PALBA.CZ

Když jsem poprvé přečetl 3 mušketýry, tak jsem chtěl být jako oni. Později mě zajímalo, zda doopravdy existovali, nebo byli vymyšlení. No a teď jsem asi zjistil, jak to s nimi bylo. Tak se o to s Vámi podělím.

D´artagnan, plným jménem Charles de Batz de Castelmore byl opravdu chudý šlechtic, který se vydal do Paříže s doporučujícím dopisem ke kapitánporučíkovi královských mušketýrů hraběti Jeana du Peyer de Trousvile (v románu de Trévill). K mušketýrům se nedostal, musel projít vojenskou službou. Na přímluvu strýce z matčina strany se dostal do Francouzské gardy, která podléhala vévodovi de Gramot. Jako kadet oddílu kapitána Francoise de Guillon táhl do Flander, prodělal bitvu se Španěly u Arrasu. (Bojoval v ní i Cyrano z Bergeraku pod vedením kapitána Gaskoňských kadetů Carbona de Castel-Jaloux.) Kadet D´artagnan dál táhl do Pikardie a Roussilonu a zúčastnil se dobytí Perpignamu. Roku 1643 ze údajně zúčastní výpravy pana d´Harcort do Anglie, kde zuřila válka mezi králem Karlem I. a vůdcem parlamentu Cromwellem. D´artagnan prý bojoval na královské straně v bitvě u Newbury. Po návratu z Anglie prožil dobrodružství podobná těm z knihy. Kráska zvaná Mylady, o níž se neúspešně ucházel na něj poslala nájemné vrahy. Jejich útok s ním odrážel mušketýr Arnaud d´Athos, který při ní utrpěl zranění, ze kterého se částečně vyléčil, ale nedoléčen nastupuje do služby a v náhodném souboji 21.12.1643 v Saint Sulpice umírá. Královským mušketýrem byl jeden rok. Jeho bratranec Porthos, který ke královským mušketýrům byl přijat dva roky před Athosem, také přichází v souboji o život nedlouho po Athosovi. Henri d´Aramitz (Aramis) slouží u královských mušketýrů šest roků, dokud ji kardinál Mazarin nezruší. Aramitz se ožení, má syna a dvě dcery a dožívá se vysokého stáří.

D´artagnan o přijetí k mušketýrům požádal roku 1643 po smrti Ludvíka XIII. Kardinál Mazarin, který neměl rád kapitána de Trouisvile, který D´artagnanovu žádost doporučuje, ji zamítá.

Kde a kdy se D´artagnan seznamuje s 3 mušketýry není známo, ale v aféře s královninými diamantovými přívěsky nemohli sehrát žádnou roli. Nikdy nesloužili spolu a lord Buckingham již byl dlouho mrtev. Přívěsek mu ukradla hraběnka Lucy Carlisleová, odvržená Buckinghanova milenka, špionka kardinála Richelie.

Po patnácti letech jsou královští mušketýři obnoveni pod velením poručíka, později kapitána D´artagnana.

Dobré info, díky. Myslel jsem, že si ty postavy A. Dumas úplně vymyslel ale ony zjevně mají reálný podklad.

Královští mušketýři z románu.

Zakladatel Královských mušketýrů byl v r. 1622 Ludvík XIII. Založeni byli o síle jedné kumpanie (setniny) z přímého králova rozkazu. Lišili se od ostatních vojáků vybavených mušketou.
Královští mušketýři, jejich velitel v hodnosti kapitána byl sám král a výkonným velitelem byl poručík, který velel kumpanii o síle stovky mužů, podporučíku, kadetovi, starší četař a dva poddůstojníci (brigadýři). Královští mušketýři byli součástí „Domu králova“, králových bezprostředních gard. Povinnost Králových mušketýrů bylo sloužit králi pěšky i na koni, doprovázet všude panovníka v terénu v jeho těsné blízkosti. Nestřežili královy pokoje v palácích, které střežila Královská garda. Garda proto měla střevíce, Královští mušketýři vysoké škorně do terénu.
Služba Královských mušketýrů byla náročná finančně, jediné, co mušketýr dostal, byl známý čtyřdílný blankytný plášť s vyšitým křížem, který byl bíle lemován. Zbytek si musel obstarat voják sám.
Později Ludvík XIII vytvoří druhou setninu mušketýrů pro kardinála de Richelieu. Kardinálovi mušketýři měli pláště červené. Rivalství mezi oběma setninami bylo obrovské.
Královské setnině velel pan de Troisville (de Tréville), kardinálské pan de Cavoy.
Královské mušketýry kardinál Mazarin, který chtěl koupit jejich velení pro svého synovce Michaela Paula de Mancini, ale pan de Troisville (de Tréville) je odmítl prodat, rozpouští je v roce 1646.
Pan de Troisville (de Tréville), roku 1657 rezignuje na svůj úřad a Královští mušketýři jsou roku 1657 kardinálem Mazarinem se souhlasem krále obnoveni v síle 150 mužů, kterým velel kapitán, to znamená král Ludvík XIV., kapitánporučíkem se stává Filip Julián de Mancini, poručíkem d´Artagnan, podporučík, kornet, dva poddůstojníci a dva starší četaři. Roku 1663 začíná pěší službu u krále druhá setnina mušketýrů, která navazovala na bývalé kardinálovy mušketýry, kteří po Mazarinově smrti neměli koho chránit. V roce 1664 je druhá kompanie reorganizována, asi z důvodů ztrát v Lotrinsku. Od tohoto roku čítají Královští mušketýři 250-300 mužů a 44 důstojníků, poddůstojníků a hodnostářů. První kumpanie se nazývala Velcí mušketýři (podle bojové slávy), nebo Šedí mušketýři (podle jednotné barvy koní). Druhá kumpanie se nazývala Červený dům králův, nebo Černí mušketýři (podle barvy koní). Rivalita mezi kumpaniemi zůstala. Mušketýři byli převážně lidé urození a služba u nich byla ctí a zavazovala. Například r. 1667 u Valenciennes se jako pěšáci vrhli do útoku před celou armádou. To už jim velel d´Artagnan jako kapitánporučík.
Válčili u Fontenoy. Philippsburgu, Casselu. V některých bitvách jim veleli d´Artagnanovi potomci. Až do zrušení měli stále stejnou uniformu, u které se měnil jen střih. Byli nejelitnější jednotkou až do svého zrušení. Při pádu Bastily chránili krále, což byl asi důvod jejich zrušení na počátku Francouzské revoluce.
Královy mušketýry se pokusil obnovit Ludvík XVIII., ale byla to jen parodie na tento slavný útvar.

