomu Ózawův vzdušný průzkum dopoledne nalezl operační svaz 38.3 zaměstnaný odrážením útoků bombardérů z pozemních letišť, a zkušený válečník dospěl k závěru, že nastal čas hodit na misky vah svoji katanu.

Letadlová loď Zuikaku

V 11:45 odstartovalo ze ZUIKAKU, ČITOSE, ZUIHÓ a ČIJODA zhruba 60 letounů, z nichž však jenom 10 tvořily bombardéry opatřené torpédy, Ano, asi polovina stíhaček nesla v podvěsech pumy, ale přesto se jednalo o pouhý stín toho co Japonci vysílali do vzduchu během předchozích soubojů letadlových lodí. Viceadmirál Ózawa sice stál na palubě ZUIKAKU a salutováním vzdával čest osádkám startujících letadel, ale o jejich schopnosti ovládat svěřené stroje si vzhledem k tomu, že nedávno přišel o několik pilotů během běžných průzkumných letů, nedělal iluze. I proto vydal rozkaz, že v případě horší viditelnosti mají raději přistát na Luzonu a neriskovat návrat na mateřské lodě. Časy kdy námořní letectvo Země vycházejícího slunce představovalo elitní sílu prostě patřily minulosti a nástupci padlých „mořských orlů“ stěží zvládli odstartovat z krátké a nestabilní platformy jakou tvořila paluba letadlové lodě.

Dodejme, že je neuvěřitelné, že se Severní svaz k nepříteli nepozorovaně přiblížil na zhruba 200 mil, a kdyby Ózawa disponoval dostatkem bombardérů a vycvičených osádek, mohli se Američané dočkat stejně nepříjemného překvapení jaké zažili Japonci u Midway. To však za stávající situace nepřicházelo v úvahu. Spolehlivé spojenecké radary detekovaly nepřátele už ve chvíli, kdy byli vzdáleni asi 100 mil, což kontradmirálovi Shermanovi poskytlo čas připravit jim náležité uvítání. Poslední akce japonského palubního letectva v této válce proto nezpůsobila žádné škody, byť se hlášení přeživších pilotů jenom hemžila hořícími a potápějícími se loděmi. Hellcaty a obsluhy protiletadlových kanónů sestřelily 19 letadel, načež 39 vyváznuvších strojů zamířilo na luzonská letiště, zatímco jeden stíhač ze ZUIKAKU z neznámého důvodu odletěl až na Formosu, zatímco piloti tří letadel, kteří krátce po startu ztratili kontakt s ostatními, se vrátili na mateřské lodě.

Lehký křižník Tama

Přesto nálet splnil zamýšlený účel, neboť Američané na útočících strojích spatřili háky používané při přistáních na letadlových lodích a i samotný směr, z něhož přiletěly, jasně signalizoval, že dlouho hledané letadlové nosiče nemohou být daleko. Jejich přesnou polohu však stále halila rouška tajemství, takže zoufalý Ózawa ve 14:30 poslal kontradmirála Čiaki Macudu s hybridními obrněnci ISE a HJÚGA doprovázenými lehkých křižníkem TAMA a čtveřicí torpédoborců AKIZUKI, WAKACUKI, ŠIMOCUKI a HACUZUKI na jih.

Oficiálně bylo jejich úkolem dorazit americké lodě zdevastované předchozím náletem, ale Ózawa ani Macuda si nic nenalhávali a věděli, že se jedná o sebevražednou misi, jejímž hlavním účelem je konečně nepříteli prozradit polohu Mobilního svazu. K jejich nepopsatelné úlevě nad Macudovým uskupením v 15:40 zakroužil spojenecký průzkumný letoun, a o hodinu později dostal Halsey hlášení o pozici tak dlouho hledaných letadlových lodí. Kuritova depeše o změně kursu sice Ózawu zmátla natolik, že obrátil na sever, ale jakmile se zorientoval, zamířil na jihovýchod a povolal k sobě i Macudův odřad, s nimž se měl setkat ráno 25. října. První část svého nevděčného úkolu tedy úspěšně splnil a nyní bylo na veliteli 3. loďstva, zda spolkne předhozenou návnadu a vydá se jej pronásledovat.

Kontradmirál Čiaki Macuda

Admirál Halsey po této příležitosti prahl přinejmenším od chvíle, kdy jej kožní choroba před dvěma roky připravila o možnost velet letadlovým lodím v bitvě u Midway, ale jako velitel Oblasti jižního Pacifiku k tomu nedostal příležitost, a v nedávné bitvě na Filipínském moři velel spojeneckým silám viceadmirál Raymond Spruance. Jak válka neodvratně spěla k porážce Nipponu, ohnivý Halsey cítil, že mu příležitost změřit s nepřítelem síly prokluzuje mezi prsty jako písek, takže když mu osud konečně nabídl příležitost zanechat nesmazatelný otisk v prachu času, nehodlal jí promarnit.

Zdůrazněme, že jeho úkolem sice bylo chránit invazní síly u Leyte, ale v rozkazech ohledně filipínské operace byla i zdánlivě nenápadná klauzule „v případě, že by vznikla nebo mohla být vytvořena příležitost ke zničení hlavní části nepřátelské flotily, pak se takové zničení stává primárním úkolem.“ To mu dávalo možnost odplout, aniž by se protivil Nimitzovým instrukcím, takže svolal zasedání štábu, aby tuto možnost probral se svými spolupracovníky.

Velitel Tichooceánského loďstva admirál Chester Nimitz

Samozřejmě tu byla možnost flotilu rozdělit, což sice odporovalo americké námořní doktríně i v Annapolisu vyučované zásadě o koncentraci sil, ale 3. loďstvo bylo dostatečně početné, aby si tento prohřešek mohl dovolit. Halsey skutečně už v 15:12 nechal velitelům všech podřízených lodí stejně jako veliteli Tichooceánského loďstva v Pearl Harboru i admirálovi Kingovi ve Washingtonu odeslat depeši nazvanou „Bojový plán“. Jednalo se o úmysl vytvořit 34. operační svaz pod velením kontradmirála Willise Leeho, jenž měl za úkol v případě potřeby neprodyšně přehradit úžinu San Bernardino, zatímco zbytek Halseyho loďstva by se mohl věnovat plnění jiných úkolů.

Prozatím nezformovaný 34. operační svaz zahrnoval bitevní lodě ALABAMA, IOWA, NEW JERSEY, MASSACHUSSETTS, WASHINGTON a SOUTH DAKOTA, těžké křižníky WICHITA a NEW ORLEANS, lehké křižníky MIAMI, MOBILE, BILOXI, SANTA FE a VINCENNES doprovázené množstvím torpédoborců. To byly pro zamyšlený účel dostatečné prostředky, ale je třeba zdůraznit, že se jednalo pouze o záměr a nikoliv rozkaz k vytvoření 34. operačního svazu, což Halsey o několik minut později vysvětlil svým podřízeným. Bohužel tento důležitý dovětek byl odeslán přes komunikační systém používaný pro spojení mezi loděmi v rámci jednoho uskupení, takže jej admirál Nimitz ani viceadmirál Kinkaid nezachytili, což mělo později vážné následky.

