Fiat CR.42 Falco

[Reisen]

Fiat CR.42 Falco (Sokol)

V létě roku 1935 vyhlásilo italské ministerstvo letectví technické požadavky na nový stíhací stroj a ač se očekávalo, že nový stíhač bude moderní jednoplošník, firma Fiat vyprojektovala dvouplošný stroj. Ministerstvo potom stroj objednalo a zařadilo do své výzbroje. Konstruktér Rosatelli vycházel z dobrých zkušeností, které piloti měly s předcházejícím typem Fiat CR.32. Navíc zde byl i dobrý obchodní záměr tzn. možnost nabídnout nový letoun i chudším zemím, ve kterých ještě nedokázaly zavádět náročné stroje do své výzbroje. Nový Fiat CR.42 byl poměrně nenáročný letoun jak po stránce údržby tak po stránce výroby. Nový letoun měl moderní konstrukci trupu a byl poháněný hvězdicovým motorem.

V roce 1938 byl nový letoun zalétán, zkušební piloti si pochvalovali dobré letové vlastnosti a výkony nebyly příliš poznamenány dvouplošnou konstrukcí. Obchodní záměr vyšel, letadlo bylo vyráběno jak pro domácí letectvo, tak i pro export. Zahraničními uživateli se stalo Maďarsko a Belgie později se přidalo ještě Švédsko. Letoun se vyráběl v několika verzích :

CR.42 Falco měl ve výzbroji dva kulomety Breda jeden ráže 12,7 mm a druhý 7,7 mm, tyto stroje používala Belgie a Maďarsko

CR.42bis (J-11) zde byla zesílena výzbroj a oba kulomety měly ráži 12,7 mm, podle švédských požadavků, ve Švédsku sloužily až do roku 1945

CR.42ter byla to předchozí verze, která měla možnost zvýšení palebné síly dalšími dvěmi kulomety Breda ráže 12,7 mm

CR.42CN pro noční stíhání - měla dva vyhledávací reflektory pod křídly, bylo to upravená CR.42

CR.42AS byla určena pro přímou podporu pěchoty, nesla bombovými závěsníky pod křídly

CR.42B byl zkušební verze s řadovým motorem Daimler Benz DB-601 o výkonu 1000 koní, u které byla předpokládána rychlost až 520 km/hod

ICR.42 byla verze s plováky

Bojové nasazení: Falka se dostala do bojů proti Německu v belgickém letectvu, dále bojovala nad jižní Francií, zde se poměrně osvědčila, horší to bylo nad Anglií, kde byla těžce decimována zejména Spitfiry královského letectva. Později se dostala do bojů s Gloster Gladiátory v Africe, což byl rovnocenný soupeř, dále se dostala do bojů o Řecko a Maltu. Pokud tedy zevšeobecním bojové zkušenosti těchto výkonných dvouplošníků, dá se říci, že až nasazení výkonnějších nepřátelských letadel donutilo Falka přejít bitevním a bombardovacím úkolům, kde se také osvědčila. Nejúspěšnějším bojištěm byla Afrika, zejména pak Lybije, kde bylo dosaženo 151 vítězství oproti 41 bojovým ztrátám, ale zde dosáhlo svého vrcholu a nastal postupný ústup ze slávy. Výroba pokračovala až do roku 1944.
Fiat CR.42 Falco a I-153 Čajka lze hodnotit jako dosažení vrcholu dvouplošných stíhacích letadel. Celková výroba čítala 1780 kusů.

TTD FIAT CR.42

Typ: stíhací letoun a letoun pro přímou podporu
Výroba: od roku 1938 do roku 1944
Vyrobeno kusů: 1780
Osádka: 1
Motor: 1x Fiat A-74 RC-38 o výkonu 828 koní
Vzletová hmotnost: 2270 kg
Rozpětí: 9,70 m
Délka: 8,26 m
Výška: 3,96 m
Nosná plocha: 25,00 m2
Max. rychlost: 450 km/h
Dostup: 10150 m
Dolet: 770 km
Výzbroj : 2x kulomet Breda-SAFAT ráže 12,7 mm se 150 náboji na hlaveň
Pumy: 200 kg


CR42 foto.


