Kyjev 1941 Č 1-4.

[michan]

Kyjev 1941 Č 1. – 4.


Část 1.

Tuto, z hlediska vojenského výjimečnou operaci, jsem po jednotlivých epizodách skládal desítky let. Je to největší vojenská obkličovací operace všech dob. Od Starověku, Novověku a ani v moderních dějinách se neudála větší obkličovací operace, než září 1941 u skupiny armád Jih, okolo Kyjeva na Dněpru. Na ohromném území byla za jeden měsíc obklíčena a zničena armáda sovětů, která čítala 1 000 000 mužů. Teprve před 10 lety jsem tyto střípky složil z jednotlivých historických pramenů východu a západu tak, aby do sebe správně zapadaly. Takže nyní si postupně řekneme, jak vše vznikalo.

To co byl pro skupinu armád Střed Smolensk, to byl pro skupinu armád Jih Kyjev. Hlavní město Ukrajiny leží na pravém břehu 600 metrů širokého dolního Dněpru. Úkolem skupiny armád Jih bylo toto město obsadit.
U Rundstedtovy skupiny armád Jih jsme si již řekli, jak probíhaly boje po 22. červnu 1941.



Do bojů se po tomto datu zapojila jen 17., 6. armáda a 1. tsk generálplukovníka von Kleista (K). 11. armáda generálplukovníka Rittera von Schoberta byla ve 400 kilometrů dlouhém rumunském karpatském oblouku pozdržena a do bojů zasáhla až v červenci.
Proti Kleistovým 600 tankům jich však Buďonnyj mohl nasadit 2 400. mezi nimi kolosy typu KV a především celé brigády tanků T 34, které německé tanky svými vlastnostmi převyšovaly.
Nasadit zde na jihu jen jednu ts na takto velkém prostoru jako je Ukrajina se ukázalo jako nesprávné rozhodnutí, ale Hitler v té době neměl k dispozici dosti tankových svazků.
Po osmi dnech těžkých bojů 30. června 1941, sovětská fronta zakolísala. Rundstedovo severní křídlo tvořené 6. a 17. armádou vyrazilo vpřed a zastavilo se až na „Stalinově linii“. Prudké bouřky a lijáky rozmočily cesty a postup na této linii zastavily. Tanky se jen těžko propracovávaly vpřed a vojáci museli na rozbahněné cesty přivážet nové a nové fůry slámy a někdy i prokládat kmeny stromů.
7. července 1941 se tankové skupině Kleist přece jenom po obou stranách Cviahelu podařilo vniknout do „Stalinovy linie“. 11. td prorazila bunkry a opevňovací zařízení a obsadila Berdičev. 16. td generála Hubeho však narazila u Starokonstantinova na tvrdý odpor. Dokonce ji zde došla munice a musela být zásobována transportními letadly. U Ljubaru 16. pěší (mot.) dokonce přes linii bunkrů nepronikla a musela zde několik dní bojovat.
Na pomoc přiletěly Stuky a stíhací bombardéry 4. letecké armády a zaútočily na shromaždiště ruských tanků. Bojová skupina Höfer 16. td pronikla na východ a převálcovala ustupující dělostřelecké pluky. Hlavní síly 16. td 9. července 1941 po těžkých bojích a nasazení 210 mm moždířů u Ljubaru prorazily Stalinovu linii.
Elitní svazky Sovětů se zde nevzdávaly, ale za bojů postupně ustupovaly. Ruské dělostřelectvo zcela pokrylo palbou německé dělostřelectvo.
Takto se bojovalo už více než 20 dní a ještě nebyl dosažený žádný rozhodující operační úspěch. Hitlerovi se zdálo, že všechno trvá moc dlouho. Rozkázal proto, aby tanková skupina Kleist operovala ve třech oddělených bojových skupinách a vytvářela kolem nepřítele malé kotle. Jedna bojová skupina měla v součinnosti s 11. armádou, která postupovala od jihu, vytvořit malý kotel v prostoru Vinnica. Další měla postoupit na jihovýchod, do předpokládaného ústupu nepřítele z prostoru Vinnica a v tomto ústupu mu zabránit. Konečně 3. bojová skupina měla v součinnosti se 6. armádou útočit na Kyjev a vytvořit na břehu Dněpru předmostí. Polní maršál von Rundstedt však s drobením tankových sil naprosto nesouhlasil. Telefonoval osobně s Hitlerem a podařilo se mu Hitlera přesvědčit, že nasazení tanků v malých skupinách nepovede k žádnému úspěchu.
Potom tedy tanková skupina Kleist postupovala se všemi silami soustředěnými kolem Kyjeva dále na jihovýchod, a tak vytvořila možnost uzavřít buď menší oblouk v prostoru Vinnica, nebo větší obklíčení v prostoru Umaň. Byly nastaveny „výhybky“ pro menší i větší kotel jižně od Kyjeva.
Situaci však vyhodnotil i maršál Buďonnyj ( 10. července 1941 byl jmenován vrchním velitelem jihozápadního úseku) a připravoval protiopatření. Z prostoru Pripjaťských bažin nepřístupných pro tanky nasadil proti německé 6. armádě divize 5. střelecké armády generálmajora Potapova. A tak jako u skupiny armád Střed došlo i zde na levém boku 6. armády k těžkým obraným bojům, které se vyznačovaly prudkostí a bojem muže proti muži. Jeden útok za druhým se hrnul na jednotky 6. armády. Německé jednotky však všechny útoky odrazily a stabilizovaly situaci.