Velitel 34. operačního svazu kontradmirál Willis Lee

Nedá se říci, že by si Halsey počínal bezhlavě, neboť od první zprávy o spatření Mobilního svazu do konečného rozhodnutí uplynuly čtyři hodiny, které většinou strávil v mapovně probíráním dalšího postupu se svými důstojníky. Halseyho štáb byl věrným obrazem svého šéfa, takže jeho členové většinou uvažovali podobně jako on. Letadlové lodě představují údernou pěst nepřátelské floty a ani jsou povinni je zničit, přičemž z jejich pohledu přílišná opatrnost, které se viceadmirál Spruance dopustil během bitvy na Filipínském moři, se nesmí opakovat, takže musí ke splnění tohoto historického poslání napřít všechny síly. Co by se koneckonců mohlo pokazit? Střední svaz byl zdecimován leteckými údery a patrně směřoval zpět na základnu, a s mnohem slabším Jižním uskupením si přece poradí Kinkaid.

A kdyby si Kurita nakrásně vylízal rány a obrátil se na východ, bude mít Kinkaidovo 7. loďstvo dostatek času, aby v noci z 24. na 25. října nejprve v úžině Surigao vyřídilo Nišimuru, a ráno se přesunulo k Leyte a stejně naložilo i s Kuritou. Za těchto okolností bylo střežení „té krysí díry“ zbytečné, a protože 34. operační svaz měl zahrnovat i vlajkovou NEW JERSEY, tento nevděčný úkol by Halseyho připravil o očekávané válečné vavříny, kterými by se takto ověnčil viceadmirál Mitscher a jeho podřízení. Halseyho štáb sám sebe označoval jako „Oddělení špinavých triků“ a v uplynulých měsících se tu s větším tu s menším úspěchem pokoušel přelstít nepřítele, ale v této euforické náladě si tito mistři klamu a přetvářky odmítli připustit, že se sami chytili do pasti nastražené velitelem Spojeného loďstva. Krátce před 20. hod. padlo konečné rozhodnutí a Halsey rozkázal, že se celé 3. loďstvo vydá na sever, zatímco on si pro sebe ukradne několik hodin spánku před bitvu, která jak skálopevně věřil, jednou provždy zbaví zbaví svět hrozby japonských letadlových lodí.

Velitelský můstek na bitevní lodi New Jersey

Kupodivu nenechal na místě ani žádné lehčí jednotky, které by varovaly admirály střežící přístupy k Leyte, v případě že by nepřítel pronikl onou „krysí dírou“ a vydal se k invazním plážím. Střední svaz totiž jak víme nebyl ani zdaleka zdevastován takovým způsobem jak vyplývalo z hlášení adrenalinem nadopovaných pilotů, takže jakmile se přiblížil západ slunce, a neobjevily se další bombardéry, Kurita změnil názor a v 17:15 k údivu štábních důstojníků nařídil přejít na původní kurs. Prvotní otřes způsobený pohledem na tonoucí MUSAŠI pominul, a protože nadřízení na možnost odvolat operaci „Šó-Gó“ nereagovali, neviděl jiné řešení než pokusit se prorazit na Filipínské moře, ať už si o jeho smysluplnosti myslel cokoliv. Správnost tohoto rozhodnutí o necelou hodinu později potvrdila depeše od velitele Spojeného loďstva všem složkám účastnících se operace „Šó-Gó“ ve znění: „S důvěrou v boží pomoc pokračujte v útoku“. Z jejího tónu jasně vyplývalo, že admirál Tojoda je připravený svoji velkou hru dotáhnout až do konce, a ve stejném duchu se nesla i Kuritova odpověď, že je bez ohledu na utrpěné ztráty odhodlán prorazit k Leyte a bojovat do posledního muže.

Osud nabídl Halseymu ještě poslední příležitost zachránit před historií své námořnické renomé, neboť sotva se uložil ke spánku, došlo na NEW JERSEY hlášení z INDEPENDENCE, že jeden ze vzdušných průzkumníků nahlásil změnu kursu Středního svazu na východ. Tato závažná informace přiměla hlavního zpravodajského důstojníka M. Cheeka, aby vznesl své pochybnosti ohledně Halseyho úsudku nejprve před leteckým operačním důstojníkem D. Moultonem, jehož se mu během večeře nepodařilo zviklat, a stejně dopadl i Cheekův další pokus přesvědčit o své pravdě náčelníka Halseyho štábu kontradmirála R. Carneyho.

Náčelník Halseyho štábu kontradmirál Robert Carney

Kostky byly vrženy a nikdo nehodlal budit tvrdohlavého „bosse“ jenom proto, že Kurita nečekaně změnil kurs a míří k průlivu San Bernardino. Dodejme, že se Halseymu sice přezdívalo „Býk“, ale jeho tělesná konstituce rozhodně nebyla ze železa. Admirála limitoval nejenom dosažený věk 62 let, ale i únava (v posledních dvou dnech téměř nespal) a zdravotní stav, neboť podle doktora C. Weekse měl tehdy stejně jako několik jeho štábních důstojníků chřipku, takže odpočinek nutně potřeboval.

Cheek nebyl zdaleka jediný kdo se obával, že Halsey sedl nepříteli na lep, neboť své pochybnosti vznesli i např. kontradmirálové Bogan a Lee, ale ani jejích slovům nepřikládali službu konající důstojníci na NEW JERSEY patřičnou váhu. Jakmile se Halsey kolem půlnoci probudil, dostal samozřejmě i on informaci, že Kurita vplul do úžiny San Bernardino, ale ta po jeho mysli sjela stejně jako kapka vody po nepromokavém plášti a nijak nenaleptala jeho víru, že Střední svaz už nepředstavuje hrozbu hodnou jeho pozornosti.

Bitevní loď New Jersey poblíž průlivu San Bernardino

Sebevědomý admirál poté odvolal průzkumné stroje od San Bernardina a vyslal je pátrat po Severním uskupení. Ózawa před Halseym provokativně zamával nastraženou muletou, načež „Býk“ zavětřil kořist a s napřaženými rohy se rozběhl vstříc nepříteli. Na světě v té chvíli zkrátka nebylo síly, která by mu dokázala sundat klapky z očí a potlačit touhu skoncovat s nenáviděnou ZUIKAKU - posledním mohykánem od Pearl Harboru - a dalšími letadlovými loděmi. Proto k údivu Kurity i jeho štábu 1. úderný svaz ani po proplutí výše zmíněnou úžinou nenarazil na nepřítele, takže se v souladu s plánem stočil na jih a podél východního pobřeží ostrova Samar nerušeně zamířil k Letyte, přičemž s každou zdolanou mílí narůstala mezi posádkami naděje, že „takové věci jako zázraky existují“ a bohové Nipponu nepřipustí, aby zemřeli zbytečně.

