ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA A KONEČNÝ VÝSLEDEK BUDOVÁNÍ KÁDROVÉ ARMÁDY.
Po skončení válečných událostí v Polsku a na Slovensku, a po eliminaci dvou povstání na území Čech a Moravy, tedy povstání v Železné Rudě z roku 1919 a známějšího oslavanského povstání z prosince 1920, začala konsolidace a reorganizace armády tak, aby z ní vznikl kvalitní a silný ozbrojený sbor. Předpoklady k tomu měla dát jednotná československá armáda, jejíž koncepce se rodila v letech bojů a následných období klidu. Vybojovaná střetnutí jednoznačně ukázala holý fakt, že je potřeba opustit utopistické teorie o armádě miličního typu a podobné extravagance. V našem prostoru to prostě nebylo možné. Jasně to ukázala první fáze války proti Maďarské republice rad, která skoro skončila katastrofou. Velký vliv na změnu myšlení měla francouzská vojenská mise, která vystřídala tu italskou, která měla velký podíl na debaklu ve výše zmíněné válce s Maďarskem. Bylo jasně stanoveno, že armáda musí stát na povinné prezenční vojenské službě, musí mít mobilizovatelné zálohy a musí mít jednotnou organizační strukturu. Proto bylo rozhodnuto o dvou zásadních krocích.
Primo: Provést unifikaci armády tak, aby do konce roku získala jednotnou organizační strukturu.
Secundo: Provést inventuru zásob zbraní, zbraňových systémů, materiálu a živého inventáře armády a vytvořit koncepci unifikace výzbroje armády tak, aby tato výzbroj byla efektivně využita a postupně nahrazena jednotnou výzbrojí. To bylo důležité, jelikož bez unifikované výzbroje a zavedení kvalitních pěchotních zbraní, především lehkých kulometů, nebylo možno přejít na nové taktické koncepce, které naše armáda cítila potřebu zavést.
Jako první byla vytvořena organizační struktura francouzské mise tak, aby z ní později mohla vzniknout obdobná struktura hlavního štábu armády. Měla čtyři sekce:
1. organizační, tedy tu která měla zpracovat koncepci unifikaci armády
2. zpravodajskou
3. operační a výcvikovou
4. dopravní
Nový branný zákon určil naprosto jednoznačně všeobecnou brannou povinnost pro všechny občany. To bylo zásadní právní rozhodnutí, které bylo pro vybudování armády naprosto nezbytné. Doba trvání pravidelné prezenční služby byla stanovena na 14 měsíců s přechodným prodloužením na dva roky. Přechodné období mělo skončit v roce 1922. Početní stav armády měl dosáhnout cca150 000 lidí. Dále byla zrušena zeměbrana a domobrana a tím vznikl předpoklad pro základní strukturu armády členěnou na:
A/ aktivní armádu jakožto mírový základ pro vytváření armády válečné kádrovým systémem,
B/ I. zálohu, tedy vojenské osoby do 40 let věku jako doplnění aktivní armády v době války
C/II. zálohu, tedy vojenské osoby od 40 do 50 let určenou pro strážní službu a úhradu případných velkých ztrát.
Doplňovací systém byl převzat z doby Rakousko- Uherska. Mělo to logiku. Bylo to dokonale funkční a bylo to vyzkoušeno čtyřmi léty kruté války
V roce 1920 byl přijat služební předpis Org-10 a ten určil základní organizační prvky československé armády. Obecně vymezil:
1. vyšší vojenské jednotky: armády, divize a brigády, jejichž velitelství byla současně vyššími velitelstvími. K vyšším vojenským velitelstvím patřila i Zemská vojenská velitelství a vybraná posádková velitelství s vyšší působností.
2. dělení vojskových těles, tedy u pěchoty pluků na oddíly, setniny, čety a družstva.
- oddíl – u pěchoty prapor- měl u dělostřelectva na stejné úrovni dělostřelecký oddíl, u jezdectva korouhev a u letectva peruť
- setniny- u pěchoty roty- se nazývaly u dělostřelectva baterie a u letectva letky
To dalo ve finále celou organizační strukturu armády. I po těch letech musím napsat, že se zde odvedla skvělá práce. Páteří mírové armády bylo dvanáct pěších divizí, ke kterým přináležely 4 Zemská vojenská velitelství, 12 divizních oblastí a 48 doplňovacích okresů, tedy jeden pro každý pěší pluk a 5 samostatných brigád, z toho 2 horské a 3 jezdecké.
Základní informace zde zveřejněné, nemohou pominout alespoň základní skladbu a dislokaci velitelství těchto vyšších vojenských jednotek.
1. divize: 1. pěší brigáda, 2. pěší brigáda, 1. polní dělostřelecká brigáda, Praha
2. divize: 3. pěší brigáda, 4. pěší brigáda, 2. polní dělostřelecká brigáda, Plzeň
3. divize: 5. pěší brigáda, 6. pěší brigáda, 3. polní dělostřelecká brigáda, Litoměřice
4. divize: 7. pěší brigáda, 8. pěší brigáda, 4. polní dělostřelecká brigáda, Hradec Králové
5. divize: 9. pěší brigáda, 10. pěší brigáda, 5. polní dělostřelecká brigáda, České Budějovice
6. divize: 11. pěší brigáda, 12. pěší brigáda, 6. polní dělostřelecká brigáda, Brno
7. divize: 13. pěší brigáda, 14. pěší brigáda, 7. polní dělostřelecká brigáda, Olomouc
8. divize: 15. pěší brigáda, 16. pěší brigáda, 8. polní dělostřelecká brigáda, Opava
9. divize: 17. pěší brigáda, 18. pěší brigáda, 9. polní dělostřelecká brigáda, Trnava
10. divize: 19. pěší brigáda, 20. pěší brigáda, 10. polní dělostřelecká brigáda, Bánská Bystrica
11. divize: 21. pěší brigáda, 22. pěší brigáda, 11. polní dělostřelecká brigáda, Košice
12. divize: 23. pěší brigáda, 24. pěší brigáda, 12. polní dělostřelecká brigáda, Užhorod
Tyto divize byly silné a jejich struktura odpovídala v této době té, co byla používána u mnoha armád.