CR.42 col.

[Reisen]

Trojpohled,


kamufláž Fiatu CR.42 velitele 18o Grupo, majora F. Vosilla. v závěru roku 1940 v bojích nad Velkou Británií


a fotografie Falka

[Reisen]

a ještě další fotograifie.



CR42 foto 3x

[Fatale]

jsem cetl, ze z tehle dvouplosniku byla nejlepsi i-153 cajka, pak byla nase avie b-534 a pak az cr.42 s gladiatorem, byl to pomerne peknej clanek na nejakym zahranicnim sajtu, ale nemuzu ho najit

[Reisen]

No vidíš, on i CR.42 měl své opodstatnění. Ve všech letectvech v té době muselo dojít k loučení s dvojplošníky, ale piloti na ně byli zvyklí a nebyl to radikální přechod. Tak v SSSR vyráběli I-153 a I-16, v Anglii byl zase Gladiátor. Nezatracuj šmahem dvoplošníky mají své místo i WWII.

[sa58]

Někde jsem viděl Falco s řadovým motorem, nemáš nějaké info?

[Fatale]

vsadim se, ze kazdej pilot nad Maltou by radeji kociroval alespon staryho Hurra s dvoulistou drevenou vrtuli a filtrem Vokes, nez Gladiatora, dvouplosniky litaly proto, ze nebyl dostatek modernejsich letadel, to je vse, jediny co do toho mozna tak uplne nezapada je pouzivani i153 jakozto bitevniku az do roku 1944, tam si nejsem uplne jistej, jestli to bylo nedostatkem sturmu pro vsechny, nebo proste jenom ruska logika...

dvouplosniky bych ve ww2 bral jako cvicny letadla, ale jejich bojova hodnota byla imho mala a pro letce musela bejt jejich pilotaz proti nepriteli hodne frustrujici

[Hektor]

Viem že to sem tak úplne nepatrí ale na Wiki som práve čítal o Cr-32 s licenčním motorom GR-14 K v Maďarsku nevie niekto ako to dopadlo?

[glock]

Někde jsem viděl Falco s řadovým motorem, nemáš nějaké info?

Šlo o pkus s motorem DB601. Prototyp MM469 zalétali na jaře 1941. Maximální rychlost se pohybovala někde kolem 515-520 km/h (rychlá mašinka že). Jenže "nebe již patřilo jednoplošníkům". Proto byla objednávka na 150 seriových kusů stornována.

[badaxe]

Problémem CR-42 s motorem DB601 byl že se sice povedlo zvýšit rychlost, ale ostatní vlastnosti se výrazně zhoršily, letoun ztratil obratnost (Italové si jí dost cenili) a navíc neměl ani šanci na další vývoj. CR-42 létaly poměrně dlouho, byly hodně oblíbené a po příchodu modernějších strojů byly použity jako podpora pozemních jednotek (s bombami) a jako noční stíhači.

[Hans S.]

Ta rychlost 520 je psaná jako předpokládaná, ne jako skutečně dosažená. Osobně mi to přijde spíše krajně nepravděpodobné. Nebo to snad opravdu prošlo nějakými hlubšími letovými testy a uvažovalo se o výrobě? Mně to celé přijde trochu za vlasy přitažené. DB 601, resp. jejich italské alternativy byly myslím příliš cenné pro MC.202, než s nimi plýtvat na stroje bez budoucnosti...nebo ne?

[Polarfox]

Tady ho máme krasavce CR.42DB.

