Východní Afrika 1940 - 41 Č 1,2 a 3.

[michan]

Východní Afrika 1940 – 41 Č 1,2 a 3.

Část 1.

Jak víme 10. června 1940 vyhlásila Italie válku Velké Britanii a Francii. Než začneme popisovat válečné operace ve Východní Africe, řekněme si jak zde vypadala situace.
Od roku 1936 Italská vojska po vítězné válce okupovala Etiopii, jinak historicky vlastnila Eritreu a Somálsko.
Podle italských oficielních údajů bylo v červnu 1940 v Italské východní Africe (Eritrea, Etiopie a Somálsko ) 91 000 italských a 200 000 domorodých vojáků. Je možno dle historických pramenů říci , že polovina domorodých jednotek, nebyla bojeschopná i tak však zde byla síla přibližně 200 000 vojáků.
Velitelem těchto vojsk ve Východní Africe, byl italský místokrál, generální guvernér Amádeo vévoda z Aosty, bratranec italského krále Viktora Emanuela III.
Proti těmto italským a domorodým 200 000 vojákům, stály v červnu 1940, velice skromné britské a domorodé síly.
V posádkách v Sudánu bylo přibližně 9 000 britských a domorodých vojáků, Keni 8 500 převážně domorodých vojáků a v Britském Somálsku necelé 3 000 domorodých vojáků.
Podobně jako v severní Africe maršál Graziani, ani zde ve východní Africe vévoda z Aosty nevyužil této situace ( slabé posádky ) k vážnějšímu ohrožení britských držav v Africe, zejména Egypta.
Hlavní příčina váhání vévody z Aosty ve Východní Africe však byla jeho nemožnost získávat zásoby, doplňky mužstva, munice a pohonných hmot. Italské državy ve Východní Africe byly prakticky odříznuty od světa. Britové ihned po vyhlášení války provedli námořní blokádu všech spojení s mateřskou zemí. Během této blokády se jenom někdy podařilo jednotlivým italským ponorkám dovézt munici a zbraně.

Ofenzivní akce italských jednotek začaly opatrným postupem z Eritreje do Sudánu na začátku července 1940. Mobilní italská skupina, dvě pěší brigády, čtyři jezdecké pluky, s podporou 20 tanků, zatlačily britské pohraniční hlídky ( bylo to 300 domorodých vojáků ) od hranic a obsadily sudánské pohraniční město Kassalu.
Velitelem britských vojsk v Sudánu byl generálmajor William Platt, měl k dispozici pouhé tři prapory ( rozmístěné v Chartúmu, Atbaře a Port Súdánu ). Generálmajor Platt nechtěl riskovat nasazení skromných sil, aniž by znal konečné záměry Italů a tak rozkázal jednotkám odstoupit od hranic. Italové se však spokojili obsazením Kassaly a několika pohraničních opěrných bodů ( např. Kallabátu ), dále do vnitrozemí Súdánu ( natož na Egypt od jihu ) nepostupovali.
Stejně tak tomu bylo v Keni, tam se postup italských vojsk zastavil po obsazení pohraničního městečka Moyale.
Skutečnou vojenskou akci podnikl vévoda z Aosty proti Britskému Somálsku, to bylo ze všech britských držav nejsnadnější kořistí. Britské posádce velel brigádní generál A. R. Chater a skládala se ze čtyř indických a afrických praporů.
3. srpna 1940 vtrhlo do Britského Somálska 26 italských praporů pěchoty s tanky a silným dělostřelectvem. Britové se svým Somálským domorodým sborem velbloudí jízdy ( Somalian Camel Corps ), operovali tak dobře, že se italům nedařilo rozvinout. Když přišli posily generálmajoru Alfrédu R. Godwinu-Austenovi ( 2. prapor britského pluku Black Watch ), podařilo se zadržet nápor na hlavní město Berberu v Tug Argánském průsmyku.
Italským vojskům vévody z Aosty trvalo čtyři dny zuřivých bojů, než průsmyk dobyli. Po čtyřech dnech britské jednotky, které neměli naději na posily ustoupily do Berbery. Odtud se v pořádku evakuovaly 17. srpna 1940 i s výzbrojí do Keni.
Viktoriin křížem zde byl vyznamenán kapitán Eric Charles Twelves Wilson, důstojník Východosurreyského pluku ( The East Surrey Regiment ) přidělený k somálské jízdní pěchotě ( Somali Mounted Infantry ), za mimořádnou statečnost při ústupových bojích proti mnohonásobné přesile.

