XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 16.

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 16.
Mapa bojů v oblasti Siegfriedovy linie v době od 11. září do 15. prosince 1944. Na mapě jsou



jasně viditelné Ardeny( Ardennes) a Eifel, o kterých se hovoří v topografickém popisu oblasti.
Když si maršál Jodl, náčelník štábu OKW po 27. říjnu 1944 prostudoval, jako ten" Hlavní Plánovač" i varianty tzv. "Malé řešení", viz Modelovo a Rundstedtovo plán protiútoku v Ardenách( v Č 15. u konce) navrhl AH:

a) Přijmout "Malé řešení".

b) Nebo zkrátit Východní frontu proti SSSR a přesunout velké množství divizí na Západní frontu, což by zásadně posílilo "Wacht am Rhein" a dovolilo by pokračovat skutečně až do Antverp.

Hitler však rozhodl, že se přihlédne k nějakému tomu posílení protiútoku o pár divizí, ale zásadně odmítl oba plány navrhnuté Jodlem i maršály.
Prostě, měl se útočit dle původního Hitlerova Wacht am Rhein, jen do útoku místo 32 divizí,



jich mělo jít dle nové skutečnosti 38.
Hitler měl v zásadě nejméně 4 důvody, dle svého subjektivního názoru, proč zcela věřil v úspěšnost jeho osobou navrženého Wacht am Rhein"

1/ Věřil ve své "duševno" a ve svou roli "Spasitele Německa".

2/ Věřil Speerovým číslům o narůstajícím počtu tanků a letadel vyráběných v každém měsíci roku 1944, zvláště pak v druhé polovině tohoto roku.

3/ Nezanedbatelné bylo to, že AH věřil, že je větší vojenský vojevůdce než byl Bedřich Veliký - " jsem větší než on, jsem největší vojevůdce XX. století"...!!!

4/ Jak říkají vzpomínky Hitlerových současníků a jeho okolí - Hitler vzpomínal na "Ofenzívu generála Lundendorfa" ve Velké válce, "kterému se také málem podařilo zvrátit v roce 1918 vojenskou situaci Německa, když se tehdy válka také jevila jako prohraná...!!!"
Mystik AH prý přímo čekal na něco takového, jako měly být Ardeny! Svým generálům prý, v říjnu a listopadu 1944, stále říkal, cituji:

"Naši nepřátelé jsou sami sobě největšími nepřáteli. Ultra-kapitalisté na jedné straně, ultra-marxisté na druhé. Na jedné straně odumírající impérium, na druhé straně Spojené státy, které jsou připraveny vrhnout se na dědictví..."

(Pro Č 16., 17. a 18. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)

Po konečném rozhodnutí - Bojovat v listopadu( odkládání útoku do 16. prosince se pak dělo průběžně, dle připravenosti vojsk a techniky k protiútoku a dle počasí) se bude dle Hitlerova "Wacht am Rhein", a to v plném rozsahu, následovaly měsíce, kdy maršálové ( Model a Rundstedt) hovořily s jednotlivými generály, kteří v nastávajícím protiútoku měli velet armádám.
Jeden by očekával, že jim budou vysvětlovat jak postupovat dle Wacht am Rhein, ale to né, jak říkají historické zápisy. Maršálové Rundstedt a Model, jako oponenti Hitlera v plánování protiútoku, naopak generály přemlouvali aby svými připomínkami ovlivnili Hitlera, aby se přiklonil k jejich " Malému řešení". Generálové to zkoušeli, ale Hitler byl již rozhodnut a tak to bylo - "Jako házet hrách na zeď"...!!!

Hitler svůj definitivní rozkaz - Plán Wacht am Rhein bude uskutečněn v původní podobě! - vydal dne 26. listopadu 1944.

Ještě 2. prosince 1944 se generálové jednotlivých armád (15. A Zangen, 6. TA SS Dietrich, 5. TA generál Manteuffel a 7. A Brandenberger) pokusili Adolfa Hitlera přesvědčit, že Wacht am Rhein je nerealistický, není na něj dost prostředků a záloh a uvedli:
"je pro něho nedostatečná síla útočících armád, nedostatečný výcvik nováčků, má být uskutečněn v obtížném terénu a do Antverp je příliš velká vzdálenost".
Ale i tehdy zůstal Hitler neoblomný a na plánu se vůbec nic nezměnilo.

