Roku 1884 padlo ve Francii definitivní rozhodnutí zahájit práce na vývoji nového typu služebního revolveru, který měl nahradit dosavadní, sice kvalitní, avšak rychle zastarávající vzor 1873 ráže 11 mm. Za hlavní nevýhodu bylo přitom považováno to, že dosavadní oficiální pobočná zbraň používala náboje laborované černým prachem.
Dva roky poté byla do výzbroje zavedena pěchotní puška a karabina Lebel 1886, a výzbrojní správa oznámila svůj požadavek, aby příští armádní revolver měl stejný průměr vývrtu a stoupání drážek, jako tyto (ve své době zdaleka nejmodernější) služební pušky. Tempo vývoje revolveru se ale vleklo, částečně vinou problémů se střelivem. Konstruktéři zbraně, v čele s osvědčeným plukovníkem Nicolasem Lebelem (tímtéž, který měl lví podíl na konstrukci armádní pušky), totiž poněkud nepochopitelně sice pracovali s nábojem 8x27 R, ale dosud laborovaným - černým prachem…
Cesta k náboji 8 mm Reglementaire M. 1892
Nejprve bylo tedy nutno zapracovat na modernizaci střeliva. Dosavadní olověná střela o hmotnosti 9,3 až 9,6 g byla nahrazena poněkud lehčí střelou s měděným pláštěm. Nejčastěji udávaná hmotnost celoplášťového projektilu je 7,9 g. Tuto změnu si vynutily parametry vývrtu, jež byly konstruktérům v podstatě nadiktovány. Výmetnou náplň nyní tvořilo 0,32 g nitrocelulózového bezdýmného prachu (pro srovnání, náboj laborovaný černým prachem měl výmetnou náplň o hmotnosti 0,73 g).
Technická data náboje 8 mm M. 1892:
Délka náboje: 36,8 mm
Délka nábojnice: 27,4 mm
Max. průměr střely: 8,28 mm (.326“)
Průměr těla nábojnice (bez okraje): 9,1 mm
Průměr dna nábojnice: 10,5 mm
Hmotnost střely: 7,6 – 7,9 g
Max. tlak: 120 MPa
Úsťová rychlost: 220 – 260 m/s (podle hmotnosti střely)
Pro tento náboj byl pak vytvořen revolver, konstrukčně vycházející z Lebelova typu z roku 1886, a přizpůsobený požadavkům generálního štábu. Konstruktéři kladli důraz především na jednoduchost, snadnou obsluhu a nekomplikovanou demontáž. Podařilo se jim vytvořit na svou dobu velice kvalitní a moderní zbraň. Francouzská armáda ji přijala do výzbroje v roce 1892, jako Revolver Modele d´ Ordonnance Mle. 1892. Výroba probíhala ve státní zbrojovce Manufacture d´Armes Saint Etienne.
Obr. 1 - Revolver Mle. 1892, pohled zprava
Popis konstrukce
Revolver Mle. 1892 je poměrně elegantní, celoocelová zbraň služebního typu s dvojčinným (SA/DA) spoušťovým mechanismem. Válec má šest komor a otáčí se z pohledu střelce po směru hodinových ručiček. Osmihranná, v zadní části válcová hlaveň je zašroubována do uzavřeného rámu s odklopnou bočnicí. Vývrt hlavně je pravotočivý a má čtyři drážky.
Největší zvláštností této zbraně je bočně výklopný válec. To by samo o sobě nebylo nic tak mimořádného, přestože v 90. letech předminulého století se jednalo o dost moderní konstrukční prvek. Jenže válec revolveru Mle. 1892 se vyklápí doprava! Tato rarita vychází z požadavku francouzské armády. Základem myšlenky je, že revolver měl hrát roli pobočné zbraně důstojníků a kavaleristů, jejichž hlavní výzbrojí tenkrát, alespoň v představách generality, byla stále ještě těžká jezdecká šavle. Ta se pochopitelně ovládala pravou rukou – revolver tedy (hypoteticky) patřil do ruky levé, a pravostranně výklopný válec měl uživateli usnadňovat manipulaci při nabíjení… Dlužno podotknout, že Francouzi byli jediní, kdo takto uvažoval, a realita první světové války měla zanedlouho odsunout šavli (a nakonec i samotnou kavalerii) mezi relikty vojenské historie.
Válec samotný je nesen na výklopné konzoli, nasunuté válcovým trnem zepředu do otvoru v rámu a proti vysunutí zajištěné příčným šroubem. Uzamčení válce realizuje klapka na pravé straně rámu, odpružená malým listovým perem. Po odklopení klapky o 90 stupňů dozadu (k tomuto účelu má na horní straně rýhovaný hmatník) lze válec vyklopit doprava. Klapka současně odsune kohout cca. o 1,5 mm dozadu a vyřadí jej z činnosti – zápalník tedy nepřečnívá do výřezu rámu a nebrání manipulaci s válcem, a současně je zabráněno výstřelu při neuzamčeném válci. Zatlačením na hlavu tyčky centrálního vyhazovače se vyhodí prázdné nábojnice a poté se do komor válce vloží nové náboje.