Zemské vojenské velitelství pro Čechy, Praha, podléhaly mu mimo organizačních a administrativních celků, pět divizí, jedna jezdecká brigáda, jeden letecký pluk, velitelství zemského dělostřelectva a dva vozatajské prapory, a velitelství zemského ženijního vojska pro Čechy
Zemské vojenské velitelství pro Moravu a Slezsko, Brno, podléhaly mu mimo spoustu organizačních a administrativních celků, tři divize, jedna jezdecká brigáda, velitelství zemského letectva a jeden letecký pluk, velitelství zemského dělostřelectva a jeden vozatajský prapor
Zemské vojenské velitelství Slovensko, Bratislava, podléhaly mu mimo spoustu organizačních a administrativních celků, dvě divize, jedna jezdecká brigáda, velitelství zemského letectva a jeden letecký pluk, velitelství zemského dělostřelectva a jedna horská brigáda
Zemské vojenské velitelství pro Podkarpatskou Rus, Užhorod, podléhaly mu mimo spoustu organizačních a administrativních celků, jedna divize, jedna jezdecká brigáda, jedna horská brigáda a jeden vozatajský prapor
Struktura divize byla takováto:
A/ velitelství
B/ dvě pěší brigády po dvou pěších plucích. Každý pluk měl tři pěší prapory a každý prapor měl tři roty a jednu kulometnou. Kulometná rota měla 3 kulometné čety po dvou těžkých kulometech. Pluk měl navíc pomocnou rotu tehdy zvanou štábní pododdíl, technickou rotu se dvěma četami zákopníků a jednou četou spojovací a plukovní hudbu.
C/ polní dělostřelecká brigáda tvořená:
- lehkým dělostřeleckým plukem, který pozůstával ze dvou oddílů kanónů ráže 8cm a jednoho oddílu houfnic ráže 10cm. Každý oddíl měl tři baterie po dvou palebných četách se dvěma děly. Celkově jich bylo 16.
- hrubým dělostřeleckým plukem, se třemi oddíly kanónů a houfnic nad 150mm, celkově jich bylo 14
- horským dělostřeleckým oddílem o třech bateriích horských kanónů a třech bateriích horských houfnic
Co se týká dělostřelectva, byly v zálohách, tedy mimo strukturu pěších divizí umístěny:
- čtyři lehké dělostřelecké pluky,
- dva hrubě dělostřelecké pluky,
- jeden horský dělostřelecký pluk
- pět těžkých dělostřeleckých pluků s čísly 301 až 305 a jelikož šlo o nejtěžší zbraně naší armády tak trošku více:
Těžký dělostřelecký pluk 301 měl dva oddíly po dvou bateriích těžkých kanónů
Těžký dělostřelecký pluk 302 a 304 měl dva oddíly po třech automobilních houfnicových bateriích těžkých houfnic
Těžký dělostřelecký pluk 303 a 305 měl dva oddíly po třech automobilních moždířových bateriích
Protiletadlové dělostřelectvo bylo tvořeno zatím jen jedním plukem s číslem 151 a se třemi bateriemi rozmístěných v Praze, Bratislavě a Náně.
Jezdectvo také využilo vše, co bylo možné ze starých rakousko-uherských náhradních jezdeckých eskadron. Od října 1920 zde bylo zřízeno 10 jezdeckých pluků sjednocených do tří jezdeckých brigád spadajících pod určená Zemská vojenská velitelství. Tedy vlastně jen pod ta, která působila v Čechách a na Moravě. Naše jezdectvo bylo už tehdy organizováno velmi sofistikovaně.
Jezdecká brigáda měla 3 nebo 4 jezdecké pluky. Tento pluk byl složen z:
A- velitelství
B- dvou korouhví po třech eskadronách a náhradní eskadrony. Eskadrona měla čtyři čety a četa měla 35 jezdců ve dvou jezdeckých družstvech.
I. korouhev měla dvě jízdní eskadrony a jednu technickou eskadronu složenou z jedné zákopnické a jedné spojovací jezdecké čety
II. korouhev měla také dvě jezdecké eskadrony a jednu kulometnou eskadronu. Počet kulometných eskadron byl později navýšen na dvě.
Po unifikaci navíc byla ke třem jezdeckým plukům, přiřazena cyklistická eskadrona.
Horské útvary a jednotky:
Byly určeny pro působení v horském terénu a to zejména na Slovensku. Byly zřízeny celkově 4 horské pěší pluky a ty byly soustředěny do dvou horských pěších brigád. Každá měla mimo 2 pluky i 1 horský dělostřelecký pluk.
