Český dějepis skutečně neomezuje jen na toto. Stačí číst něco jiného než středoškolskou učebnici dějepisuLord píše:Český dějepis se omezuje na popravu a na Obnovené zřízení zemské, ale důsledky mají mnoho dalších rovin:
Rekatolizace
Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav
"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -
Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Však se tady Bleu už přes 20 stránek o ty ostatní roviny pokoušíme
Včetně toho, co na to lid? Selský bouře, hospodářský prostor, geopolitické alternativy, otázky víry, souvislosti, negativa x pozitiva, apod. Google už tohle téma zaindexovalo na českým internetu na první místa. Rekatolizace se rozkošatila neuvěřitelně.
Včetně toho, co na to lid? Selský bouře, hospodářský prostor, geopolitické alternativy, otázky víry, souvislosti, negativa x pozitiva, apod. Google už tohle téma zaindexovalo na českým internetu na první místa. Rekatolizace se rozkošatila neuvěřitelně.
"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -
Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Dějiny udatného českého národa: Selské bouře
Mě někdy stačí lidový podání
Šlechtický systém do roku 1620 a potom. Šlechtický stav v Česku nebyl homogenní, jako tomu bylo například v Polsku, ale dělil se do několika stupňů. Od 12. století se česká šlechta dělila na dva stavy, nižší stav – vladycký, zemanský a rytířský (původně páni první hotovosti) a vyšší stav – panský (původně páni druhé hotovosti, někdy korouhevní páni). V průběhu dějin se ustálil systém, který platil až do doby stavovského povstání.
Po porážce stavovského povstání byl stav vyšší šlechty dále rozčleněn zavedením některých původem říšských titulů, což bylo potvrzeno Obnoveným zřízením zemským. Mezi tyto tituly patřil i kníže.
Všichni víme, že nyní třeba máme třeba knížete Schwarzenberga, tento rod naštěstí víceméně hájil české vlastenectví, i když má taky máslo na hlavě.
Rodokmen rodu
Ale už vás nechám v klidu a nechám prostor pro další názory Johana, Pátrače a dalších, mějte se.
Mě někdy stačí lidový podání
Šlechtický systém do roku 1620 a potom. Šlechtický stav v Česku nebyl homogenní, jako tomu bylo například v Polsku, ale dělil se do několika stupňů. Od 12. století se česká šlechta dělila na dva stavy, nižší stav – vladycký, zemanský a rytířský (původně páni první hotovosti) a vyšší stav – panský (původně páni druhé hotovosti, někdy korouhevní páni). V průběhu dějin se ustálil systém, který platil až do doby stavovského povstání.
Po porážce stavovského povstání byl stav vyšší šlechty dále rozčleněn zavedením některých původem říšských titulů, což bylo potvrzeno Obnoveným zřízením zemským. Mezi tyto tituly patřil i kníže.
Všichni víme, že nyní třeba máme třeba knížete Schwarzenberga, tento rod naštěstí víceméně hájil české vlastenectví, i když má taky máslo na hlavě.
Rodokmen rodu
Ale už vás nechám v klidu a nechám prostor pro další názory Johana, Pátrače a dalších, mějte se.
Re: Rekatolizace
Johane vadí mi, když někdo pleskne jakýkoli nesmysl jen aby to vypadalo že má přehled.Johan píše:Já dodám snad jen to, že jsem nepsal o účiném, ani o mířeném, ale o maximálním dotřelu. Tam již svoji roli sehrává poměr výkon náboje/kvalita použitých materiálů/délka hlavně/ ... /přesnost opracování dílů. Odborníci na metalurgii, střeliviny, balistiku ... by to zřejmě popsali přesněji.
Můžeš mi říct z jakých pramenů jsi čerpal zdroj pro své tvrzení?
Připomenu ti co jsi psal….
pro ilustraci: Německý Mauser M 98 měl dostřel 2000 m, tedy stejný jako ruská puška Mosin, která tvořila hlavní výzbroj střeleckých jednotek ruské armády v první světové, rakouský Manlicher měl dostřel ještě kratší o 50m, v provedení karabina o 200m. Každý si to může ověřit kdekoli na webu. Tak o jakém nejmenším dostřelu z evropských velmocí to mluvíš?Johan píše: Tady je trochu problém. Rusko dokázalo produkovat vysoce kvalitní ocele, ovšem ve velmi malém množství. Naopak-dokázalo produkovat (ovšem-výrazně později, než v 17.století) velké množství oceli, ovšem ne v potřebné kvalitě. Ne náhodou byl dostřel ruských pušek za 1.sv.v.měřen na 2´000 KROKŮ a byl tak nejmenší (ta dostřelová vzdálenost) z evropských velmocí.
Navíc Rusové dost často udávají maximální dostřel jako dostřel účinný, viz kulomet 12.7 6P50 Kord kterému kde udávají rovněž dostřel 2000. Znamená to snad, že dodnes neumí vyrábět kvalitní ocel?
Můžu ti říct, že maximální dostřel ručních zbraní je veličina dost spekulativní, daleko důležitější je dostřel účinný. A spojovat maximální dostřel pušky s kvalitou oceláren tak jako jsi to udělal ty, je jak bych to řekl hodně odvážné, radši se v tom už nepatlej.
read between lines, read between lies
Rekatolizace
Nejprve se trochu pozastavím u baroka, jestli dovolíte. Je to stavební a (do značné míry možno říci i) společenský sloh, jako každý jiný, který měl dost „sil“, aby dokázal utvářet celou éru. Má své hodnoty, včetně těch estetických. Měl své cíle, tak-jako měly cíle i jiné slohy (resp.jejich tvůrci a zadavatelé). Je zároveň 1.celosvětovým slohem, neboť v podobě tzv.staré koloniální architektury vstupuje i do Ameriky, Asie a Afriky.
Stavební počiny baroka se, ani na našem území, příliš neliší. Jak od toho, co předcházelo, tak i od slohů, které následovaly. Jde-li o financování zvláště stavebních počinů nelze jim automaticky „přiklepnout“ punc vazby na nevolnictví. I v gotice, renesanci a za manýrismu vznikaly (často velmi rozsáhlé) stavební počiny civilní, vojenské i církevní povahy. Některé těžily ze znevolněné práce; jiné nikoliv. V baroku to bylo stejné. Díváme-li se však na baroko, pak si musíme uvědomit 2 jeho významné momenty.
