Leonid Iľjič Brežnev

[Stuka]

Leonid Iľjič Brežnev


Pred 30-timi rokmi zomrel Leonid Iľjič Brežnev. Možno bude pre vás zaujímavé si ho pripomenúť.

Narodil sa r. 1906 vo východnej Ukrajine a bol synom robotníka v oceliarni v dnešnom Dneprodzeržinsku. V detstve zažil občiansku i prvú svetovú vojnu, vo veku pätnásť rokov musel školu opustiť a zamestnať sa. Vzdelanie si dopĺňal vo večernej škole, zmaturoval a pred tridsiatkou absolvoval technickú vysokú školu. Dva roky pracoval v oceliarstve, ale viac ho zaujímala politika. Vstúpil do komunistickej strany a budoval stranícku kariéru.

Cez druhú svetovú vojnu bol politrukom - politickým armádnym funkcionárom. Na konci vojny bol v Prahe, kde popri oslobodzovaní pomáhal organizovať tunajších komunistov. Po vojne odišiel z armády do civilu a to konkrétne do Moldavska, ktoré práve pripojili k Sovietskemu zväzu. Z pozície šéfa miestnych štruktúr mal za úlohu sovietizovať novú republiku. Neskoršie dostal funkciu v Moskve blízko samotného Stalina.

V roku 1953 však diktátor zomrel a Leonid Brežnev upadol do nemilosti. V Moskve ho zbavili vysokých funkcii a poslali do Kazachstanu zúrodňovať pôdu. Vyhnanstvo však netrvalo dlho.
Nikita S. Chruščov, ktorý sa stal Stalinovým nástupcom a po rokoch totality uvoľňoval politické pomery, Brežneva vytiahol späť medzi politické špičky, čo sa ukázalo ako osudová chyba.
V júli 1964 sa stal Brežnev Chruščovovým poradcom, ale už o tri mesiace ho zradil. Zaradil sa medzi tých, ktorým Chruščovova politika experimentov a zmien nevoňala a ktorí si želali žiť po starom.
Intrigy vyvrcholili jesenným prevratom, keď Chruščova dovolenkujúceho na Kryme povolali do Moskvy na mimoriadne zasadnutie politbyra. Sprisahanci ho v podstate donútili odísť do politického dôchodku a prikázali mu, aby oznámil, že odstupuje zo zdravotných dôvodov.

Chruščova, ktorý nemal na výber a zvyšok života strávil v domácom väzení, na čele krajiny vystriedal Leonid Brežnev. Nenápadný Brežnev mal byť iba dočasným riešením. Avšak prefíkane (podľa Stalinovho vzoru), si začal upevňovať pozíciu a sústreďovať moc do svojich rúk. Na rozdiel od Stalina, však nelikvidoval opozíciu fyzicky.

Brežnevova éra trvala osemnásť rokov. Brežnev garantoval funkcionárom istoty a tí mu zaručili podporu. Studená vojna – aspoň navonok – začala pôsobiť o čosi miernejšie.
Na rozdiel od Nikitu Chruščova, ktorý sa preslávil tým, že v OSN trieskal topánkou po stole a v kubánskej kríze dohnal svet na samý pokraj jadrovej katastrofy, Brežnev sa vyhýbal priamej konfrontácii s USA a pestoval vzťahy s americkým prezidentom Nixonom.

Dokonca podpísal medzinárodnú zmluvu o obmedzení jadrových zbraní a presadzoval politiku ekonomickej spolupráce. Jej symbolom sa stala Pepsi-Cola v sovietskych obchodoch. Znepriatelené bloky studenej vojny sa konečne sústredili na rozvíjanie vlastných ekonomík a izolované sovietske obyvateľstvo mohlo mať pocit blahobytu. Topánky už neboli na prídel, vo veľkom sa stavali byty, na pultoch obchodov sa objavila spotrebná elektronika.

Samozrejme, blahobyt bol relatívny, v skutočnosti hospodárstvo upadalo a narastali vnútorné problémy.
Aj keď smerom na západ Brežnev nastavoval prívetivú tvár, studená vojna sa neskončila, len jej ohnisko sa presunulo inam. V treťom svete živil lokálne konflikty a posielal zbrane spriateleným režimom.
Východnému bloku vládol tvrdou rukou. Vo vzťahu k socialistickým krajinám platila takzvaná Brežnevova doktrína - pravidlo, ktoré dávalo Sovietskemu zväzu právo zasiahnuť na území spojenca vojenskou silou, v prípade, že je ohrozený socializmus.