Dále potom bylo zřízeno na základě bývalých mysliveckých praporů 10 hraničářských praporů se zvláštním určením pro službu v pohraničí.
Letectvo prošlo podobným procesem, ale jelikož je poměrně daleko od toho co tato práce má řešit, nebudu se jím dále až tak moc zatěžovat. Jen uvedu, že letectvo v této době představovaly 3 letecké pluky a to v Praze, Olomouci a Nitře
Polní zásobování mělo zajistit 5 vozatajských praporů
Vozatajský prapor číslo 1 s velitelstvím a náhradní rotou v Praze
Složení:
- velitelství s hospodářskou správou
- technická správa
- pomocná četa
- pět vozatajských rot
Vozatajský prapor číslo 2 s velitelstvím a náhradní rotou v Josefově
Vozatajský prapor číslo 3 s velitelstvím a náhradní rotou v Brně
Vozatajský prapor číslo 4 s velitelstvím a náhradní rotou v Bratislavě
Vozatajský prapor číslo 5 s velitelstvím a náhradní rotou v Košicích
Vozatajský materiál a koňskou výstroj opatřoval a skladoval od října 1920 Ústřední vozatajský ústav Praze.
Technické části naší armády představovalo ženijní vojsko, které plnilo za míru i za války rozličné množství úkolů jak bojových, tak technických a to jak na zemi, tak i na vodě. Toto vojsko vzniklo z počátečních samostatných ženijních praporů, které se nejprve nazývaly „sapérskými“ a později „zákopnickými“. V daném roce bylo sjednoceno pět těchto praporů se třemi technickými rotami ruských legií a dvěmi zákopnickými rotami italských legií. Takto vzniklo pět ženijních pluků dislokovaných takto:
ženijní pluk č.1 v Terezíně
ženijní pluk č.2 v Kroměříži
ženijní pluk č.3 v Komárně
ženijní pluk č.4 v Bratislavě
ženijní pluk č.5 v Praze
Dále zde byl:
Železniční pluk, který vytvořil několik železničních stavebních a dopravních rot. Ten byl součástí železničního vojska, které bylo označeno za jednu ze šesti pomocných zbraní branné moci. Jeho úkolem bylo určeno pro zabezpečení železniční dopravy, opravě a stavbě nových tratí a mostů přes vodní toky. Teritoriální organizaci mělo zajistit jedenáct železničních traťových velitelství
Telegrafní pluk se 3 prapory s dislokací Mladá Boleslav, Brno a Kutná Hora, vždy po 4 telegrafních rotách. Byla to součást telegrafního vojska, které bylo také jednou z pomocných zbraní branné moci. Jeho úkolem bylo zajistit všechny druhy spojení, v četně spojení poštovními holuby. Další telegrafní prapor vznikl v roce 1926. Materiální zajištění poskytovaly
čtyři telegrafní sklady vojenských zemských velitelství.
Ze služeb zde byly:
Automobilní služba, která se ale plnohodnotně začala ustavovat až od roku 1921. Postupně vznikaly při zemských velitelstvích autooddíly, kterým byly podřízeny azoskupiny a autokolony
Zbrojní služba ustavená na síti bývalých R - U zbrojnic, měla na starost dělostřeleckou logistiku. Tato služba se opírala o síť divizních zbrojnic a samostatných zbrojních dílen. K tomu potom:
- armádní zbrojnice byla umístěna v Ružomberoku
- armádní zbrojní skladiště bylo v Leopoldově se sklady v Bratislavě a Bánské Bystrici
- sklad výbušných látek potom byl v Jindřichově Hradci
Ženijní služba, která se starala o ženijní materiál, byla dislokována do Olomouce. Zde byla zřízena i Ústřední ženijní zbrojnice.
Veterinární služba byla řízena ministerstvem a přednosty veterinární služby při zemských vojenských velitelstvích. Souběžně s touto službou působila služba remontní, která svými remontními komisemi zajišťovala nákup koní. Vojenská správa disponovala vlastními hřebčíny a od ledna 1920v Olomouci fungovala vojenská hříbárna. V Houstoni potom byl v provozu Ústav pro chov vojenských koní.
Indentanční služba či hospodářsko-správní služba zajišťovala armádu finančními prostředky na veškeré potřeby a hmotnými prostředky pro stravování, oděv, ubytování, léčení a částečně na výstroj a výzbroj
Zdravotní služba se rodila pomalu. Vznikla 27. března 1920. Její součástí byly:
- zdravotní služba- lékaři a zdravotní sestry
- pomocné zdravotnictvo
- lékárnictví.
V prvopočátku sem patřila i výše popsaná veterinární služba.
Její součástí bylo 12 divizních nemocnic a potom síť posádkových nemocnic, lázeňské a léčebné ústavy, invalidovna a zdravotnické sklady.
Letecká služba byla organizována postupně, tak jak se vyvíjelo letectvo. Letecké sklady vznikly v Praze, Olomouci a Uherském Hradišti. Sklad Olomouc se nakonec změnil v ústřední letecký sklad.
Letecké dílny byly ustaveny v Olomouci, Praze-Kbelích a Chebu. V Praze-Kbelích nakonec byly ustaveny ústřední letecké dílny.
Justiční služba
Duchovní služba
O vzdělanost a operační taktickou způsobilost vojáků a důstojníku se staralo vojenské školství, vojenské, vědecké a výzkumné ústavy.
