Před Egypťany stál náročný úkol. Překonat Suezský průplav, na izraelské straně s příkrými obranými valy, zlikvidovat pobřežní obranu, prorazit Bar-Levovu lini a zajistit předmostí pro další útok do vnitrozemí.
Egyptský plán útoku tedy vybavil první útočnou vlnu obrovským množství PT zbraní. V každé pěší!!! divizi tak bylo k dispozici 72 PTŘS Sagger, 90 bezzákluzových děl, 36PT děl a 535 RPG!! . To znamenalo na každý kilometr fronty 90 PT zbraní – tedy opravdu protitanková „zeď“. Navíc byly na egyptské straně vybudované písečné rampy pro egyptské tanky, které odtud mohou na druhém břehu odstřelovat izraelské protějšky.
Tato zeď měla čelit náporu izraelských tankových záloh, než se přes Suez přepraví první tanky. Podle plánu se měly trajekty dostat na druhou stranu 4h po spuštění útoku a první mosty pak začít fungovat po 8h. Útok byl naplánován na14h, takže se počítalo, že pěchota bude čelit protiútokům izr. tanků i za tmy. Proto bylo součástí vybavení infračervené přístroje pro noční vidění a svářečské brýle proti xenonovým pátracím reflektorům.
Aby se v prvních hodinách dostaly na druhý břeh alespoň nějaké tanky, byla vytvořena speciální brigáda s obojživelnými tanky a plovoucími OT, které se přepraví přes Velké hořké jezero. Vše bylo kryto protiletadlovým „deštníkem“ tvořeným PL systémy SAM.
Útok zahájilo v 13.50 letectvo přeletem Suezu.Cca 240 stíhacích bombardérů Mig a Su egyptského letectva zaútočilo na předsunutá letiště, pozice PL raket Hawk, spojovacím a řídícím centrům.
V hodinu H následoval pozemní útok. Více než 2000 děl spustilo palbu a na izraelské pozice se sneslo 3000 tun!!! oceli. Bar-Lévova linie sice vydržela, ale šok byl tak ohromný, že první útočná vlna pěchoty překročila 200m Suezu prakticky bez problémů. To se však již k Suezu hnali izraelské obrněné zálohy. Když se však přiblížily k rampám na pobřeží, dostaly se do zničující palby z ramp na druhém břehu a pěchoty již dorazivší na jejich břeh a pálící Saggery a RPG.
Ztráty se vršily a Izraelci byli pod tímto náporem nuceni ustoupit.
Ve 20.30 začali 31 trajekty přepravovat tanky a v 22.30h se již začali tanky přepravovat po čerstvě zbudovaných mostech. Do 01 h se na předmostí s 5.divizemi nacházelo 800tanků, pro které se v perimetru 3km rychle budovali obrané palposty. I přes to se Izraelcům v noci podařilo 2x prolomit egyptskou linii, dosáhnout pobřeží, odstřelovat mosty a zdržovat přepravu.Oba útoky byly speciálními PT oddíly přinuceny se stáhnout. Cena ale byla obrovská. Ráno 7.října 3. izraelským brigádám chyběly 2/3 tanků.
Stejně tak na tom bylo letectvo. Při sebevražedných útocích na mosty přicházelo díky PL „deštníku“ raket SAM o zatím nevídané množství letounů. A Egypťané se stále valili na východní břeh v obrovském množství.
Hrálo se o čas a Izraelci při různých protiútocích již do 12h 7.10. přišli o většinu tanků a čelili obrovské přesile. V poledne pak na pomoc dorazila záložní obrněná divize gen. Adana a k večeru předvoj divize gen. Ariela Šarona, aby podpořili obránce.
8.10. pak divize gen. Adana zahájila protiútoky, čímž se podařilo dosáhnout omezení plochy obsazeného předmostí Egypťany a částečně stabilizovat situaci. Nadále však čelili útokům egyptského letectva a egyptské rušičky neustále stěžovali spojení na úrovni vedení. Díky tomu se stalo, že se například prapor izraelských tanků dostal do PT léčky a z 26 tanků přišel o 19. U mnoha z nich vybuchla munice, stali se z nich plápolající pochodně a odnesla to celá osádka. Podobná byla i situace na jihu, v Šaronově úseku.
V 16.30 pak Egypťany vyrazili k dalšímu protiútoku z firdanského předmostí, který byl zastaven až pozdě večer. Dvě brigády, hájící tento úsek byly velmi zdecimovány, vyčerpány a stáhly se na západ. Ze 170tanků ráno jich večer zbylo necelých 100.
Tyto neúspěchy pak vedly ke změně taktiky. Bylo zavedeno opatření, střílet na co největší vzdálenost. To se brzy začalo projevovat na ztrátách v Egyptských řadách.
Tato situace ustrnula na několik dní, kdy s Izraelci snažili zredukovat Egyptské síly palbou na velkou vzdálenost a situace tak celkově uvízla na mrtvém bodě. Postup však byl zastaven.
13.října Izraelci zaznamenali na Egyptských předmostích velké přísuny obrněné techniky. To dorazila další štědrá dodávka ze SSSR.
Izraelcům bylo jasné, že chtějí-li zvítězit, musí sami překročit Suez a zahájit protiofenzívu. Vleklé potyčky ani čelní úder si však dovolit nemohli.
O odražení posledního Egyptského útoku a protiofenzívě však až v další části.
Tento článek má návaznost na články umístěné ZDE:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=109
