Stíhače tanků Semovente

[TonyHazard]

Lehký stíhač tanků Semovente L.40 da 47 / 32

Úvod k stíhačům tanků Semovente
Italský lehký stíhač tanků Semovente L.3 da 47/32 vznikl jako raný pokus o umístění protitankového kanonu na lehký tankový podvozek. Stroj se používal výhradně k polním testům a různým zkouškám výzbroje. Toto vozidlo postrádalo jakoukoliv pancéřovou ochranu a později ho nahradily lepší stroje.



Začátky vývoje lehkých stíhačů tanků Semovente
Před a v průběhu druhé světové války se italští konstruktéři nijak nevyznamenali, co se týče konstrukce obrněných vozidel. Ale v jednom však předběhli ostatní, a to, v koncepci stíhačů tanků, neboť se vyvíjela už koncem 30. let minulého století.
V tomto čase se pracovalo na vzniku zajímavého stroje, nazvaného Semovente L.3 da 47/32, které bylo vyzbrojené protitankovým kanonem ráže 47 mm s hlavní dlouhou 32 ráží (proto ozn. 47/32). Stroj L.3 měl v přední části malého a nízkého podvozku, na otevřené nástavbě umístěn kanon, který měl svůj původ v tančíku L3.
Vozidlo bylo určeno pro dva muže, a neposkytovalo obsluze kanonu prakticky žádnou ochranu. Po vstupu Italů do války v roce 1940, bylo zjištěno, že jejich velmi vychvalované tankové zbraně mají málo výkonnou výzbroj a velmi slabé pancéřování. Toto se týkalo hlavně lehkých tanků, a to přes nemalé finanční prostředky, které do jejich stavby investovala italská státní pokladna. Jednalo se především o tanky řady L.6 , které měly nedostatečné pancéřování a účinnost jejich kanonů ráže 37 mm byla proti pancířům vozidel protivníka velmi nízká. Hlavní bojová varianta italského tanku L.6/40 se v bojích v severní Africe proti britským tankům ukázala jako zcela neúčinná a bylo rozhodnuto ji použít jen na stavbu protitankové zbraně s omezeným rozsahem odměru.
Zakázka byla zadána společnostem Fiat-SPA a Ansaldo, které vyvinuly na podvozku L.6 stíhač tanků.

Lehký stíhač tanků Semovente L.40 da 47/32
Pro nový stroj byl použit výkonný kanon ráže 47 mm, vyráběný v licenci, jednalo se o kanon vycházející z rakouského dvojúčelového protitankového / podpůrného pěchotního kanonu Böhler. Tento kanon byl označen jako jeden z nejvýkonnějších protitankových kanonů své doby. U nového italského stroje nazvaného Semovente L.40 da 47/32 byl lafetován v jednoduché hranaté nástavbě, umístěné na lehké korbě tanku. Koncepce vozidla byla fukční a jednoduchá, ale prakticky kolné stěny nástavby neposkytovaly osádce tak účinnou ochranu, jak by to bylo v případě pancíče se sklonem.
Nový typ vozidla byl považován celkem za zdařilý a nová vozidla se od roku 1942 ihned zapojila do bojů. Bylo vyrobeno celkem 280 stíhačů tanků tohoto typu. Při střetech v severní Africe v boji s britskými lehčími tanky a jinými obrněnými vozidly se ukázalo, že se jim mouhou úspěšně postavit. Stroj vezl zásobu munice pro kanon v počtu 70 nábojů.
Po italské kapitulaci v roce 1943 se Němci zmocnili velkého množství italských obrněných vozidel a jiné výzbroje. Nacházelo se mezi nimi i dost stíhačů tanků Semovente L.40 da 47/32 a okamžitě byly zařazeny do výzbroje německých jednotek bojujících v Itálii. Ale na Apeninském poloostrově, na kterém leží Itálie, s ohledem na terénní podmínky, měli Němci během svého dlouhého ústupu v době let 1944 a 1945 jen velmi málo možností využít těchto strojů. Velmi často se stávalo, po demontáži kanonů, byl stíhač tanků Semovente použit jako pohyblivé velitelské stanoviště vyšších velitelů a jeho jedinou zbraní byl kulomet Breda model 38 ráže 8 mm.
Když se to shrne, tak stíhač tanků Semovente L.40 da 47/32 vznikl jednoduchou přestavbou lehkého tanku, měl slabou průraznost pancíře protivníka, ale byl dokladem toho, že koncepci stíhače tanků Italové vyvijeli už před započatím druhé světové války. Omezené výrobní kapacity Itálie byly příčinou, která se odrazila na množství a kvalitě vyrobených stíhačů tanků.