Následky v roku 1968 naplno pocítilo Československo. Sovietsky zväz s obavami sledoval reformné úsilie československých komunistov a ich plány odstaviť od moci konzervatívneho prezidenta Antonína Novotného. V ohrození sa Novotný uchýlil k Sovietom a v decembri 1967 pozval Brežneva do Prahy. Sľuboval si podporu, ktorej sa, napodiv, zo strany Brežneva nedočkal.
“Eto vaše delo – to je vaša vec,“ vyhlásil zmierlivo Leonid Iľjič a reformátori okrídlenú vetu vykladali ako signál, že obrodný proces má zelenú a veľmoc nebude zasahovať do vnútornej politiky spojenca. Že signál bol falošný sa ukázalo v auguste, keď tanky Varšavskej zmluvy potlačili Pražskú jar násilím.
Aký zmysel malo toto Brežnevovo gesto? Čo tým sledoval, ak bol v zime za dobráka, aby v lete nariadil opak, teda vojenskú inváziu? Historici v tomto nie sú jednotní. Podľa jedných to myslel úprimne, ale zmenil názor, iní zase tvrdia, že to bola provokácia s cieľom umiestniť vojská na západe východného tábora.
Podobné motívy viedli v roku 1979 k invázii do Afganistanu. Z tej sa stala nočná mora sovietskej armády, a už predtým, ako sa skončila fiaskom, bola nepopulárna vo svete aj v samotnom Sovietskom zväze.
O rok neskôr Moskva organizovala letné olympijské hry, ktoré sa mali stať akýmsi vrcholom Brežnevovej éry. Množstvo politikov a športovcov však súťaž bojkotovalo práve pre spornú sovietsku agresiu v Afganistane.

V bývalom Československu je Brežnev nenávidený ako symbol okupácie, v súkromí však nevystupoval agresívne a nemal rád konflikty. Inváziu v r. 1968 historici pripisujú skôr jeho radikálnym podriadeným. Dá sa mu vyčítať nedostatok vzdelania a neschopnosť hľadieť viac do budúcnosti. Chýbala mu vízia, ktorá krajinu posunie, nielen zakonzervuje. Bol samoľúby a nenápadne vrátil do ZSSR kult osobnosti. Vydávali sa knihy, ktorých mal byť autorom, hoci ich nenapísal. Vášnivo zbieral vyznamenania a medaily. Na uniformu sa zmestil iba zlomok štátnych rádov, ktoré zhromaždil a často udelil sám sebe. Bolo ich 220, viac ako mal Stalin s Chruščovom dohromady, čo sa ukázalo na jeho pohrebe, kde za rakvou s medailami na vankúšoch pochodovali desiatky vojakov. Medzi štátne tajomstvá patrila jeho záľuba v západných luxusných automobiloch. Na verejnosti musel jazdiť vo vozoch domácej výroby, jeho obľúbené značky však boli Rolls Royce, Cadillac či Lincoln – kus, čo si sám vypýtal od amerického prezidenta Nixona objavili po páde impéria v kremeľskej garáži. Brežnev mal záľubu aj v ženách a love.

V druhej polovici sedemdesiatych rokov mohla už aj verejnosť vidieť, že s hlavou Sovietskeho zväzu nie je všetko v poriadku. Na jeho zdraví sa podpísali viacnásobné infarkty a mozgové porážky, leukémia, rakovina a problémy s obehovou sústavou.
Na zasadnutia prichádzal dezorientovaný a ťažko udržiaval myšlienky. Na verejnosti pôsobil čoraz viac ako chodiaca mŕtvola, udržiavaná pri živote lekármi. Posledné podujatie, ktorého sa zúčastnil, bola jesenná vojenská prehliadka na moskovskom Červenom námestí.
O tri dni neskôr, 10. novembra 1982, Leonid Iľjič Brežnev zomiera na zlyhanie srdca. Máloktorý štátnik bol predmetom takého posmechu ako Brežnev vďaka svojej hrudi ovešanej vyznamenaniami, hustým obočím a bozkávaním sa so súdruhmi. Rusi však naňho spomínajú s nostalgiou a vzdychajú za starými dobrými časmi.
Historici Brežneva zaraďujú medzi priemerných štátnikov. Nemal Leninov intelekt, ani Stalinovu silu a chorobnú ješitnosť, ani Chruščovove reformátorské schopnosti a pracovitosť. Jediné v čom vynikal, boli intrigy.


