Petro Fedorovyč Bolbochan
Jedním z největších důstojníků v ukrajinské historii byl Petro Bolbochan. Profesionální carský důstojník, který se považoval za ukrajinského vlastence, osvoboditel východní Ukrajinu a Krym od bolševiků. Respektovala jej celá armáda, lidé ho milovali a nepřátelé se jej báli. Politici se jej ale obávali (zvláště že s využitím své autority a podpory obyvatelstva se chopí moci), ve vykonstruovaném procesu odsoudili a roku 1919 popravili. Ukrajinská armáda pak ztratila veškerou bojeschopnost, stejně jako vlastenecké vrstvy obyvatelstva. O rok později začaly jakékoli známky ukrajinské státnosti mizet. Po 13 letech Ukrajinci jedli vlastní děti, po 19 letech se Ukrajinci museli účastnit válek, se kterými neměli nic společného a umírali po milionech.
Petro Fedorovyč Bolbochan se narodil 5. října 1883 ve vesnici Gezheu v Chotynském okresu v besarabském guvernorátu ruského impéria (nyní vesnice Jarivka v Černovické oblasti) v rodině moldavského pravoslavného kněze a jeho děkanky. V roce 1905 absolvoval Kišiněvský teologický seminář. Táhlo jej to ale k armádě a tak již o čtyři roky později absolvoval Čuhujivskou pěchotní kadetní školu. Zajímavostí je, že již během svých studií tam zorganizoval ukrajinský klub k šíření rodného jazyka. Tato skupina však neměla dlouhého trvání, šéf školy plukovník Fok totiž její činnost zakázal a Bolbochan vyvázl jen se slovním napomenutím. První světová válka jej zastihla v hodnosti nadporučíka a postupně stoupal. V říjnu 1916 byl jmenován kapitánem 38. tobolského pluku a vyznamenán řádem za statečnost. Po revoluci začal Petro Bolbochan aktivně organizovat ukrajinské vojenské jednotky a z jednotek ruské armády pomohl vytvořit 1. ukrajinský pluk pojmenovaný po Bohdanu Chmelnickém. Z dobrovolníků 5. sboru Jihozápadního frontu ruské armády zformoval 1. ukrajinský republikánský pluk. Dne 22. listopadu 1917 byl jmenován velitelem pluku. Začátkem prosince byl z rozkazu výboru vojáků sboru rozpuštěn 1. ukrajinský pluk, který byl pod kontrolou bolševiků. Přes Bolbochanův odpor byl tehdy pluk odzbrojen, kasárna vyhozena do povětří a zničena střelbou z děl. Značný počet Ukrajinců tehdy zahynul. V lednu 1918, v předvečer bolševické okupace Kyjeva, se Petro Bolbochan a někteří další důstojníci dostali do města, byť s velkými obtížemi. Přestože nedostal oficiální povolení, vytvořil vojenskou jednotku - republikánský pluk. V jejím čele se podílel na potlačení bolševického povstání v hlavním městě. Když byla později jeho jednotka nucena ustoupit z Kyjeva, kryla ústup do Žitomyru. Po uzavření Brest-litevského míru se zúčastnil ofenzivy na Kyjev společně se Sičovými střelci a jednotkami Ukrajinské lidové republiky (ULR) pod velením atamana Symona Petljury (1879-1926). Bolbochanova jednotka vstoupila 2. března 1918 do města ještě před německou armádou a ovládla město bez bolševického odporu. Záporožci o dva dny později ovládli Hrebinku, Lubny, Romodan a Poltavu. Dne 12. března byl Záporožský oddíl reorganizován na Záporožskou divizi pod velením generála Alexandra Natijeva (1873-1919). Petro Bolbochan je jmenován velitelem 2. Záporožského pěšího pluku. Stal se největším plukem Záporožské divize. Na vlajce pluku kolem trojzubce byl nápis: "S pevnou vírou v konečné vítězství, vpřed, pro Ukrajinu!". Dne 10. dubna 1918 obdrželo Záporožské velitelství tajný rozkaz od vlády Ukrajinské lidové republiky, se záměrem dobýt Krym ještě před německými jednotkami. Petro Bolbochan byl jmenován velitelem krymské skupiny armády ULR se statutem divize. 22. dubna bylo dobyto Džankoj, první uzlovou stanici na Krymu, a jednotky pokračovaly dál. Na konci dubna 1918 ale byly Bolbochanovy jednoty nuceny zastavit a stáhnout se z Krymu. Stalo se tak z rozkazu ministra války ULR, po ultimátu německého okupačního velení. V červnu 1918 za hejtmana Pavla Skoropadského začala bolševická ofenzíva proti Ukrajině. Divize Petra Bolbochana byla vyslána střežit ukrajinsko-ruské hranice severně od Slovjansku. Tři měsíce zde vedli Záporožci vyčerpávající boje s bolševiky. V listopadu 1918 se nově jmenovaný plukovník Petro Bolbochan přidal na stranu povstání proti hejtmanu Skoropadském a kategoricky se postavil proti společným akcím s bolševiky. Bolbochan věřil, že stojí bojovat pouze za "nezávislou demokratickou Ukrajinskou republiku, a ne za sjednocené Rusko, ať už je jakékoli, monarchistické nebo bolševické".
