Polní maršál Eduard von Böhm-Ermolli
Tento zajímavý důstojník byl německé národnosti, narodil se 12. února 1856 v Anconě, patřící tehdy papežskému státu. jako nejmladší ze třech dětí armádního důstojníka Georga Böhma a jeho ženy Marie Josephy, dcery milánského stavitele Guiseppe Ermolliho. Jeho otec sloužící aktivně v rakousko-uherské armádě se osobně vyznamenal v bitvě u Novary roku 1849 a při odchodu do výslužby byl povýšen jako major v záloze do šlechtického stavu.Tím jeho rodina získala oprávnění připojit ke svému jménu ke jménu titul "von".
Současně s tím obdržela povolení připojit si ke jménu dívčí jméno manželky "Ermolli". Od té doby se jeho rodina, která se mezitím přestěhovala do tradičního posádkového města Opava, jmenovala "Böhm-Ermolli".
Benjamínek rodiny dokončil obecnou školu v Opavě a v roce 1870 nastoupil nejprve na kadetku v Sankt Pöltenu – česky je to Svatý Hypolit, což bylo a je největší město Dolního Rakouska a poté na tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Tu dokončil v roce 1875 a byl zařazen jako poručík ke 4. pluku dragounů jehož majitelem byl „polní maršál arcivévoda Albrecht“ ,kde byl jmenován velitelem jezdecké čety 2. eskadrony.
Během následujících 3 roků odváděl příkladnou službu a na základě kladného hodnocení svých nadřízených byl na podzim roku 1878 přijat na válečnou školu ve Vídni Tu dokončil v roce 1880 a byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Povinnou důstojnickou praxi zahájil u 21. pěší brigády ve městě Lvov. Na vlastní žádost – táhlo ho to ke koním - v roce 1882 přestoupil ke 15. jízdní brigádě v uherském posádkovém městě Debrecínu.
V Uhrách zůstal je do počátku roku 1884, kdy byl převelen k vojenskému zeměpisnému úřadu ve Vídni, kdy byl po vykonání následné zkoušky v dubnu téhož roku povýšen do hodnosti kapitána jezdectva. Na krátkou dobu odvelen do Brna, kde sloužil u některé vojenské součásti X. sboru. Jeho následujícím služebním místem se mu stal generální štáb, čímž získal značné konexe v generálských kruzích a vytvořilo mu to velmi dobré podmínky pro další profesní růst i hodnostní postup. Řečeno lidsky, další povýšení tím bylo téměř na dosah.
Potom si na něho vzpomněli jako na úspěšného vojenského kartografa a v roce 1888 byl převelen do tyrolského města Klagenfurt, kde převzal funkci velitele zdejšího vojenského oddělení zabývajícího se mapováním zdejších oblastí. Tato poklidná práce mu ale dlouho nevydržela. Po roce tedy v roce 1889 je totiž převelen ke 13. hulánskému pluku, pod velením plukovníka Hermanna hraběte Nostitze-Rienecke, který se nacházel v Brzezanech na Ukrajině. Böhm zde zaujímá pozici velitele 1. eskadrony tedy pokud bych to převedl na ekvivalent pěší jednotky, tak jezdecké roty.
Jak je u něj už běžné, dosahuje opět skvělých výsledků a stává se tak jedním z nejlépe hodnocených nižších důstojníků pluku. A proto přichází další změna, kdy je v dubnu roku 1891 převelen zpět do Vídně, kde se dočkává zařazení ke štábu generálního inspektorátu jezdectva. Povýšení s novou funkcí spojené na sebe nenechává dlouho čekat a Böhm-Ermolli je již k počátku května téhož roku povýšen do hodnosti majora.
Po uplynutí ššlužebím postupem předepsané doby je v roce 1895 povýšen do hodnosti podplukovníka a na podzim téhož roku převelen na západní část Ukrajiny do Haliče, kde přebírá velení aby převzal velení svého bývalého mateřského útvaru, tedy již výše citovaného 13. hulánského pluku který ale během jeho nepřítomnosti byl redislokován do ve městě Brody. Toto město se po takzvaném Trojím dělení Polska stalo se pohraničním městem, které zajišťovalo obchod mezi Haličí tedy Habsburskou monarchií a Ruskem. Jeho význam je tedy nesporný a význam místní vojenské posádky taktéž.