19. srpna 1940 Berberu okupovaly italské jednotky. Tyto válečné operace stáli italské jednotky 2 000 padlých raněných a nezvěstných, zatímco Britové ztratili jen 250 mužů.
Nejvíce však utrpěla morálka italských vojsk v Etiopii.

[michan]

Východní Afrika 1940 – 41 Č 2.

Část 2.

Na hlavní základně britských sil ve Východní Africe v Keni, byla soustředěna pod velením generála Godwina – Austena jen 12. africká divize. 12. africká divize se skládala z 1.jihoafrické, 22.východoafrické a 24. ( Gold Coast ) západoafrické brigády. Na podzim 1940 začali Britové v Keni hromadit síly k ofenzívě. Soustředili zde 75 000 vojáků ( 27 000 jihoafrických, 33 000 východoafrických, 9 000 západoafrických a 6 000 britských ). Zformovali 3 divize ( 1. jihoafrická a 11. a 12. africká ), vrchním velitelem se stal generálporučík sir Alan Cunningam, bratr velitele Středomořského loďstva.
Též vojska v Súdánu byla podstatně posílena, jejich stav koncem roku 1940 dosáhl 28 000 mužů. K 5. indické divizi se v lednu 1941 připojila 4. indická divize přesunutá sem ze severní Afriky. Síla byla zvýšena tankovou rotou 4. praporu RTR, operace v poušti byly doménou domorodých súdánských jednotek ( Sudan Defence Force ).
Ofenzivní operace byly plánovány původně na květen či červen 1941 po skončení jarních dešťů, ale Winston Churchill, již od listopadu 1940 naléhal na Wavela, aby operace urychlil.
První britská ofenzivní operace v listopadu 1940 v Súdánu narazila na překvapivě silný odpor italských jednotek. 10. indická brigáda brigádního generála Wiliama J. Slima dobyla Kallabát a ovládla jej. Postoupila na Metemmu zde však narazila na silný odpor italských jednotek, které podnikaly protiútoky. Ukázalo se, že italské jednotky v severní části východní Afriky jsou z jiného těsta než ty, na které Britové narazili v severní Africe a později v Etiopii, plně se to pak potvrdilo i v Eritrii. Tam začal útok koncem ledna 1941.
Čtyři divize italského generála Frusciho na rozkaz vévody z Aosty před indickými jednotkami ustupovaly, na první odpor se postavily až u Keru ( 100 km východně od Kasaly a 65 km v eritrejském území ), při dalším postupu na Barentu a Agordat ( 75 a 110 km dále na východ ) však narazily 4. a 5. indická divize na tuhý odpor italských a koloniálních jednotek. Zde se rozpoutala 53 denní bitva o pevnost Keren. Pevnost Keren ovládala průsmyk, který byl jedinou přístupovou cestou k eritrejskému hlavnímu městu Asmara a k hlavní italské námořní základně Masawě.
První Briský pokus o zteč italských pozic začal 3. února 1941 a byl odražen s velkými ztrátami.
Italské obraně pevnosti Keren velel generál Carnimeo, ten v následujících týdnech ukázal vynikajícího bojového ducha a taktickou dovednost. Týden útočily britské jednotky pod velením generála Platta na obranu italských vojsk, útok stíhal protiútok, ten vždy vrhnul indické jednotky do výchozích pozic. Generál Platt byl nucen na týden přerušit útoky. V polovině března znovu 5. indická divize útočila novou serii útoků na italské pozice a zase je protiútoky vrhaly zpět do pozic odkud vyšly.
Za statečnost v bojích u Karenu ve dnech 7. – 12. února 1941 byl subadar Richbal Ram od 4. praporu 6. pluku radžputánských střelců posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem.
Toto vyznamenání dostal za akci v týlu italských vojsk v noci 1. února 1941 i poručík Premindra Singh Bhagat od indických ženistů.
27.března 1941 se konečně podařilo za podpory pěchotních tanků „ Matilda „ 4. praporu RTR prolomit italskou frontu. Italské jednotky generála Frusciho ustoupily k jihu do Etiopie.
1. dubna 1941 Britové obsadily Asmaru a 8. dubna 1941 vstoupili do Masawy. Tím skončilo eritrejské tažení.