Zdroj:

http://www.sme.sk/c/6594353/smrtou-brez ... z2BxDVj9It
http://simonak.eu/index.php?stranka=pages/h_k/11_10.htm
http://www.breznev.wbs.cz/

[Lucius]

Tento pán vlastnil 114 rádov a vyznamenaní z celého sveta. Inak všetky 4 svoje Zlaté hviezdy hrdinu ZSSR dostal až dlho po vojne, konkrétne citujem "První hvězda z roku 1966 má číslo 11230. Druhá z roku 1976 čislo 97 jako druhá udělená hvězda. Ze zadní strany je před číslem uvedeno, že se jedná o druhou udělenou (ale nevím jak, je tam čislo 2, nebo II). Z roku 1978 udělená třetí má číslo 5, znovu jako třetí udělená a ta z roku 1981 má číslo 2 (jako udělená čtvrtá), protože číslo 1 má Žukov."

[skelet]

Jako politruk se účastnil i Ostravské operace

[Stuka]

Na úvodnej fotke je vidieť, že Brežnev sa nehanbil udeliť si aj vyznamenanie najvyššie - rad víťazstva ZSSR. Tento rad zaviedol Stalin dva roky pred koncom vojny. Je zdobený drahými kameňmi a z polovice je z platiny a zvyšok striebro a trocha zlata.
Dostalo ho sedemnásť ľudí, z toho len piati cudzinci.Boli medzi nimi americký generál Eisenhower, britský maršál Montgomery, poľský maršál Žymierski, maršál Tito a rumunský kráľ Michal I.
Brežnevovi bol tento rad po smrti odobratý. Na burze má hodnotu asi 30 miliónov eur. Pekná vecička.

[kacermiroslav]

Jooo...tohodle pána si docela dobře pamatuju i jeho pohřeb. Byl jsem ve druhé třídě na základce a fakt mi bylo smutno, že ten "hodný" pán, kterého pořád tak oslavovali v televizi a novinách, zemřel. Normálně jsem pionýrům záviděl, že mohli stát u jeho fotky v hlavním vestibulu. Jo...jak je ta dětská duše naiviní:-))) a taky si pamatuju, jak jim do hrobu spadnul:-)))) marodil jsem ten den a nic jiného v TV nedávali, takže jsem to sledoval v přímém přenosu....v odpoledním opakování to již bylo vystřiženo a kluci, co jim tam spadnul už asi seděli ve vlaku na Sibiř:-)

[Stuka]

Já si ho naštěstí nepamatuju, ale jeho obočí zůstalo slavné .
Míro, to si ale děláš p*del, že spadl do hrobu.

[kacermiroslav]

Vůbec ne:-))) fakt je to pravda...Je to poměrně známá věc, i když po dlouhou dobu Tabu:-) Když ho spouštěli v rakvi u Kremelské zdi do hrobu, tak se jim rakev vysmekla z popruhů a ta jim tam hezky žuchla dolů. Nebylo vidět z jaké výšky, ale do toho ticha to byla pořádná rána:-) takové hezké, temné, duté BUM!!! :-)))

[Stuka]

Jo, našla jsem záznam z pohřebu
http://www.youtube.com/watch?v=I4hJ-_Sq ... re=related

a když přejdeš na 2,54 minuty, tak je to tam. Je to ale v mírné formě. Myslela jsem, že se jim fakt svalil ještě když ho nesli. No, sranda.
Ale i tak ti dva co se jim smeknul z popruhů - se divim, že hned neskočili za ním.