V této podobě se armáda pomalu prokousávala dvacátými léty. Díky této – řekněme velmi solidně realizované unifikaci se konsolidovala, získala platformu pro kvalitní výcvik a jak do armády od poloviny desetiletí proudila kvanta nových zbraní, postupně se dostávala na vyšší a vyšší úroveň po taktické a operační stránce.
Kapitola druhá: stav armády v roce 1929
Jak to vypadalo v roce 1929? To si probereme nyní a pěchotě dáme prostor v samostatné práci. Ale proč zrovna rok 1929? Tento rok bývá označován za rok vzniku kádrové armády.
Armáda v té době nadále frčela podle platné legislativy. Stále platil princip všeobecné branné povinnosti, který zajišťoval potřebné kontingenty branců. Začínala 1. lednem toho roku, kdy občan dosáhl 20 let věku a trvala do 31. prosince toho roku, kdy tento dosáhl 22 let. Tento interval se nazýval odvodní povinnost.
Branná povinnost trvala do konce roku, kdy občan dovršil 50 let. Vojenské osoby z povolání podléhali branné povinnosti až do 60 let.
Existovaly tři branné poměry:
1. Vojáci z povolání, dobrovolníci, kteří se přihlásili k dlouhodobé vojenské službě a tvořily základní rámec-kádr – armády
2. Branci, povolaní k aktivní prezenční službě na základě branné povinnosti
3. Příslušníci zálohy a to I. zálohy, II. zálohy a nakonec náhradní zálohy, která byla zřízena v roce 1927
Prezenční služba byla původně určena na 14 měsíců trvání, ale pod vlivem událostí kolem vzniku republiky byla prodloužena na 24 měsíců. Od roku 1924 byla zkrácena na 18 měsíců a nakonec mělo dojít k jejímu zkrácení do zákonného rámce 14 měsíců, ale to se nakonec nikdy nestalo.
Mírová vojenská služba trvala:
prezenční a v náhradní záloze od 20. do 22. roku
v I. záloze od 23. do 40. let a cvičila na zvláštních cvičeních 3., 5., 7. a 9 roce
v II. záloze od 40. do 50. roku výcviku nepodléhala.
Branci v náhradní záloze (šlo o otce a živitele rodin, samostatné hospodáře a řemeslníky) procházeli dvanáctitýdenním základním výcvikem, čtyřtýdenním na konci náhradní zálohy a potom cvičeními jako první záloha.
Dále armáda mohla přijímat dobrovolníky podle rozhodnutí vojenských úřadů, limit bylo pouze dosažení 17 let věku a velmi dobrý zdravotní stav. Orgány ministerstva mohl rozhodnout i o přijetí do činné služby pro zahraniční dobrovolníky.
Armáda se mírově členila podle dvou principů: teritoriálního a odborně vojenského.
Teritoriální vojenské rozdělení naší země vycházelo u jeho rozčlenění politickosprávního. V roce 1929 a to až do roku 1936 byla země členěna na zemské vojenské obvody. Každý z nich zahrnoval několik divizních oblastí rozdělených na několik doplňovacích okresů.
V čele každého takového teritoriálního celku stálo příslušné vojenské velitelství. Tato velitelství měla plnou pravomoc velitelskou, oblastní a správní a byla předurčena za války plnit funkci armádního velitelství. Divizní velitelství měla plnou pravomoc velitelskou a omezenou správní a okresní doplňovací velitelství měla pouze pravomoc oblastní.
Doplňovacích okresů bylo původně 40, od roku 1925 potom 48. Jejich četnost:
20 v Čechách
12 na Moravě a ve Slezsku
13 na Slovensku
3 na Podkarpatské Rusi.
I zde platí, že základ byl převzat podle původních rakousko-uherských akvizic, jen byl upraven podle nových aspektů.
V roce 1929 bylo 12 divizních oblastí, jejichž rozložení bylo stejné jako na počátku vzniku infikované armády. Jen u 9. divize došlo v v roce 1927 k přenesení velitelství z Trnavy do Bratislavy. Po všech přesunech potom každá divizní oblast měla čtyři doplňovací velitelství.
Tyto teritoriální divizní oblasti byly mimo jiné i základem pro organizování takzvaných polních divizí za mobilizacemi války a z jednotlivých velitelství se potom stavěly jedno, dvě i tři velitelství divizí polních.
Nejvyšší stupeň v územním vojenském rozčlenění byly zemské vojenské obvody. Ty byly až do zániku státu 4 a zachovali se svoji podobu. Jen v roce 1925 bylo přenesení velitelství z Užhorodu do Košic u obvodu Podkarpatské Rusi. Došlo i ke změně počtu divizních oblastí u obou východních obvodů. Ale to byly spíše změny, které vyvolaly změny válečného plánování a potřeba zrovnoprávnění obou těchto velitelství.
Tato zemská vojenská velitelství měla jednotnou strukturu.
V případě mobilizace armády či za války se z polních divizí vytvořených na území jednotlivých zemských vojenských obvodů vytvářely polní armády v čele s příslušnými armádními velitelstvími, na než se měnila jejich teritoriální velitelství.
Mezi územní orgány vojenské správy naší země náležela také různá místní velitelství. Sem patřila třeba posádková velitelství, která byla všude, kde byla umístěna nějaká vojenská složka. Jejich počet kolísal kolem 150.
Odborné vojenské členění se podle dostupných zdrojů členilo na dva druhy.
Primo: podle zbraní a služeb
Secundo: podle organizačních stupňů.
