Příběh skutečného sapéra Vodičky
Nadporučík zabalil se opět do deky, ze které ho Švejk vytáhl, a spal dál, zatímco Švejk putoval dál do Királyhidy. Najít Sopronyi utczu čís. 16 nebylo by bývalo tak těžké, kdyby ho náhodou nebyl potkal starý sapér Vodička, který byl přidělen k "štajerákům", jejichž kasárna byla dole v lágru. Vodička bydlíval před léty v Praze na Bojišti, a proto při takovém setkání nezbylo nic jiného, než že oba zašli do hospody "U černého beránka" v Brucku, kde byla známá číšnice Růženka, Češka, které byli všichni čeští jednoročáci, kteří kdy byli v lágru, nějaký obnos dlužni... Poslední dobou sapér Vodička, starý partyka, dělal jí kavalíra a měl v seznamu všechny maršky, které odjížděly z tábora, a chodil v pravý čas Čechy jednoročáky upomínat, aby se neztratili bez zaplacení útraty ve válečné vřavě... "...Maďaři jsou, zkrátka řečeno, holota," zakončil starý sapér Vodička, načež Švejk poznamenal: "Někerej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar.“
Když se Švejk s Vodičkou loučil, poněvadž každého odváděli k jejich části, řekl Švejk: "Až bude po tý vojně, tak mě přijď navštívit. Najdeš mě každej večer od šesti hodin 'U kalicha' na Bojišti." "To se ví, že tam přijdu," odpověděl Vodička, "bude tam nějaká sranda?" "Každej den se tam něco strhne," sliboval Švejk, "a kdyby to bylo moc tichý, tak už to nějak zařídíme." Rozešli se, a když byli od sebe již hodně kroků, volal starý sapér Vodička za Švejkem: "Tak se ale jistě postarej vo nějakou zábavu, až tam přijdu." Načež Švejk volal nazpět: "Přijď ale určitě, až bude konec týhle válce."
Sapér Vodička je literární postava z románu Jaroslava Haška: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Jeho příhody se Švejkem jsou vylíčeny v druhém díle románu Na frontě. Vodičkovo jméno se vyskytuje ve druhém dílu, 3. kapitole celkem 39krát a 4. kapitole 40krát. Ve čtvrté kapitole pak najdeme ono dojemné loučení těch dobrých vojáků. V knize se jedná o staršího sapéra vznětlivé a výbušné povahy, který má silnou zášť zejména vůči Maďarům, se kterými se neváhá při každé příležitosti poprat. Kvůli němu se Švejk dostane do problémů, když Vodička způsobí, že se z diskrétního doručení milostného dopisu nadporučíka Lukáše vdané paničce stane pouliční bitka v Királyhidě, při které jsou oba zatčeni. Skutečný sapér Vodička přitom skutečně prožil část života mezi Maďary na Podkarpatské Rusi, svůj život ale dožil v Újezdě nedaleko Uničova na střední Moravě.
Josef Vodička se narodil 10. března roku 1878 v obci Čertoryje u Olomouce. Jeho rodiči byli místní domkař stejného jména a Juliana Žáčková, dcera chalupníka z Drahlova. Ve Vídni se vyučil bednářem a po vyučení vandroval po monarchii a opravoval pivovarské sudy. Vojenskou službu vykonal u 16. zeměbraneckého pěšího pluku v Krakově a po skončení prezenční služby byl přeřazen pod velitelství domobrany číslo 32 v Novém Sadu. Ještě před válkou se oženil s Annou Sokolovou (1879-1959) ze Sloupnice u Litomyšle. Seznámili se přes inzerát. V roce 1911 se jim narodil syn Břetislav (1911-1955), o rok později dcera Jitka. Zajímavostí je, že Josef Vodička v roce 1913 vystoupil z církve římskokatolické, to ostatně na nějaký čas i samotný Hašek. Po vypuknutí První světové války byl nasazen do bojů na ruské frontě, kde již 20. srpna 1914 u obce Opatów padl do ruského zajetí. Skončil, stejně jako Hašek, v zajateckém táboře Tockoje (Тоцкое) v Samarské gubernii. Je nejvýše pravděpodobné, že se až zde, Hašek a Vodička, seznámili. Oba byli dne 29. června 1916 zařazeni do legií, oba spolu sloužili v 1. střeleckém pluku Mistra Jana Husi. Zatímco Hašek později působil v redakci Čechoslovana v Kyjevě, Vodička byl převelen k 3. střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova. Zde se seznámil s tehdejším četařem a budoucím prezidentem Ludvíkem Svobodou (1895-1979). Podle svědectví Vodičkových potomků toto přátelství přetrvalo až do smrti a Vodička prý za Svobodou, tehdy již armádním generálem, do Prahy často jezdil. Vodička prožil celou náročnou anabázi československých legií na transsibiřské magistrále. Po lodním transportu přistál se svými druhy v Terstu a odtud se dostal vlakem na Moravu. Zproštěn legionářské služby byl 29. ledna 1921. Po demobilizaci se Vodičkovi přestěhovali na Podkarpatskou Rus, kde jako bývalý legionář získal pozemek. Maďarů si tam patrně užil více než dost.
Josef Vodička byl skutečně pozoruhodný zjev. Jeho vnoučata ho popisují jako bohéma, který skládal písničky, básničky a nezkazil žádnou legraci. Propagoval otužování a byl prý dokonce léčitelem, který dokázal zbavovat lidi neduhů i na dálku. Některé jeho kousky byly čistá legrace, mnohé si ale zasloužily obdiv. Ani jeho nejbližší často nedokázali rozlišit, co z jeho vyprávění byla pravda a co jen smyšlené příběhy a báchorky. A tak ani nevíme, zda je pravda, že prožil válku v base, neboť vypravoval, že za své vojenské dobrodružství vyfasoval 153 trestů. Jak se blížila druhá válka, jeho syn raději přiměl rodinu k návratu na Moravu. Nejprve se usadili v Čechách pod Kosířem. Po válce přišli do Újezdu, kde získali dům zkonfiskovaný po Němcích a usadili se natrvalo. Také v Újezdě se Josef Vodička stal legendou. Šprýmy a žerty, povídky a písně jej provázely po celý život. Rád škádlil děti, které chodívaly do sousední školy a ještě v 70 letech s nimi neváhal lézt na stromy nebo se klouzat bos na zamrzlém potoce. Na jeho zálibu v otužování vzpomínají jeho vnoučata. "V zimě nás nutil běhat bosky ve sněhu, nebo nás posadil do potoka a sousedky pak žalovaly," vzpomínají. Do poslední chvíle svého života jim nahrazoval otce, který zemřel velmi mladý. Jako vyhlášený pytlák se toulal po okolí a lovil i ryby, přestože rybářský lístek nikdy nevlastnil. Josef Vodička zůstal veselý do poslední chvíle svého života. I když už trávil v 83 letech velkou část dne na lůžku, stále se z okna ozýval jeho zpěv a vyprávění. Zemřel 27. dubna 1961 a pohřben je na hřbitově u kostela v Újezdě. Na jeho přání v legionářské uniformě. Jeho dům dodnes označuje zastavení na naučné stezce provázející turisty obcí.
Zdroj:
https://www.svejkmuseum.cz/new/slovnik/r_vodicka.htm
https://regiony.rozhlas.cz/saper-vodick ... ti-7414094
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/jar ... zpravy_hrs
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sap%C3%A9r_Vodi%C4%8Dka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Ha%C5%A1ek