1. května 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva a jmenován velitelem 1. sboru v Krakově. Od 25. prosince 1911 byl též císařsko-královským tajným radou
V červenci 1914 se stal velitele rakousko-uherské 2. armády, které velel až do května 1918; v určitých obdobích mu byla operačně podřízena i skupina armád. Na počátku války byla jeho armáda nejprve vyslána do srbské Vojvodiny, odtud však byla již v srpnu převelena na východ, do války s Ruskem. Zde Böhm-Ermolli prošel těžkými podzimními boji, ústupem do Karpat a konsolidací fronty na jejich hřebenech. Částečně jsem je popsal ve své práci o počátečních bojích na Haliči. Zde prokazoval opakovaně schopnost vycítit rytmus boje a uvážlivé rozhodování, kdy nejednou ignoroval přímé rozkazy pokud by nejenže nevedly k cíly ale navíc by způsobily neúměrné ztráty jemu svěřených vojsk. Jeho poměrně úspěšnému velení v obranných operacích v této pro rakouskou armádu osudové bitvě, mu zcela jistě napomohlo to, že bojoval v místech, která ze své služby v posádce Lvov znal.
V únoru 1915 přešla 2. armáda opět do útoku, který musel být po třech týdnech pro značné ztráty a vyčerpání vojsk v zimních podmínkách zastaven.
V říjnu 1915 se Böhm-Ermolli stal velitelem skupiny armád, v níž mu byly operačně podřízeny též rakousko-uherská 1. armáda a od 1. ledna 1916 dočasně i německá Jižní armáda. Stal se tak nejvyšším rakousko-uherským velitelem na východní frontě, zodpovědným za všechna vojska od Volyně až po Sedmihradsko.
V červenci 1916, za ruské ofenzivy, které velel generál Brusilov, se podařilo Rusy po jejich brilantním útoku a prolomení fronty zastavit a zakrátko poté přešly rakousko-uherské svazky v součinnosti s německými silami do protiútoku, který vedl k prolomení ruské fronty. Na začátku ruské ofenzívy, 2. července 1917, úspěšně zaútočila u Zborova československá legionářská brigáda na české pluky rakousko-uherské 19. pěší divize. Tato epizoda nezabránila a ani nemohla zabránit ruskému neúspěchu, ale proti oběma plukům:
- plzeňskému pluku číslo 35. a
- jindřichohradeckému pluku číslo 75, bylo zahájeno vyšetřování pro podezření ze srozumění s nepřítelem. To po krátkém prověření podmínek na bojišti Böhm-Ermolli zastavil jako neopodstatněné.
Štáb generál plukovníka Böhm - Ermolliho někde v Karpatech v roce 1917
V květnu 1916 byl Böhm-Ermolli povýšen na generálplukovníka, v lednu 1918 na polního maršála. V červnu 1918, po odvolání Konrada von Hötzendorfa, byl jedním z hlavních kandidátů na funkci šéfa generálního štábu. Poté po uzavření míru s Ruskem působil od července 1918 až do konce války na AOK v Badenu jako vojenský poradce císaře Karla.
Z fronty tak odešla osobnost, nesoucí po většinu války tíhu jednoho z nejobtížnějších úkolů, jímž bylo velení války s nesrovnatelně početnější ruskou armádou. Své hlavní poslání - zabránit ruským armádám v proniknutí do hloubky území monarchie - Böhm-Ermolli úspěšně splnil. Projevil se jako schopný armádní velitel i stratég, kterému nikdy nechyběla potřebná míra rozhodnosti, uvážlivosti i předvídavosti. Pro AOK byl po celou dobu bojů na východní frontě nepostradatelnou osobností.