Základní technická data stíhače tanků Semovente
> typ : Semovente L.40 da 47/32
> osádka : 2 muži
> rozměry : délka celkem 4000 mm, délka korby 3780 mm, šířka 1920 mm, výška 1630 mm
> pohon : zážehový 4válec SPA 18D o výkonu 51 kW (68 HP)
> max. rychlost : silnice 42,3 km/h
> dojezd : silnice 200 km
> překážky : brodivost 0,8 m, svislá stěna 0,8 m, stoupavost 84%, příkop 1,7 m.

Použit zdroj : wikipedia.org., valka.cz, wwii.vehicles, kn. Tanky (Chris Chant), nakl. Naše vojsko, 2006, cs.finescale.
Foto : převzato : www.valka.cz

[TonyHazard]

Těžký stíhač tanků Semovente M.41M da 90 / 53

Těžký stíhač tanků Semovente M.41M da 90 / 53

Začátky vývoje samohybných kanonů (Semovente)
Italové postavili řadu samohybných kanonů (Semovente), a použili k tomu podvozek svého lehkého tanku M.13. Velká část byla vyrobena podle vzoru německých útočných kanonů ( Sturmgeschütz) a byla použita hlavně jako prostředky blízké podpory pěchoty. Samohybné kanony se z dobrým úspěchem použily také jako protitankové zbraně, ačkoli to nebyl jejich původně plánovaný úkol. Italům se podařilo vyrobit jeden typ opravdu těžkého stíhače tanků. Byl označen Semovente M.41M da 90 / 53. Tento typ těžkého stíhače tanků byl postaven na podvozku tanku M 14/41 nebo následujícího typu M. 15/42.
Těžký stíhač tanků Semovente M.41M da 90/53 byl vyzbrojen výkonným protitankovým kanonem vycházející z protiletadlového Cannone da 90/53. Tato dlouhá a výkonná zbraň se svým výkonem skoro vyrovnala slavnému německému protiletadlovému kanonu ráže 8,8 cm.
Označení kanonu 90/53 vyjadřovalo jeho základní rozměrové charakteristiky. kanon ráže 90 mm měl hlaveň délky 53 ráží. Kanon byl lafetován v zadní části vozidla, proto byl motor, původně uložený vzadu, přesunut do přední části korby. Kanon měl odměr na obě strany v hodnotě 45˚ a jeho náměr byl od -5˚ do +19˚. a v boji ho měli na starost dva muži osádky, jejichž místo bylo za štítem kanonu, jinou ochranu jim vozidlo nedávalo. Pancíř korby chránil pouze řidiče vozidla. Stíhač tanků neměl žádnou zásobu munice, to za něj vezlo zásobovací vozidlo, nejčastěji upravený lehký tank L.6 s hranatou nástavbou zcela podobný Semovente L.40 da 47/32. Kolik vezl munice se neuvádí, ale měl zapřažený návěs kde bylo uloženo 40 nábojů. Určení vojáci, v boji stojící za kanonem M.41, si museli náboje donášet sami.



Konstrukce stíhače tanků Semovente M.41M da 90/53
Výkony německých kanonů Flak ráže 88 mm donutili italské konstruktéry, aby upravili a ihned začali vyrábět upravenou verzi označenou Semovente M.41M da 90/53 .
To se stalo již v roce 1941, kdy si zakázku vzaly společnosti Fiat, SPA a Ansaldo, a okamžitě začaly tuto verzi stíhače tanků vyrábět. Výroba však probíhala velmi pomalu, nakonec bylo vyrobeno pouze 48 těchto vozidel, tento malý počet vyrobených kusů byl způsoben velkou poptávkou po kanonu 90/53 jako protiletadlové zbrani a také chronickým nedostatkem výrobních kapacit italského průmyslu.

