Dne 25. července 1937 byl vydán rozkaz NKVD č. 00439, který byl sice oficiálně vydán Nikolajem Ježovem, ovšem ve skutečnosti byl jeho původcem samotný Stalin. Podle tohoto nařízení měli být okamžitě zatčeni všichni Němci, kteří v té době pracovali ve zbrojním průmyslu či na železnici. Jednalo se o počátek rozsáhlé čistky německého obyvatelstva Sovětského svazu. S blížící se druhou světovou válkou byl Stalin čím dál více podezřívavější. Byl přesvědčen o tom, že nacistické Německo na něj brzy zaútočí, dost možná za podpory dalších kapitalistických států. Všechny Němce na území SSSR proto automaticky považoval za potenciální špiony a zrádce, a to včetně německých komunistů, kteří do "socialistického ráje" uprchli před Hitlerem. Právě ti pro něj byli nejvíce podezřelí, zvláště pokud je někdy vyslýchalo a věznilo gestapo. Stalin věřil, že pokud tito vězni nacismu byli propuštěni, tak s největší pravděpodobností proto, že s německou tajnou policií podepsali spolupráci a nyní na území SSSR vykonávají špionážní a sabotážní činnost. Je proto velkým paradoxem doby, že z ústředního výboru KPD zemřelo více členů v SSSR než ve Třetí říši. Během jednoho roku bylo nakonec pozatýkáno asi 55 000 Němců, z nichž nakonec 42 000 bylo odsouzeno k trestu smrti. Kromě věrných komunistů se jednalo o inženýry a architekty, kteří s nadšením do Sovětského svazu přijeli budovat socialismus. Celé rodiny končily na popravišti nebo gulazích, kde mnohé z nich čekala smrt vyčerpáním. Z výpovědí těch, kteří přežili dnes víme, že až příliš často tito Němci skončili v Lubjance, sídle NKVD, kde byli podrobeni tvrdému mučení až do té doby, dokud se nepřiznali ke špionážní činnosti. Sověti některé "usvědčené" německé komunisty následně vydali Himmlerovu gestapu, které se postaralo, aby skončili v koncentračních táborech. Tato výměna probíhající několik měsíců byla součástí sbližování mezi SSSR a Třetí říší, jež vyvrcholilo podpisem paktu Ribbentrop-Molotov v srpnu 1939. Likvidace německé minority v Sovětském svazu byla předzvěstí dalších národnostní čistek, které se v rámci velkého teroru v gesci NKVD odehrály. Němci byli po Polácích (asi 111 000 zabitých) druhou nejvíce postiženou národnostní skupinou. Dohromady v rámci těchto operací bylo zatčeno 350 000 lidí a 247 000 z nich bylo zabito. To představuje přibližně 34 % z celkového počtu obětí popravených během Stalinova Velkého teroru.
Zdroj:
Libor Toman - SOUDOBÉ DĚJINY