1) Stále ještě je velká část církevních (římskokatolických) staveb realizována za církevní peníze. Jistě-byly využívány i prostředky získané a vydělané zde-u nás, na církevních držbách a získané z církevních prebend. I zběžný pohled na kulturněhistorickou mapu ČR ovšem napoví, že by to nemohlo stačit, a to jak s ohledem na množství těchto staveb, tak i vzhledem k rozsahu (často až grandióznímu) konkrétních stavebních počinů. Takže velká část zdrojů i po třicetileté válce přichází ze zahraničí. Jde o (moderním jazykem řečeno) pořád, z velké části, zahraniční investice; investice plně realizované zde působícími firmami. Tedy i nadále fungoval penězovod Řím-Vídeň-Praha.
2) Od gotiky 1.vznikají stavební hutě, které jsou schopny exportu. A to ne jen komponent, ale jsou schopny realizovat i celé rozsáhlé stavební zakázky mimo Země koruny České. Dnes bychom řekli, že byly schopny vyvážet investiční celky.
K šlechtě …
O její migraci jsem se, z části, zmiňoval již dříve (http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=392 ... sc&start=0 a i ve stávajícím článku). Opravdu odcházejí spíše rodiny, než rody a rozrodů vymizelo velice málo. Bělohorskými událostmi byla struktura české šlechty dotčena velice slabě, až skorem bezvýznamně, a česká (ve smyslu předbělohorská) šlechta nadále drží mimořádnou pozici na půdě stavovského shromáždění. A i do budoucna to přetrvává. Být příslušníkem předbělohorského šlechtického rodu je, u nás, vnímáno jako znamení urozenosti. Za „vysoce urozené“ jsou u nás považovány rody přemyslovské a lucemburské éry. Zároveň je velmi obtížné spojovat šlechtu (jakoukoliv) s národním prvkem. Je státotvorná, je vázána k zemi a vlasti, je (alespoň ve středoevropském kontextu) vázána svou přísahou (za celý rod) ke Koruně, které je povinována věrností a službou. Jde, samozřejmě, o idealistický výklad, ale poukazuje to na způsob, jímž šlechta sama sebe nazírá a jímž by měla být (do určité-omezené míry) nazírána. Buquoyové jsou původem rod z Francie, Piccolominiové z Apeninského poloostrova. Stejně jako ostatní přicházející rody jsou povyšováni vladařem, získávají inkolát a spojují své osudy s touto zemí. Vyznamenáváni jsou za zásluhy, tedy za to, jak se osvědčili ve službách vladaře a státu. Zdaleka ne vždy šlo o odměnu za účast na bělohorských událostech. Ani jejich příchod není (minimálně „z fleku“) možno vnímat negativně. Mnohé z těchto rodů (které přišly po 1620, nebo které získali po 1620 predikát) se následně velmi mimořádně osvědčilo.
Ani četné další není možné hodnotit „z rozběhu a bez nádechu“. Výše zmiňovanému předbělohorskému rodu Schwarzenbergů je vytýkána jejich účast na bělohorském dění. Stály na straně císaře a legitimního krále, byli tedy loajalisty. Je ale možné je za to odsuzovat? Zvláště s přihlédnutím k tomu, co bylo na výběr? Už cca.20 stránek tady o tom diskutujeme a výsledek, pro pobělohorské uspořádání, není ani zdaleka tak negativní. Zpronevěřili se tedy Schwarzenbergové své povinnosti hájit zájmy země? Neřekl bych.
K migraci všeobecně:
Nikdy jsem nepopíral, že se staly nespravedlnosti a že odešli i lidé velkého mezinárodního věhlasu. Jmenujme za všechny Hollara a Komenského. Jenže dveře nezůstávaly zavřené. Docházelo i k návratům a i zde šlo o mnohdy mimořádné jedince-jmenujme konkrétně Karla Škrétu, původně protestanta, který dlouho po své emigraci v Itálii přestupuje k římskému katolicismu a vrací se i do Čech.
Navíc, a to je často a rádo přehlíženo, tu byl i obrovský příliv mozků. Do této kategorie nepochybně (jen v civilní sféře) spadají Santini-Aichel, Brokoff, M.B. Braun, J-B. Mathey, Dietzenhoferové, ale i např. Arentin von Ehrenfeld.
Takže-ano, po lidské stránce lze dát vynucení emigrace znaménko jednoznačně záporné. Leč po věcné stránce nelze mluvit o emigraci, ale musíme mluvit o migraci. A její dopady (opakuji-po věcné stránce) pro české země vůbec nebyly tak tíživé, jak je většinou v učebnicích předváděno …
Stavební počiny baroka se, ani na našem území, příliš neliší. Jak od toho, co předcházelo, tak i od slohů, které následovaly. Jde-li o financování zvláště stavebních počinů nelze jim automaticky „přiklepnout“ punc vazby na nevolnictví. I v gotice, renesanci a za manýrismu vznikaly (často velmi rozsáhlé) stavební počiny civilní, vojenské i církevní povahy. Některé těžily ze znevolněné práce; jiné nikoliv. V baroku to bylo stejné. Díváme-li se však na baroko, pak si musíme uvědomit 2 jeho významné momenty.
1) Stále ještě je velká část církevních (římskokatolických) staveb realizována za církevní peníze. Jistě-byly využívány i prostředky získané a vydělané zde-u nás, na církevních držbách a získané z církevních prebend. I zběžný pohled na kulturněhistorickou mapu ČR ovšem napoví, že by to nemohlo stačit, a to jak s ohledem na množství těchto staveb, tak i vzhledem k rozsahu (často až grandióznímu) konkrétních stavebních počinů. Takže velká část zdrojů i po třicetileté válce přichází ze zahraničí. Jde o (moderním jazykem řečeno) pořád, z velké části, zahraniční investice; investice plně realizované zde působícími firmami. Tedy i nadále fungoval penězovod Řím-Vídeň-Praha.