Použití těžkého stíhače tanků v boji
Těžký stíhač tanků Semovente M.41M da 90/53 se v boji projevil jako velmi účinná zbraň, nejlépe se mu dařilo na rozlehlých pláních severoafrických pouští. Stíhače tanků se pravděpodobně poprvé použily koncem března 1943 v severní Africe, a u svých protivníků si vydobily velký respekt. Ale když skončila africká tažení, také skončila kariéra těžkého stíhače tanků ve výzbroji italské armády.
Po vylodění Spojenců na Sicílii a následném vstupu na pevninu, Italové kapitulovali. Protože Němci očekávali kapitulaci italské armády, včas se zmocnili obrovského množství italské techniky a zbraní. Samozřejmě mezi nimi byly také těžké stíhače tanků Semovente M.41M da 90/53. Němci také brzy převzali dohled nad výrobou munice do těchto těžkých stíhačů tanků, a tak se mohly stroje Semovente stát pevnou součástí německého arsenálu. Tento typ stíhače tanků se používal v severni Itálii do konce války, ale jen velmi málo jako protitanková zbraň. Terén severní Itálie byl hornatý, a v tomto prostředí se pohybovalo jen velmi málo tanků. Těžký stíhač tanků Semovente M.41M da 90/53 se využíval převážně jako dalekonosná dělostřelecká zbraň.
Organizačně byla jednotka stíhačů tanků Semovente (da 90/53) byla rozdělena do tří menších jednotek (tzv. gruppi), každá tato byla dále rozdělena na 4 baterie. Baterie měla k dispozici 8 kusů stíhačů tanků a 2 obrněné muniční transportéry, označené jako L6/40 trasporto munizioni.


Američtí vojáci zkoumají zničený stíhač tanků Semovente M.41M da 90/53 na Sicilii v roce 1943

Technická data těžkého stíhače tanků Semovente M.41M da 90/53
> typ : Semovente M.41M da 90/32
> osádka (stálá u kanonu) 2 muži
> hmotnost : 17 tun
> rozměry : délka 5210 mm, šířka 2200 mm, výška 2150 mm
> pohon : zážehový 8válcový motor SPA 15-TM-41 o výkonu 108 kW (145 HP)
> max. rychlost : silnice 35,5 km/h
> dojezd : silnice 200 km
> překážky : brod do 1,0 m, svislá stěna 0,9 m, pžíkop 2,1 m.

Použit zdroj : wikipedia.org., valka.cz, wwii.vehicles, kn. Tanky (Chris Chant), nakl. Naše vojsko, 2006, cs.finescale.
Foto : převzato : http://www.valka.cz

[YAMATO]

Muničák vezl 26 + 40 ve vozíku.

[sa58]

Těžký stíhač tanků Semovente M.41M da 90/53 se v boji projevil jako velmi účinná zbraň, nejlépe se mu dařilo na rozlehlých pláních severoafrických pouští. Stíhače tanků se poprvé použily koncem roku 1943 v severní Africe, a u svých protivníků si vydobily velký respekt. Ale když skončila africká tažení, také skončila kariéra těžkého stíhače tanků ve výzbroji italské armády.

Koncem roku 1943 válka v Africe? Já stále žiji v domnění, že tam válka skončila v květnu 1943...

[brano]

da 90 / 53 nebol nasadený v Afrike, len na domácej talianskej pevnine. Stíhač niesol 6 ks nábojov.

[hydrostar]

Mně to dojde celkem takové vtipné, že Italové předběhli ostatní a začali jako první stavět prototypy stíhačů tanků. Až na konci třicátých let. Škodovácký Š-I-d byl ve své podstatě také stíhač tanků, protože vozil protitankové dělo (i když ho značili jako dělo útočné). Podobně na tom byl prototyp sovětského SU-37. Oba dva tyto stroje patří do roku 1935. Oba měly dokonce lepší pancéřovou ochranu. A jeden z nich se také vyráběl v menší sérii. Jeho následník, který vznikl také na konci třicátých let měl být také vyráběn v počtu desítek kusů...

[TonyHazard]

Pro ,,sapíka i ostatní : Omlouvám se za překlep, mělo tam být - Stíhače tanků se poprvé použily pravděpodobně koncem března 1943 .....(kapitulace vojsk Osy v severní Africe, Německa a Itálie je datována ke dni 13.5. 1943) opravím to.

Některé prameny uvádí, že těžké stíhače tanků nebyly v severní Africe nasazeny. Používala je jen 6. italská armáda při obraně Sicílie.

[kacermiroslav]

Jeho následník, který vznikl také na konci třicátých let měl být také vyráběn v počtu desítek kusů...

Máš asi na mysli Š-I-j vyzbrojen 47 mm protitankovým kanónem, který si objednala Jugoslávská armáda. Tento stihač/nebo útočné dělo mělo být dodáno v počtu 108 ks. Nakonec však z celé zakázky sešlo, protože se Jugoslávci začali zajímat o kvalitnější obrněnou techniku - tanky.