Dne 14. prosince 1918 se povstalci zmocnili Kyjeva a Pavlo Skoropadskyj (1873-1945) se vzal moci (a byl nucen emigrovat do Německa) ve prospěch Direktoriátu. V prosinci 1918 byl Bolbochan jmenován velitelem levobřežní skupiny armády ULR na územích provincií Charkov, Poltava a Černihiv, která vzdorovala ofenzívě Rudé armády z východu. Jak zdůrazňovali současníci, "plukovník Bolbochan byl nejprominentnějším atamanem ukrajinské armády té doby..." Byl to úspěšný velitel, respektovaný jak řadovými vojáky, tak i důstojníky, který vzbuzoval závist mezi netalentovanými kariéristy a nenávist mezi nepřáteli. Vzhledem k jeho pevnému postavení a vojenským úspěchům v boji proti Rudé armádě, slíbili bolševici za jeho hlavu 50 000 rublů. Bolševikům se podařilo rozšířit pomluvy proti Záporožskému sboru, Sičovému střeleckému sboru a dalším nejschopnějším jednotkám. Tyto nejdisciplinovanější, národně uvědomělé a loajální jednotky Direktorátu tak byly vystaveny největší kritice a šířily se o nich různé fámy - v tisku (zejména v tom ovládaném bolševiky a jejich sympatizanty) se neustále objevovala kritická prohlášení. Vedoucí direktoriátu Volodymyr Vynnyčenko a vrchní ataman Symon Petljura pohlíželi tak na úspěšného velitele stále podezřívavěji. Po nuceném ústupu Bolbochanových jednotek z Charkova byl plukovník obviněn, že bez boje vydal město Rudé armádě. Nikdo nevěnoval pozornost objektivním okolnostem, ve kterých se ukrajinská armáda ocitla. Nebýt tohoto ústupu, ULR by ztratila své nejlepší vojenské jednotky. Sám Bolbochan však nezůstal zticha. Ostře kritizoval nekonzistentní, protichůdnou politiku vlády ULR a jejích ministrů. Upozornil je na zjevné chyby a chybné výpočty. Dne 22. ledna 1919 byl tedy Bolbochan odvolán z velení Záporožského sboru. Byl zatčen na příkaz velitele bohdanivského pluku na levobřežní frontě, kapitána Omeljana Volocha (který se později zapojil do řady protivládních akcí a nakonec ukradl státní pokladnu a přešel na stranu bolševiků).
Začalo vyšetřování, které neposkytlo důvod k Bolbochanovu obvinění. Vyšetřování se dostalo do slepé uličky, ale nezastavilo se. Představitelé levicových socialistických hnutí (v čele s Vynnyčenkem) požadovali pro Bolbochana přísný trest, viděl v něm totiž překážku ve sbližování se sovětským Ruskem, k jehož straně se přikláněli. Zároveň započala nová vlna hanění Petra Bolbochana v tisku. Zdá se, že všechny tyto akce byly řízeny z jediného centra. Bolbochan, který zůstal ve vazbě bez soudu nebo vyšetřování, byl pod dohledem místních úřadů převezen do Stanislavivu (nyní Ivano-Frankivsk), který byl dočasným hlavním městem Západoukrajinské lidové republiky (ZULR). Nepřekvapí, že Záporožci opakovaně apelovali na velení ULR s žádostí o vrácení jejich bývalého velitele. Mezitím, když počátkem června 1919 padl Kyjev, Žitomir a Vinnycja, ocitla se armáda ULR v pasti bolševických jednotek na malém území Podillia. Direktorium a vláda se nacházely ve městě Čornyj Ostriv, jedinými bojeschopnými jednotkami byl Záporožský sbor v Proskurivu a Sičští střelci ve Starokostjantynivu. Petr Bolbochan je povolán do Čorného Ostrova, kde se setkává s Petliurou. Dostane za úkol zformovat jednotky z ukrajinských válečných zajatců v Itálii. Bolbochan souhlasí, ale jmenování se z neznámých důvodů protahuje. Dne 6. června 1919, čekajíc na nový úkol, dorazil Petro Bolbochan do Proskurivu, kde mu inspektor Mykola Havryško nařídil, aby "okamžitě převzal velení jednotek Záporožské skupiny". Havryško tak učinil v souladu se zákonem ULR o inspektorech. Důvodem byla potřeba posílit armádu a zohlednit nálady její nejdisciplinovanější jednotky - Záporožského sboru. Inspektor o svém příkazu informoval vedení. 9. června se však objevil rozkaz, ve kterém byli Bolbochan a Havryško obviněni z neoprávněného uchopení moci. Začalo nové vyšetřování. Bolbochanovi se podařilo uniknout vyšetřování, ale snažil se prokázat svou nevinu. Následujícího dne byl Petro Bolbochan bez jakéhokoli odporu zatčen. Byl obviněn z pokusu jmenovat Jevhena Petruševiče do čela Direktoriátu. 12. června 1919 byl postaven před válečný soud. Byl obviněn z nesplnění rozkazu, nezákonného převzetí velení nad sborem a účasti na rozsáhlém spiknutí s cílem uskutečnit státní převrat v čase války. Rozsudkem byla smrt. Poprava zastřelením byla vykonána 28. června 1919 ve 22 hodin na nádraží poblíž vesnice Balin. Půl kilometru od stanice bylo jeho tělo pohřbeno. Petru Bolbochanovi bylo době vynesení rozsudku 35 let.
Zdroj:
https://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0 ... 0%B8%D1%87
https://en.wikipedia.org/wiki/Petro_Bolbochan
https://pl.wikipedia.org/wiki/Dyrektoriat_(Ukraina)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk ... _republika
https://en.wikipedia.org/wiki/3rd_Opera ... _(Ukraine)
