Dává mi to smysl. Jen si myslím že to všechno by dokázala nebýt v zemi která ji nedokázala přijmout a kde lov na Cara a jeho rodinu byl základním úkolem všech revolucionářů, anarchistů a kdejakého póvlu.
V takové atmosféře nemůže být jednoduché žít ani pracovat. Děkuji za odpověď.
Poslední ruská carevna
Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu
-
Grand Duchess Ally
- rotný
- Příspěvky: 94
- Registrován: 19/3/2009, 14:23
- Kontaktovat uživatele:
Pro Alexandru bylo utrpení i zahrát na klavír před několika přáteli. Ostych byl jednou z jejích nejvýraznějších povahových vlastností. Každá oficiální funkce, jakékoliv veřejné vystoupení ji ničily. Okamžitě jí na hrdle a tvářích naskákaly ošklivé červené skvrny a těžce dýchala. Na tak veřejnou roli prostě nebyla připravená, a obávám se, že na ni lidově řečeno "neměla".
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Historik František Stellner na seminářích o carevně zmiňoval něco podobného - její naprosté odtržení od reálného světa a zároveň tendenci manipulovat cara do podoby Petra Velikého, na což neměl ani sílu, ani podmínky. Měla být povzbuzovatelem ke vstupu Ruska do I.sv.války (určitě jí musel otřást atentát na korunovanou hlavu) a pak je tu otázka Krvavé neděle.
-
Grand Duchess Ally
- rotný
- Příspěvky: 94
- Registrován: 19/3/2009, 14:23
- Kontaktovat uživatele:
Zcela souhlasím s první větou a naprosto nesouhlasím s druhou 
Pro Alexandru byla válka neskutečně bolestnou - její milované rodné Hessensko bylo přeci v Německu a válka jí naprosto znemožnila kontakt s milovaným bratrem Ernestem. Nikolaj si válku také nepřál, byl vpodstatě donucen veřejným míněním a dalšími okolnostmi.
Co se týče krvavé neděle, ani Alix ani Nikolaj o ní neměli zprvu ani tušení. Výborně se s celou touto kauzou ve své knize vypořádal Edvard Radzinkij. K Alexandře a Nikolajovi se dostaly pouze opožděné zprávy od policie, a podle carových deníků a Alexandřiných dopisů je jasné, jak zkreslená informace jim byla předána- dokonce i co se týkalo počtu obětí.
27. ledna 1905, Carské Selo - dopis princezně Viktorii z Battenbergu, carevnině nejstarší sestře:
"Ty chápeš krizi, kterou právě procházíme! Je to skutečně doba plná zkoušek. Kříž mého ubohého Nickyho je těžký, tím více, že nemá nikoho, na koho by se mohl zcela spolehnout a kdo by mu byl skutečnou oporou. Už se tolikrát hořce zklamal, ale přes to všechno zůstává statečný a plný víry v Boží milost. Tolik se snaží, pracuje s takovou nezdolností, ale velmi postrádáme to, čemu já říkám "skuteční" muži. Samozřejmě někde musí existovat, ale je obtížné je nalézt. Ti špatní jsou pořád nablízku, jiní se z falešné skromnosti drží v pozadí. Budeme se snažit potkávat více lidí, ale je to těžké. Na kolenou se modlím k Bohu, aby mi dal moudrost, abych mu pomohla v jeho těžkém údělu. Lámu si hlavu, abych našla nějakého přítele, ale nemohu, je to zoufalý pocit. Jeden je příliš slabý, druhý příliš liberální, třetí příliš omezený a tak dále. Máme dva velmi chytré muže a oba jsou více než nebezpeční a nevěrní. Ministr vnitřních věcí působí nejvíce škody - prohlašuje velké věci, aniž si je připravil. Je to jako když je kůň dlouho pevně držen na uzdě, a pak najednou otěže povolí. Klopýtá, padá a je ještě obtížnější jej vytáhnout na nohy než předtím, dříve než s sebou zatáhne ostatní do propasti. Reformy se mohou uskutečňovat pouze pozvaolna a s největší péčí a rozvahou. Nyní jsme byli bezmocně vláčeni tam a zpět a nemůžeme najít vlastní stopy. Všechny tyto nepořádky jsou jen díky jeho neodpustitelné hlouposti a neuvěří tomu, co mu Nicky říká, nesouhlasí s jeho pohledem