Roku 1917 byl mu přiznán dědičný titul svobodný pán a členství v panské sněmovně, a konečně 31. ledna 1918 byl jmenován polním maršálem. Měl velmi kladný vztah k vojákům českého původu. Jeho posledním velitelskou funkcí se stalo velení na obsazené Ukrajině s velitelstvím v Oděse
Přehlídka rakousko-uherských jednotek v obsazené Oděse, posledním velitelském posto Böhm - Ermolliho
Uplný přehled jeho velitelské kariéry:
Vyřazen z Rakousko-uherského kadetního sboru a Tereziánské vojenské akademii ve Wiener Neustadt a přesunut k 4. dragounskému regimentu (1.9.1875 – 1.11.1880)
Umístěn v Brigádní škole Enns (1875 – 1876)
Umístěn ve Válečné škole Vídeň (1.11.1878 – 1.11.1880)
řidělen ke Generálnímu štábu a zařazen do 21. Infanterie-Brigade v Lembergu (1.11.1880 – 26.4.1882)
15. Infanterie-Brigade v Debrecenu (26.4.1882 – 18.1.1884)
Umístěn ve Státní mapové kanceláři ve Vídni (18.1.1884 – 1.4.1884)
Převelen do Vojenského oddělení 10. sborového velitelství (1.4.1884 – 1.5.1884)
Sborový štáb (1.5.1884 – 1.5.1888)
IV. mapové oddělení, Klagenfurt (1.5.1888 – 1.5.1889)
Velitel čety v 13. hulánském pluku (1.5.1889 – 20.4.1891)
Generální jezdecký inspektorát, Vídeň (20.4.1891 – 15.10.1895)
Velitel 13. hulánský pluk 1. Division (15.10.1895 – 2.12.1896)
Velitel 3. hulánský pluk, Grodek (2.12.1896 – 20.4.1901)
Velitel 16. Kavallerie Brigade, Bratislava (20.4.1901 – 14.11.1905)
Velitel Kavallerie Division, Krakov (14.11.1905 – 28.4.1909)
Velitel 12. Infanterie-Division, Krakov (28.4.1909 – 7.11.1911)
Velitel I. Korps a velitel Krakova (7.11.1911 – 1.7.1914)
Velitel 2. Armee (1.7.1914 – 5.1918)
Velitel Armee-Gruppe Böhm-Ermolli (11.1914 – 20.6.1916)
Velitel Armee-Gruppe Böhm-Ermolli (4.10.1916 – 11.1918)
Propuštěn z armády (11.1918)
Čestný plukovník v 28. Infanterie-Regiment (31.10.1940 – 9.12.1941)
Po rozpadu Rakouska-Uherska a po kapitulaci a rozpuštění armády se Böhm-Ermoli usadil v Opavě, nyní již města v mladém Československu. Pražská vláda mu platila důchod a jmenovala jej armádním generálem ve výslužbě třebaže nikdy v československé armádě aktivně nepůsobil. Byl činný ve veteránských spolcích, jimiž byl respektován jako neformální představitel vojáků bývalé c. a k. armády na území ČSR. Jevil živý zájem o život československé armády, z vládních míst však k jeho osobě čišel chlad, jako k mnoha dalším bývalým důstojníkům armády rakousko-uherské monarchie.
Dočkal se i urážky od ikony naší státnosti. V červnu roku 1924, při návštěvě T. G. Masaryka v Opavě, se Böhm-Ermolli přihlásil k audienci, aby hlavu státu pozdravil jménem sdružení důstojníků ve výslužbě. Nechali ho dlouho čekat jako posledního z přijímaných a náhle spěchající prezident mu sotva podal ruku mezi dveřmi.
V opavské společnosti to vyvolalo mnoho trpkosti, neboť bývalý polní maršál byl znám jako kavalír a loajální občan Československé republiky. I tak se vytvářely napjaté vztahy v československé mnohonárodní národnostní společnosti.
Po Mnichovském diktátu se v roce 1938 stal občanem Německa. Byl jako jediný žijící rakousko-uherský polní maršál povýšen i do hodnosti polního maršála nacistického Německa a byl jmenován velitelem opavského 28. pěšího pluku. Když ve věku 85 let zemřel, byl mu uspořádán státní pohřeb ve Vídni, při němž maršál Wilhelm Keitel který se se starým pánem znal dlouhá léta osobně zastupoval německou armádu. Byl pohřben v Opavě a jeho hrob je dodnes zachován. Během své skvělé kariéry byl mnohokrát vyznamenán.
Hrob polního maršála von Böhm-Ernolli v Opavě
Možná, že právě zážitek z roku 1924 byl jednou z příčin, proč čtyřiaosmdesátiletý Böhm-Ermolli přijal v roce 1940, po nacistické okupaci Československa, čestné jmenování německým polním maršálem. Naštěstí nedlouho poté, 9. prosince 1941, v Opavě zemřel a byl zde pochován. Jeho hrob je doposud - údajně - zachován.
Eduard svobodný pán Böhm-Ermolli byl profesionální voják z povolání, který sloužil v rakousko-uherské císařské armádě a který se vypracoval do hodnosti polního maršála . Zároveň se jednalo o jednoho z nejschopnějších velitelů rakousko-uherské armády v době Velké války. V období druhé světové války mu byla osobně německým káncléřem Adolfem Hitlerem propůjčena hodnost německé armády a to „Polní maršál“.
Během své skvělé kariéry byl mnohokrát vyznamenán. Byl komandérem řádu Marie–Terezie, nositelem velkokříže uherského řádu sv. Štěpána, držitelem řádu Pour le Merite s dubovými ratolestmi a mnohých nejvyšších domácích i zahraničních řádů a vyznamenání