Toto dělení zůstalo zachováno ve své podstatě až do roku 1936. Takže pro rok 1929, který bereme jako nosný pro tuto práci budou, platit v plné míře.
Dělení podle zbraní a služeb:
Hlavní zbraně: pěší vojsko, dělostřelectvo, jezdectvo a letectvo
Pomocné zbraně: ženijní, telegrafní, železniční vojsko - železniční vojsko bylo v roce 1923 přičleněno k vojsku ženijnímu a dopravní vojsko, které mělo dvě složky a to vozatajstvo a automobilní vojsko.
Služby:
A/ vzdělávací a vědecké ústavy
B/ technické služby kam patřily služby
- zbojní
- letecká
- ženijní spolu se železniční
- telegrafní
- automobilní
- vozatajská
- stavební
C/ služby, kam patřily služby
- zdravotnická
- hospodářsko-správní
- justiční
- duchovní
- doplňovací a početní
- remontní
- veterinářská
- kancelářská a hudební
Tyto kategorie zbraní a služeb byly v průběhu let budovány a jejich složení se měnilo podle potřeb armády a také podle změn ve výzbroji armády a vědeckého pokroku.
Po organizační stránce se naše armáda dělila na čtyři hlavní kategorie.
Primo: vyšší jednotky
Secundo: vojsková tělesa
Tertio: vojenské ústavy
Kvarto: vojenské úřady
Abych to trošku zahalil tajemstvím, začnu s jejich specifikací pozpátku. To bude ale dáno jen tím, že to bude jednodušší a půjdeme od jednoduššího ke složitému.
Kvarto. Vojenské úřady.
Byly to instituce správní povahy. Náleželo k nim samotné ministerstvo-národní obrany, úřady hospodářsko-správní služby, vojenské stavební úřady, k nimž patřilo například 11 vojenských stavebních odboček, úřady justiční služby, doplňovací úřady a zbrojně technické úřady. Mnoho z nich se vázalo na druhy zbraní a služeb, jako třeba Vojenská přejímací správa, která patřila letectvu a sloužila na kontakty a dozor nad výrobou a přejímáním vojenské letecké techniky. Jejich postavení a úkoly byly značně různorodé a také jejich začlenění do organizační struktury armády bylo různé a záviselo na jejich povaze a významu.
Tertio: Vojenské ústavy
Byly to instituce sloužící k účelům vzdělávacím a vědeckým nebo k výrobě a správě různého materiálu. Byly to různé trvalé nebo dočasně zřízené kursy a školy, vědecké instituce, výrobní podniky či sklady různého materiálu. Také jejich postavení a úkoly byly značně různorodé a také jejich začlenění do organizační struktury armády bylo různé a záviselo na jejich povaze a významu.
Patřily sem například:
Vojenský úřad vědecký, který zkoumal mnoho odborností, publikoval a školil. Stál za rozvojem vojenské teorie a praxe.
Vojenský technický a letecký úřad pomáhal s rozvojem letectva protivzdušné obrany
Vojenský technický úřad se zabýval testováním výzbroje výstroje, vydával odborné služební předpisy a zajišťoval vojskové zkoušky
Vojenský ústav pro choroby nervové a duševní v Trnavě - zabýval se důsledky bojové činnosti na lidskou duši.
Mezi stálé vzdělávací ústavy patřily:
Válečná škola v Praze
Vojenská akademie v Hranicích
Vojenská intendační služba v Praze
Vojenská inženýrská kolej v Praze
Vojenská lékařská škola v Praze
Vojenské letecké učiliště v Prostějově
Učiliště pro pěší vojsko v Milovicích
Učiliště pro automobilní vojsko v Praze
Učiliště pro dělostřelectvo v Olomouci
Učiliště pro jezdectvo v Hodoníně
Učiliště pro telegrafní vojsko v Kutné Hoře, později Turnově
Učiliště pro vozatajstvo v Praze
Učiliště pro ženijní vojsko v Litoměřicích
Učiliště pro vzduchoplavectvo v Chebu
Vojenská akademie v Hranicích, dobové vyobrazení
Secundo: Vojsková tělesa
Jednalo se o útvary a jednotky jednotlivých druhů zbraní. Jmenovitě šlo o:
- pluky všeho druhu
- hraničářské prapory
- horské prapory
- horské dělostřelecké oddíly
- prapory druhů vojsk a služeb- ženijní, telegrafní a jiné
Tyto celky se nadále dělily na oddíly a baterie, setniny nebo roty a čety.
Primo: Vyšší jednotky
Zde se jednalo o takové vojenské celky, které tvořily základ pro sestavení „armád“ za války. Až do roku 1936, tedy i v našem roce 1929 se mezi ně počítaly:
- pěší divize, v roce 1929 jich bylo 12
- samostatné brigády horské - celkově 2 a jezdecké - celkově 3
- ženijní pluky, celkově jich v roce 1929 bylo 5
- těžké dělostřelecké brigády, celkově byly 2
Zvláštní postavení mezi nimi měly pěší a dělostřelecké brigády v divizích, které byly zrušeny v roce 1936. Tyto brigády ale měly pouze taktickou povahu.
Dále sem patřily útvary přímo podřízené ministerstvo obrany a zemským vojenským velitelstvím.
Vedle pojmu "vyšší jednotky" se v naší armádě také rozeznávala také „Vyšší vojenská velitelství“ sem patřila zemská vojenská velitelství, divizní velitelství, velitelství brigád a velitelství jim na roveň postavená.