[hydrostar]

Promiň, ale tady budu opět nesouhlasit. Nabídka na tanky byla odeslána dřív a pro nedostatek financí nebyla realizována ani objednávka. Ze zakázky na T-3D (Š-I-j) sešlo kvůli politickým změnám. Československo už neexistovalo a Německo nemělo důvod posilovat svého budoucího nepřítele.

[kacermiroslav]

Pokud se nepletu, tak v Obrněné technice od Pejčocha a Pejse píšou, že se to nerealizovalo z těch důvodů, které jsem uvedl výše, ale s Tebou souhlasím, že to i časově vycházelo do doby, kdy se České země dostali pod vliv Německa. Takže důvody to mohli být oba.

Když se pak vrátím zpět k tématu, tak Semovente M.41M da 90 / 53 mi dost připomíná Waffenträger 8,8 cm Krupp Ardelt. Podle toho co je psáno o Semovente, tak bych řekl, že teoreticky by německý Waffenträger dokázal udělat spojencům pěkně těžké hlavy a to i přes svou zjevnou nevýhodu slabé nebo spíše skoro žádné pasivní ochrany obsluhy.

[G.Reiner]

Nebyly tanky L6/40 většinou vybaveny spíše 20 mm kanónem než 37 mm?

[hydrostar]

Ještě budu jednou trochu mimo hlavní téma: O T-3D pan Francev napsal, že k objednávce nedošlo vlivem politických změn. O tancích se taky jednalo. Třeba P-II-aj a Š-II-aj byly (j jako Jugoslávie) navrhnuty právě pro Jugosávii, ale nakonec jejich teoretické konstrukce bojovaly v Rumunsku.

[sa58]

Nebyly tanky L6/40 většinou vybaveny spíše 20 mm kanónem než 37 mm?

Přesně tak, L6/40 měl kanon Breda M35 ráže 20 mm, stejný byl použitý i u AB-41.

[kacermiroslav]

TonyHazard napsal:
Organizačně byla jednotka stíhačů tanků Semovente (da 90/53) byla rozdělena do tří menších jednotek (tzv. gruppi), každá tato byla dále rozdělena na 4 baterie. Baterie měla k dispozici 8 kusů stíhačů tanků a 2 obrněné muniční transportéry, označené jako L6/40 trasporto munizioni.

Konkrétně se jednalo o prapor stíhačů tanků 10.raggrupamento semoventi da 90/53. ten byl tvořen ze tří gruppi - CLXI, CLXII a CLXIII. Každá Gruppi měla k dispozici osm stíhačů a stejný počet obrněných transportérů s municí a přívěsy. Stíhače pak byly rozděleny do baterií po dvojici. Kromě toho měl prapor k dispozici čtyři velitelská obrněná vozidla, 12 průzkumných OAtypu AS37, osm lehkých tanků a další techniku jako osobní, nákladní vozy a motorky. Velitelem praporu byl Colonello Ugo Bedogni.

CLXI - velitel Maggiore Carlo Bosca - hlavní stan sídlíl v San Miochele di Ganzaria
CLXII - velitel Tenente Colonello Constantius Rossi - hlavní stan sídlil v Borgasati.
CLXIII - velitel Maggiore Vittorio Cingolagni - hlavní stan sídlil v Paternu.


Průraznost kanónu 90mm Ansaldo 90/53 M41 L/53 byla následující:
AP projektil 11,25 kg - 830 m/s - 126mm (100m); 109mm (500m); 90mm (1000m); 75mm (1500m); 62mm (2000m).
Pokud byl použit vysoce výbušný projektil Effeto Pronto k hmotnosti 10,5kg, tak byla průraznost po celé dráze letu až do vzdálenosti 2000m při úsťové rychlosti 773m/s 206mm. Pokud tomu dobře rozumím, tak se jednalo o kumulativní střelu.

vše na RHA / FHA plate @ 30°

Výkony německého 88mm kanónu naleznete ZDE: http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... on_adv.php

[rominus]

těch 206mm průbojnosti HEAT se mi silně nepozdává...
v uvedeném odkaze třeba u německé 88 je uvedeno mnohem pravděpodobnějších 90mm.

[kacermiroslav]

těch 206mm průbojnosti HEAT se mi silně nepozdává...
v uvedeném odkaze třeba u německé 88 je uvedeno mnohem pravděpodobnějších 90mm.

Nedokážu posoudit, nakolik je ten údaj přesný. Nicméně těch 206mm jsem našel ve více zdrojích.