A zde je již slíbené vyjádření polního maršála Modela, které pronesl na štábní konferenci dne 27. listopadu 1944, a které, jak jsem již předeslal, se do puntíku vyplnilo.
Polní maršál Model na této konferenci řekl:

"že jako zkušený velitel bude považovat za zázrak, dorazí-li čelní jednotky k řece Maase. A pokud se útok zastaví u této řeky pro nedostatek posil a záložních jednotek, pak jediným úspěchem bude vytvoření výběžku fronty, který bude snadno napadnutelný ze severu i z jihu."

A přesně tak, jak si u konce řekneme, Operace Wacht am Rhein dopadla. Celý výklad polního maršála Modela na štábní konferenci dne 27. listopadu 1944, je přesně zaznamenán a zdokumentován ve stenografickém záznamu z výše zmíněné porady.
A pak již přípravy na protiútok v Ardenách pokračovaly přesně podle Wacht am Rhein.

Kdo dobře sledoval námitky zdůrazněné generály útočících armád, viz. výše, nalezne tam, že generálové upozorňovali na jednu zásadní věc - útok bude uskutečněn v obtížném terénu. Právě terén Arden si nyní proberme. Protože jsem v Ardenách nebyl, ale velmi dobře znám podobné krajiny, dovolím si volně popsat Ardeny dle člověka, který Ardeny projel, Peter H. Gryner, a písemně je z geografického a vojenského hlediska v knize - Ardeny 1944 - popsal.

Topograficky a z vojenského hlediska popsaný terén v Ardenách.
Přímo v oblasti Arden moc velkých měst neleží, mimo hlavního města Lucemburku a města Arlonu. Většina obyvatel Arden tak žila v roce 1944 v menších vesničkách, jejichž domy jsou postaveny z místního materiálu, tedy z kamene. Vesničky mají úzké a křivolaké uličky, kterými probíhají i úzké silnice, či silničky plné zatáček což napomáhalo vždy obránci. Stejně tak obránci napomáhala další vojenská a topografická zajímavost, kterou jsou v krajině postavené osamělé statky, nebo zájezdní hostince, podle kterých byly většinou pojmenovány i křižovatky, na kterých, a také většinou, obránci stavěly "uzel své obrany".
Když si vezmete topografickou mapu místo kterých mluvíme, uvidíte, že větší část oblasti Ardeny leží v Belgii. A právě v Belgii se jeden administrativní krajový útvar jmenuje Ardeny, není však úplně přesně totožný s celou zeměpisnou oblastí Arden. Ardeny totiž zasahují taky do Lucemburska, kde jsou rozděleny na dvě části.
Severní polovina navazuje na tzv. Vysoké Ardeny, jižní, často označovaná jako "dobrá země" má mírnější terén a více otevřených údolí.
Tzv. "dobrá země" je na východě ohraničena řekou Moselou, která mezi městy Sierck a Wasserbilig tvoří hranici mezi Lucemburskem a Německem. Terén lucemburského levého břehu je neobyčejně obtížný, protože není jen tak normální, tvoří jej vysoké překážky Vysokých Arden. O něco severněji se ale řeka Mosela vrací opět do členité oblasti, která je plná příkrých srázů, roklí a kaňonů. V sousedícím městě Echternachu se celá oblast nazývá Lucemburské Švýcarsko.
Celá oblast Arden, kde měla probíhat ta základní část Operace Wacht am Rhein se skládá ze dvou hlavních částí - Eifelu a Arden.
Jedná se o terén, který je v obou částech, tedy v Eifelu i v Ardenách znám svou členitostí a obtížností a většinou je všechny armády, všech států považovaly po staletí za nevhodný pro vedení útočných operací. To přesto, že jak Eifel, tak i Ardeny, jsou plné zbytků hradů a opevněných zámků.
Jenomže do roku 1914 není ani Eifel, ani Ardeny, znám nějakou závažnější bitvou, či válkou, ovlivňující Evropu. Oblast sice tvoří spojnici Paříž - Berlín, která vede přes Eifel a Ardeny, ale do roku 1914 byly všechny útočící armády zvyklé pohybovat se po snadnějších cestách. Tím říkám, že většina různých knížecích, či jiných armád do roku 1914 celou oblast Eifelu a Arden obcházela, a to buď na severu přes Liége - Lutych a Maubege, nebo přes pláně Flander, na jihu pak průjezdem přes Mety (město Metz).
Byl však rok 1914, když tudy, přes Ardeny, pochodovaly tři německé císařské armády, přesně dle plánu generála Schliefena. Tenhle Schliefenův plán předpokládal francouzský protiútok až v jihovýchodní Belgii, který by byl reakcí na silný německý tlak na pravém křídle. A právě Ardenský masiv měl sloužit jako přirozená obrana daná terénem, která měla útok zastavit. Celý manévr Schliefenova plánu - Pohyb německých armád přes Ardeny - byl kryt Richthofenovým jezdeckým sborem.
Tehdy bohužel byla reakce Francouzů velmi pomalá a malá armáda Belgičanů byla stažena k obraně Lutychu (Liége) a Bruselu. tehdy to znamenalo, že německá armáda, dle Schliefenova plánu přešla přes hlavní hřebeny Arden skoro bez boje.