[badaxe]

Ono nejde o to co si dnes myslíme, ale o to co tenkrát mohlo z nějakého důvodu vypadat výhodně. Italové dlouho dávali přednost obratnosti svých letounů před rychlostí (dvouplošné fiaty byly obratné opravdu hodně) a pokus udržet stroje které byly výrobně levné ve službě montáží silnějšího motoru se asi zdál praktický. rychlost 518 byla v Guidonii zřejmě opravdu dosažena stejně jako dostup 10 600metrů. stroj se zkoušel dost intenzivně a je dodnes nejrychlejším stíhacím dvouplošníkem. Ale váha pochopitelně zrušila původní výhody obratnosti a celá koncepce byla opuštěna. Ona ta zástavba není až tak hloupá, britové na začátku války rozhodně CR-42 nebrali jako slabé protivníky (spíš naopak) a třeba maďaři s nimi měli solidní úspěchy na východě i proti "modernějším" sovětským typům. On i předchozí CR-32 byl třeba ve španělsé válce brán jako velmi odolný a nebezpečný protivník a třeba maďaři s nimi bez problémů sestřelili slovenské B.534 (to jen k představě jak byly Avie skvělé)

[vodouch]

... On i předchozí CR-32 byl třeba ve španělské válce brán jako velmi odolný a nebezpečný protivník a třeba Maďaři s nimi bez problémů sestřelili slovenské B.534 (to jen k představě, jak byly Avie skvělé).

OT: máš tam čtyři chyby.

Hodnoť souhrnně kvalitu strojů i pilotů. Ruský pilot Boris Filimonov s Išakem (typ 24) na začátku 2. světové války přežil střet se Schwarmem Bf 109E, jeden z nich sestřelil a druhý donutil havarovat.

[badaxe]

Zkus najít kvalitu maďarských pilotů. Maďarské letectvo vzniklo za dost obtížných podmínek a jak mělo kvalitní piloty je otázka, v pohraničním konfliktu se Slovenskem se ale ukázalo že se těm na slovenské straně rozhodně vyrovnají (byli úspěšnější). To jestli konkrétní pilot přežil nemusí být jeho "vina", může jít o řadu věcí třeba o to zda ten schwarm měl ještě dost munice a podobně. A pokud chceš hodnocení pilotů, jsi na špatné adrese, mne zajímají stroje, lidi nehodnotím a obecně mne moc nezajímají, protože to co jeden bude hodnotit jako hrdiného partyzána, bude pro druhého odporný terorista, ale rychlost nebo dostup jsou prostě tvrdá fakta.
A jestli se ti nelíbí má čeština je mi celkem fuk, rozhodně se tím nebudu trápit, pokud máš něco k věci, máme se o čem bavit, pokud tě trápí překlepy, nebo podobné věci musíš si najít někoho jiného.
Třeba maďaři dosáhli skóre 25 : 2 což rozhodně není šptané i když většina protivníků byly I-16. V severní africe se udává 151:41 (tedy proti britům) což je opět solidní skóre, byť zřejmě dosaženo především na počátku války a tedy proti starším strojům (ale třeba pro Hurricana byl CR-42 dost nebezpečný). Celkem logicky tedy asi stroj byl oblíbený a to zřejmě vedlo i k pokusu s instalací německého řadového motoru do jeho draku. Je třeba se na věc dívat pohledem tehdejší doby (pokud to jde) a nikoli z pozice toho že víme co bylo dalších 60 let potom. Navíc italové měli vždy problémy s materiálem (třeba hliník na RE 2000 si museli švédové zajistit) a jednoduchá konstrukce fiatu mohla být lákavá pro plánovače. Ony i zmíněné problémy s motory byly z části dány materiálem (to se projevilo i u němců koncem války). Mohlo jít i o snahu firmy udržet si pozici, G.50 moc úspěšný ani oblíbený nebyl a G.55 byl ještě daleko, pak snaha o udržení oblíbeného CR 42 mohla být motivována i tímhle. Ale co bylo důvodem a jak moc "vážně" to italové mysleli asi nezjistíme.

[Hektor]

Bolo by nejaké info k Maďarskému skóre 2:25? Myslím rozpis 2 x I-16, 5 x SB-2 a podobne? Ja som počul len o 3:35 tam sú ale asi aj úspechy Re-2000.
Ďakujem

