Alexandra David-Néel
Sedět doma a plést svetry u krbu není pro každého. No a rozhodně ne pro Alexandru David-Néelovou, kterou roku 1924 neklidné nohy zavedly až do Tibetu. Dokonce se jí podařilo lstí navštívit samotnou Lhasu, kam už deset let nevkročila noha cizince. A už vůbec ne noha ženy. Manželovi oznámila že odjíždí do Asie a vrátí se za 18 měsíců. Vrátila se za 14 let.
Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová se narodila 24. října 1868 v Paříži jako jediná dcera učitele Louise Davida a Belgičanky Alexandrine Borgmansové. Dětství strávila v internátních školách. Četba knih Julese Verna a prohlížení zeměpisných atlasů v ní vzbudily touhu po dobrodružství a cestování. Na naléhání svého otce nastoupila na Královskou konzervatoř v Bruselu, kde studovala hru na klavír a zpěv. Už jako patnáctiletá se postila jako asketický světec. V sedmnácti sama přešla Alpy. O rok později došlapala na kole do Španělska. V roce 1889 se během pobytu v Londýně seznámila s učením Heleny Petrovny Blavatské (1831-1891) a Teosofické společnosti. Když dosáhla plnoletosti usadila se v Paříži, kde studovala filozofii a východní učení. Důkladněji se začala zajímat o buddhismus, navštěvovala hodiny sanskrtu a tibetštiny. Sympatizovala s anarchisty a feministickým hnutím. Zapojila se do společenství svobodných zednářů. V letech 1890 a 1891 cestovala do Indie, kde studovala sanskrt, jógu, zajímala se o tibetskou hudbu. Při návratu přes severní Afriku studovala korán.
Živila se jako operní zpěvačka, během svých pěveckých turné používala pseudonym Alexandra Myrial. Během jejího turné navštívila v červenci 1900 Tunis, kde se setkala se svým vzdáleným bratrancem Philippem Néelem de Saint-Sauveur (1861-1941), hlavním inženýrem tuniských železnic, za kterého se v roce 1904 provdala. Alexandra se vzdala pěvecké kariéry a věnovala se především orientalistice a buddhismu. Manžel financoval všechny její další cesty (disponovala ale i vlastním jměním) a stal se jejím manažerem a literárním agentem. I když spolu nežili, nikdy se nerozvedli a pravidelně si dopisovali.
V roce 1911 se podruhé vydala do Indie, navštívila Nepál a začátkem roku 1913 vykonala pouť do údajného Buddhova rodiště v Lumbini. Ve stopách Buddhy pokračovala do Váránasí a přes Darjeeling a Siliguri zpět do Sikkimu. V této době se dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem (1876-1933). V letech 1914–1916 žila v jedné ze sikkimských jeskyní nedaleko tibetských hranic a společně s mladým mnichem lámou Aphurem Jongdänem (1899-1955) se věnovala studiu a praktikovala metody tibetských jogínů. Jongdän se později (1929) stal jejím adoptivním synem. Po učednictví v jeskyni jí její mistr dal náboženské jméno Yeshe Töme (Lampa moudrosti), což jí později vyneslo uznání buddhistických autorit při cestách po Asii. V červenci 1916 se vydala do Tibetu. V Žikace se v srpnu setkala s tehdejším pančhenlámou. Po návratu do Sikkimu ji britské koloniální úřady vyhostily, protože ignorovala zákaz vstupu do Tibetu. Když se chtěla vrátit do Evropy, zrovna probíhala první světová válka, rozhodla se proto i s Aphurem Jongdänem vydat do Japonska. V Japonsku se setkala s Ekaiem Kawagučim (1866-1945), který v roce 1901 navštívil Lhasu v převlečení za čínského lékaře. To Alexandru inspirovalo a rozhodla zkusit rovněž Lhasu navštívit.
Přípravy na tuto nelehkou cestu jí zabraly tři roky. Během pobytu v jeskyních se naučila dokonale tibetsky a také řadu jogínských praktik, které pomáhají asketům přežít v krutých vysokohorských podmínkách. Putovala společně s Jongdänem v poutnickém převleku přes Čínu a poušť Gobi v Mongolsku. Roky 1918–1921 strávili v klášteře Kumbum v Tibetu, kde Alexandra s Jongdänovou pomocí přeložila slavný soubor textů Pradžňápáramita sútra (Dokonalost moudrosti). V únoru 1924 se jim podařilo dostat do Lhasy, kde v utajení strávili dva měsíce. Když hrozilo, že bude odhalena jejich identita, museli Tibet urychleně opustit. S pomocí britských obchodníků se jim podařilo dostat do Kalkaty a v květnu 1925 připluli do Le Havru. Celou cestu popisuje její nejznámější kniha "O žebrácké holi do svatého města", která vyšla v roce 1927.
S velkým úspěchem byla přivítána v Paříži a poté se usadila ve francouzském Digne-les-Bains, kde v malém domku nazvaném Samten-Dzong (Pevnost meditace) během deseti let napsala několik knih. Pozornost vzbudily nejen její cestopisy, ale i knihy zabývající se buddhismem a tibetskou mystikou, tajnými naukami, které do té doby nebyly v Evropě popsány. Mezi těmito různými publikacemi v doprovodu svého adoptivního syna Aphura Jongdäna podnikala dlouhá přednášková turné po Francii a Evropě.
V roce 1937 se oba opět vydali na cesty, tentokrát přes Sovětský svaz a transsibiřskou magistrálu do Číny. Na cestách strávila celé období druhé světové války, a až po osmi letech se vrátila zpět do Digne, kde dále psala knihy. Kvůli zhoršujícímu se revmatismu již nemohla cestovat, chodila o holi a zpomalilo se i její pracovní tempo. Od roku 1959 o ni obětavě pečovala její sekretářka Marie-Madeleine Peyronnetová, která se starala také o vydávání jejích spisů. Alexandra David-Néelová zemřela 8. září 1969 ve svém domě v Samten Dzongu v Digne-les-Bains ve věku téměř 101 let. Její popel byl v roce 1973 převezen do Váránasí Marií-Madeleine Peyronnetovou a rozptýlen do Gangy spolu s popelem jejího adoptivního syna. V domě, kde žila, bylo vybudováno její muzeum. David-Néelová napsala přes třicet knih o východních náboženstvích, filozofii i o svých cestách. Měla výrazný vliv na beatnické spisovatele jako Jack Kerouac a Allen Ginsberg či filozofa Alana Wattse.
Zdroj:
https://mujeresbacanas.com/alexandra-da ... 1868-1969/
https://www.horolidi.cz/alexandra-david-neel/
https://en.wikipedia.org/wiki/Alexandra_David-N%C3%A9el
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekai_Kawagu%C4%8Di
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/l ... gden-20969
https://cs.wikipedia.org/wiki/Thubt%C3%A4n_Gjamccho