[Čučkin]

Nejenže jim spadl do hrobu ,ale navíc vykopali malou jámu,tak se jim do ní nemohla vejít rakev.
Problém s rakví je od 20 minuty:


http://www.youtube.com/watch?v=7ViX1t_AuE8

[Alfik]

Jojo... Bylo mi osmnáct a taky jsem viděl dopol i večer - celou i vystřiženou verzi
On se jim úplně nevysmekl - bolo to tak, že měli na jámě taková ta zpevňující prkna kolem, aby se to nedrolilo, a ty asi měli moc u sebe. A jak s ním mejkali dopředu a dozadu, aby jej našíbovali pod ty prkna, tak jim asi ty popruhy proklouzly či co, a jakmile se dostal dost pod ty prkna, tak žuchnul dolů. Byla to VELMI slyšitelná rána i přes ty smuťáky co mu hráli
Vzniklo samo okamžitě přehršel vtipů, jak buď oni jej chtěli mít co nejrychleji pod zemí, i jak on sám už spěchal... a jak byl mrtvej už pár let a vodili jeho tělo na špagátkách...

[Stuka]

Díky Čučkin za neskrácenou verzi. Opravdu od 20 minuty se lze válet od smíchu, protože už chybí jenom kladiva, jak ho do tý jámy zatloukaly.
Soudruzi udělali předklon a zůstali v této poloze do té doby, než politický činovník hopsající okolo je nasměroval.

Zdá se, že během WW2 byl Brežněv jenom politický komisař a později jejich šéf. Takže si asi moc nezabojoval.

Přidám ještě pár fotek z období WW2:
Brežněv se svým bratrem z r. 1944 v Karpatech

Brežněv promlouvá k vojákům - ti asi z něho měli radost.

Brežněv se stejnými jako byl sám. Pro takové byla válka procházkou růžovým sadem.

[Lucius]

Z konkurečného webu - http://forum.valka.cz/files/breznev_347.jpg

A niečo na pobavenie - http://englishrussia.com/wp-content/upl ... cc6_XL.gif

[kenavf]

a jakmile se dostal dost pod ty prkna, tak žuchnul dolů. Byla to VELMI slyšitelná rána i přes ty smuťáky co mu hráli

Keď som to kedysi videl v priamom prenose,tak to naozaj vyzeralo ako keby im tam spadol, ale myslím že to navodil ten zvuk, ktorý sa ozval.Ale myslím že to bol slávnostný výstrel z dela.Nebol dôvod aby v tom čase bol u rakvy mikrofón a na ostatné mikrofóny by to nemohlo byť tak ďaleko počuť.Keby sa to niektorému z tých chlapov vyšmyklo,tak by určite zabalancoval,pretože by sa zrazu odlahčil o cca 50kg.A aj tie popruhy sa im posúvali v rukách relativne rovnomerne a boli stále napnuté.
Ale historka o spadnutí bola samozrejme vtedy(aj teraz)zaujímavejšia.

[Milda]

Ne, nabeton to bylo dělo, rána jak s kamenolomu, pouštěl jsem si to asi 5x. No a ti ,,spouštěči,, dostali pár kopanců, že ho spustili na jedné straně rychle, a na druhé straně pomalů. Jejich lampasáci to uměli i tady, nic vyjimečného.

[lamada]

V tomto roce jsme již byli na vojenské škole a byli jsme dost naštvaný , že byl vyhlášen smutek a hlavně prohibice. hospody byli zamčené. Soudruzi měli bobky aby pár ožralých čechoslováků něco neprovedlo.

[Stuka]

Taky jsem si to video (po upozornění Kenavfa) pustila a opravdu ta rána při spuštění rakve, byla asi z děla a ne z důvodu pádu rakve. Ovšem bobky v zadku asi nosiči rakve měly , to je vidět. A ten taneček, než rakev napasovaly, je zábavný.
Když se podíváte na některý jeho projev
http://www.youtube.com/watch?v=11bAP_PR ... re=related
připomíná trochu méďu béďu.

[Alfik]

Keď som to kedysi videl v priamom prenose,tak to naozaj vyzeralo ako keby im tam spadol, ale myslím že to navodil ten zvuk, ktorý sa ozval.Ale myslím že to bol slávnostný výstrel z dela.