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 17.

Válečná historie oblasti Arden se nejvíce začala psát až po 10. květnu 1940. To totiž do Arden vstoupily, a to v celých kolonách, Kleistovy tanky a motorová vozidla všeho druhu. Těžiště celého útoku do Francie roku 1940 bylo situováno jižněji, než byl útok v roce 1914. Tehdy, v roce 1940, německé mechanizované kolony vedly "Hlavní útok" úzkým koridorem mezi městečkem Bastogne na severu a Arlonem na jihu ( celý útok v oblasti přes Ardeny 1940, viz v sérii článků - Francie 1940, v Č 64., 65. a 66. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3804
a pak také Č 67., 68. a 69.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3815
V roce 1940, bylo, jak píši na horních odkazech, i z důvodů, že vznikaly dopravní zácpy, pronikání přes Ardeny jen o něco náročnější, než tomu bylo v roce 1914( o průchodu Lundendorfových a Richthofenových jednotek Ardenami v roce 1914, v rámci Schliefenova plánu, se někdy s nadsázkou hovořilo, jako o - " náročnějším, namáhavějším, pochodovém cvičení, které jen tak trochu narušoval stínový odpor belgických ardenských myslivců".).
Již ale v roce 1914 se ukázalo, že lze po železnicích jižního Lucemburska a Belgie přepravovat početnou moderní armádu do oblasti Eifelu, odkud se pak může po vlastní ose i s logistikou, tehdy i s koňmi, pokračovat přes tu nejnáročnější část ardenské pahorkatiny... Stratégové Francie a Británie, Spojenci v květnu 1940, se moc nepoučili, a tak je poučil Hitler, když, jak říkají horní odkazy, vedl znovu ofenzívu přes "nepřekročitelné a nevhodné Ardeny z vojenského hlediska", a to dle původního Mansteinova plánu, který sám nechal vylepšit. Zde prakticky celý tankový sbor, německý ts., i s mechanizací a s trochu se zpožďujícím taženým dělostřelectvem a logistikou, postupoval Ardenami, a to jen s menšími problémy, když ty větší problémy byly dopravní zácpy ( Hitler měl v roce 1940 velké štěstí, že stratégové, hlavně Francie, nepochopily celý jeho plán "Sek srpem" a své letectvo poslali tam kde čekali "Hlavní úder" - na sever, do Belgie a Holandska a nikoliv do Arden. Letectvo tak nebombardovalo naplno zácpy, které vznikaly průnikem mechanizovaných jednotek přes Ardeny).
V roce 1940 se tak potvrdilo, že Ardeny nejsou již pro mechanizovaná vojska jen tím, po staletí udržovaným mýtem - , že" jsou nepropustné z hlediska obtížnosti terénu, a že jsou z hlediska vojenství nezajímavé"!!!
Naopak, bude-li převaha ve vzduchu a dobrá organizace dopravy na zemi, dobré počasí ( spíše počasí vyhovující potřebnému vojenskému manévru), lze nepřítele překvapit a útok přes Ardeny může být i v obtížném počasí úspěšný. Ale jsou zde ony 4 důležité faktory:
1/ Počasí vyhovující útočníkovi.
2/ Velmi obtížný terén
3/ Letecká převaha.
4/ Dobrá až skvělá organizace pohybu jednotek na zemi...!!! 4/
V roce 1944 to bylo právě několik faktorů - 1/ Počasí vyhovující útočníkovi a 2/ Velmi obtížný terén ( i když i ty zácpy, které se ukázaly až s pozdějším datem) co ovlivnilo, mělo záporný vliv na úspěch Wacht am Rhein. Počasí zimních měsíců 1944 bylo nejprve bláto( v ty nejdůležitější dny), které se až za pár dní( 23. prosince 1944) změnilo v zasněžené a mrazivé.