Kiev Sept 41 (2x)


Kiev July - Sept 41.

[michan]

Kyjev 1941 Č 2.


Část 2.

16. července 1941 dorazily Kleistovy tanky 1. tsk ke klíčovému bodu Bílá Cerkev. Rundstedt chtěl nasadit k velkému obkličovacímu kotli, ale Hitler přikázal menší řešení a tentokrát měl pravdu. Pohyb tankových divizí příznivě ovlivnilo počasí, cesty se zpevnily. Kleist udeřil směrem k jihu proti silám Sovětů, které proudily zpět. 1. srpna 1941 dosáhl Novoarchangelsk a okamžitě pokračoval dál k jihu k Pervomajsku. Potom změnil směr postupu na západ a v součinnosti s pěšími divizemi 17. a 11. armády uzavřel obklíčení kolem ruských sil v prostoru Umaň. Výsledkem bylo zničení tří sovětských armád – 6.,12. a 18. Vrchní velitelé 6. a 12. armády se vzdali. V této klasické obkličovací operaci bylo zajato 103 000 sovětských vojáků, zde se však ještě podařilo silným částem nepřítele uniknout, přestože Němci ničili jednu unikající kolonu za druhou. Rozsah bojů naznačuje i toto číslo: 4 děla 9. baterie 94. horského dělostřeleckého pluku vystřílela v prostoru Umaň za 4 dny 1 150 granátů. Bylo to více než kolik baterie vystřílela během celého francouzského polního tažení i když byla ve Francii stále nasazena. V obklíčeném prostoru Němci ukořistili 850 děl, 317 tanků, 240 protitankových a protiletadlových kanonů – tohle vše zanechali Rusové nepoškozené při ústupu z kotle.
Význam této obkličovací operace byl však mnohem větší než kořist. Otevřela se totiž cesta na východ k sovětským rudným ložiskům u Krivého Rogu a k černomořským přístavům Oděsa a Nikolajev. Kleist s 1. tsk nyní mohl proniknout na dolní Dněpr a dobýt západní břeh oblouku Dněpr od města Čerkassy po Záporoží. Zároveň se také nabízela šance k rozhodující bitvě o Kyjev. Hitlera tato šance natolik fascinovala, že zastavil ofenzivu supiny armád Střed na Moskvu, změnil směr Guderianových tanků na jih, na Kyjev, aby v nové gigantické obkličovací operaci sevřel dvěma silnými tankovými rameny sovětský Jihozápadní front o 1 000 000 mužů.