Předchozí a následující díly série Bitva u Leyte:
viewtopic.php?f=403&t=9920
viewtopic.php?f=403&t=9930
viewtopic.php?f=403&t=9944
viewtopic.php?t=9960
viewtopic.php?f=403&t=9968
viewtopic.php?t=9978
viewtopic.php?t=9994
viewtopic.php?t=10007
viewtopic.php?t=10027
viewtopic.php?t=10045
viewtopic.php?t=10063
viewtopic.php?t=10075
viewtopic.php?t=10096


Zdroje použité pro sérii Bitva u Leyte:
Александров Й.: Тяжелые крейсера Японии Хищники Империи. Moskva 2016.
Barnett C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství Paseka 2008.
Больных А.: Дуэли авианосцев; Кульминация Второй мировой. Vydala nakladatelství Яуза Эксмо 2011.
Carleton M.: Flagship; The Cruiser HMAS Australia (II) and the Pacific War of japan. Vydalo nakladatelství William Heinemann 2016.
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (2). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1989.
Grehan J.: Battle of Leyte Gulf; The Largest Sea Battle of the Second War. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2021.
Hoyt E.: Bitva v zálivu Leyte; Zánik letadlové lodi Princeton. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík. 2002.
Hoyt E.: MacArthurovo námožnictvo; Strhující historie legendární 7, flotily generála MacArthura za druhé světové války.
Hrbek J. a I.: Vítězství přichází z moře; Od vylodění u Anzia po kapitulaci v Tokijském zálivu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1999.
Hubáček M.: Boj o Filipíny. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Ireland B.: Záliv Letyte 1944. Vydal Amercom SA 2011.
Кофман В.: Японские линкоры Второй мировой „Ямато“ и „Мусаси“. Moskva 2006.
MacDonald R.: Task Force 58; The US Navy´s Fast Carrier Strike Force that Won in the Pacific. Vydalo nakladatelství Pen & Sword Books Ltd 2021.
MacDonald R.: Pearl Harbor´s Revange. Vydalo nakladatelství Pen & Sword Books Ltd 2023.
Malinowski J. Japońskie krążowniki typu "Mogami". Vydalo nakladatelství Tarnowskie Góry 1997.
Marriott L.: Naval Battles of the Second War: Pacific and Far East. Vydalo nakladateství Pen & Sword Maritime 2022.
Novotný J.: Causa Kamikaze. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1991.
Novotný F.: Veleobři oceánů. Vydalo nakladateství Albatros 2003.
Рубанов O.: Линейные корабли типа Нагато (1917-1945). Samara 2005.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Skřivan A.: Pád Nipponu. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1990.
Skwiot M.: Monografie morskie (3) Shokaku Zuikaku. Vydalo nakladatelství A.J. PRESS 1994.
Сулига С.: Японские авианосцы Сёкаку и Дзуйкаку. Moskva 1995.
Stille M.: Leyte Gulf; A New History of the World´s Largest Sea Battle. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2023.
Thomas E.: Hřmící moře; Čtyři námořní velitelé a poslední velké střetnutí v pacifiku během války v Tichomoří 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2010.
Tully A.: Battle of Surigao Straite. Vydalo nakladatelství Indiana University Press 2009.
O´Hara V.: The U.S. Navy against the Axis: surface combat 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
100 битв, которые изменили мир (49); Сражение в заливе Лейте.
Морская коллекция 2010/1.
Морская Кампания 2007/9.
Navygaming 2020/3, 2014/1
Morze Statki i Okrety 2008/1, 2008/12, 2009/1
Okrety Wojenne numer specjalny 20; Krążowniki typu "Myoko"
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2017/2.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
https://www.history.navy.mil/
https://www.navsource.org/

[Raiden]

Skvělé

amozřejmě tu byla možnost flotilu rozdělit, což sice odporovalo americké námořní doktríně i v Annapolisu vyučované zásadě o koncentraci sil, ale 3. loďstvo bylo dostatečně početné, aby si tento prohřešek mohl dovolit. Halsey skutečně už v 15:12 nechal velitelům všech podřízených lodí stejně jako veliteli Tichooceánského loďstva v Pearl Harboru i admirálovi Kingovi ve Washingtonu odeslat depeši nazvanou „Bojový plán“. Jednalo se o úmysl vytvořit 34. operační svaz pod velením kontradmirála Willise Leeho, jenž měl za úkol v případě potřeby neprodyšně přehradit úžinu San Bernardino, zatímco zbytek Halseyho loďstva by se mohl věnovat plnění jiných úkolů.
Prozatím nezformovaný 34. operační svaz zahrnoval bitevní lodě ALABAMA, IOWA, NEW JERSEY, MASSACHUSSETTS, WASHINGTON a SOUTH DAKOTA, těžké křižníky WICHITA a NEW ORLEANS, lehké křižníky MIAMI, MOBILE, BILOXI, SANTA FE a VINCENNES doprovázené množstvím torpédoborců. To byly pro zamyšlený účel dostatečné prostředky, ale je třeba zdůraznit, že se jednalo pouze o záměr a nikoliv rozkaz k vytvoření 34. operačního svazu, což Halsey o několik minut později vysvětlil svým podřízeným. Bohužel tento důležitý dovětek byl odeslán přes komunikační systém používaný pro spojení mezi loděmi v rámci jednoho uskupení, takže jej admirál Nimitz ani viceadmirál Kinkaid nezachytili, což mělo později vážné následky.

Jj, tady osudovou roli sehrálo to, jak tato depeše o TF34 byla formulována z gramatického hlediska - doslova tam stálo: TF34 bude zformován, čímž Halsey pouze oznamoval svůj úmysl (TF34 bude zformován pokud si to situace vyžádá). Avšak tento gramatický styl byl v americkém námořnictvu často zneužíván pro větší efekt a bez onoho dodatku to bylo prakticky všemi pochopeno zcela jinak: když se v námořnictvu řeklo např. že paluba lodě bude umyta, bylo tím myšleno teď hned, okamžitě a nikoliv někdy v budoucnu až si to její stav vyžádá.