Vyšší vojenská velitelství byla v roce 1929 stále čtyři.
Organizace zemského vojenského velitelství v roce 1929
Zemské vojenské velitelství č. 1, Praha, podléhaly mu mimo organizačních a administrativních celků, pět divizí, jedna jezdecká brigáda, jeden letecký pluk, velitelství zemského dělostřelectva a dva vozatajské prapory, a velitelství zemského ženijního vojska pro Čechy
Zemské vojenské velitelství č. 2, Brno, podléhaly mu mimo spoustu organizačních a administrativních celků, tři divize, jedna jezdecká brigáda, velitelství zemského letectva a jeden letecký pluk, velitelství zemského dělostřelectva a jeden vozatajský prapor
Zemské vojenské velitelství č. 3, Bratislava, podléhaly mu mimo spoustu organizačních a administrativních celků, dvě divize, jedna jezdecká brigáda, velitelství zemského letectva a jeden letecký pluk, velitelství zemského dělostřelectva a jedna horská brigáda
Zemské vojenské velitelství č. 4, Košice, podléhaly mu mimo spoustu organizačních a administrativních celků, dvě divize, jedna jezdecká brigáda, jedna horská brigáda, velitelství zemského dělostřelectva a jeden vozatajský prapor.
Divizní velitelství stála včele divizí. Měla povahu taktických a administrativních jednotek. Jejich organizaci ukazuje následující obrázek:
Organizace velitelství divize v roce 1929
Podléhala jim velitelství:
dvou pěších brigád každé po dvou pěších plucích
jedné dělostřelecké brigády s plukem lehkého a plukem hrubého dělostřelectva
velitelství přidělených a jí přímo podřízených útvarů vojsk a služeb, například:
- hraničářského praporu
- vozatajské roty
- automobilní roty
- divizní nemocnice a další
Brigádní velitelství stála v čele jednotlivých brigád. Brigády byly pěší, horské, jezdecké, polní dělostřelecké, lehké dělostřelecké hrubé a těžké dělostřelecké. Mimo horské brigády, jezdecké brigády a několika různých dělostřeleckých brigád, které byly buď samostatné, nebo podléhali zemských orgánům, spadaly pod velitelství pěších divizí.
Nyní se tak nějak letem světem podíváme na druhy zbraní.
A/ Pěchota, neboli řadová pěchota, byla určena hlavně pro boj v poli. Byla tvořena 48 pěšími pluky a hradní stráží.
Horská pěchota byla určena převážně pro boj v hornatých krajích a byla tvořena 12 horskými pěšími prapory a ty byly sloučeny do 4 horských pěších pluků. Tyto pluky ale nebyly ničím jiným než taktickým svazem.
Hraničářská pěchota byla určena pro boj v pohraničních oblastech státu a byla tvořena 10 samostatnými hraničářskými prapory.
A-1/Jako nová věc se v roce 1929 objevuje prapor útočné vozby. Tento útvar vznik 1. července 1922, na základě výnosu Ministerstva národní obrany číslo jednací 557.467.-boj.1922. Jeho místo dislokace byly Milovice a podléhal velitelství 3. divise. Název prapor neodpovídá jeho významu. Bylo to těleso s obrovským potenciálem pro budoucnost.
Jeho složení v době vzniku:
Velitelství
Hospodářská správa
Technická správa
Pomocná četa
cvičná rota
Tři skupiny pancéřových vlaků
Sedm skupin obrněných automobilů.
Náhradní rota
V roce 1929 prošel reorganizací a vypadal takto:
Velitelství
Hospodářská správa
Technická správa
Pomocná četa
Rotou pancéřových vlaků, která měla 6 standarizovaných obrněných vlakových souprav.
Obrněný vlak z roty obrněných vlaků v Milovicích
Rotou obrněných automobilů, která provozovala vozidla několika typů.
Obrněný automobil Škoda PA-I, z roty obrněných automobilů v Milovicích
Náhradní rota
V roce 1929 mu velel plukovník pěchoty František Valenta. Jelikož v té době útočná vozba nebyla stále ještě považována za samostatný druh zbraně, vložil jsem tuto základní informace k pěchotě, ve prospěch které by asi nejvíce působil. Navíc byl dlouhodobě přičleněn k učilišti pro pěchotní vojsko v Milovicích a tak sem patří asi více než jinam
B/ Dělostřelectvo které mělo spolu s pěchotou mít rozhodující vliv na výsledek boje , bylo spolu sní považováno za nejdůležitější zbraň. V roce 1929 se dělilo na:
B/1- polní, které obsahovalo lehké, hrubé a horské dělostřelectvo
B/2- těžké dělostřelectvo
B/3- speciální dělostřelectvo
B/1 Lehké dělostřelectvo, bylo učeno pro boj v poli a bylo tvořeno 16 lehkými dělostřeleckými pluky.
12 pluků bylo určeno pro polní divize a byly složeny mimo jiné ze tří lehkých dělostřeleckých oddílů měly dva oddíly vyzbrojené kanóny a jeden oddíl vyzbrojený houfnicemi.
4 pluky byly určeny do armádní zálohy a jeden oddíl byl vybaven kanóny a dva oddíly houfnicemi.
Hrubé dělostřelectvo, bylo také učeno pro boj v poli a bylo tvořeno 14 lehkými dělostřeleckými pluky.