Vlastislav Toman: Příběhy psané střelným prachem, vydalo Západočeské nakladatelství v r. 1988
str. 31, citace:
"... Objevuje se proslavený mušketýr. Nikoliv ten šaramantní elegán s kordem, kterého nám představil Dumas v románu Tři mušketýři, ale povětšině žoldnéř, pěšák s pořádně těžkou mušketou přes rameno, navíc ověšený koženým bandalírem, na kterém se pohupují nádobky s odváženou dávkou prachu, s taštičkou či váčkem na kulky i na záložní doutnák a čisticí nářadí. A k tomu v ruce vidlice-furketa-s bodcem na zaražení do země, o kterou se při střelbě mušketa opřela ..."

Řeknu vám, jedno z mých velkých přání je uvidět d` Artagnana zabodnout furketu, založit mušketu a zmizet v páchnoucím oblaku zplodin ze shořelého černého prachu ...

vodouch píše: Řeknu vám, jedno z mých velkých přání je uvidět d` Artagnana zabodnout furketu, založit mušketu a zmizet v páchnoucím oblaku zplodin ze shořelého černého prachu ...

Zkoušel jste někdy střílet ze zbraně velké ráže na černý prach, třeba "Vesuvit" ze Synthesie? Neporovnatelný zážitek. Mám vyzkoušený Glock i repliku Remingtonu 0,44, ale ten pocit, když Vám z hlavně vyletí dvoumetrový plamen, oblak kouře, výstřel Vám zvedne ruku o půl metru je neporovnatelný. Jako když řídíte starý sporťák a nové Euroauto nacpané elektronikou.

Doporučuji si pořídit něco v ráži přes 0,50 a vyzkoušet. Lze i bez zbrojního průkazu.

vodouch - malá poznáka -zplodiny z černého prachu nepáchnou, ale voní . Smrdí bezdýmák.

Vladimír - nezbývá než souhlasit, přičemž dodám, že mušketa, respektive fowler v ráží od .60 nahoru, je pořád ještě jinej zážitek než cokoli drážkovaného.
Ale v zásadě je to to tak - holt jsou ty zbraně z doby kdy chlapi byli železní a lodě dřevěné

vodouch píše:... a zmizet v páchnoucím oblaku zplodin ze shořelého černého prachu ...

Samozřejmě předpokládal jsem to jako názor "obecné" veřejnosti.
Znám lidi, kterým smrdí fermež.

nehádajte sa - smrdia oba
Ovšem, ako sa hovorilo u letectva - komu prestane petrák smrdieť a začne voňať, je už beznádejný prípad...

Bleu píše:vodouch - malá poznáka -zplodiny z černého prachu nepáchnou, ale voní . Smrdí bezdýmák.

Vladimír - nezbývá než souhlasit, přičemž dodám, že mušketa, respektive fowler v ráží od .60 nahoru, je pořád ještě jinej zážitek než cokoli drážkovaného.
Ale v zásadě je to to tak - holt jsou ty zbraně z doby kdy chlapi byli železní a lodě dřevěné

Myslíte si, že v cílovém objektu udělá víc práce hračka 7,62 s ocelovým jádrem nebo třeba perkuse ráže 0,58 kterou používali v Africe angličtí lordi jako záložní pistoli při lovu těžké zvěře? Co asi složí na deset metrů nosorožce, hrocha nebo lva?

Nosorožce na deset metru? 7,62x39 mezi voči. 0.58 pochybuju, ale bude to lépe stavět. Možná spíš toho lva

Myslím že se Vladimír plete, pistole jako druhá zbraň se běžně dodávala v 19 století s dvouhlavňovou puškou. Její určení ale nebyly lovy v Africe, ale lovy v indii, konkrétně ze sloního hřbetu. Odtud také byl její název "Howdah" což je prý v hindu ta košatina na slonovi co v ní sáhib sedí. Byla docela těžká, obvykle v ráži pušky k níž patřila (aby se používaly stejná kule) a sloužila k tomu, že když lovec netrefil a tygr se naštval a vyskočil nahoru lovec který nestihl nabít ho právě tou pistolí složil. Požadavek byl velký účinek, přesnost nebyla až tak důležitá, střílelo se na blízko. A popravdě rána z obou hlavní by asi i toho nosorožce srazila na záda, což by za 7,62x39 nezvládla. Energie daná hmotou střely a rychlostí je tam docela veliká. Možná by to nosorožce nezabilo (mozek moc nemá :-) a kostí má na lebce nadbytek), ale na zastavení by to stačilo určitě. On to na blízko nebyl velký rozdíl proti pušce.

Já teda nevím jak s nosorožcem..., ale svého času dělali kamarádi ze skupiny zabíjačku, pitomce nenapadlo nic jinýho než zkusit prase popravit doutnákovou mušketou (24mm) ..... mělo to prase rychle za sebou...