[badaxe]

bohužel jsem narazil jen na tenhle součet, uvádí se že těch 25 jsou sestřely, k tomu bývá uváděn další stroj zničený na zemi a jeden poškozený ve vzduchu. Nepovedlo se mi zjistit kolik kterých typů je v tom konkrétně, ale tam kde je uváděn konkrétní stroj, je to vždy I-16 (asi 5 případů), je otázkou jak moc dobře byli schopni rozpoznat ruské stroje, ale I-16 je dost odlišný od všeho ostatního co sověti používali, takže asi to dokázali určit. sestřely jsou třeba konkrétně z doprovodu bombardérů, kdy je uváděno 5 I-16 bez vlastní ztráty, jedna další I-16 byla zničena dřív při srážce s CR-42 (jedna ze ztrát uváděných maďary). Asi by se dalo dohledat konkrétní boje, ale je dost možné že to bude jen v maďarských zdrojích a to je přeci jen poněkud problém. Maďaři mají své boje dobře zmapované (nikdy se jimi netajili ani za komančů), ale mne tahle věc nezajímala takže jsem se na ni v Maďarsku neptal, pro posouzení úspěšnosti to v podstatě potřeba není. To že byly zřejmě úspěšnější je jasné. Otázkou je vždy výcvik pilotů, ale úspěchy s nimi měli i italové proti britům, takže jen o lidech to zřejmě není. Belgičané (ti s nimi rozhodně moc zkušeností neměly, stroje teprve přicházely, nárokují pokud vím 13 sestřelů, z toho 4 Bf 109, 1 Ju 52 a zbytek Do 17. Není ale jasný poměr ztrát, protože se ani neví přesný počet dodaných a bojeschopných strojů na počátku a ani počet zničených na letištích, nejde to asi ani přesně zjistit. V belgii jsem v muzejích na tohle nenarazil, ale opět nehledal jsem to, takže třeba se to někde uvádí rozpitvané do detailů. Otázkou je i jestli se pokoušel někdo ověřit ty počty informací z opačné strany, obvykle to dost redukuje počty ztrát (u většiny letectev)

[badaxe]

Tak zjištění kolik čeho maďaři sestřelili není až tak problém, je to zde :
http://surfcity.kund.dalnet.se/falco_hungary.htm
na konci článku je tabulka s jednotlivými sestřely včetně typu. I-17 je zřejmě opět I-16 (I-17 se na frontě neobjevil) a nejspíš jde o záměnu za typ který byl jen v příručce (britové zase "sestřelili" řadu He-100) což se stávalo docela často, pilot rozhodně neměl čas přesně posuzovat co to před ním vlastně je. S vyjímkou 3 sb-2 a jednoho dvojplošníku (asi R-5) jsou to I-16. Podle popisu ale měli maďaři dost ztrát při nouzových přistáních, důvody byly různé od poškození v boji (AA palba) až po počasí nad Karpaty.

[kopapaka]

badaxe: mám pocit, že za I-17 mohli Maďaři považovat spíš některý z modernějších Sovětských strojů, například MiG-3...

[badaxe]

Určitě, s MiG -1 nebo 3 se mohli setkat, o to by ale byl pak úspěch maďarů větší. Osobně jsem spíš opatrný a proto tipuji spíš starší a méně výkonné I-16. Mohl to být samozřejmě MiG případně LaGG-3 nebo Jak-1. Všechny už ve výzbroji byly a létaly u jednotek. Ale jak už jsem psal, piloti rozhodně neměli čas se moc rozhlížet a určovat co přesně je za stroj s kterým bojují. Sám se tím nezabývám ale trochu to na mne působí, že ve chvíli kdy se u jednotky povede sestřel nějakého typu je řada dalších sestřelů připsána stejnému (něco jako móda), podle záběrů z kamer se moc asi rozeznat nedalo (je to spíš silueta proti pozadí) a na vzdálenost třeba 200 m se spletli snadno. Co bylo to co maďaři nazývali I-17 je otázka. Zřejmě šlo o stíhací typ, možná opravdu s řaďákem, kdo ví. Ale ten poměr ztrát v boji je docela solidní, proto jsem ho uváděl jako vysvětlení proč letoun zkoušet dále vyvíjet.
Mimochodem je možné že má na kontě poslední sestřel dvouplošníkem, v německé letce nárokovali sestřel jednoho P-38 počátkem roku 1945, amíci v té oblasti ztratili dva, takže možná byl CR-42 poslední bojově úspěšný stroj téhle koncepce