12 pluků bylo určeno pro polní divize a byly složeny mimo jiné ze dvou hrubých dělostřeleckých oddílů, měly oba oddíly vyzbrojené tak, že jedna baterie měla hrubé kanóny a dvě baterie měly hrubé houfnice.
2 pluky byly určeny do armádní zálohy a oba jejich oddíly byly vybaveny pouze hrubými houfnicemi.
Horské dělostřelectvo bylo určeno pro boj v hornatých krajinách a bylo tvořeno 12 samostatnými horskými dělostřeleckými oddíly a dvěma horskými dělostřeleckými pluky. Více se mu budu věnovat v samostatném dílu
B/2Těžké dělostřelectvo bylo určeno dílem pro podporu dělostřeleckého boje v poli a dílem pro boj o opevněná místa. Bylo tvořeno:
Těžkým kanónovým plukem 301, od 1. 1. 1923 potom Dělostřelecký pluk 301, měl své velitelství ve Stříbře. Měl tři oddíly po dvou bateriích těžkých kanónů, velitelství s hospodářskou správou, technickou správu, automobilní četu, spojovací četu a pomocné družstvo. První a druhý oddíl byly vyzbrojeny dvěma automobilními kanónovými bateriemi ráže 15 cm a třetí oddíl měl dvě automobilní kanónové baterie ráže 24 cm
Velitel v roce 1929: plukovník generálního štábu ing. Karel Jung
Československý těžký kanón vz.16, ráže 24 cm
Těžkými houfnicovými pluky 302 a 304, od 1. 1. 1923 potom Dělostřelecké pluky 302 a 304, měly svá velitelství v Olomouci a Brně. Měly dva oddíly po třech automobilních houfnicových bateriích těžkých houfnic, potom velitelství s hospodářskou správou, technickou správu dopravní baterii, spojovací četu, náhradní baterii a jako speciálku balónovou rotu 2 a balónovou rotu 3.
Velitelé v roce 1929: podplukovník dělostřelectva František Kryštof a plukovník dělostřelectva Richard Stejskal
Těžkými moždířovými pluky 303 a 305, od 1. 1. 1923 potom Dělostřelecký pluk 303 a 305, měly dva oddíly po třech automobilních moždířových bateriích, potom velitelství s hospodářskou správou, technickou správu dopravní baterii, spojovací četu, náhradní baterii a jako speciálku balónovou rotu 2 a balónovou rotu 3.
Platilo, že vždy první oddíl, měl tři automobilní moždířové baterie ráže 21cm, druhý oddíl potom měl tři automobilní moždířové baterie ráže 30,5 cm.
Velitelé v roce 1929: plukovník dělostřelectva Josef Seiler a plukovník dělostřelectva Karel Dittrich
B/3 Speciální dělostřelectvo bylo určeno dílem pro podporu dělostřeleckého boje v poli, zde mluvíme o minometech, a dílem pro boj proti letadlům.
Minometný pluk 351 založený v roce 1920, v roce 1923 přejmenován na dělostřelecký pluk 351, byl zrušen v roce 1924 bez náhrady.
Protiletadlové dělostřelectvo, které bylo zpočátku tvořeno jen jedním plukem s číslem 151 a se třemi bateriemi rozmístěných v Praze, Bratislavě a Náně, se rozrostlo na tři dělostřelecké pluky. Byly to dělostřelecké pluky číslo 151 s velitelstvím v Praze, 152 s velitelstvím v Olomouci a 153 s velitelstvím v Bratislavě.
Složení bylo obdobné u všech tří vojenských těles:
- velitelství s hospodářskou správou,
- technická správa,
- spojovací baterie
- pomocné družstvo.
C/ Jezdectvo
Bylo považováno za třetí hlavní druh zbraně. Bylo ale každému jasné, že v dobách masového používání rychlopalných zbraní je jeho nasazení velmi problematické. Díky tomu, že bylo vyzbrojeno stejně moderně jako pěchota a mohlo bojovat na koni i pěšky, význam si v tomto období nadále udrželo. Počítalo se s ním při průzkumu nebo při ochraně přesunujících se pěších jednotek.
Československé jezdectvo při přehlídce
V roce 1929 zde bylo zřízeno 10 jezdeckých pluků sjednocených do tří jezdeckých brigád spadajících pod určená Zemská vojenská velitelství.
Pod zemské vojenské velitelství Praha spadala 1. jezdecká brigáda tvořená čtyřmi jezdeckými pluky
Pod zemské vojenské velitelství Brno spadala 2. jezdecká brigáda tvořená třemi jezdeckými pluky
Pod zemské vojenské velitelství Bratislava spadala 3. jezdecká brigáda tvořená třemi jezdeckými pluky
Naše jezdectvo bylo už tehdy organizováno velmi sofistikovaně.
Jezdecká brigáda měla 3 nebo 4 jezdecké pluky. Tento pluk byl složen z:
A- velitelství
B- dvou korouhví po třech eskadronách a náhradní eskadrony. Eskadrona měla čtyři čety a četa měla 35 jezdců ve dvou jezdeckých družstvech.
I. korouhev měla dvě jízdní eskadrony a jednu technickou eskadronu složenou z jedné zákopnické a jedné spojovací jezdecké čety
II. korouhev měla také dvě jezdecké eskadrony a jednu kulometnou nebo technickou eskadronu. Počet kulometných eskadron byl později navýšen na dvě.