U skupiny armád Střed jsme si již řekli o Hitlerově rozkazu pro Guderiana. Víme, že jeho ts byla zastavena v útoku na Moskvu, a že nyní postupovala za bojů na jih. 26. srpna 1941 dobyla Novgorod Severskij 3. a 4. td a 10. pěší (mot.) divizí. Přisunula do svého levého boku 17. a 18. td. 17. a 18. td stále odrážely nebezpečné protiútoky Jeremenkových jednotek, aby vytvořily volný průjezd 3., 4. td a 10. pěší (mot.) divizi na jih.
29. srpna letí Guderian z Novgorodu Severského prohlédnout frontu směrem na jih. Když potom ve svém velitelství hodnotí vše co viděli mají několik obav. 3. a 4. td s 10. pěší (mot.) divizí nemohou prorazit, neboť Jeremenko se stále snaží zatlačit předmostí zpět. Pokud by tato situace pokračovala, bude postup na jih těžký. Zatím to vypadá tak, že celý plán vrchního velení bude plácnutí do vody a Buďonnyj rozezná, že máme v úmyslu útočit na jih proti jeho silám. Byly zde totiž náznaky od hloubkového průzkumu o začínajícím ústupu Rusů z fronty jižně od Kyjeva. Dokonce byly zjištěny obranné práce nového postavení Rusů na Donu. V této chvíli si Němci mysleli, že se Buďonnyj poučil z porážky u Umaně, a že vytahuje hlavu ze smyčky. Nyní vše záleželo na tom kdo bude rychlejší.
Guderianovy obavy však byly neodůvodněné. Buďonnyj sice věděl jaké nebezpečí mu v oblouku Dněpru kolem Kyjeva hrozí. Věděl také, že jeho jednotky zde mohou být odříznuty údery ze severu a z jihu. Plánoval sice odpoutání od nepřítele a budování nové obranné linie na Donu. Stalin však všechny tyto úvahy smetl ze stolu a přikázal: „Ani krok zpátky. Držet pozice a v případě nutnosti zemřít.“
Dokonce do tohoto oblouku plného armád nacpal ještě 28 velkých svazků. Vše co opouštělo výrobní haly slavné tankové továrny v Charkově, bylo vrženo do oblouku Dněpru – moderní T 34, T 28, těžká samohybná děla, klasická těžká děla a i „Stalinovy varhany“.
Buďonnyj Stalinův rozkaz musel uposlechnout.
Runstedtovy divize na severním křídle skupiny armád Jih brzo tlak Sovětů pocítily. Například 98. pd ztratila během bojů o klíčový bod Korosten za 11 dní 78 důstojníků a 2 300 poddůstojníků a vojáků.

[michan]

Kyjev 1941 Č 3.


Část 3.

Těžké boje na Desně mezi Guderianovými a Jeremenkovými divizemi trvají osm dní. Guderian tyto boje ve svých pamětech nazývá: „Krvavý boxerský zápas“.
3. září 1941 se stane malý zázrak, sestřelení kurýrního letadla Sovětů dodá Němcům z kurýrního pytle mapy. Z těchto map se dozví, že Sověti špatně pokryli rozhraní mezi svou 13. a 21. armádou. Do této mezery je okamžitě nasazena 3. td a telefonicky je o tom informován Guderian. Okamžitě přijede k Modelovi a přikáže zaútočit do zjištěné mezery. Přímo mu řekne: „To je ta šance, Modele“. Víc nemusí dodávat. Modelovy svazky se ženou k řece Desne a na Konotop. O tři dny později 7. září 1941 již přední odřad 3.td řeku Desnu překoná a vytvoří předmostí. 9. září 1941 překoná řeku Desnu i 4. td. Sověti si tuto mezeru uvědomí a okamžitě začínají přisunovat proti tankovým divizím 40. armádu. Avšak Stuky všechna shromaždiště sovětské 40. rozbijí a 35. tankový pluk 4. td dílo dokoná. Sověti ustoupí. Mezitím Modelův 6. tp z 3. td postoupí ke Konotopu. V hlavním stanu i ve von Bockově Smolenském hlavním stanu s napětím sledují Modelův postup, aby mohli dát včas povel k útoku generálplukovníku von Kleistovi k zahájení postupu z jihu.