Oblast Arden je velice úzce spjata s oblastí Eifelu, jehož východní zalesněné svahy sloužily německé armádě v prosinci 1944 jako výborný kryt pro soustřeďování několika armád, - jejich jednotek a těžké techniky. ¨
Obě oblasti, jak Ardeny, tak oblast Eifelu se navzájem prolínají a najdeme v nich mnoho podobností - viz mapu na začátku Č 16. - Ardeny a Eifel.
Oblast Eifel je tvořena komplexem pásma kopců, kde z jednoho údolí není možno nahlédnout do údolí druhého. Největší část oblasti Eifelu leží v Německu, a to mezi řekami Rúrem, Rýnem a Moselou. Ve Wacht am Rhein hrály dvě části oblasti Eifel velice důležitou roli, možno říci tu nejdůležitější.

a) Na východ od města St. Vith, a to na německých hranicích, leží tzv. Sněžný Eifel (Schnee Eifel), což je vysoký, dlouhý zalesněný hřeben, kterému se navykli místní obyvatelé říkat, přeloženo, "Kozí hřbet".
Tenhle Sněžný Eifel, lidově Kozí hřbet, je rozložen od severovýchodu k jihozápadu a jeho charakteristické rysy zcela narušují jednotvárnost oné krajiny. A byl to právě Sněžný Eifel, kde důležitá německá Dietlova 6. TA SS prolomila americké linie, a kde spolu s pluky 18. VGD z 5. TA generála Manteuffela obklíčila a zajala dva celé pluky z nezkušené americké 106. pěší divize a zaútočila na důležitou křižovatku St. Vith (jak již bylo na jiném místě řečeno, byla to právě oblast St. Vith i s touto křižovatkou, kterou přisunuté americké jednotky držely celkem 5 dní než ustoupily, čímž způsobily ohromné dopravní zácpy v oblasti- nejdůležitější útočné německé armády, 6. TA SS a 5. TA se promíchaly - a zcela narušily časový plán útoku Wacht am Rhein. Ta americká hnízda odporu byla celkem 3 - Bastogne, St. Vith a sklad PHM u Stavelotu, když až do konce 20. století historici hovořili vždy většinou jen o "hrdinné obraně Bastogne a Stavelotu a St. Vith byl opomíjen". Až dodatečné prozkoumání historických podkladů a zápisů, - uvolněné další historické skutečnosti - ukázaly důležitost oblasti St. Vith).

b) Tou druhou částí Eifelu, která sehrála také velice důležitou roli ve Wacht am Rhein je tzv. Hohes Venn. Hohes Venn je oblast, nebo místo, které leží východně od belgického města Lutychu (Liége), což je místo, které je prakticky zároveň vojenskou pevností. Hohes Venn je kopcovitý terén, jehož údolí jsou poseta rybníky a močály a je rozlohou větší než Sněžný Eifel. Hohes Venn na německé straně ohraničuje spojnice Malmedy - Monschau. Na belgické straně této linie je ohraničen Eupen - Spa. V místech na severovýchodě pak navazuje tahle "velká přírodní pevnost Hohes Venn" na důležitý Hürtgenský les (Hürtgenský les je místo o které se tak krvavě bojovalo ještě před Wacht am Rhein, na počátku listopadu 1944, což na Palbě říká také článek od Liptona - "Krvavé vedro" v Hürtgenskom lese, viz odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=98
). Stejně jako Eifel chránil důležitý uzel St. Vith, chránil Hohes Venn oblast města Lutych (Liége).
Geologicky je sice Hohes Venn součástí Eifelu, ale zeměpisně leží stranou a je vlastně takovým postupným prolínáním Eifelu s Ardenami.
Samotný přírodní útvar Eifel je pokryt hustými lesy, které jsou vlastně po všech stranách výborným úkrytem, v tomto případě pro velká vojenská tělesa, která se tam v konci roku 1944 ukrývala. Nejsou tam žádná větší města, ale je tam velké množství malých městeček, vesnic, vesniček a jednotlivých usedlostí. Z praktického hlediska to vždy znamenalo, že se tamohlo, nebo muselo rozmístit spousta posádek menších i větších jednotek. Silniční síť v Eifelu byla vždy považována, a to všemi vojenskými tělesy, která se tam pohybovala, za zcela dostatečnou pro pohyb moderních armád, té které doby.
Jinak se však železniční tratě a silnice, které přírodní útvar Eifel protínají, musí proplétat zcela těžkým a nepřehledným terénem, který je plný velkého množství strží a řek. Řeky ani strže nejsou sice nijak široké, ale mají velice příkré břehy a svahy, což znamená stop pro motorizované jednotky. Jsou to vlastně přírodní protitankové překážky.