Po unifikaci navíc byla ke třem jezdeckým plukům přiřazena cyklistická eskadrona. tato eskadrona byla tvořena četou střeleckou a četou kulometnou
C- náhradní korouhev s augmentačním skladem
Pomocné zbraně.
Na čelním místě mezi technickými trupy bylo opět ženijní vojsko. I v tomto roce mělo 5 ženijních pluků, tak jak je uvedeno výše a tyto pluky měly dohromady 13 praporů, toho jeden byl horský ženijní prapor.
Ženijní pluk měl tyto složky.
- velitelství,
- dva až tři ženijní prapory po třech ženijních rotách
- jednu ženijní zbrojní rotu pro správu veškerého technického materiálu pluku a provoz technického cvičiště pluku.
K ženijnímu vojsku dále patřily dva speciální prapory:
- strojní prapor v Praze, ten mimo velitelství měl tyto roty:
+ osvětlovací
+ strojní
+ elektrotechnickou
+ zbrojní
+ náhradní s příslušnými sklady
- vodní prapor v Bratislavě, ten měl mimo své velitelství tyto roty:
+ mostní
+ minovou
+ lodní
+ arzenál a
+ rotu náhradní se sklady
Ženijní vojsko mělo za úkol konat pozemní i vodní práce oblasti armády v poli a především v bojovém pásmu. Hlavní úkoly byly:
- zřizovat komunikace
- zdolávat překážky bránící v postupu vojsk
- pomáhat při budování polních opevnění a při jejich obraně
- při vlastním postupu se podílet při útoku na opevněná místa
V roce 1923 byl do ženijního vojska včleněn i železniční pluk v Pardubicích. Ale jak se mi nepodařilo zjistit. Tento pluk zůstal asi samostatný, jen se velitelsky přiřadil k ženijnímu vojsku. Byl tvořen:
- velitelstvím
- dvěma železničními prapory po třech železničních rotách
- samotné železniční roty
- převozné díly a
- náhradním praporem a augmentačním skladem
Měl za úkol budovat v poli všechny druhy železničních tratí, provoz na polních tratích, úprava stájích železnic, součinnost při evakuaci drah a nakonec destrukce drah před postupujícím nepřítelem
Telegrafní pluk. Byl dalším technickým druhem vojska. Byl tvořen:
- velitelstvím
- hlavním skladem
- učilištěm
- třemi telegrafními prapory s těmito jednotkami:
+ 3 až 5 telegrafních rot
+ telegrafní učiliště pro spojaře spojovací služby i dalších druhů vojsk
+ telegrafní skald zemského vojenského velitelství
+ mateřský holubník
+ augmentační a vozatajský sklad
+ dvě stále rádiové stanice, celkem jich tedy bylo 6 a to v Praze, Plzni, Brně, Moravské Ostravě, Bratislavě a Košicích
Měl za úkol za války vykonávat spojovací službu u vyšších velitelstvích bojující armády, v týlu a na vojensky důležitých místech v zápolí a to těmito prostředky:
- telegrafií
- rádio telegrafií
- radiotelefonií
- signalizací a
- poštovními holuby
Mezi dopravní pomocné vojsko náleželo stále vozatajstvo. Jeho úkolem bylo obstarávat za války službu armádní vozby, pokud je doprav odkázána na potah nebo v krajinách hornatých na soumary.
Vozatajský prapor číslo 1 s velitelstvím a náhradní rotou v Praze
Složení:
- velitelství s hospodářskou správou
- technická správa
- pomocná četa
- pět vozatajských rot
Vozatajský prapor číslo 2 s velitelstvím a náhradní rotou v Josefově
Vozatajský prapor číslo 3 s velitelstvím a náhradní rotou v Brně
Vozatajský prapor číslo 4 s velitelstvím a náhradní rotou v Bratislavě
Vozatajský prapor číslo 5 s velitelstvím a náhradní rotou v Košicích
Vozatajský materiál a koňskou výstroj opatřoval a skladoval od října 1920 Ústřední vozatajský ústav Praze.
K této službě dále patřily i remontní služby, které měly za úkol zajistit pro armádu dostatek služebních koní. Pod tuto službu patřily 2 vojenské hříbárny a to v Mimoni a Horniech Motešicích. Každá hříbárna měla několik chovných dvorů.
Dále zde existovat vojenský hřebčín v Houstoni, zaměřený na přímý chov vojenských koní.
Druhou složkou dopravního pomocného vojska bylo automobilní vojsko. Jeho úkolem bylo za války realizovat dopravní a spojovací službu, pokud dopravním nebo spojovacím prostředkem byl automobil nebo motocykl.
V míru se toto vojsko skládalo ze tří rámcových automobilních praporů a počet automobilních rot se lišil podle počtu divizí, které se v působnosti daného praporu nacházelo. Velitelství praporu podléhalo příslušnému vojenskému zemskému velitelství., roty potom divizím, kterým byly přiděleny.
K jednomu automobilnímu praporu bylo přičleněno automobilní učiliště, ve věcech výcvikových podřízeno přímo ministerstvu národní obrany.
Tímto jsem rámcově vyčerpal popis armády po provedené unifikaci a stav, v jakém se nacházela po přechod na kádrovou armádu. V druhé části se budeme věnovat organizačním strukturám československé pěchoty. Ke složkám dělostřeleckým se už vracet nebudu, nebudu se zatím zabývat ani letectvem, necítím se k tomu příliš povolán.
Vojensky se to pak završuje.