Jinak již dříve jsme tu řešili, jak Halsey mnohdy až brutálně zasahoval do rozhodování svých velitelů, tohle jsem psal již dříve ale docela se to sem hodí:

Zejména Mitscher byl tímto Halseyho jednáním natolik otráven, že si postěžoval, že si na palubě své vlajkové lodě připadá jako pouhý pasažér. Když večer 24. října obdržel Halseyho rozkaz k plavbě na sever vstříc Ozawovým letadlovým lodím (to bylo poté, co se Kuritův svaz vydal na onen dočasný ústup), usoudil z toho že Halsey definitivně převzal velení nad celým TF38 a viditelně roztrpčen se odebral do své kabiny ke spánku s tím, že už vlastně nemá nic na práci. Nicméně náčelník Mitscherova štábu Arleigh Burke si ze své vlastní iniciativy začal ověřovat jak to s tím Kuritou opravdu je, načež obdržel hlášení z večerního průzkumu, podle kterého Kurita opět mířil původním směrem. Znepokojený Burke usoudil, že je nezbytné, aby bitevní lodě zahradily Kuritovi cestu k Leyte a snažil se přimět Mitschera k tomu, aby jejich odeslání Halseymu doporučil. Mitscher v té době již spal a když jej Burke probudil a seznámil jej se svým návrhem, jen se ho rozmrzele zeptal jestli má i Hasey hlášení onoho průzkumu o Kuritově obnoveném postupu. Když mu Burke odpověděl že ano, jen znechuceně odvětil, že Halsey jistě ví, co dělá a že když bude potřebovat jeho radu, tak jej o ní sám požádá, načež opět ulehl...

[Dzin]

Daleko důležitější roli sehrálo dle mého něco jiného. Depeše o zformování TF 34 až to Halsey výslovně nařídí za předpokladu proplutí nepřítele skrz San Bernadino (IF THE ENEMY SORTIES TF 34 WILL BE FORMED WHEN DIRECTED BY ME), nebyla zachycena nikde jinde, než na lodích 3. loďstva. Z ní by totiž jasně plynulo, že TF 34 vytvořen nebyl. Ostatní admirálové tak měli jen předchozí depeši, která byla v tomto matoucí, protože umožňovala výklad, že TF 34 byl vytvořen a co je jeho úkolem. Ostatně jak Nimitz tak Kinkaid ji takto pochopili. A nepochybně si to uvědomoval i Halsey a napravil to zpřesňujícím pokynem.

Co je pro mě hlavní jeho pochybení, že přestože první depeši odeslal v kopii Nimitzovi (a Kingovi), s druhou už tak neučinil. Z nějakého důvodu to nepokládal za nutné. Pokud by jim ji neposlala stejně tak, jako ji neposlal Kinkaidovi, dávalo by mi jeho počínání daleko větší smysl, protože by mělo jednoznačný vzorec. Takto spíše jen naznačuje určitý zmatek na straně Halseye nebo opomenutí, protože mu to nepřišlo nijak podstatné.

Další věc, co mě trochu mate, bylo nakládání s upozorňování některých důstojníků na to, že s Kuritou nemusí být vše, jak si Halsey představuje. To, že byl ignorován Bogan nebo Burke bych ještě chápal, přeci jen v "potravním řetězci" nebyli dostatečně vysoko a to i přes jejich reputaci. Jiná věc je ovšem Lee. To už byla "těžká váha", aby se na jeho úsudek mohl brát zřetel. Bohužel se mi nepodařilo nikde dohledat rozsah jeho interpelace, tak bych mohl jen odhadovat, že nejspíše nebyla nijak důrazná a třeba ani on nebyl přesvědčen jako třeba Burke. Zde si myslím, že bylo určité selhání i Mitchera, který Burkeho poměrně odbyl, když za ním přišel, aby u Halseye v této věci intervenoval. Ovšem rozhodně ho neviním z toho, co se stalo, naopak do určité míry jeho postoj chápu.

Celkově se jednalo o sled rozhodnutí, které by bylo dle mého dobré více rozebrat od jejich aktérů, proč tak jednali. Bohužel jsem na to nikde nenarazil a přijde mi, že se k tomu nikdo z nich moc nechtěl vracet. Bitva byla ostatně pro US Navy vítězstvím.

[Dzin]

Jako vždy skvělý článek.

[jarl]

Děkuji za pochvalu, zajímavá doplnění a podněty. Zítra večer se k tomu vrátím podrobněji.

[Raiden]

Jiná věc je ovšem Lee. To už byla "těžká váha", aby se na jeho úsudek mohl brát zřetel. Bohužel se mi nepodařilo nikde dohledat rozsah jeho interpelace, tak bych mohl jen odhadovat, že nejspíše nebyla nijak důrazná a třeba ani on nebyl přesvědčen jako třeba Burke. Zde si myslím, že bylo určité selhání i Mitchera, který Burkeho poměrně odbyl, když za ním přišel, aby u Halseye v této věci intervenoval. Ovšem rozhodně ho neviním z toho, co se stalo, naopak do určité míry jeho postoj chápu.

Mitcher teda Burkeho odbyl opravdu pěkně, nicméně jeho pocity během toho večera také chápu.
Pokud jde o Leeho, tak jeho štábní důstojníci toho večera pojali podezření že Ozawův svaz je pouze návnadou, načež se Lee rozhodl kontaktovat Halseyho, o čož se pokusil celkem dvakrát: poprvé ještě před setměním, přičemž jedinou odpovědí z Halseyho vlajkové lodě bylo slovo Roger, což byl pouze signál potvrzující přijetí zprávy, nic víc. Podruhé se Lee rozhodl informovat Halseyho po setmění když obdržel hlášení z nočního průzkumu o obnoveném Kuritově postupu, přičemž tentokrát od Halseyho nedostal odpověď vůbec žádnou. Jeden ze štábních důstojníků později vzpomínal, že Lee musel být vnitřně hodně naštvaný, nicméně rozhodnutí Halseyho plně respektoval.

[Dzin]

Na to, že jak Lee tak Mitscher byli samostatně uvažující admirálové schopni dávat svoje názory nadřízeným najevo a současně se s Halseyem znali delší dobu, tak se to zrovna v dost důležité chvíli moc neprojevilo. Nepochybně v tom sehrála svoji roli také chřipka, kterou trpěl Halsey. To jsem třeba nevěděl a určitě jeho nemoc musela ovlivnit jeho úsudek a schopnost rozhodování. A jak článek zmiňuje i to, že když už konečně odpočíval, nechtěli ho jeho štábní důstojníci rušit.

[Raiden]

Jj, ta chřipka na Halseyho úsudek jistě nějaký vliv měla. To ostatně asi známe všichni z vlastí zkušenosti.