Velice těžko se však popisují Ardeny jako takové ( Eifel je také vlastně těžko popsatelný, nebo nelze jej popsat bezezbytku - "Prý se to musí vidět" a ani oko napoprvé vše nestihne...).
Základní charakteristika Arden je taková, že - hlavní oblast Arden má tvar trojúhelníku, jehož vrchol leží mezi městy Cáchy a Düren. Severní strana tohoto trojúhelníku je tvořena diagonálou Cáchy, Lutych (Liége), Maubeuge a Landrecis, jižní pak spojnicí Cáchy - Arlon v Lucembursku. Základnou takto vzniklého trojúhelníku je pak Ardenský les, který spolu se řekou Semois vytváří francouzsko-belgickou hranici.
Ardeny, jako takové, se skládají ze tří nejpodstatnějších částí:

a) Vysoké Ardeny na jihu.
b) Proláklina Famenne uprostřed.
c) Nízké Ardeny na severu.

a) Vysoké Ardeny, jsou také často nazývány "Pravé Ardeny". Oblast "Pravých Arden" není sice příliš hornatá, spíše je tvořena kopci, ale je celá pokrytá hustými, často neproniknutelnými, lesy. (Jeden z mých použitých historických pramenů říká, že se Pravé Ardeny podobají tak trochu Českomoravské vysočině). Hlavní masiv Vysokých Arden je plný hluboce erozí prohloubených řek a potoků. Tyhle erozí hluboce zapuštěné řeky a potoky sledují linii údolí, ale někdy také křižují hřbety a hřebeny kopců. Řeky a říčky protékají často hlubokými a příkrými kaňony (více příkré kaňony nežli Sázava, když jedete vláčkem do Lešan, má poznámka), které byly závažnou překážkou postupu mechanizovaných jednotek. Ardenská údolí jsou však poměrně úzká a nedovolují proto obrněným jednotkám potřebné rozvinutí pro útok

b) Proláklina Famenne vlastně tvoří jen malou část ardenského trojúhelníku a je také pokryta lesy, i když jen na okrajích. Jedná se o dlouhou úzkou proláklinu, která vystupuje z ardenského masivu, který začíná horním tokem řeky Ourthe a pokračuje na západ přes Marche a Rocheford a mezi městy Givet a Dinant dosahuje řeky Maasy. A právě tady u řeky Maasy, u Dinantu, je situováno ideální místo k přechodu řeky (u Dinantu přechodu použili Němci v roce 1940). Právě v těchto místech přechod řeky Maasy používaly evropské armády válčící v této oblasti. Armády, které útočily od německých hranic neměly do této prolákliny zcela otevřenou cestu, neboť musely nejprve překonat velice obtížný terén, který byl ideální pro obránce.

c) Nízké Ardeny jsou poměrně hodně kopcovité, ale jako přírodní útvar mají dvě důležité roviny: Herve, což je rovina, která se táhne mezi Lutychem (Liége) a německým městem Cáchy. A pak také rovinu Condruz mezi dolním tokem řeky Ourthe a řekou Maasou.

[michan]

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 18.