2) Od gotiky 1.vznikají stavební hutě, které jsou schopny exportu. A to ne jen komponent, ale jsou schopny realizovat i celé rozsáhlé stavební zakázky mimo Země koruny České. Dnes bychom řekli, že byly schopny vyvážet investiční celky.
K šlechtě …
O její migraci jsem se, z části, zmiňoval již dříve (http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=392 ... sc&start=0 a i ve stávajícím článku). Opravdu odcházejí spíše rodiny, než rody a rozrodů vymizelo velice málo. Bělohorskými událostmi byla struktura české šlechty dotčena velice slabě, až skorem bezvýznamně, a česká (ve smyslu předbělohorská) šlechta nadále drží mimořádnou pozici na půdě stavovského shromáždění. A i do budoucna to přetrvává. Být příslušníkem předbělohorského šlechtického rodu je, u nás, vnímáno jako znamení urozenosti. Za „vysoce urozené“ jsou u nás považovány rody přemyslovské a lucemburské éry. Zároveň je velmi obtížné spojovat šlechtu (jakoukoliv) s národním prvkem. Je státotvorná, je vázána k zemi a vlasti, je (alespoň ve středoevropském kontextu) vázána svou přísahou (za celý rod) ke Koruně, které je povinována věrností a službou. Jde, samozřejmě, o idealistický výklad, ale poukazuje to na způsob, jímž šlechta sama sebe nazírá a jímž by měla být (do určité-omezené míry) nazírána. Buquoyové jsou původem rod z Francie, Piccolominiové z Apeninského poloostrova. Stejně jako ostatní přicházející rody jsou povyšováni vladařem, získávají inkolát a spojují své osudy s touto zemí. Vyznamenáváni jsou za zásluhy, tedy za to, jak se osvědčili ve službách vladaře a státu. Zdaleka ne vždy šlo o odměnu za účast na bělohorských událostech. Ani jejich příchod není (minimálně „z fleku“) možno vnímat negativně. Mnohé z těchto rodů (které přišly po 1620, nebo které získali po 1620 predikát) se následně velmi mimořádně osvědčilo.
Ani četné další není možné hodnotit „z rozběhu a bez nádechu“. Výše zmiňovanému předbělohorskému rodu Schwarzenbergů je vytýkána jejich účast na bělohorském dění. Stály na straně císaře a legitimního krále, byli tedy loajalisty. Je ale možné je za to odsuzovat? Zvláště s přihlédnutím k tomu, co bylo na výběr? Už cca.20 stránek tady o tom diskutujeme a výsledek, pro pobělohorské uspořádání, není ani zdaleka tak negativní. Zpronevěřili se tedy Schwarzenbergové své povinnosti hájit zájmy země? Neřekl bych.
K migraci všeobecně:
Nikdy jsem nepopíral, že se staly nespravedlnosti a že odešli i lidé velkého mezinárodního věhlasu. Jmenujme za všechny Hollara a Komenského. Jenže dveře nezůstávaly zavřené. Docházelo i k návratům a i zde šlo o mnohdy mimořádné jedince-jmenujme konkrétně Karla Škrétu, původně protestanta, který dlouho po své emigraci v Itálii přestupuje k římskému katolicismu a vrací se i do Čech.
Navíc, a to je často a rádo přehlíženo, tu byl i obrovský příliv mozků. Do této kategorie nepochybně (jen v civilní sféře) spadají Santini-Aichel, Brokoff, M.B. Braun, J-B. Mathey, Dietzenhoferové, ale i např. Arentin von Ehrenfeld.
Takže-ano, po lidské stránce lze dát vynucení emigrace znaménko jednoznačně záporné. Leč po věcné stránce nelze mluvit o emigraci, ale musíme mluvit o migraci. A její dopady (opakuji-po věcné stránce) pro české země vůbec nebyly tak tíživé, jak je většinou v učebnicích předváděno …
ad.JosefG
Nebudu reagovat v plném rozsahu. Konečně-v mnoha směrech by to nedávalo ani smysl-vzhledem k našemu tématu. Leč puškám z období 1.sv.v.se věnoval i článek zde, na Palbě, jehož já nejsem autorem. Není to jediný zdroj, ale autor článku Vám k věci jistě řekne více.
A pakliže se bavíme o kvalitě ocelí, tak jsem tohle uváděl jako příklad. Ne tedy jako všeobecné hodnotící kritérium.
A pakliže se bavíme o kvalitě ocelí, tak jsem tohle uváděl jako příklad. Ne tedy jako všeobecné hodnotící kritérium.
Johane ber to tak, co se učí na českých školách A co já ještě trochu pamatuju. Na nějaké hluboké analýzy není čas. Vypíchnou se nějaké věci, a obrázek z toho vyjde vcelku negativní.
Některé ty šlechtické rody nemají ani česká jména, ale německý vliv u nás začal už za Václava II. Na druhou stranu je třeba říct, že před rekatolizací zde probíhaly určité spory mezi šlechtou. Středověk je někdy v těchto vztazích značně rozporuplný, že mi to hlava nebere.
Asi je také pravda, že pokud dosáhl český vliv náhlé moci. Vedlo to pochopitelně k vytváření koalic proti tomu. Náš „národ“ nebyl dostatečně vitální (přeci jenom byly okolo větší a silnější kmeny), aby dokázal těmto hrozbám čelit. Náš vzestup byl kdysi částečně financován objevem a ražbou mincí v Kutné Hoře, rozvíjejí se řemesla, apod.
Když tady panují heretici, tak s námi okolní svět není příliš v lásce. Rekatolizace je pak vnímána jako určitá stabilizace a zklidnění, a dnes by jsme řekli, že to možná láká zahraniční investory Tedy církev, a další, viz. tvoje pojednání o baroku.
Samozřejmě to je, ale i oblast s nevolníky a začíná určité „utahování šroubů“. Marie Terezie a pak její syn Josef II. provádějí později určité reformy, ale následníci to negují a upevňují svůj absolutismus. Pak až císař Karel I. nám byl do jisté míry nakloněn, ale události vzali jiný spád.
Historii je možné popisovat opravdu z různých úhlů pohledu. Pokud ti Johane někdo oponoval není to od věci. Na druhou stranu si každý pochopitelně drží určitou linii, ostatně od toho tady diskuse jsou.