Jinak pokud by někoho zajímala osoba admirála Leeho více, mohu doporučit tuto knihu:
https://www.usni.org/press/books/battleship-commander-0

[jarl]

Samozřejmě tu byla možnost flotilu rozdělit, což sice odporovalo americké námořní doktríně i v Annapolisu vyučované zásadě o koncentraci sil, ale 3. loďstvo bylo dostatečně početné, aby si tento prohřešek mohl dovolit. Halsey skutečně už v 15:12 nechal velitelům všech podřízených lodí stejně jako veliteli Tichooceánského loďstva v Pearl Harboru i admirálovi Kingovi ve Washingtonu odeslat depeši nazvanou „Bojový plán“. Jednalo se o úmysl vytvořit 34. operační svaz pod velením kontradmirála Willise Leeho, jenž měl za úkol v případě potřeby neprodyšně přehradit úžinu San Bernardino, zatímco zbytek Halseyho loďstva by se mohl věnovat plnění jiných úkolů.
Prozatím nezformovaný 34. operační svaz zahrnoval bitevní lodě ALABAMA, IOWA, NEW JERSEY, MASSACHUSSETTS, WASHINGTON a SOUTH DAKOTA, těžké křižníky WICHITA a NEW ORLEANS, lehké křižníky MIAMI, MOBILE, BILOXI, SANTA FE a VINCENNES doprovázené množstvím torpédoborců. To byly pro zamyšlený účel dostatečné prostředky, ale je třeba zdůraznit, že se jednalo pouze o záměr a nikoliv rozkaz k vytvoření 34. operačního svazu, což Halsey o několik minut později vysvětlil svým podřízeným. Bohužel tento důležitý dovětek byl odeslán přes komunikační systém používaný pro spojení mezi loděmi v rámci jednoho uskupení, takže jej admirál Nimitz ani viceadmirál Kinkaid nezachytili, což mělo později vážné následky.

Jj, tady osudovou roli sehrálo to, jak tato depeše o TF34 byla formulována z gramatického hlediska - doslova tam stálo: TF34 bude zformován, čímž Halsey pouze oznamoval svůj úmysl (TF34 bude zformován pokud si to situace vyžádá). Avšak tento gramatický styl byl v americkém námořnictvu často zneužíván pro větší efekt a bez onoho dodatku to bylo prakticky všemi pochopeno zcela jinak: když se v námořnictvu řeklo např. že paluba lodě bude umyta, bylo tím myšleno teď hned, okamžitě a nikoliv někdy v budoucnu až si to její stav vyžádá.

Teď budu trochu teoretizovat, ale předpokládám, že admirálové ani generálové většinou nesestavovali přímo text depeší, ale pouze nadhodili jejich obsah a přesný text potom vytvářeli členové jejich štábu, což by Halseyho částečně zbavovalo viny za formulaci té nešťastné depeše. Ale nemůže jej to zbavit odpovědnosti zato, že depeše o záměru vytvořit 34. operační svaz byla odeslána jak Nimitzovi, tak Kingovi, zatímco ten upřesňující dodatek, že se jedná pouze o záměr a ne rozkaz, byla odeslána jenom velitelům přímo podřízeným Halseymu.

Celkově se jednalo o sled rozhodnutí, které by bylo dle mého dobré více rozebrat od jejich aktérů, proč tak jednali. Bohužel jsem na to nikde nenarazil a přijde mi, že se k tomu nikdo z nich moc nechtěl vracet. Bitva byla ostatně pro US Navy vítězstvím.

Já bych v tom viděl prostou kolegialitu nejenom k jejich nadřízenému, ale hlavně k příslušníkovi Americkému námořnictva jako instituci, ke které patřili i všichni důstojníci, kteří měli pocit, že Halsey odplutím od úžiny San Bernardino udělal chybu. A v této souvislosti je zajímavé, že Halsey po bitvě na Filipínském moři se zachoval úplně opačně a kritizoval Spruanceho, i když k tomu objektivně vzato neměl důvod, protože Spruance pouze plnil zadané instrukce.


Jinak když se zpětně podíváme na Halseyho jednání počínaní během ještě před bitvou u mysu Engaño tak těch chybných rozhodnutí najdeme celou řadu.
1)Poslal celý jeden operační svaz plus letadlovou loď Bunker Hill k Ulithy, čím své síly v rozhodující čas citelně oslabil. Samozřejmě uznávám, že v tomto případě se jedná a kritiku ve stylu po bitvě je každý admirál, jelikož bylo třeba jednotlivým částem 3. loďstva poskytnout odpočinek, a nemohl předvídal, že Japonci na vylodění u Leyte zareagují vysláním hlavních sil Spojeného loďstva, což ovšem nic nemění na skutečnosti, že to bylo chybné rozhodnutí.
2)Během bitvy na Sibuyanském moři úplně odstavil velitele 38. operačního svazu z rozhodovacího procesu, čímž jej znechutil natolik, že v noci z 24. na 25. října neměl chuť zabývat se podněty podřízených.
3)Během bitvy na Sibuyanském moři se soustředil na Kuritův Střední svaz, takže se Severní svaz mohl k 3. loďstvu nepozorovaně přiblížit na 200 mil a zaútočit, aniž by jeho přítomnost Halsey zaznamenal, což za situace kdy najisto předpokládal, že Japonci k Filipínám poslali i letadlové lodě, je těžko pochopitelné, protože mu nic nebránila zajistit během 24. října i vzdušný průzkum ze severního směru.
4)Chybně vyhodnotil, že Kurita utrpěl takové ztráty, že se stahuje zpět na základnu a už nepředstavuje žádnou hrozbu a vydal se pronásledovat Ózawu.
5)Neponechal část 3. loďstva střežit úžinu San Bernardino pro případ, že by Kurita změnil kurs na východ.
6)I Když se dozvěděl, že Kurita změnil kurs a vplul do průlivu San Bernardino, úplně tuto informaci vytěsnil a neposlal k úžině žádné průzkumné letouny, které by monitorovaly pohyb Středního svaz a včas varovaly 7. loďstvo před nebezpečím.

Popravdě řečeno, ten poslední bod mi přijde zdaleka nejzávažnější, protože se dá jenom těžko pochopit. Vlastně mě napadají jenom dvě vysvětlení. Buďto se Halsey v té osudové chvíli moc nestaral co se stane s konkurenčním "MacArthurovým" námořnictvem střežícím Leytský záliv, a nebo byl přesvědčen, že Japonci budou jednat takovým způsobem jaký si sám usmyslel a nebyl schopen se od toho způsobu uvažování oprostit ani když se dozvěděl, že Kurita vplul do úžiny San Bernardino.

[Raiden]

Jj, tady osudovou roli sehrálo to, jak tato depeše o TF34 byla formulována z gramatického hlediska - doslova tam stálo: TF34 bude zformován, čímž Halsey pouze oznamoval svůj úmysl (TF34 bude zformován pokud si to situace vyžádá). Avšak tento gramatický styl byl v americkém námořnictvu často zneužíván pro větší efekt a bez onoho dodatku to bylo prakticky všemi pochopeno zcela jinak: když se v námořnictvu řeklo např. že paluba lodě bude umyta, bylo tím myšleno teď hned, okamžitě a nikoliv někdy v budoucnu až si to její stav vyžádá.

Teď budu trochu teoretizovat, ale předpokládám, že admirálové ani generálové většinou nesestavovali přímo text depeší, ale pouze nadhodili jejich obsah a přesný text potom vytvářeli členové jejich štábu, což by Halseyho částečně zbavovalo viny za formulaci té nešťastné depeše. Ale nemůže jej to zbavit odpovědnosti zato, že depeše o záměru vytvořit 34. operační svaz byla odeslána jak Nimitzovi, tak Kingovi, zatímco ten upřesňující dodatek, že se jedná pouze o záměr a ne rozkaz, byla odeslána jenom velitelům přímo podřízeným Halseymu.