Silnice, silniční síť v oblasti Arden.
V Ardenách byly silnice a vůbec celá silniční síť vybudovány mnohem perspektivněji, než to v roce 1944 vyžadoval jak počet obyvatel, tak ekonomická situace v oblasti. A nebylo to vůbec kvůli tomu, že by jí nechali budovat vojáci pro své válečné plány. Ne, ne. Zde totiž jak Belgie, tak Lucembursko, ze znalosti krás Arden a celé tamější oblasti již dávno před 2. světovou válkou pochopili význam turistiky a autoturistiky a také lázeňství. To samé se však nedá říci o železniční síti, kterou oba státy budovaly i s výhledem pro pohyb armád.
I z důvodů budování pro krásu přírody a pro autoturistiku a lázeňství, měly hlavní silnice svůj povrch z makadamu (makadam viz zde ve Wikipedii:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Makadam
, kde se dozvíme různé možnosti vybudování silnice), když mé historické podklady od člověka, který Ardeny projel říkají, že makadam v Ardenách je - kombinace dehtu a drobného štěrku. Onen historický podklad od Petera H. Grynera pak také říká, že povrch těch vedlejších silnic v Ardenách byl štěrkovaný s písečným povrchem a pak u vedlejších silnic dodává, že takový povrch nebyl vhodný pro těžkou techniku, vojenský pohyb kolon a manévry všeho druhu,. A to především za špatného počasí....
Stavitelé silnic v oblasti Arden , ať již z Belgie, či Lucemburska se pokoušeli sice sledovat rovnější části ardenských hřebenů a širších údolí, někdy i silnice, ale nezabránili však tomu, že silnice byly plné ostrých zatáček, které se prudce svažovaly do hlubokých strží a na protější straně údolí pokračovaly do vysokých kopců.
V celé oblasti Arden lze říci, že v roce 1944 jí tvořilo vlastně 10 pevných silnic (a pochopitelně desítky malých postranních silniček) , které vedly mezi městy Monschau a Wasserbillig z Německa do Belgie a Lucemburska. Ale ani jedna z těchto deseti základních a hlavních silnic nevedla přes Ardeny v přímém směru z východu na západ.

Hydrografie Arden ( viz ve Wikipedii
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrografie
) - jezera, přehrady, rybníky a řeky, říčky, potoky ( viz Limnografie a Potamografie).
Ardenský masiv formuje své vody jako přirozený severovýchodní a jihozápadní předěl mezi řeky Maasy a Mosely a všem vojenským odborníkům musí být jasné, že oblastní hydrografie je pro plánování válečných operací velice důležitá.
V severním Lucembursku je prodloužený masiv Arden protnut 4mi hlavními řekami, když celkově se dá říci, že na východě se jedná o řeku Our (1), která navazuje na povodí tvořené řekou Moselou a Saurem, kam všechny i ty tři následující vtékají. Ve vnitrozemí pak řeka Wiltz (2), Clerf (3) a Sure (4) rozdělují celý kraj na tři různá povodí. Údolí všech těchto řek jsou dlouhá a úzká a spíše připomínají rokle. Údolí, či rokle mají příkré stěny, které jsou plné převisů a skalnatých útvarů a nikdy se tam nestavěly žádné silnice.
Když v Ardenách, severně od Lucemburska, překročíte německo-belgickou hranici nenarazíte ani na jeden vodní tok. Ale již 30 km na západ je těch řek hodně. Jako první na západ od hranice narazíte na řeky, které stékají z Vysokých Arden přímo do důležité "válečné řeky", do řeky Maasy. Těmi řekami jsou Ambléve a Salm, řeky, které vytvářejí již jmenované bažinaté tabule - Hohes Venn. Jediné možné přechody přes tato místa se vyskytují západně od městeček St. Vith, Malmedy, nebo Spa (jak uvidíme, právě u St. Vith, Malmed a Spa se odehrají ty nejtěžší boje ve Wacht am Rhein). Jako další a zároveň nejdelší z těchto řek je řeka Ourthe - což je největší přírodní překážka vyskytující se východně od Maasy (na konci tohoto vodstva si řekneme, že jedna ze tří přirozených krycích linií důležitá pro obranu je právě - 2/ Linie řeky Ourthe). Řeka Ourthe pramení nedaleko města Bastogne (už tady je vidět důležitost pro obránce, neboť my víme, že u Bastogne byl jeden z nejdůležitějších obranných uzlů Spojenců. Bastogne Němci nikdy nedobyli). Ourthe pak postupuje mnoha meandry (viz zde ve Wikipedii:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Meandr
) na sever a vlévá se do řeky Maasy nedaleko Lutychu (Liége).
Řeka Ourthe pak u Ortheville vstupuje do úzkého skalnatého průsmyku, který má příkré stěny. Až u La Roche pak řeka Ourthe opuští průsmyky a vstupuje do prolákliny Famenne, viz v Č 17. - b) Proláklina Famenne.
Zde v této popisované části nejsou žádné silnice, které by sledovaly tok řeky Ourthe (s jejími meandry v proláklině Famenne) a přes celou tuto oblast jsou velice obtížné přístupy k možným přechodům.
Další závažnou terénní překážkou v oblasti Arden je řeka Semois jejíž vody protékají jihozápadním koncem Arden a směřují od Arlonu také k řece Maase. Řeka Semois protéká nesčetnými roklemi a průrvami. Všechna její údolí jsou tak úzká, že se zde nikdy nikdo nepokoušel dělat ani silnice, ani železnice.
Mnohem odlišnější, než v Ardenách, jsou řeky, které protékají Eifelem a nikdy neměly žádný vliv na provádění ardenských taktických válečných operací. To však neznamená, že by neměly vůbec žádný vliv na plynulost přísunu lidí a materiálu, tedy na logistiku. A německá vojenská terminologie říká, že i řeky Eifelu měly svou - "Operační důležitost".
V Eifelu je tou nejsevernější řekou řeka Ahr, která teče přímo na sever a stává se přítokem řeky Rýn u Sinzigu. Na "Sněžném Eifelu" ("Schnee Eifel") pramení další řeka, Kyll, která se pak vine svým tokem na jih směrem k Trieru, kde se pak stává přítokem důležité řeky Mosely. Západně od řeky Kyll přitéká stejným směrem další řeka Prüm, což je poslední tok před německou hranicí. Také řeka Prüm, stejně jako řeka Kyll pramení na Sněžném Eifelu a pak stéká do řeky Mosely. Všichni, možná ještě ze školy, si pamatujeme, že řeka Mosela je jednou z nejdůležitějších německých řek, která protéká z Lucemburska přes Trier směrem na Koblenz a pak se vlévá do řeky Rýna. "Kdo by neznal světoznámé 'Moselské víno', jedno z nejznámějších světových vín." A právě světoznámé Moselské vinohrady se v této oblasti rozprostírají po obou březích řeky Mosely a jsou nám všem milovníkům dobrých bílých vín známé...
A také hlavní silnice a i železniční trať, která vede z Německa do Lucemburska, má své hlavní křižovatky v Trieru, když zde překračují řeku Moselu v jejím středním toku, nedaleko lucemburských hranic. Tolik tedy vodstvo v oblasti Arden.