Kohout je odpružen mohutnou plochou bicí pružinou ve tvaru V, uloženou v rukojeti. Pružina se jedním ramenem opírá o přenášecí páku mechanismu, druhé rameno je v místě styku s kohoutem opatřeno otočným čípkem. Toto řešení má patrně za úkol snižovat tření mezi bicí pružinou a kohoutem, u většiny revolverů Mle. 1892 je ale přesto charakteristika spouště velmi tvrdá. Zřejmě proto, aby voják během natřásání v sedle neúmyslně nevystřelil.
Mířidla revolveru jsou poplatná době vzniku a skládají se z hledí s širokým zářezem tvaru U, vyfrézovaným přímo do můstku rámu, a mušky s perličkovým profilem. Ta je tvořena samostatnou součástkou, zasazenou do drážky ve výstupku nad ústím hlavně a zajištěnou příčným kolíkem.
Střenky rukojeti jsou dřevěné, opatřené rybinovým zdrsněním. Na spodku rukojeti je umístěno oko pro pojistnou šňůru.
Zbraň má kompletně černěný povrch, s výjimkou některých malých součástek (kohout, spoušť, přenášecí páka) - ty jsou kaleny a popouštěny nažluto.
Technická data revolveru Mle. 1892:
Délka: 238 mm
Šířka: 39 mm
Výška: 151 mm
Délka hlavně: 115 mm
Hmotnost: 835 g
Kapacita: 6 nábojů
Rozborka
Rozebírání zbraně je velmi jednoduché, za nevýhodu lze ale považovat fakt, že se při demontáži od zbraně oddělují drobné součástky. Ty se v polních podmínkách mohou snadno ztratit.
Rozborka začíná vyklopením válce a vyhozením nábojů z komor. Povolením velkého šroubu na pravé straně rámu za kohoutem (demontážní šroub samotný zůstává na svém místě, protože je proti vypadnutí zajištěn malým příčným šroubkem) se uvolní levá bočnice rámu, kterou lze i s lučíkem vyklopit kolem svislého čepu směrem dopředu. Tím se zpřístupní bicí ústrojí a přenášecí mechanismus válce. Jednotlivé součástky je tak možno vyjmout z rámu, včetně spouště, kohoutu a bicí pružiny. Nakonec lze demontovat i pravou střenku rukojeti, přišroubovanou k rámu zevnitř.
Konzola válce se uvolní vyšroubováním příčného pojistného šroubu, umístěného zleva v přední části rámu. Vyklopený válec i s konzolou se poté oddělí od rámu vytažením směrem dopředu. Sborka probíhá v opačném pořadí.
Obr. 2 - Zbraň rozebraná k čištění
Výroba a značení
Výrobní čísla revolverů jsou alfanumerická, pětimístná. Začínají číslem 1000. Před číslem je vždy písmeno, označující „výrobní blok“. Začínalo se písmenem F (výroba z let 1892 – 1897), následovalo písmeno G (1897 – 1902), H (1903 – 1915), I (1916 - ???), K a L. Blok s označením L byl poslední, vyráběný v letech 1921 – 1927 s cílem nahradit ztráty z bojů.. Revolver Mle. 1892, přestože po 1. světové válce již zastaralý, zůstal nadále v nemalých počtech ve výzbroji. Osvědčil se totiž jako mimořádně odolný a spolehlivý. Po kapitulaci Francie v roce 1940 jich dokonce určitý počet převzala Wehrmacht a zřejmě jich alespoň část přidělila týlovým jednotkám. Bližší údaje se ale nedochovaly. Výroba nábojů běžela minimálně do roku 1945.
Obr. 3 - Detail střední části zbraně zprava
Na pravém boku rámu je označení výrobce, provedené velmi elegantně psacím písmem: Manufacture d´Armes St. Etienne. Přibližně od roku 1915 je popis zkrácen na MAS. Na horní ploše osmihranné části hlavně je vyraženo modelové označení Mle. 1892, na šikmé ploše vpravo pak písmeno S a rok výroby. Výrobní číslo samotné (včetně písmena výrobního bloku) najdeme na pravé straně rámu pod válcem. Komory válce jsou číslovány 1 – 6. Na zadní ploše válce a na hlavni (zespodu, viditelná pouze opři vyklopení válce, jinak ji zakrývá tyčka vyhazovače) se nalézá značka výrobce – písmeno E s korunkou.
Revolvery Mle. 1892, přidělené válečnému námořnictvu, lze rozeznat podle malé stylizované kotvy, vyražené na spodku rukojeti vedle poutka pro závěsnou šňůru.
Obr. 4 - Detail hlavně
Revolverů Modele d´ Ordonnance Mle. 1892 bylo vyrobeno přibližně 348 000, jejich výroba definitivně skončila až v roce 1927 (pokud se vyskytne exemplář s letopočtem 1928 a vyšším, nejedná se o rok výroby, ale o vročení výměny hlavně). Zúčastnily se se ctí dvou světových konfliktů a ještě dlouho poté dožívaly ve výzbroji francouzské policie a armád bývalých francouzských kolonií. Pod označením Revolverul Md. 1896 je používala rumunská armáda (zbraně byly nakoupeny ve Francii). A minimálně jeden z nich si našel dokonce cestu do české kinematografie: pokud máte rádi film Pěnička a Paraplíčko (já ano), pak vězte, že Radoslav Brzobohatý v roli kasaře Pěničky se brání na půdě žižkovského činžáku útoku policejního oddílu právě francouzským armádním revolverem Mle. 1892.
Martin Hessler