Z hlavního stanu od Hitlera přijde definitivní rozkaz: „Úder ve směru Romny. Těžiště vpravo.“ To znamená, že v prostoru Romny se má uzavřít kotel za Buďonným, zde se mají setkat Guderianovy (G) a Kleistovy (K) tanky.
Romny – to je město, kde za severských válek v prosinci 1708 měl svůj stan švédský král Karel XII. Je to jen 150 kilometrů od Poltavy, kde car Petr Veliký uštědřil v roce 1709 Švédům zdrcující porážku. Švédské severské impérium tím utrpělo smrtelný úder a Rusko vstoupilo do dějin jako moderní velmoc.
Přestože se změnilo počasí, přišly bouřky a lijáky, Guderianovým tankům se u Konotopu podaří rozhodující průlom a čelní jednotky 3. td se řítí na Romny.
No a nyní jak to vypadá u Kleista? Tato druhá čelist kleští je chytře pozdržena, aby Sověti nerozeznali zkázu, která se na ně řítí moc brzy. 10. září 1941 se Kleistovy jednotky 1. ts valí u Kremenčuku na západní břeh Dněpru, kde 17. armáda drží malé předmostí. 11. září je hotový most přes řeku a jednotky 16. td řeku překonají po mostě.
12. září v 9 hodin zahajují útok Hubeho tanky. Za 12 hodin postoupí 16. td o 70 kilometrů. Cestu jí znepříjemňuje tvrdě se bránící nepřítel, ale i cesty plné bláta. Za 16. td postupuje i 9. td.
13. září 1941 zaútočí 16. td na město Lubny. Město je bráněno dělostřelectvem, dělnickými milicemi i oddíly NKVD. Podaří se překvapivým útokem obsadit most přes další řeku. Nepřítel je zde oslepován hvízdajícími dýmovými granáty a tak se podaří ovládnout předměstí. Potom se rozpoutá krvavý pouliční boj proti barikádám a Molotovovým koktejlům. Nepřítel střílí ze střech i sklepních oken. Boje trvají celý den. 14. září 1941 odpoledne Lubny padnou.
Rusové teprve nyní rozpoznají nebezpečí, které jim hrozí. Německý vzdušný průzkum 2. a 4. letecké armády ohlašuje, že nepřátelské kolony všech druhů zbraní se přesunují z fronty na Dněpru proti Guderianovým i Kleistovým svazkům, aby zpevnily mezeru a zabránily spojení kleští. Obklíčení je nutné uzavřít pokud nemá velká část sovětských armád uniknout.
Od severu již obsadily Guderianovy divize Romny a Priluky. Jeden Modelův pluk jen těžce postupuje po bezedných cestách až k městu Lochvica. Zbytek divize trčí v bahně. Obě tankové skupiny už od sebe dělí 50 kilometrů. Nad touto mezerou krouží ruská výzvědná letadla. Ta navádí zásobovací kolony, které se pokoušejí proniknout německými liniemi.
Narychlo vytvořená tanková skupina z 3. td postupuje vstříc Kleistovým tankům. Předsunuté stanoviště generála Geiera von Schweppenburga je napadeno kolonou unikajících Rusů. Ze štábu se stane pevnost, kterou zachrání i s celým štábem rychle přispěchavší tanková rota.
Ze 6. tankového pluku 3. td je vyčleněna tanková rota a obrněné transportéry. Tato průzkumná skupina pod velením nadporučíka Wartmanna vyráží vpřed, jejím úkolem je se nezdržovat a bez přestávky postupovat na jih. Úkol zní: „Proniknout postavením nepřítele a navázat spojení s tankovou skupinou Kleist“.