[michan]

Východní Afrika 1940 – 41 Č 3.

Část 3.

V únoru 1941 začala ofenzíva britských vojsk z Keni do prvního cíle, somálského přístavu Kosmanu. Tohoto cíle se Cunnighamovy převážně africké jednotky zmocnily poměrně snadno. Dalším postupovým cílem bylo hlavní město Somálska Mogadišo. Po 400 km postupu na severovýchod jej obsadila britská vojska 24. února 1941. Rychlým postupem tak překvapily italské jednotky, že zde nestačily zničit obrovské zásoby benzínu a ty padly do britských rukou.
Cunninghamovy jednotky se pak obrátily do vnitrozemí a vstoupily do jižní Etiopie. Po více jak 600km dlouhém přesunu se 11. africká divize 17. března 1941 zmocnila Džidžigy v Hararu a přiblížila se k hranicím s Britským Somálskem, kde se již o den dříve vylodily britské jednotky z Adenu. O město Harar byly svedeny těžké boje které trvaly několik dní.
Samotné město Harar padlo do rukou afrických jednotek až 27. března 1941.
Za mimořádnou statečnost ve východoafrickém tažení byl posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem seržant Nigel Gray Leakey od 1. praporu 6. pluku králových afrických střelců ( 1/6 King´s African Rifle ).
Po dobytí Hararu pokračovala vojska generála Cunninghama na Addis Abebu. Do Addis Abeby britská vojska vstoupila 6.dubna 1941.
Etiopský císař Haile Selassie , který se do Etiopie přesunul již 20. ledna 1941, postupoval dobrodružnou cestou etiopským vnitrozemím v doprovodu Gideon Force kapitána Orde Wingate a súdánských vojáků, po cestě šířili povstání proti italským úřadům. Povstání šířila i britská mise vedená vysloužilým brigádním generálem D. A. Sanfordem, zejména mezi horskými kmeny Gondaru.
Etiopský císař Haile Selassie vjel do svého hlavního města Addis Abeby 5. května 1941.

Vévoda z Aosty se ještě jednou pokusil shromáždit svá vojska v silné horské pozici u Amba Alagi ( asi 130 km jižně od Asmary ), sešlo se však jen 7 000 italských vojáků se 40 děly a místokrál byl nucen kapitulovat. Izolovaný odpor italských jednotek ještě probíhal v jihovýchodní Etiopii pod vedením generála Gazzery a na severovýchodě pod vedením generála Nasiho.
17. května italská armáda v čele s vévodou z Aosty kapitulovala, do 20. května 1941 se vzdaly i izolované jednotky. Po tomto datu skončily všechny vojenské operace ve východní Africe.
Do zajetí odešlo 230 000 italských a domorodých vojáků.
Mussoliniho sen o vytvoření italského impéria v Africe se s konečnou platností zhroutil.




Použité podklady – Boje v Severní Africe.


Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 – 1945 – Letecká válka 1939 – 1945 – Námořní válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Paul Carell – Lišky Pouště.