Představuji zde propracovanější a přesnější podobu stíhače tanků-útočného děla JagdPanzera IV 88/56 jež už tu by diskutován. Nyní mám již ucelenější a jasnější představu o tom proč takový stroj vyvinout a zavést do sériové výroby.
Na začátku roku 43 stála Německá armáda na pomyslném rozcestí. Na jedné straně byla pod tlakem neustálého přívalu Sovětských obrněnců z východu,což jí nutilo zavádět co nejvýkonnější protitankové prostředky,na straně druhé její generalita stále doufala v obnovení útočných operací ,což vyžadovalo naopak zavádění strojů schopných prolamovat nepřátelské linie. Jak známo Německé velení vsadilo na špičkové a na protitankový boj specializované stroje jakými byl např. JagdPanzer IV L70 či Nashorn ,v oblasti tanků pak Panther.
Tyto stroje sice excelovaly v obraně kde mohly naplno využít dostřelu svých kanónů ,v útoku však byla jejich hodnota diskutabilní.
Hlavním důvodem jejich nízké způsobilosti prolamovat obranu protivníka je relativně slabý výkon tříštivého granátu ráže 75mm,(U Nashornu pak minimální pancéřová ochrana v kombinaci s velkými rozměry.)
Proč je vysoký účinek tříštivého granátu v útoku rozhodující?
Důvod nespočívá jen ve vysokém procentuelním zastoupení „měkkých“ cílů v obraně protivníka.
Velmi důležité je i fakt, že osádka útočícího tanku často není schopna přesně rozpoznat odkud a co na ni pálí. Často dokáže přibližně určit polohu obránce jen podle záblesků či oblaků dýmu, přitom určit co na ni pálí-zda tank či dělo- je v prvních okamžicích (jež často rozhodují) boje téměř nemožné,neboť obránce si většinou dá tu námahu se dobře zamaskovat. Za této situace bylo pro útočníka nejefektivnější taktikou zasypat přibližnou polohu nepřítele tříštivými granáty, v naději, že přímým zásahem či fragmenty vyřadí protitankové děla či případně zničí obrněné prostředky obránce nebo je aspoň poškodí a znemožní jim palbu.
A právě toto je důvodem proč považuji 88mm Kwk 36 pro útok za lepší volbu než 75mm Kwk 42. Granát osm a osmdesátky vážil 9kg a měl počáteční rychlost 820mps,což mu dávalo lepší předpoklady pro zničení nechráněných i obrněných cílů než granát ráž 75mm jež vážil 5.74 kg a u ústí hlavně dosahoval trychlosti pouze 700mps.
88mm kanón KwK 36 tak umožňoval mému stroji-Jagdpanzeru IV 88/56- pálit na pozici obránce ad hoc s poměrně velkou nadějí na vyřazení jak nechráněných tak pancéřovaných cílů, a to aniž střelec znal přesnou polohu či charakter cíle. Zatímco střelec v JagdPanzeru IV se 75mm dělem- pokud chtěl využít vyšší přesnosti a průbojnosti svého děla (při palbě s Pzgr.39)-musel být schopen přesně lokalizovat a identifikovat cíl – což však bylo obecně v útoku velmi náročné.Nebo mohl použít stejnou taktiku „přibližné palby“ pomocí tříštivé munice k níž mu ovšem dával 75mm KwK 42 menší možnosti.