A co já ještě trochu pamatuju. Na nějaké hluboké analýzy není čas. Vypíchnou se nějaké věci, a obrázek z toho vyjde vcelku negativní. Některé ty šlechtické rody nemají ani česká jména, ale německý vliv u nás začal už za Václava II. Na druhou stranu je třeba říct, že před rekatolizací zde probíhaly určité spory mezi šlechtou. Středověk je někdy v těchto vztazích značně rozporuplný, že mi to hlava nebere.
Asi je také pravda, že pokud dosáhl český vliv náhlé moci. Vedlo to pochopitelně k vytváření koalic proti tomu. Náš „národ“ nebyl dostatečně vitální (přeci jenom byly okolo větší a silnější kmeny), aby dokázal těmto hrozbám čelit. Náš vzestup byl kdysi částečně financován objevem a ražbou mincí v Kutné Hoře, rozvíjejí se řemesla, apod.
Když tady panují heretici, tak s námi okolní svět není příliš v lásce. Rekatolizace je pak vnímána jako určitá stabilizace a zklidnění, a dnes by jsme řekli, že to možná láká zahraniční investory
Tedy církev, a další, viz. tvoje pojednání o baroku.Samozřejmě to je, ale i oblast s nevolníky a začíná určité „utahování šroubů“. Marie Terezie a pak její syn Josef II. provádějí později určité reformy, ale následníci to negují a upevňují svůj absolutismus. Pak až císař Karel I. nám byl do jisté míry nakloněn, ale události vzali jiný spád.
Historii je možné popisovat opravdu z různých úhlů pohledu. Pokud ti Johane někdo oponoval není to od věci. Na druhou stranu si každý pochopitelně drží určitou linii, ostatně od toho tady diskuse jsou.
Re: ad.JosefG
Johane, ještě něco ode mne a už do této debaty opravdu nebudu přispívatJohan píše:Nebudu reagovat v plném rozsahu. Konečně-v mnoha směrech by to nedávalo ani smysl-vzhledem k našemu tématu. Leč puškám z období 1.sv.v.se věnoval i článek zde, na Palbě, jehož já nejsem autorem. Není to jediný zdroj, ale autor článku Vám k věci jistě řekne více.
A pakliže se bavíme o kvalitě ocelí, tak jsem tohle uváděl jako příklad. Ne tedy jako všeobecné hodnotící kritérium.
. To dílo cos napsal je dobré, moc dobré a tvá práce se mi líbí, včetně "nových" (poprvé jsem je slyšel v 77) a málo publikovaných pohledů na události kolem stavovského povstání, však jsem to napsal v úplně prvním příspěvku. Mohu za sebe říct, že se nerozcházíme ani tak v názoru na podstatu problému jako v úhlech pohledu na dílči věci a některých formách prezentace, ale to se stává.
Pěkně Ti to napsal Lord a já jen přidám ať ti vydrží elán a rád si od Tebe zase něco přečtu, drž se
read between lines, read between lies
Rekatolizace
ad.JosefG:
Děkuji
----------------------------------------------------------------------------------------
ad.Lord:
Ne-ne, nechtěl jsem, aby to vyznělo konfrontačně. Šlo mi spíše o korekci a doplnění. Snažil jsem se popsat způsob myšlení šlechtické obce. To možná nebylo správné bez východisek, respektive s východisky skrytými jen v rámci poskytnutých odkazů.
Rod s nejstarším dochovaným slovanským rodokmenem u nás jsou Valdštejnové. Už jméno samo zní německy. Když se vrátil stávající kníže z emigrace hrdě poukazoval na svůj prastarý původ, na prapůvodně hluboce historicky potvrzené slovanství … německy. Neuměl ani slovo česky. Mimochodem-už se naučil (oproti takovým národním ikonám, jako je např.Lendl, u nichž namnoze probíhá proces právě opačně). I jiné staré české rody pocházející z i ještě období Přemyslovců a Lucemburků nenesou zrovna česká jména (Rožmberkové, Šternberkové, Waldekové …).
Uveďme si malý příklad. Rozrod, jehož jméno zní, naopak, velmi česky: Benešovic-Kravař. Rozrod středního významu co do počtu rodů i co do majetkového a mocenského postavení. Některé jeho rody žijí v Čechách dosud. V každém případě žádná „supertřída“. Navzdory tomu se spojil s rody (dnes) z Polska, Německa, Rakouska, Maďarska, Chorvatska, ale i Itálie, Francie, Nizozemí, Španělska, Portugalska a dokonce i Dánska. Samozřejmě-i s rody z Čech. Má tedy poměrně široké pokrevní kontakty.
Dodnes většina šlechticů ke své mateřštině ovládá jeden až dva diplomatické jazyky. Teď si vemme, že definice národa ve středověku se velmi lišila od té z 2.poloviny 20.století. Dále-i já o sobě tvrdím, že nejsem národovec, ale vlastenec. Že národní otázky mne příliš nezajímají. Že pojem „národovectví“ identifikuji jako pocit sounáležitosti s určitou etnickou skupinou a pojem „vlastenectví“ jako pocit sounáležitosti s prostorem, tedy s územím, jeho přírodními podmínkami, kulturním zázemím, historickými vlivy … atd. „Národovectví“ a „vlastenectví“ mohou být stejně tak v souladu, jako v rozporu. Obracím-li se já k vlastenectí, pak se v zásadě snažím vycházet z pohledu právě šlechty. V čem je logika? Český stát byl, opět je a do budoucna jednoznačně nadále bude mnohonárodnostní. Je tedy prostorem pro všechny své obyvatele. Bez rozdílů. To je méně konfliktní směrem dovnitř a více sjednocující navenek, než přístup národní. Šlechta sama sebe navíc vnímá jako zastřešující, všeobecný a státotvorný prvek společnosti. K tomu připočtěme, že jen ve 20.století se definice našeho národa měnila (odhadem) čtyřikrát a dnes žádnou takovou (definicí vymezenou) sebeidentifikaci nemáme.
A teď konečně postupme k jádru pudla, tedy k tomu, jak je utvářena česká šlechta. Je zde ještě rodová aristokracie. Ta má, v zásadě, 3 zdroje. Jednak to jsou dosud žijící sekundo a tercio genitury Přemyslovců (míněno vč.levobočných linií). Pak rozrod Těpticů, s nejstarším rodem hrabat z Těptína. A pak rozrod Doudleboviců s Doudleby v čele. Tyto rody stále u nás nalézáme.
Následují urozené rody předbělohorské šlechty, kde největší vážnost požívají ty z éry Přemyslovců a Lucemburků. Tady už ovšem jde o služebnou aristokracii. Tedy o aristokracii, která si své povýšení do šlechtického stavu získala ve službách (nejčastěji) krále, nebo se zakoupila (pořídila si pozemek a sídlo) a získala inkolát, tedy šlechtické občanství. Všechny další zemské šlechtické rody u nás již budou mít tento původ. Sem patří stejně tak Kinští, jako Parléřové.
Následuje pobělohorská šlechta. A ta opět netvoří „jednotný pakl“. Je tu skupina rodů, které se do naší země dostávají tak, že jejich předek vstoupil do služby státu, byl odměněn a od stavovské obce získal i inkolát. Odměna mohla být finanční a šlechtic se pak v Čechách (popř.na Moravě či ve Slezsku) zakoupil, nebo mu zde mohly být statky přímo uděleny hlavou státu-leč vždy z majetku hlavy státu. Sem patří např. Piccolominiové nebo Ehrenfeldové. Jiné rody se přižení, vstupují do služeb státu, získávají dědictví … Klasická ukázka jsou Metternichové. Jiní (např. Lichnovští) opět získávají povýšení za zásluhy (v uvedeném případě za ty na bojišti-část rodu povýšena do knížecího stavu za Napoleonských válek). A konečně zde jsou rody, které se prosazují v kulturním životě (mimo jiné i procesu národního obrození), ve vzdělávací sféře nebo v hospodářství. Zde zmíním Bredy, Lany, Arnoldy, Purkyňovce a Kolbeny. A konečně specifická skupina rodů-šlechtici, kteří sem uprchli před Velkou francouzskou revolucí. Získali tu azyl, zakoupili se tu a získali i inkoláty. Velká část z nich osvědčila svou loajalitu již za Napoleonských válek a i později. Mnozí se zapojili do národního obrození. Jako příklad mohou sloužit Rohanové.
Všechny tyto rody se však vždy určitou měrou zasloužili o naší zemi. Zdrcující většina z nich (byť ne 100%) obstála i ve velmi tíživých zkouškách. Tak-jak je velmi obtížné chtít po jakémkoliv šlechtici, aby sám sebe spojil jen s nějakým národem, tak je i nespravedlivé a nesprávné označovat pobělohorskou šlechtu za nečeskou.
Děkuji
----------------------------------------------------------------------------------------
ad.Lord:
Ne-ne, nechtěl jsem, aby to vyznělo konfrontačně. Šlo mi spíše o korekci a doplnění. Snažil jsem se popsat způsob myšlení šlechtické obce. To možná nebylo správné bez východisek, respektive s východisky skrytými jen v rámci poskytnutých odkazů.
Rod s nejstarším dochovaným slovanským rodokmenem u nás jsou Valdštejnové. Už jméno samo zní německy. Když se vrátil stávající kníže z emigrace hrdě poukazoval na svůj prastarý původ, na prapůvodně hluboce historicky potvrzené slovanství … německy. Neuměl ani slovo česky. Mimochodem-už se naučil (oproti takovým národním ikonám, jako je např.Lendl, u nichž namnoze probíhá proces právě opačně). I jiné staré české rody pocházející z i ještě období Přemyslovců a Lucemburků nenesou zrovna česká jména (Rožmberkové, Šternberkové, Waldekové …).
Uveďme si malý příklad. Rozrod, jehož jméno zní, naopak, velmi česky: Benešovic-Kravař. Rozrod středního významu co do počtu rodů i co do majetkového a mocenského postavení. Některé jeho rody žijí v Čechách dosud. V každém případě žádná „supertřída“. Navzdory tomu se spojil s rody (dnes) z Polska, Německa, Rakouska, Maďarska, Chorvatska, ale i Itálie, Francie, Nizozemí, Španělska, Portugalska a dokonce i Dánska. Samozřejmě-i s rody z Čech. Má tedy poměrně široké pokrevní kontakty.
Dodnes většina šlechticů ke své mateřštině ovládá jeden až dva diplomatické jazyky. Teď si vemme, že definice národa ve středověku se velmi lišila od té z 2.poloviny 20.století. Dále-i já o sobě tvrdím, že nejsem národovec, ale vlastenec. Že národní otázky mne příliš nezajímají. Že pojem „národovectví“ identifikuji jako pocit sounáležitosti s určitou etnickou skupinou a pojem „vlastenectví“ jako pocit sounáležitosti s prostorem, tedy s územím, jeho přírodními podmínkami, kulturním zázemím, historickými vlivy … atd. „Národovectví“ a „vlastenectví“ mohou být stejně tak v souladu, jako v rozporu. Obracím-li se já k vlastenectí, pak se v zásadě snažím vycházet z pohledu právě šlechty. V čem je logika? Český stát byl, opět je a do budoucna jednoznačně nadále bude mnohonárodnostní. Je tedy prostorem pro všechny své obyvatele. Bez rozdílů. To je méně konfliktní směrem dovnitř a více sjednocující navenek, než přístup národní. Šlechta sama sebe navíc vnímá jako zastřešující, všeobecný a státotvorný prvek společnosti. K tomu připočtěme, že jen ve 20.století se definice našeho národa měnila (odhadem) čtyřikrát a dnes žádnou takovou (definicí vymezenou) sebeidentifikaci nemáme.
A teď konečně postupme k jádru pudla, tedy k tomu, jak je utvářena česká šlechta. Je zde ještě rodová aristokracie. Ta má, v zásadě, 3 zdroje. Jednak to jsou dosud žijící sekundo a tercio genitury Přemyslovců (míněno vč.levobočných linií). Pak rozrod Těpticů, s nejstarším rodem hrabat z Těptína. A pak rozrod Doudleboviců s Doudleby v čele. Tyto rody stále u nás nalézáme.