Ano, sestavování přesného textu depeší byla práce štábních důstojníků. Ti text oné osudné depeše napsali v US Navy rozšířeném stylu, jenž zde bohužel vyzněl ne jednoznačně a při absenci onoho upřesňujícího dodatku (to už opravdu byla Halseyho chyba) bylo hned zaděláno na pořádný malér.

Jinak když se zpětně podíváme na Halseyho jednání počínaní během ještě před bitvou u mysu Engaño tak těch chybných rozhodnutí najdeme celou řadu.
1)Poslal celý jeden operační svaz plus letadlovou loď Bunker Hill k Ulithy, čím své síly v rozhodující čas citelně oslabil. Samozřejmě uznávám, že v tomto případě se jedná a kritiku ve stylu po bitvě je každý admirál, jelikož bylo třeba jednotlivým částem 3. loďstva poskytnout odpočinek, a nemohl předvídal, že Japonci na vylodění u Leyte zareagují vysláním hlavních sil Spojeného loďstva, což ovšem nic nemění na skutečnosti, že to bylo chybné rozhodnutí.
2)Během bitvy na Sibuyanském moři úplně odstavil velitele 38. operačního svazu z rozhodovacího procesu, čímž jej znechutil natolik, že v noci z 24. na 25. října neměl chuť zabývat se podněty podřízených.
3)Během bitvy na Sibuyanském moři se soustředil na Kuritův Střední svaz, takže se Severní svaz mohl k 3. loďstvu nepozorovaně přiblížit na 200 mil a zaútočit, aniž by jeho přítomnost Halsey zaznamenal, což za situace kdy najisto předpokládal, že Japonci k Filipínám poslali i letadlové lodě, je těžko pochopitelné, protože mu nic nebránila zajistit během 24. října i vzdušný průzkum ze severního směru.
4)Chybně vyhodnotil, že Kurita utrpěl takové ztráty, že se stahuje zpět na základnu a už nepředstavuje žádnou hrozbu a vydal se pronásledovat Ózawu.
5)Neponechal část 3. loďstva střežit úžinu San Bernardino pro případ, že by Kurita změnil kurs na východ.
6)I Když se dozvěděl, že Kurita změnil kurs a vplul do průlivu San Bernardino, úplně tuto informaci vytěsnil a neposlal k úžině žádné průzkumné letouny, které by monitorovaly pohyb Středního svaz a včas varovaly 7. loďstvo před nebezpečím.

Popravdě řečeno, ten poslední bod mi přijde zdaleka nejzávažnější, protože se dá jenom těžko pochopit. Vlastně mě napadají jenom dvě vysvětlení. Buďto se Halsey v té osudové chvíli moc nestaral co se stane s konkurenčním "MacArthurovým" námořnictvem střežícím Leytský záliv, a nebo byl přesvědčen, že Japonci budou jednat takovým způsobem jaký si sám usmyslel a nebyl schopen se od toho způsobu uvažování oprostit ani když se dozvěděl, že Kurita vplul do úžiny San Bernardino.

To ano, Halsey opravdu během celé série bitev u Leyte udělal řadu chybných rozhodnutí, přičemž ten poslední bod je opravdu jen stěží pochopitelný. Já bych řekl že šlo o kombinaci obou možností které nastiňuješ + vidina zničení zbývajících japonských letadlových lodí v čele se slavnou Zuikaku jakožto poslední přeživší japonskou letadlovku od Pearl Harboru mu zkrátka zatemnila mysl.

[Dzin]

Teď budu trochu teoretizovat, ale předpokládám, že admirálové ani generálové většinou nesestavovali přímo text depeší, ale pouze nadhodili jejich obsah a přesný text potom vytvářeli členové jejich štábu, což by Halseyho částečně zbavovalo viny za formulaci té nešťastné depeše.

Ano i ne. Velitel sdělí své představy a následně je jeho štáb formuluje. Výsledek ale vždy musí velitel potvrdit. Tedy nelze, aby někdo formuloval depeši a odeslal ji bez toho, aby nebyla schválena a neodpovídala tomu, co chce velitel.

Já bych v tom viděl prostou kolegialitu nejenom k jejich nadřízenému, ale hlavně k příslušníkovi Americkému námořnictva jako instituci, ke které patřili i všichni důstojníci, kteří měli pocit, že Halsey odplutím od úžiny San Bernardino udělal chybu. A v této souvislosti je zajímavé, že Halsey po bitvě na Filipínském moři se zachoval úplně opačně a kritizoval Spruanceho, i když k tomu objektivně vzato neměl důvod, protože Spruance pouze plnil zadané instrukce.

To je fakt. Ostatně mi vždy přišlo, že kritika Spruanceho za Filipínské moře byla daleko agresivnější, než kritika Halseyho za Leyte. Tam se (logicky) více vyzdvyhovalo hrdinství a um, které projevili Američané při boji u ostrova Samar. Spruance nejspíše dojel na to, že jím vybojovaná bitva byla "nemastná neslaná", tedy velmi technicky vedený boj, možná až "profesorsky", nad kterým měl velící americký admirál značnou kontrolu a který postrádal drama, řekněme emoce. Leyte byla naopak bitva plná zvratů a měla nadneseně řečeno příběh.




Co se týká Halseyho chyb
1) tohle bych zase jako nějakou zásadní chybu neviděl, byť se oslabil o značný počet lodí, stále měli Američané obrovskou převahu, která na Japonce v pohodě stačila.
2) zato tato chyba byla daleko závažnější a dle mého přímo kruciální. Zahltila totiž Halseyho a jeho štáb a on musel činit více rozhodnutí pod daleko větším tlakem, stejně tak, jako jeho štáb musel zpracovávat více informací a provádět daleko větší činnost. V takové situace je potom nasnadě, že se začnou množit chyby. Je otázkou, jestli, kdyby měl Halsey více času se věnovat strategickému rozhodování (taktické by činil Mitscher) by lépe nevyhodnotil celkový stav věcí.
A následné chyby 3) - 6) potom dle mého primárně plynuly z tohoto přetížení Halseyho a jeho štábu. Poskytuje také jednoznačný vzorec pro pochopení značného počtu chyb, které Halsey a jeho štáb učinili.

[Raiden]

Jj, to přetížení Halseyho štábu bylo jistě značné, obzvlášť když si Halsey takto uzurpoval pravomoci svých podřízených velitelů.

Bitva o Leyte byla oproti bitvě ve Filipínském moři opravdu mnohem dramatičtější a bohatá na nečekané zvraty. Jinak Halsey své pochybení v podstatě nikdy neuznal a prohlašoval, že pokud u Leyte nějakou chybu udělal, tak to bylo pouze to, že se nakonec otočil se svými bitevními loděmi od Ozawova svazu zpět k Leyte. Tady bych řekl, že se zdráhal nechat vytvořit onen TF34 a nechat jej hlídat průliv san Bernardino také proto, že chtěl své bitevní lodě použít v útoku na Ozawu či je použít k doražení lodí ochromených leteckými útoky.