Čoveče, kvůli téhle větě jsem se po těch létech juknul na ty videa... a asi máš pravdu Skutečně je nepravděpodobné, že by to žuchnutí bylo tak hlasité.
Je možné, že zrakový vjem (šoupání rakví sem a tam a pak rychlý sestup), spolu s ránou třeba od děla, plus fakt, že to do večera vystříhli, byl příčinou chybné interpretace. Nejen u mne - pamatuji se, že jsme se o tom jak v rodině, tak i s kamarády, bavili už odpoledne (já už nevím proč jsme byli doma - možná chřipka, čertví, nebo bylo volno/smutek - byl jsem na učňáku, ale bylo nás víc co jsme to viděli), a pak, když to večer bylo bez této chvilky, jsme to živě komentovali Prakticky všichni, o kom jsem věděl, že to ráno sledovali, byli přesvědčeni o pádu!

[Inconnu]

Já si pamatuji, že při pohřbu stáli lidi v pozoru i v nemocnici... Ležel jsem tenkrát na chirurgii po slepáku a všechny pacienty vyhnali na chodbu, aby si poslechli nějaký sáhodlouhý projev. Přednosta oddělení chodil po patře a kontroloval, jestli se někdo neulívá a podezřele neusmívá. Nejvíc práce měli s náma dětma, poněvadž jsme nějak nechápali, proč stát hodinu na studené chodbě v pyžamu (listopad v socialistické nemocnici...). Pěkná pakárna. Pár lidí čerstvě po operaci to nedalo a museli je odvézt na pokoj.

[Stuka]

Inconnu - Já si pamatuji, že při pohřbu stáli lidi v pozoru i v nemocnici... Ležel jsem tenkrát na chirurgii po slepáku a všechny pacienty vyhnali na chodbu, aby si poslechli nějaký sáhodlouhý projev. Přednosta oddělení chodil po patře a kontroloval, jestli se někdo neulívá a podezřele neusmívá. Nejvíc práce měli s náma dětma, poněvadž jsme nějak nechápali, proč stát hodinu na studené chodbě v pyžamu (listopad v socialistické nemocnici...). Pěkná pakárna. Pár lidí čerstvě po operaci to nedalo a museli je odvézt na pokoj.

No to je děs, přátelé. Taková šaškárna.
Škoda, že zde nemáme pamětníka, který by řekl, co se dělo v ČSSR, když zemřel Stalin. Televize tehdy nebyla (resp. jenom v plenkách) , tak možná všichni museli stát v pozoru při rozhlase.

[Stuka]

Přečtěte si, co uvádělo Rádio Jerevan a jak dementovalo některé mylné zprávy:

Není pravda, že soudruh Brežněv zemřel už v r. 1975 a od té doby místo něho vystupoval jeho dvojník. Pravda je, že tyto metody jsou Sovětskému svazu bytostně cizí. Kromě toho v r. 1975 zemřel právě tento dvojník.

Není pravda, že TASS uveřejnil zprávu o úmrtí soudruha Brežněva s 24hodinovým zpožděním. Pravda je, že Leonid Brežněv zemřel o den dříve, než to strana a vláda očekávaly.

Není pravda, že k úmrtí soudruha Brežněva došlo zastavením činnosti srdce. Pravda je, že, jak ukázala pitva, soudruh Brežněv žádné srdce neměl.

Není pravda, že pracující tábora míru přijali zprávu o úmrtí soudruha Brežněva lhostejně, nebo dokonce s radostí. Pravda je, že mnozí měli v očích slzy, zvláště v Polsku při demonstracích od policejního slzného plynu.

Není pravda, že ošetřující lékař soudruha Brežněva dostal po smrti s. generálního tajemníka od soudruha Andropova Moskviče. Pravda je, že dostal Volhu, a to za trest přeplavat.

Není pravda, že ÚV KSSS požádal papeže, aby prohlásil soudruha Brežněva za svatého, protože dodával církvi mučedníky. Pravda je, že papeže nežádal, ale poslal mu na vědomí v tomto smyslu usnesení.

Není pravda, že sovětští občané, kteří se přišli rozloučit se zesnulým, obdrželi kilogram chleba bez potravinových lístků za normální cenu. Pravda je, že luxusními potravinami je třeba i nadále přísně šetřit.