Následují urozené rody předbělohorské šlechty, kde největší vážnost požívají ty z éry Přemyslovců a Lucemburků. Tady už ovšem jde o služebnou aristokracii. Tedy o aristokracii, která si své povýšení do šlechtického stavu získala ve službách (nejčastěji) krále, nebo se zakoupila (pořídila si pozemek a sídlo) a získala inkolát, tedy šlechtické občanství. Všechny další zemské šlechtické rody u nás již budou mít tento původ. Sem patří stejně tak Kinští, jako Parléřové.
Následuje pobělohorská šlechta. A ta opět netvoří „jednotný pakl“. Je tu skupina rodů, které se do naší země dostávají tak, že jejich předek vstoupil do služby státu, byl odměněn a od stavovské obce získal i inkolát. Odměna mohla být finanční a šlechtic se pak v Čechách (popř.na Moravě či ve Slezsku) zakoupil, nebo mu zde mohly být statky přímo uděleny hlavou státu-leč vždy z majetku hlavy státu. Sem patří např. Piccolominiové nebo Ehrenfeldové. Jiné rody se přižení, vstupují do služeb státu, získávají dědictví … Klasická ukázka jsou Metternichové. Jiní (např. Lichnovští) opět získávají povýšení za zásluhy (v uvedeném případě za ty na bojišti-část rodu povýšena do knížecího stavu za Napoleonských válek). A konečně zde jsou rody, které se prosazují v kulturním životě (mimo jiné i procesu národního obrození), ve vzdělávací sféře nebo v hospodářství. Zde zmíním Bredy, Lany, Arnoldy, Purkyňovce a Kolbeny. A konečně specifická skupina rodů-šlechtici, kteří sem uprchli před Velkou francouzskou revolucí. Získali tu azyl, zakoupili se tu a získali i inkoláty. Velká část z nich osvědčila svou loajalitu již za Napoleonských válek a i později. Mnozí se zapojili do národního obrození. Jako příklad mohou sloužit Rohanové.
Všechny tyto rody se však vždy určitou měrou zasloužili o naší zemi. Zdrcující většina z nich (byť ne 100%) obstála i ve velmi tíživých zkouškách. Tak-jak je velmi obtížné chtít po jakémkoliv šlechtici, aby sám sebe spojil jen s nějakým národem, tak je i nespravedlivé a nesprávné označovat pobělohorskou šlechtu za nečeskou.
Dobře Valdštejnové, ale jak nakonec dopadl třeba Albrecht z Valdštejna?
Za „pletichy“ byl zavražděň císařem. Přitom, kdyby se neobával jeho moci a neodvolal ho (pak se sice na čas vrátil, ale už bylo pozdě), možná mohla třicetiletá válka skončit o něco dříve a Svatá říše římská by se nestala prázdným pojmem.
A ostatní šlechtické rody? Ano zřejmě měly rádi svoje panství Například Schwarzenbergové. Kníže se o své panství řádně staral a spatřoval v něm pokračování rodové tradice. Například v září 1938 napsal spolu s dalšími dvanácti českými šlechtici prezidentu Benešovi dopis, v němž ho naléhavě žádal, aby se nevzdával Sudet. Když pak Němci obsadili české země, poslal kníže a jedenatřicet jeho vznešených přátel dopis také prezidentu Háchovi, kde se hrdě přihlásili k Čechům, a to i přesto, že většina jejich předků pocházela z Německa nebo Rakouska.
Své společenské postavení už česká šlechta částečně ztratila po rozpadu Rakouska-Uherska. Pozemková reforma První republiky narušila jednu z jejích stěžejních identifikačních aspektů. To znamená pozemkové vlastnictví, neboť přišla o značnou část lesů, statků a všeho, co s tím souvisí. A proto z různých těchto aspektů se ocitla v izolaci. Ztratila své politické pozice, sociálně byla na okraji společnosti a stála před procesem jakéhosi poobčanštění.
Ale dá se říci, že v naprosté většině zůstala loajální. Ovšem tyto problémové faktory z počátku existence První republiky se u německy cítící šlechty odrazily negativně ve 30. letech, kdy tato šlechta často inklinovala k nacionálnímu socialismu.
Zdroj: Česká šlechta v boji proti totalitním režimům 20. století obstála
V současnosti jsou znamé spory o majetek rodu Walderode, který byl zabaven podle Benešových dekretů.
Nic, to by bylo už na jiné téma. Možná Johane o tom napíšeš další článek.
Za „pletichy“ byl zavražděň císařem. Přitom, kdyby se neobával jeho moci a neodvolal ho (pak se sice na čas vrátil, ale už bylo pozdě), možná mohla třicetiletá válka skončit o něco dříve a Svatá říše římská by se nestala prázdným pojmem.
A ostatní šlechtické rody? Ano zřejmě měly rádi svoje panství
Například Schwarzenbergové. Kníže se o své panství řádně staral a spatřoval v něm pokračování rodové tradice. Například v září 1938 napsal spolu s dalšími dvanácti českými šlechtici prezidentu Benešovi dopis, v němž ho naléhavě žádal, aby se nevzdával Sudet. Když pak Němci obsadili české země, poslal kníže a jedenatřicet jeho vznešených přátel dopis také prezidentu Háchovi, kde se hrdě přihlásili k Čechům, a to i přesto, že většina jejich předků pocházela z Německa nebo Rakouska.Své společenské postavení už česká šlechta částečně ztratila po rozpadu Rakouska-Uherska. Pozemková reforma První republiky narušila jednu z jejích stěžejních identifikačních aspektů. To znamená pozemkové vlastnictví, neboť přišla o značnou část lesů, statků a všeho, co s tím souvisí. A proto z různých těchto aspektů se ocitla v izolaci. Ztratila své politické pozice, sociálně byla na okraji společnosti a stála před procesem jakéhosi poobčanštění.
Ale dá se říci, že v naprosté většině zůstala loajální. Ovšem tyto problémové faktory z počátku existence První republiky se u německy cítící šlechty odrazily negativně ve 30. letech, kdy tato šlechta často inklinovala k nacionálnímu socialismu.
Zdroj: Česká šlechta v boji proti totalitním režimům 20. století obstála
V současnosti jsou znamé spory o majetek rodu Walderode, který byl zabaven podle Benešových dekretů.
Nic, to by bylo už na jiné téma. Možná Johane o tom napíšeš další článek.
Rekatolizace
Existuje práce "Dějiny valdštejnského spiknutí", která přináší i 2.pohled. A to ten neméně realistický, totiž, že se Vld.stal vzbouřencem (což stal) a bylo legální i legitimní postavit ho před soud. Budiž dodáno, že tahle myšlenka se císaři nijak zvlášť nepříčila. Zato myšlenka generalisimova otevřeného výslechu nebyla u zatýkajících přijímána ... inu-zrovna s nadšením
Jinak se moc nelišíme. Ve zmiňovaném období byla naše šlechta nucena zvolit si národnost. Volila tedy tu, kterou viděla více v souladu se zájmem a potřebou státu. Neméně pozoruhodné jsou dějiny rodů, které musely volit národnost již za RČS (jako všichni) a zvolily německou.
Zrádců mezi nimi bylo velmi málo. Nejčastěji jsou zmiňováni Harachové. Jenže v čase mobilizace dostáli plně svým povinnostem a není známo nic o tom, že za okupace by komukliv-jakkoliv ublížili (jen dodávám, že nic z jejich panství tehdy neleželo na půdě protektorátu).
Mírně trapného vyznění nabrala věc "Hrubý Rohozec". Zde se zjistilo, na základě dohledání soudních archiválií (z tehdy, nikoliv náhodou, neveřejného soudního procesu), že dotyční přímo spolupracovali s naší rozvědkou v Londýně.
Neméně neblahou je (v EU žel velmi známá) "Sobotkova akce". Je to ostuda, ale nevím, teď z hlavy, přesně, kterého rodu se týkala ... snad Mensdorfů. Dědicům byl majetek vrácen. Za vlády ČSSD jim byl opět odňat, s tím-že soud byl netransparentní, matrikářka uplacená a starý hrabě kolaboroval v pracovní frontě. Nic z toho se nepotvrdilo. U kolaborace si soud nechal vypracovat i dobrozdání historiků a ti prokázali "nad veškerou pochybnost", že se o kolaboraci nejednalo. Ba naopak-dotyční chránili lidi před nuceným nasazením, poskytovali pomoc spojeneckým zajatcům na útěku a předávali informace z protektorátu styčným (ČS) pracovníkům ve Švýcarsku. I mf.Sobotka se šprajcnul-a že nevydá. Pak se děsně divil, když jsme (zase jednou) dostali na budku u soudu Evropské unie
Jinak-ano, máš pravdu, že postavení šlechty pádem monarchie utrpělo-o tom žádná. Není ani srovnatelné s Francií, nebo (hodně zvláštní) s Polskem. Ale na 2.stranu budiš řečeno, že je to kompaktní skupina/vrstva (jak-kdo chce) populace se zřejmě vůbec největší celospolečenskou vážností a uznáním. A může za to stejnou měrou komunismus, jako události po roce 1989.
Jinak se moc nelišíme. Ve zmiňovaném období byla naše šlechta nucena zvolit si národnost. Volila tedy tu, kterou viděla více v souladu se zájmem a potřebou státu. Neméně pozoruhodné jsou dějiny rodů, které musely volit národnost již za RČS (jako všichni) a zvolily německou.
Zrádců mezi nimi bylo velmi málo. Nejčastěji jsou zmiňováni Harachové. Jenže v čase mobilizace dostáli plně svým povinnostem a není známo nic o tom, že za okupace by komukliv-jakkoliv ublížili (jen dodávám, že nic z jejich panství tehdy neleželo na půdě protektorátu).
Mírně trapného vyznění nabrala věc "Hrubý Rohozec". Zde se zjistilo, na základě dohledání soudních archiválií (z tehdy, nikoliv náhodou, neveřejného soudního procesu), že dotyční přímo spolupracovali s naší rozvědkou v Londýně.
Neméně neblahou je (v EU žel velmi známá) "Sobotkova akce". Je to ostuda, ale nevím, teď z hlavy, přesně, kterého rodu se týkala ... snad Mensdorfů. Dědicům byl majetek vrácen. Za vlády ČSSD jim byl opět odňat, s tím-že soud byl netransparentní, matrikářka uplacená a starý hrabě kolaboroval v pracovní frontě. Nic z toho se nepotvrdilo. U kolaborace si soud nechal vypracovat i dobrozdání historiků a ti prokázali "nad veškerou pochybnost", že se o kolaboraci nejednalo. Ba naopak-dotyční chránili lidi před nuceným nasazením, poskytovali pomoc spojeneckým zajatcům na útěku a předávali informace z protektorátu styčným (ČS) pracovníkům ve Švýcarsku. I mf.Sobotka se šprajcnul-a že nevydá. Pak se děsně divil, když jsme (zase jednou) dostali na budku u soudu Evropské unie
Jinak-ano, máš pravdu, že postavení šlechty pádem monarchie utrpělo-o tom žádná. Není ani srovnatelné s Francií, nebo (hodně zvláštní) s Polskem. Ale na 2.stranu budiš řečeno, že je to kompaktní skupina/vrstva (jak-kdo chce) populace se zřejmě vůbec největší celospolečenskou vážností a uznáním. A může za to stejnou měrou komunismus, jako události po roce 1989.
Těžko říct jak to bylo, někdo píše, že mu začalo šibovat, ale to mohl být jen výmysl na očernění. O zatčení a výslechu se dozvěděl a tak se úchylil do opevněného Chebu, ale nebylo mu to moc platné. Císařšťí dragouni se dostali dovnitř a propíchli ho.
Jinak ten Walderode se prý stýkal s nacisty a byl členem henleinovců, o těch soudech nevím co si myslet. Většinou je zachrání nějaké svědectví, ale zda to není někdy vybájené? Oni pak vypadají jako dvojití agenti z filmu Musíme si pomáhat
Faktem je, že nějaká skupina by měla ve státě držet jakési linie, ať už ta šlechta, nebo za první republiky to byla do jisté míry Agrární strana.