na věc. Věci jsou ve špatném stavu a v této době, kdy jsme vrženi do války je nadmíru nepatriotické předkládat revoluční návrhy. Ubozí dělníci,kteří byli naprosto obelháni, museli trpět a jako obvykle se organizátoři schovali za ně. Nevěř všem těm hrůzám, o kterých píší zahraniční noviny. Z tak odporných obvinění jednomu vstávají vlasy na hlavě. Ano, vojáci, bohužel, museli střílet. Davu bylo opakovaně řečeno, aby ustoupil, a že Nicky není ve městě (jelikož tuhle zimu bydlíme tady) a že budou nuceni pálit, ale neposlouchali a tak byla prolita krev. Celkem bylo zabito 92 lidí a je mezi 200-300 raněnými. Je to strašná věc, ale kdyby se to nestalo, dav by se kolosálně rozrostl a tisíce by byly ušlapány. Šíří se to samozřejmě po celé zemi. Petice měla pouze dva požadavky týkající se dělníků a celý zbytek byl nehorázný: oddělení církve od státu atd. atd. Kdyby malá deputace klidně přinesla skutečnou petici pro dobro dělníků, všechno by vypadalo jinak. Mnoho dělníků bylo zoufalých, když se později doslechlo, co bylo v petici, a prosili, aby mohli opět pracovat pod ochranou vojáků. Petrohrad je prohniléměsto, ani v nejmenším ruské. Ruští lidé jsou hluboce a skutečně oddáni svému panovníkovi a revolucionáři zneužívají jeho jméno, aby je provokovali proti jejich pánům atd., ale nevím jak. Jak jen bych sipřála, abych byla chytřejší a byla jsem ke skutečné pomoc! Miluji svou novou zemi. Je tak mladá, silná a je v ní tolik dobrého, jen zcela nevyváženého a dětského. Ubohý Nicky, musí vést hořký, tvrdý život. Kdyby jeho otec více jednal s lidmi, přitáhl je k sobě, měli bychom jich dost k naplnění nezbytných postů, teď však jsou jen staří muži nebo docela mladí, nikdo na koho se obrátit. Strýcové jsou k ničemu, drahý Míša je stále ještě dítě... (tím carevna mínila carova bratra, velkoknížete Michaila Alexandroviče, tehdy náhradního dědice trůnu)."
Pro Alexandru byla válka neskutečně bolestnou - její milované rodné Hessensko bylo přeci v Německu a válka jí naprosto znemožnila kontakt s milovaným bratrem Ernestem. Nikolaj si válku také nepřál, byl vpodstatě donucen veřejným míněním a dalšími okolnostmi.Co se týče krvavé neděle, ani Alix ani Nikolaj o ní neměli zprvu ani tušení. Výborně se s celou touto kauzou ve své knize vypořádal Edvard Radzinkij. K Alexandře a Nikolajovi se dostaly pouze opožděné zprávy od policie, a podle carových deníků a Alexandřiných dopisů je jasné, jak zkreslená informace jim byla předána- dokonce i co se týkalo počtu obětí.
27. ledna 1905, Carské Selo - dopis princezně Viktorii z Battenbergu, carevnině nejstarší sestře:
"Ty chápeš krizi, kterou právě procházíme! Je to skutečně doba plná zkoušek. Kříž mého ubohého Nickyho je těžký, tím více, že nemá nikoho, na koho by se mohl zcela spolehnout a kdo by mu byl skutečnou oporou. Už se tolikrát hořce zklamal, ale přes to všechno zůstává statečný a plný víry v Boží milost. Tolik se snaží, pracuje s takovou nezdolností, ale velmi postrádáme to, čemu já říkám "skuteční" muži. Samozřejmě někde musí existovat, ale je obtížné je nalézt. Ti špatní jsou pořád nablízku, jiní se z falešné skromnosti drží v pozadí. Budeme se snažit potkávat více lidí, ale je to těžké. Na kolenou se modlím k Bohu, aby mi dal moudrost, abych mu pomohla v jeho těžkém údělu. Lámu si hlavu, abych našla nějakého přítele, ale nemohu, je to zoufalý pocit. Jeden je příliš slabý, druhý příliš liberální, třetí příliš omezený a tak dále. Máme dva velmi chytré muže a oba jsou více než nebezpeční a nevěrní. Ministr vnitřních věcí působí nejvíce škody - prohlašuje velké věci, aniž si je připravil. Je to jako když je kůň dlouho