[michan]

Kyjev 1941 Č 4.


Část 4.

14. září 1941 ve 13 hodin projíždí tanky a obrněné transportéry nadporučíka Wartmanna německým zajištěním u Lochvice. Brzy narazí na cestu po které ustupuje ruská kolona. Je to těžké dělostřelectvo, stavební prapory, jezdecké svazky, správní služba a kolony s pohonnými hmotami. Tanky rozstřílejí vozy s benzínem a municí a ve vzniklém chaosu postupuje jednotka dál. Radiem je sledován její pohyb u divize, kam musí každou chvíli hlásit co se před nimi děje. Po několika kilometrech vidí v dalekohledu větrný mlýn, který se chová podivně. Ramena se otáčejí jednou doleva, jednou doprava a potom se pro změnu zastaví. Je jasné, že je tam sovětský dělostřelecký pozorovatel, který takto řídí palbu. Tanky větrný mlýn zničí.
Když Wartamannova skupina překoná 50 kilometrů vysadí jim vysílačka. Ale to již na bílou světlici přistane průzkumné letadlo, které jim oznámí, že 10 kilometrů před nimi stojí Kleistovy tanky 16. td. Zprávu potom letadlo odhodí i Kleistovým jednotkám.
14. září 1941 v 18 hodin 20 minut dojde k setkání. 1. a 2. ts, tanky „G“ a „K“ se setkají. Začíná poslední dějství dosud největší obkličovací bitvy v dějinách válek. 15. září 1941 se setkají hlavní síly 9. td a 3. td a ukončí obklíčení, past pro 50 sovětských divizí.
Rozhořčené boje s armádami pokračují. Jednotky sovětské armády zvláště rozhořčeně napadají 250 kilometrů dlouhý bok Guderiana. 18. září 1941 zaútočí 4 sovětské divize u Romného do boku 10. pěší (mot.) divize a proti několika bateriím flaku. Sověti proniknou až na 800 metrů od Guderianova pozorovacího stanoviště a jen s námahou se je podaří zastavit. U Putivlu útočí charkovští žáci charkovského válečného učiliště proti pozicím 17. td a pěšímu (mot.) pluku „Grozdeutschland“. Padnou do posledního muže. U Novgorodu Severského proti 29. pěší (mot.) zaútočí 6 sovětských divizí podporovaných tanky i zde je za pomocí letectva útok odražen. Rusům se nepodaří ani na jednom místě 250 kilometrů dlouhého boku Guderiana německá vojska prorazit.
19. září 1941 obsadí německá pěchota Kyjev. 26. září 1941 je tato velká bitva u konce. Němci zcela zničí pět sovětských armád a dvě další zničí z velké části. Rusové ztratili 1 000 000 mužů (padlí, zranění, rozehnaní, zajatí). Maršál Buďonnyj, starý Stalinův bojový druh, byl na nejvyšší rozkaz z kotle evakuován letecky. Velení převzal opět generálplukovník M. P. Kirponos, který zahynul spolu se svým náčelníkem štábu generálporučíkem Tupikovem při pokusu o únik z obklíčení.
Bilance bitvy v číslech: 665 000 zajatců, 3 718 ukořistěných děl, 884 tanků. 48. ts generála Tempfla se svými třemi divizemi sama zajala 109 097 vojáků. Historie takovou bitvu dosud nepoznala. Zajatý velitel sovětské 5. armády 40 letý tankový generál M. J. Potapov na otázku proč neustoupily odpověděl: „Front již rozkaz k vyklizení vydal. Už jsme zahájili ústup směrem na východ, když nás rozkaz Stalina přinutil k tomu, abychom se opět otočili a jednali podle zásady stát a držet pozice, a v případě nutnosti i zemřít.“
Tento rozkaz znamenal zánik 1 000 000 mužů a ztrátu Ukrajiny. Otevřel též přístup na Krym a k Doněcké pánvi.
Ale i Hitler si právě z tohoto velikého vítězství udělal špatné závěry: Rus už nebude na Jihu schopný vybudovat obrannou linii, z níž by mohl klást vážný odpor. Nařídil proto: „Doněcké pánve a řeky Donu je nutné dosáhnout ještě před příchodem zimy. Úder do průmyslového centra Sovětského svazu je třeba vést rychle“.
Hitler chtěl, aby tento průmysl pracoval pro německé válečné hospodářství.
A teď, když se Stalinova moc po ničivých úderech letního polního tažení otřásá, je třeba udeřit přímo do jeho politického srdce. Musí se využít morální krize nepřítele a zasadit mu smrtelný úder dobytím Moskvy.
V závěrečný den bitvy o Kyjev 19. září 1941 přikazuje Hitler zahájit přípravy k bitvě o Moskvu. Krycí jméno této operace je „ Tajfun“. Den útoku: 2. říjen 1941. Cíl: Moskva. Vojáci a důstojníci německé armády na východní frontě poslouchali bez dechu denní rozkaz z Hitlerova hlavního stanu: „Poslední velká rozhodující bitva tohoto roku zasáhne nepřítele zničujícím způsobem“.

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Dějiny Velké vlastenecké války.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.

O tom si řekneme v Moskva I. 1941 Tajfun.

[lembloud]

Jen taková maličkost, von Schobert se jmenoval tuším Eugen, to Ritter znamená rytíř. (tedy v překladu Evžen, rytíř ze Šobertu :-) )

[michan]

Děkuji za známou skutečnost Ritter von Eugen Schobert na operaci nic nezkazí a později si dovolí padnout a jeho 11. armádu převezme Manstein.

[watzke]

Probíhaly boje o Kyjev nějak zvlášť urputně nebo byl spíš obsazen bez většího odporu???

[michan]

Více než o Kyjev se bojovalo před Kyjevem a především západně, severně a severovýchdně od Kyjeva.
Sověti zjištěním, že jsou obklíčováni, Kyjev vyklízeli a prakticky v Kyjevě byl dne 19. září 1941 klid. Sovětské jednotky ( i z Kyjeva ) nastupovaly do protiútoků - s cílem prorazit obvod kotle.
Tím nechci říci, že se v Kyjevě nebojovalo ( nikoliv však dům od domu - i když se muselo vše stejně prohlížet), ale nebyly to boje typu Stalingad. Sovětské zatarasovací oddíly, za bojů, Kyjev opustily za 1,5 dne.