Ostatně její vznik byl možný v důsledku úspěšné pozemkové reformy, kdy se naopak něco vzalo šlechtě.
Ovšem jejím problémem byla sociální diversita venkovského obyvatelstva, výrazné majetkové rozdíly, apod. Každopádně to bylo spojeno s místem - půdou, tak si toho museli hledět. Ne přesouvat fabriky do Asie.
V současnosti tady zatím není žádná taková pořádná skupina vytvořená, která by měla službu státu za čest a přitom měla určitý morální kredit.
Ale to už jsme se dostali úplně někam jinam, zpátky k rekatolizaci.
Jinak ten Walderode se prý stýkal s nacisty a byl členem henleinovců, o těch soudech nevím co si myslet. Většinou je zachrání nějaké svědectví, ale zda to není někdy vybájené? Oni pak vypadají jako dvojití agenti z filmu Musíme si pomáhat
Faktem je, že nějaká skupina by měla ve státě držet jakési linie, ať už ta šlechta, nebo za první republiky to byla do jisté míry Agrární strana.
Ostatně její vznik byl možný v důsledku úspěšné pozemkové reformy, kdy se naopak něco vzalo šlechtě.
Ovšem jejím problémem byla sociální diversita venkovského obyvatelstva, výrazné majetkové rozdíly, apod. Každopádně to bylo spojeno s místem - půdou, tak si toho museli hledět. Ne přesouvat fabriky do Asie.
V současnosti tady zatím není žádná taková pořádná skupina vytvořená, která by měla službu státu za čest a přitom měla určitý morální kredit.
Ale to už jsme se dostali úplně někam jinam, zpátky k rekatolizaci.
Rekatolizace
Jo-jo, Vld.je kouzelné téma samo o sobě. Dalo by se na něm vyřádit.
Agrární reformu v RČS bych za úspěch rozhodně neoznačil. A Agrární strana byla politicky spíše problém. Ale, a v tom dávám za pravdu, pro státní správu naopak přínos.
Walderodeho jsem přímo nedělal, takže archiválie nemám ani pod palcem, ani v malíku. Leč, podle toho, co jsem se dozvěděl, se "moravcovi hoši" k soudu dostavili osobně a Moravec jim zajistil neveřejný proces. To, samo o sobě, o "jen sousedské výpomoci" moc nesvědčí. Dle výroku soudu (po 1989), pak mělo jít opravdu o klasickou agenturní činnost. Tedy průnik do struktur nepřítele a předávání informací naší straně.
Ono to u šlechty není až tak překvapivé a (dle dostupných informací) měla, v tomto směru, přinést opravdu cené služby. Konečně-o špionáži se mluví, jako o "řemeslu vznešených" Ale, přiznejme si to, ona aristokracie u nás měla, pro tuhle práci, předpoklady jako nikdo jiný. Esem komunistické odbojové špionáže byla telefonistka v pražském Obecním domě. To není míněno co znevážení. Slyšet mohla opravdu mnohé. Ovšem-nesrovnatelně méně, než např. plk. ve štábu divize ...
Agrární reformu v RČS bych za úspěch rozhodně neoznačil. A Agrární strana byla politicky spíše problém. Ale, a v tom dávám za pravdu, pro státní správu naopak přínos.
Walderodeho jsem přímo nedělal, takže archiválie nemám ani pod palcem, ani v malíku. Leč, podle toho, co jsem se dozvěděl, se "moravcovi hoši" k soudu dostavili osobně a Moravec jim zajistil neveřejný proces. To, samo o sobě, o "jen sousedské výpomoci" moc nesvědčí. Dle výroku soudu (po 1989), pak mělo jít opravdu o klasickou agenturní činnost. Tedy průnik do struktur nepřítele a předávání informací naší straně.
Ono to u šlechty není až tak překvapivé a (dle dostupných informací) měla, v tomto směru, přinést opravdu cené služby. Konečně-o špionáži se mluví, jako o "řemeslu vznešených"
Ale, přiznejme si to, ona aristokracie u nás měla, pro tuhle práci, předpoklady jako nikdo jiný. Esem komunistické odbojové špionáže byla telefonistka v pražském Obecním domě. To není míněno co znevážení. Slyšet mohla opravdu mnohé. Ovšem-nesrovnatelně méně, než např. plk. ve štábu divize ...
Mal som technický problém s prihlásením, tak zodpoviem teraz. Rusko, 1718. Počas daňovej a nab. reformy. Samozrejme šlo o dane. Veriaci platili daň z duše. Duša bola podľa vtedajších zákonov osobné vlastníctvo, takže sa z nej musela platiť daň. Čo umožnilo voľbu náboženstva ale aj odpadlíkom od cirkví ateizmus. Ateisti potom platili daň odpadlícku, ktorá bola rovnako veľká ako daň z duše. Štátnym náboženstvom naďalej ostalo pravoslaviePozorovatel-signalista píše:Jo? A to bylo kde?jmodrak píše:Odpoveď :
Dokonca v jednom štáte je tolerovaný aj ateizmus.
Rekatolizace
Trochu to pomíjí ruskou společenskou realitu, ale dobrá. Samozřejmě je nutno mít na zřeteli, že "odstoupivší od víry" nebyl automaticky považován za nevěřícího, ale vzhledem k velikosti Ruska a jeho uspořádání, za animistu. Leč o určitou (diskutabilní) míru tolerance šlo. Proč diskutabilní?
Uznání práva na odstoupení od víry ještě neznamenalo zachování práv společenských. Tedy, dle tohoto mustru, pak musíme vnímat jako nábožensky tolerantní i evropské muslimské země. Není to, zvláště vzhledem k situaci 17.století, tak uplně nepravdivé. Navzdory tomu šel vývoj k náboženské snášenlivosti hodně odlišnou cestou ...
Uznání práva na odstoupení od víry ještě neznamenalo zachování práv společenských. Tedy, dle tohoto mustru, pak musíme vnímat jako nábožensky tolerantní i evropské muslimské země. Není to, zvláště vzhledem k situaci 17.století, tak uplně nepravdivé. Navzdory tomu šel vývoj k náboženské snášenlivosti hodně odlišnou cestou ...