pevně držen na uzdě, a pak najednou otěže povolí. Klopýtá, padá a je ještě obtížnější jej vytáhnout na nohy než předtím, dříve než s sebou zatáhne ostatní do propasti. Reformy se mohou uskutečňovat pouze pozvaolna a s největší péčí a rozvahou. Nyní jsme byli bezmocně vláčeni tam a zpět a nemůžeme najít vlastní stopy. Všechny tyto nepořádky jsou jen díky jeho neodpustitelné hlouposti a neuvěří tomu, co mu Nicky říká, nesouhlasí s jeho pohledem na věc. Věci jsou ve špatném stavu a v této době, kdy jsme vrženi do války je nadmíru nepatriotické předkládat revoluční návrhy. Ubozí dělníci,kteří byli naprosto obelháni, museli trpět a jako obvykle se organizátoři schovali za ně. Nevěř všem těm hrůzám, o kterých píší zahraniční noviny. Z tak odporných obvinění jednomu vstávají vlasy na hlavě. Ano, vojáci, bohužel, museli střílet. Davu bylo opakovaně řečeno, aby ustoupil, a že Nicky není ve městě (jelikož tuhle zimu bydlíme tady) a že budou nuceni pálit, ale neposlouchali a tak byla prolita krev. Celkem bylo zabito 92 lidí a je mezi 200-300 raněnými. Je to strašná věc, ale kdyby se to nestalo, dav by se kolosálně rozrostl a tisíce by byly ušlapány. Šíří se to samozřejmě po celé zemi. Petice měla pouze dva požadavky týkající se dělníků a celý zbytek byl nehorázný: oddělení církve od státu atd. atd. Kdyby malá deputace klidně přinesla skutečnou petici pro dobro dělníků, všechno by vypadalo jinak. Mnoho dělníků bylo zoufalých, když se později doslechlo, co bylo v petici, a prosili, aby mohli opět pracovat pod ochranou vojáků. Petrohrad je prohniléměsto, ani v nejmenším ruské. Ruští lidé jsou hluboce a skutečně oddáni svému panovníkovi a revolucionáři zneužívají jeho jméno, aby je provokovali proti jejich pánům atd., ale nevím jak. Jak jen bych sipřála, abych byla chytřejší a byla jsem ke skutečné pomoc! Miluji svou novou zemi. Je tak mladá, silná a je v ní tolik dobrého, jen zcela nevyváženého a dětského. Ubohý Nicky, musí vést hořký, tvrdý život. Kdyby jeho otec více jednal s lidmi, přitáhl je k sobě, měli bychom jich dost k naplnění nezbytných postů, teď však jsou jen staří muži nebo docela mladí, nikdo na koho se obrátit. Strýcové jsou k ničemu, drahý Míša je stále ještě dítě... (tím carevna mínila carova bratra, velkoknížete Michaila Alexandroviče, tehdy náhradního dědice trůnu)."
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
-
Grand Duchess Ally
- rotný
- Příspěvky: 94
- Registrován: 19/3/2009, 14:23
- Kontaktovat uživatele:
-
Grand Duchess Ally
- rotný
- Příspěvky: 94
- Registrován: 19/3/2009, 14:23
- Kontaktovat uživatele:
-
Grand Duchess Ally
- rotný
- Příspěvky: 94
- Registrován: 19/3/2009, 14:23
- Kontaktovat uživatele:
to jsem ráda, že se líbí Ano, tyhle fotografie barvím já, i když už jsem je našla stažené a uveřejněné na spoustě cizích stránek... pokud je na nich někde napsáno "Faces of the past", tak jsou moje
Ano, tyhle fotografie barvím já, i když už jsem je našla stažené a uveřejněné na spoustě cizích stránek... pokud je na nich někde napsáno "Faces of the past", tak jsou moje "Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Mě se nejen líbí, já jsem z nich nadšen. Je vidět že této části dějin věnuješ stejně jako Ljubov hodně pozornosti. Já jsem takový rozběhaný od jedné věcik druhé a nic nedělám pořádně. Vy dvě jste dále.
Myslíš že bys dokázala takto upravit pár fotografií i z jiné části dějin?
Myslíš že bys dokázala takto upravit pár fotografií i z jiné části dějin?
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Grand Duchess Ally
- rotný
- Příspěvky: 94
- Registrován: 19/3/2009, 14:23
- Kontaktovat uživatele:
