Vladimír Řezníček
Vladimír Řezníček, parašutista a člen paravýsadku Wolfram, který byl v září 1944 vysazen v Československu jako jediný pararoj ze Západu s úkolem organizovat partyzánskou válku proti německým okupantům.
Češi jsou jako tráva, která v silném větru lehne, a když se poryv přežene, tak se opět postaví. Přizpůsobivost, snaha vyhnout se odpovědnosti, vyhnout se jakémukoliv odvážnému, a tedy někdy i riskantnímu řešení - tyto vlastnosti do značné míry určují vývoj české nátury. Tato ne příliš lichotivá slova jsou v mnohém pravdivá a o to více je třeba si vážit těch z nás, kteří je - ne řečí, ale činy - vyvracejí. Jedním z nich byl nepochybně Vladimír Řezníček. Narodil se 18. června 1919 v Kunčicích pod Ondřejníkem. Otec František byl dlaždič, matka Žofie, za svobodna Seydlová byla v domácnosti. Měl dva bratry. Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v rodné obci a poté se začal ve Zlíně učit u firmy Baťa. Ze zdravotních důvodů učení přerušil a pracoval u svého otce. Dne 14. března 1939 se podrobil odvodu, ale základní vojenskou službu již vykonat nestihl. Ve svých dvaceti letech, překročil spolu se svým strýcem 14. srpna 1939 hranice do sousedního Polska (strýc byl ale zatčen a vrácen zpět). Pevně rozhodnut bojovat proti německým okupantům, za osvobození naší vlasti. V Malých Bronovicích byl zařazen do československého legionu v Polsku. V jeho řadách se dostal přes Rumunsko a Sýrii až do Francie. Zde byl v Agde 30. října 1939 přeřazen k 1. pěšímu pluku a bojů na frontě se zúčastnil po absolvování poddůstojnické školy. Právě tehdy se poprvé dostal do přímého bojového střetu s německou armádou a prvního června 1940 byl povýšen na svobodníka. Po pádu francouzské fronty byl evakuován do Anglie. Zde vstoupil ke 2. pěšímu praporu nově vytvořené 1. československé samostatné brigády. Vladimír Řezníček byl nejprve zařazen k minometné četě a pak k tankistům, postupně povýšen na četaře. Poté, co byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 9. ledna do začátku března 1943 sabotážní kurz a parakurz. Poté byl povýšen na rotného a vrátil se ke svému útvaru. Absolvoval tankový a ženijní výcvik a byl vyškolen jako řidič tanku. Zde si jej do tvořícího se výsadku WOLFRAM vybral velitel kapitán Josef Otisk (1911-1986). Spolu s dalšími příslušníky skupiny absolvoval od 15. května do poloviny června 1944 základní výcvik, parakurz a konspirační kurz. Dne 1. července byl přepraven do Itálie.
Operačním letem v noci z 13. na 14. září 1944 byl WOLFRAM dopraven do prostoru působení. Místo na Lysou horu byla šestičlenná skupina vysazena v prostoru Nytrová - Kotly. Přistání nebylo zcela úspěšné. Josef Bierský, Karel Svoboda a Josef Otisk, kteří seskakovali v prvním průletu se na ploše neshromáždili. Bierskému a Vladimíru Řezníčkovi (skákal v druhém průletu) se utrhly nožní zásobníky. Bierský sám byl větrem snesen mimo doskokovou plochu a krátce po přistání se dostal do přestřelky s hlídkou pohraniční policie u Bílého Kříže. Zastřelil dva četníky a rychle se orientoval v terénu, který důvěrně znal. Tuto výhodu měli i radiotelegrafista Robert Matula s Řezníčkem. Bez větších problému vyvázl jen zpravodajský důstojník Josef Černota. Oproti tomu nejhůře z celé skupiny dopadl rotný Karel Svoboda (parašutista, který až do svého zranění tvořil spolu s Josefem Gabčíkem původní Anthropoid). V neznámém terénu ztratil orientaci, byl zatčen a předán gestapu. Nakonec byl uvězněn v koncentračním táboře Flossenburgu, kde se dožil konce války. Zbytek skupiny se sešel až 24. září a mohl začít plnit svůj úkol - zahájit v Beskydech partyzánský boj. Ve velmi složitých a náročných podmínkách pak ve spolupráci s místními obyvateli navázali parašutisté spojení se skupinou sovětských partyzánů a se skupinami odbojových organizací, které působily na brněnsku a na Českomoravské vysočině. Dne 19. října byl jedním z partyzánů, Stanislavem Kotačkou, kvůli finančním prostředkům zavražděn a okraden Josef Bierský. Velitel skupiny kapitán Otisk následně nařídil odpoutání od partyzánů, neboť se partyzánský oddíl stal cílem dalších konfidentů a zanedlouho byl rozprášen. Výsadkáři přibrali mezi sebe šestici partyzánů (včetně Bierského vraha). Podařilo se jim vyklouznout z německého obklíčení a dostali se do Líšně u Brna, kde u Otiskových příbuzných přečkali zimu. Byli ale již zaměřeni a nepřítel jim byl na stopě. Dramatické události konce války vyvrcholily přesunem skupiny do Kunčic pod Ondřejníkem k rodičům Vladimíra Řezníčka. Tam, v holubníku nad chlévem přečkali stanné právo a akci Tetřev, při které 13 000 německých vojáků celý týden pročesávalo beskydské hory. Z holubníku viděli přímo na nedalekou okresní silnici, na níž Němci každých sto metrů umístili kulomet. Němečtí vojáci se chodili ohřívat do okolních domků, samozřejmě i k Řezníčkům. Jen těžko si dokážeme představit nebezpečí, které tehdy těmto statečným lidem hrozilo. V březnu 1945 v lesích na jihovýchodní Moravě zorganizovali z českých vlastenců, uprchlých sovětských zajatců a zbytku dvou ruských paraskupin partyzánský oddíl. Zbraně získali přepadem německého stanoviště 13. dubna 1945 a začali provádět ozbrojené útoky a drobné sabotáže na ustupujících německých jednotkách mezi Brnem a Vyškovem. Začátkem května 1945 se skupina spojila s postupující Rudou armádou a ukončila svou činnost.
Během příchodu Rudé armády byl Vladimír Řezníček krátce zadržen NKVD. Po přihlášení se na Ministerstvo obrany byl přidělen k II. oddělení hlavního štábu. Do srpna 1945 byl postupně povyšován až na poručíka pěchoty. Do poloviny roku 1946 vyučoval na Vojenské akademii v Hranicích taktiku, poté, již v hodnosti nadporučíka z armády odešel a nastoupil jako vychovatel mládeže. V roce 1947 se oženil, z manželství se narodily čtyři děti. Od roku 1949 pracoval poblíž svého rodiště v kamenolomu a od roku 1962 až do důchodu v Tatře Kopřivnice. Zemřel 10. ledna 2001 v Kunčicích pod Ondřejníkem, bylo mu 81 let.
Zdroj:
http://archiv.kuncicepo.cz/www.kuncicep ... 7-1999.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3 ... AD%C4%8Dek
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Otisk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Wolfram
https://www.szm.cz/udalost/75/po-stopac ... lfram.html