[jarl]

Teď budu trochu teoretizovat, ale předpokládám, že admirálové ani generálové většinou nesestavovali přímo text depeší, ale pouze nadhodili jejich obsah a přesný text potom vytvářeli členové jejich štábu, což by Halseyho částečně zbavovalo viny za formulaci té nešťastné depeše.

Ano i ne. Velitel sdělí své představy a následně je jeho štáb formuluje. Výsledek ale vždy musí velitel potvrdit. Tedy nelze, aby někdo formuloval depeši a odeslal ji bez toho, aby nebyla schválena a neodpovídala tomu, co chce velitel.

Obávám se, že takto to funguje jenom v ideálním světě. Třeba ta slavná Nimitzova depeše odeslaná Halseymu 25. října byla prokazatelně upravena bez jeho vědomí.

[Wolfhound]

Ono sloužit jako důstojník pod Halseyem nebyl žádný med. Viz třeba:

Oba admirálové měli zcela odlišný styl. Halsey byl agresivní a riskoval. Spruance byl vypočítavý, profesionální a opatrný. Většina vyšších důstojníků raději sloužila pod Spruancem; většina obyčejných námořníků byla hrdá na to, že sloužila pod Halseyem.

Zdroj:
Tuohy, William (2007). America's Fighting Admirals:Winning the War at Sea in World War II, s. 323.

Halsey byl vynikající, strhující leader a měl výsledky, ale v tomto případě kombinace jeho dominantní, cholerické povahy a chřipky spolu s idée fixe zničit japonské letadlové lodě stůj co stůj (zvlášť po předchozí dehonestaci Spruanceho, na které se sám podílel) byla pro většinu jeho podřízených velitelů natolik silný koktejl, že se mu poté, co se rozhodl, už nepostavili.

[Dzin]

Obávám se, že takto to funguje jenom v ideálním světě. Třeba ta slavná Nimitzova depeše odeslaná Halseymu 25. října byla prokazatelně upravena bez jeho vědomí.

Teď ale spojuješ dohromady dvě věci, obsah depeše a její šifrování. Zmíněná Nimitzova depeše nebyla nijak pozměněna a byla odeslána přesně tak, jak měla.

Nimitz jí koncipován takto

Where is, repeat, where is Task Force Thirty Four?

A odesláno bylo toto

TURKEY TROTS TO WATER GG FROM CINCPAC ACTION COM THIRD FLEET INFO COMINCH CTF SEVENTY-SEVEN X WHERE IS RPT WHERE IS TASK FORCE THIRTY FOUR RR THE WORLD WONDERS

Tučně je vyznačen obsah depeše a jak vidíš naprosto se shoduje s tím, co chtěl Nimitz. Celý problém byl, že dešifrující spojař přehlédl ono RR, které označuje konec posílaného textu (X značí jeho začátek). To potom dle mého souvisí se zmiňovanou přepracovaností Halseyho štábu.

Ano, chyby se dějí. Ale k odesílajícímu spojaři se dostane text, který musí být potvrzen od toho, kdo jej odesílá. Chyba může vzniknout při zpracování a posílání, ale není to tak, jak naznačuješ. Ostatně i Nimitzova depeše byla poslána správně, chybu udělal spojař při dešifrování.

Na začátku svojí kariéry u AČR jsem pár let sloužil u spojařů a tak zrovna zde poměrně dobře vím jaká je realita. To, že by se posílalo něco jiného než přesné znění toho, co chce odesílatel je prakticky vyloučeno. V našem případě musí velitel vždy potvrdit koncipovaný text, bez toho nesmí být odeslán. Je to běžný postup a opravdu to tak funguje i v reálu. Problémy spojení jsou potom spíše v jiných oblastech než v této. Odesílajíci spojař může udělat chybu, ale než aby měnil text tak se spíše přepíše, špatně ji zakóduje nebo zašifruje.

Halsey tak nese plnou odpovědnost co a komu bylo odesláno. Je to ukázka základního problému předávání zpráv v rámci řetězu zprávu/rozkaz vymyslet - koncipovat - předat - pochopit. Může se tak stát, a i se v dějinách stávalo, že je zpráva koncipována jinak, než to co bylo na mysli. Ostatně u Leyte se to opravdu stalo, zmíněný rozkaz ohledně TF 34, ale i to byla opět chyba Halseye, který si ji následně uvědomil a snažil se jí napravit se známým výsledkem.

[jarl]

Pokud vím, Nimitz položil pouze obyčejný dotaz Kde je 34. operační svaz? A spojař z toho sám vytvořil ono vyčítavě znějící Kde je, opakuji kde je 34. operační svaz? A to je podstatný rozdíl.

[Dzin]

Cituji přesně jak zněl dotaz od Nimitze (resp. CINCPAC) a co přesně poslal spojař, jak jsem to dohledal. Nikde jsem nenarazil, že by spojař jinak fomuloval to, co dostal na přenos. Jediné, co bylo jinak, bylo, že spojař na New Jersey nevypustil přídavek proti dešifrování a Halsey tak navíc dostal onu část "celý svět se divý".

P.S. Dohledával jsem, jak byla celá procedura. Nimitz sdělil dotaz a jeho zástupce admirál Forester Sherman v jeho štábu koncipoval depeši jako "WHERE IS [REPEAT] WHERE IS TASK FORCE THIRTY-FOUR?" a takto byla odnesena spojaři, který ji odeslal. Nikde jsem sice nedohledal, zda už Nimitz opakoval dotaz, ale je jednoznačné, že za hlavní problém potom nebyl opakovaný dotaz, ale právě přiložená slova "THE WORLD WONDERS", kterou z spojaři na New Jersey neodstranili, přestože byla jasně oddělena dvojící písmen, v tomto případě RR.

Co jsem dohledával, nebyli si jistí, jestli je to součástí zprávy nebo ne a tak to tam nechali včetně oněch RR s tím, že někdo na můstu Halseyovi vystvětlí význam této dvojice písmen a on se rozhodne, protože zná Nimitze velmi dobře a ví, jestli by něco takového do zprávy dal nebo ne. Jenže Halsey, a jeho štáb, nebyl zvyklí přijímat zprávy s výplněma, protože už dříve nařídil, aby mu je odstraňovali a předkládali jen samotné zprávy. Tudíž automaticky předpokládal, že se jedná o celou zprávu.

