22.2.1975 poprvé vzlétl prototyp T-8 a Moskva měla konečně letoun který dostával všem jejím požadavkům.Z prototypu T-8 se stal bitevník Su-25, v NATO označovaný jako „Frogfoot“ doslovně přeloženo „žabí noha“
Úlohou konstrukčních kanceláří mělo být navrhnutí rychlého letounu který by unesl značný počet výzbroje a i s touto váhou mohl obstojně manévrovat tak aby se hodil pro napadání z nízkého hloubkového letu. O Su-25 by se dalo hovořit jako o „protějšku“ západního A-10 Thunderbolt II, i když se jejich vlastnosti a schopnosti někdy značně liší.
Myslím že největší rozdíl je v tom že A-10 je stavěn za větší obnos než Su-25 který je stavěn „ruským stylem“ takže to čím ho můžete opravit seženete takřka všude.
Jako bitevník má Su-25 velké rozpětí křídel která jsou do šípu, na těchto křídlech jsou umístěny obdelníkové schránky do kterých se zasunují nahoru o dolů se vysunují panely.Tyto panely mají dvojí funkci:
1)Slouží jako brzdy
2)Zlepšují obratnost při letu v nízké výšce
První vyráběné stroje měly slabou obrannou výzbroj, jejíž absence se ukázala jako veliký nedostatek ve válce v Afghánistánu kde bylo řízenými střelami země-vzduch, dokonce byla ztrátovost Su-25 tak vysoká že byly na krátkou dobu staženy z bojových akcí, nasazeny zpět byly až tehdy kdy byly stroje dodatečně vybaveny rušičkami a silnými výmetnicemi klamných cílů, v tuto dobu však přišla nová verze která byla vybavena novými systémy a byla tedy daleko spolehlivější ať už po stránce obranné tak útočné.
NA svých dlouhých křídlech měl Su-25 10 závěsníků – 5 na každém křídle. Na těch mohl nést širokou paletu zbraní do váhy 4 400 kg. Zavěsit toho jde opravdu hodně, od pum jak řízených laserem tak neřízených, řízené střely různých druhů – protilodní, protitankové,pro vzdušný boj…samo že taky rakety neřízené a to ať už samostatně, nebo v raketových blocích, těchto bloků může nést také nepřeberné množství ať už se liší velikostí, nebo obsahem raket stabilizovaných ploškami. Základní zbraní je 30 mm kanon GŠ-30-2.
Bylo vytvořeno mnoho verzí.Mezi nejzajímavější patří Su-25 UTG – strojů této verze bylo vyrobeno jenom 10.Byly to speciálně upravené stroje které mohly přistávat na letadlové lodi Admiral Kuzněcov.Měly demontovaný kanon a 6 závěsníků, konstrukce byla celkově zesílená,podvozek,křídla atd., byl přidán záchytný hák.
Nejpoužívanější je verze Su-25 TM (to je ta verze která přišla nově v Afghánistánu) ta už byla přizpůsobena podle všech poznatků z války v Afghánistánu a její zapojení hodně změnilo % ztrátovosti tohohle letounu.Tahle verze byla vytvořena z dvoumístné verze, mohla létat za každého počasí a také v noci.Byla vybavena několika novými přístroji, a to třeba vyhodnocovač radarového záření, ten dokázal rozlišit radarové signály v oblasti na nebezpečné pro stroj a ne, mohl také zaměřovat proti-radarové střely.Dalším podstatným systémem byla kamera a senzor FLIR.Letoun měl optickoelektronický systém, ten dokáže pomocí kamery s velkým zvětšením najít cíl,nebo ho spíš rozeznat na vzdálenost 10 ti km a pomocí systému LRMTS ho zaměřit. Pomocí tohoto systému jde také určit cíl a systém pro jeho zničení automaticky vybere vhodnou podvěšenou zbraň.Letoun byl upraven tak aby mohl nést až 6 000 kg zbraní, motory byly nahrazeny novými o vyšším tahu.
SU-25 UB – cvičná verze kterou používala i naše armáda.
Su-25 byl bojově použit v Afghánistánu a Čečensku.
Technické údaje: SU-25 Frogfoot K
Motory: Tumaskij R-195; tah 44,13 kN
Max.rychlost: 950 km/h
Dostup: 7 000m
Dolet: 495 km s podvěšenou hmotností do 4 000 kg
Rozměry:
Rozpětí: 14,36 m
Délka: 15,53 m
Výška: 4,80 m
