Nacistické invazi do Polska předcházely však určité provokace, aby jaksi zdůvodnily před veřejností napadení Polska. Nejznámější je německá provokace na gliwickém vysílači, která byla už předem naplánovaná. Poslední srpnový den přepadlo komando SS budovu rozhlasového vysílače v německém městě Gliwice. Útočníci byli ale převlečení za Poláky. Tato provokace měla být záminkou k útoku na Polsko, který začal o několik hodin později.
Ve 20 hodin vtrhli do budovy ozbrojení muži. Začali na techniky křičet polsky a střílet do stropu. Zahnali technický personál do sklepa a začali hledat studio, odkud chtěli odvysílat prohlášení o obsazení gliwického vysílače polskými povstalci.
Na projev, který měl oznámit povstání polských Slezanů v Berlíně s uchem u reproduktoru čekal Gruppenführer Reinhard Heydrich, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti. Do éteru se ale dostalo jen prvních 9 výrazů. "Pozor ! Tady Gliwice, rozhlasová stanice je v polských rukou." SS-ák, který uměl výborně polsky sice ještě dočetl svůj pětiminutový projev, ale nikdo z něj nic neslyšel. Snad technici na poslední chvíli před zajetím něco ve vysílači pokazili, snad se porouchal sám.
V každém případě, ale potom, co Němec převlečený za Poláka přečetl ony dvě věty, zmlkl vysílač až do půlnoci. Důkaz zinscenované polské provokace skoro nikdo neslyšel. Vztekal se i Reinhard Heydrich. Také nic neslyšel. Když totiž jeho komando přepojilo gliwický vysílač na bouřkový mikrofon, jeho signál přehlušil silnější vysílač z Wroclawi.
Aby byla provokace věrohodnější, přivlekli s SS tehdy spolupracující příslušníci Gestapa k vysílači omámeného německého občana polského původu Franciszka Honioka. Před zadním vchodem ho zastřelili. Stal se tak první obětí 2. světové války.
Ačkoli provokatérům jejich plán zdaleka nevyšel, psaly následující den 1. září o Gliwicích a dalších místech, kde došlo k provokacím, všechny německé noviny a mluvilo se o nich v rozhlase. Adolf Hitler poslancům Říšského sněmu oznámil, že Německo od časného rána podniká proti Polsku odvetné kroky.
O několik dnů později napadl vrávorající Polsko také Stalin a zasadil mu ránu do zad. Po skončení války Stalin prohlásil, že druhou světovou válku rozpoutaly všechny kapitalistické státy světa.
Avšak od doby, co se Hitler chopil moci dostávalo se mu od Stalina podpory k rozpoutání války. Vyvrcholení toho bylo 23. srpna 1939 podepsání paktu o neútočení. Tímto paktem totiž Stalin otevřel Hitlerovi pole působnosti v Evropě.
Když Hitler prorazil koridor k možné válce na Východě, začal se věnovat svým dalším záležitostem - Norsku, západní Evropě, Atlantiku, Středozemí. Co měl v té době dělat Stalin? Nyní měl Sovětský svaz a Německo společnou hranici.
23. srpna 1939 byl v moskevském Kremlu podepsán Pakt (podepisovali ho ministři zahraničí obou zemí – Vjačeslav Michajlovič Molotov a Joachim von Ribbentrop; za jejich zády stál Josif Vissarionovič Stalin, ale Hitler tam chyběl).
Na první pohled to bylo rovné dělení – půl Polska Stalinovi, půl Polska Hitlerovi. Ale již 1. září 1939 sehrál Stalin prvý ze svých krutých žertů. Hitler zaútočil na Polsko a Stalin prohlásil, že jeho vojska nejsou připravená. Mohl na to upozornit přece už při podepisování Paktu. Ale neudělal to, a tak začal Hitler válku sám. Z německo-polského konfliktu se však již 3. září 1939 stala válka světová – Francie a Velká Británie vyhlásili Německu válku.
A za Velkou Británií jako obvykle stálo USA se svým nevyčerpatelným potenciálem, který už rozhodl 1. sv. válku. Hitlera tedy už v tomto okamžiku čekala vleklá válka na západě. Stalin tedy Paktem dosáhl přesně toho, co chtěl – kapitalisté se prali a on vyčkával v neutralitě.
Německo přepadlo Polsko a je tedy iniciátorem světové války. SSSR tak učiní o 2 týdny později 17. září 1939, a přesto je mu účast na válce datována od 22. června 1941.
Německo okupovalo Dánsko – je to válečný akt, ačkoliv o žádný velký boj nešlo. SSSR rovněž bez boje uchvátí 3 republiky v Pobaltí, které jsou Dánsku velice podobné, aktivity SSSR však nejsou pokládány za válečný akt.
Důsledkem zasedání politbyra ze dne 19. srpna 1939 bylo podepsání Paktu 23. srpna. Tento Pakt byl největším úspěchem celé sov. diplomacie a největším Stalinovým vítězstvím, po podepsání prý Stalin v přívalu radosti volal: „Oklamal jsem ho! Oklamal jsem Hitlera!“. Ano, skutečně Stalin oklamal Hitlera, tak jak ve 20. století ještě nikdy nikoho neoklamal.
Již 3. září 1939 bojovalo Německo na dvou frontách a od samého začátku mohlo válku pouze prohrát. Stalin zvítězil ve 2. sv. válce již 23. srpna 1939, tedy ještě dříve, než do ní vstoupil Hitler. Teprve v létě 1940 pochopil Hitler, že byl podveden, a tak mu nezbylo nic jiného, než se obrátit proti Stalinovi a dát pokyn k realizaci operace Barbarossa, čímž byl Hitlerův osud zpečetěn. Stalin se tvářil jako neutrální a hloupý, ve skutečnosti však byl také důležitým iniciátorem a účastníkem války.
Rychlý spád událostí však Stalina přinutil aby osvobozovací tažení do Evropy odložil. Hitler byl dítkem mocenské politiky Francie a Británie na jedné straně a rodícího se komunistického státu na druhé straně. Stalin nejednou dokázal, že je velice rafinovaným protivníkem bez skrupulí, které snad svazovaly diplomaty západních mocností.
V něčem se však Stalin i západní mocnosti přepočítaly – zrodilo se Německo silnější, než by kdokoliv v tehdejším světě čekal. Toto Německo drtivě porazilo Francii a vyhnulo se tak dlouhému materiálnímu boji, který by jej oslabil a zároveň nabídl Sovětskému svazu potřebný čas k úderu.
Němci ve Varšavě
Podepisování paktu o neútočení.