Trochu zde problém byl, že se jim to jevilo, jako by to mohlo být součástí zprávy. Podobné výplněně totiž neměly, dle pravidel USN, obsahovat fráze, které by se mohli vyskytovat v běžné komunikaci. Což zmíněný "THE WORLD WONDERS" nesplňoval zcela. Spojař u Nimitze neměl projít školením na to, jak správně koncipovat výplně a tak vše udělal na základě vlastní intuice. Následně za to byl Nimitzem pokárán (což zase dokazuje, že ono opakování dotazu Nimitz považoval za v pořádku). Za mě ovšem hlavní chybu v tomto učinili spojaři na New Jersey, protože ikdyž byli na pochybách, přítomnost RR byla naprosto určující. Ale v rámci jejich vytížení a stresu, v jakém pracovali, je taková chyba pochopitelná, byť neomluvitelná. Zase mě to přivádí k tomu, že se zde nejspíše projevilo Halseyovo rozhodnutí vyřadit Mitschera a jeho štáb z velícího řetězu a tím přetížit ten svůj a sebe.

[jarl]

Dzine, já nemluvím o tom nešťastném špatně rozšifrovaném dodatku přidaném kvůli zmatení nepřátelských kryptologů. Bavili jsme se přece o tom, jestli bylo možné admirálské depeše ještě před odesláním bez jeho vědomí upravovat. Ty tvrdíš, že ne, ale v tomto případě se tak s největší pravděpodobností stalo. Protože jsem se při psaní ještě nedostal tak daleko, nemám nastudované zahraniční zdroje, ale česky psané zdroje se shodují, že Nimitzova depeše měla úůvodně znít „Kde je 34. operační svaz?", ale nakonec byla bez jeho vědomí upravena na „Kde je, opakuji kde je 34. operační svaz?" Van Der Vat přímo píše, že signalista, který Nimitzův text zapisoval, vycítil z jeho hlasu naléhavost, takže text depeše úmyslně zostřil. Podobně to popisuje i Evan Thomas. I Miloš Hubáček tvrdí, že to zdvojení do textu přidal spojovací poddůstojník a Bernard Ireland jako původce té zostřující formulace uvádí Nimitzovi štábní důstojníky. Z toho je zřejmé, že depeše mohly být měněny i bez admirálské autorizace a pokud mají pravdu autoři jako Van Der Vat, mohl je upravovat doslova kdejaký nýmand.

Takže abych to za sebe shrnul, současná česká armáda možná funguje jinak, ale jsem přesvědčem, že za druhé světové války admirálové běžně nesestavovali texty odeslaných depeší ani je před odesláním neautorizovali.

[Dzin]

Jarl
Nejprve, velící důstojník depeše vždy autorizuje. Neděje se to jen na nižších (taktických) úrovních při posílání taktických zpráv, kdy spojař posílá přesně to, co mu velitel říká a nebo to sděluje přímo on. Opravdu do nic není možno nic přidávat nebo odebírat kýmkoliv. to by se rovnalo sabotáži nebo minimálně porušení subordinace.

Co se týká tohoto případu, zprávu koncipoval ve štábu Nimitze přímo Sherman, který zde byl odpovědný za spojení. Tudíž nejblíže tomuto má z těch co píšeš Ireland (o Hubáčkovi dále).Jak je vidět ze samotné koncepce, onu opakovací frázi zde zakomponoval Sherman. Jedná se o postup, kdy je potřeba zdůraznit hlavní část depeše. Používá se to zcela běžně, například i u Leyte toto použil Halsey, když vydával rozkaz k útoku, tak ten byl odeslán také Zaútočit, opakuji, zaútočit! Hodně štěstí! (Strike! Repeat
Strike! Good luck!). A bylo to zcela v souladu se záměrem Nimitze, který chtěl Halseyovi naznačit, že by se měl o situaci víc zajímat.

U Hubáčka si to pamatuješ špatně, on nepíše, že ono opakování přidal spojař, on jasně píše, že ten přidal onu výplň k textu zprávy Nimitze

Pro pochopení toho, co se v následujících minutách stalo... je třeba objasnit jedno opatření... vysílací strana základní text doplňovala různými, mnohdy zcela nesmyslnými dodatky, které přijímající strana okamžitě rozpoznala a když byla depeše předávána adresátovi, tyto účelové dodatky se automaticky vynechávaly. Tímto způsobem byl upraven i Nimitzův dotaz a spojovací poddůstojník v Pearl Harboru jej nechal odeslat ve znění: "Krocan běží k vodě. Kde je, opakuji, kde je 34. operační svaz? Celý svět se diví."

a tedy i on nijak nezpochybňuje správnost textu zprávy, tedy že by nebyla v souladu s tím, co chtěl Nimitz. Tomu odpovídá i zámysl Nimitze, kdy Hubáček opět přímo píše, že Nimitz nechtěl Halseyovi nic nařizovat, ale chtěl mu naznačit, aby poslal TF 34 na jih. A tedy je logické, že použije ono "opakuji", aby tím zdůraznil naléhavost.

Jiné autory, ze kterých vycházíš, jsem nečetl, ale přijde mi, že pokud si je špatně nepochopil, jako Hubáčka, tak si tam fabulují něco navíc.

Nebo takhle, co by tě přesvědčilo o tom, že se to nedělá a nestalo se to ani nyní? Mě by o opaku toho, co si myslím přesvědčilo, kdyby Nimitz nějak rozporoval text depeše. Ale to on nikdy neudělal a ani k tomu neexistují žádné informace, že by dle něho došlo k nějaké dezinterpretaci nebo posunutí smyslu. Stejně tak i Halsey vždy uvádí, že ho k výbuchu přiměla ona vycpávka, ne samotná zpráva.

To je dost určující, ne?

[jarl]

Vidím, že každý hovoříme o něčem jiném a další diskuse postrádá smysl. Ještě přidám jeden citát z Hubáčka, aby bylo vidět že i z jeho textu vyplývá, že původní Nimitzův text byl před odesláním pozměněn. Stačí porovnat ty dva citáty oddělené od sebe v původním textu jenom několika řádky.

Admirál Nimitz nikdy za bitvy nezasahoval do rozhodování svých podřízených velitelů, tentokrát však považoval situaci za příliš vážnou, a tak krátce před desátou hodinou odeslal Halseymu dotaz: "Kde je 34. operační svaz?" Tímto dotazem Nimitz - aniž cokoliv nařizoval, neboť i teď zachoval zásadu, že konečné rozhodnutí je třeba ponechat veliteli řídícímu bitvu - Halseymu jen naznačoval, že má za to, že je žádoucí vyslat 34. operační svaz na jih, na pomoc Taffy 3.

Pro pochopení toho, co se v následujících minutách stalo... je třeba objasnit jedno opatření... vysílací strana základní text doplňovala různými, mnohdy zcela nesmyslnými dodatky, které přijímající strana okamžitě rozpoznala a když byla depeše předávána adresátovi, tyto účelové dodatky se automaticky vynechávaly. Tímto způsobem byl upraven i Nimitzův dotaz a spojovací poddůstojník v Pearl Harboru jej nechal odeslat ve znění: "Krocan běží k vodě. Kde je, opakuji, kde je 34. operační svaz? Celý svět se diví."