Silniční síť v oblasti Arden, důležitá pro vojenství.
Část faktů o silnicích jsme si již řekli. Řekli jsme si, že povrchy těch hlavních silnic byly makadamové, a i v Ardenách sledovaly profil geografických útvarů jak jen to bylo možné. V roce 1944 hlavní silnice v Ardenách směřovaly většinou od severu k jihu (jak jsme již řekli, ani jedna silnice nebyla vybudována od východu na západ). Jedna z nejdůležitějších "Hlavních silnic" vedla v roce 1944 z Lucemburska na Namuru, když křižovala vrstevnice hlavního masivu směrem na západ. V prostoru na severovýchodě Arden byly hlavními uzlovými body silniční sítě Monschau, Malmedy a St. Vith (opět velice důležité pro Wacht am Rhein), na jihovýchodě pak Ettelbruck, Marsch a samozřejmě také hlavní město Lucemburska Lucemburk. Těmi nejdůležitějšími křižovatkami na západě pak byly města Bastogne (opět velice důležité pro Wacht am Rhein), Marche a Rochefort. Na jihozápadě pak doplňují ty nejdůležitější křižovatky městečka Arlon, Neufchateau a Libramont.
V celé oblasti Eifel - Ardeny to byl právě charakter terénu, který byl důležitý jako nástupní prostor pro armády, které útočily z východu na západ (což byli, jak všichni víme, v období od roku 1914 až do roku 1944 včetně, vždy jen armády Německa). Nástupní prostory byly tři:

a) Na severu v oblasti Eifel - Ardeny byla nástupním prostorem oblast Cáchy, neboť bylo možno odtud zaútočit přes Nízké Ardeny na Eupen, Verviers, Marche a Rochefort a pak překročit řeku Maasu u města Givet.

b) Jako další nástupní prostor, kterým je jižně od Cách oblast mezi Monschau a Losheimskou průrvou. Hlavní směr útoku, který by byl veden z této jižní oblasti Cách by musel procházet mezi Malmedami a St. Vith (což se také, jak víme, stalo).

c) Ještě další a ze všech nejširší nástupní prostor je ten úplně na jihu mezi městy Prüm a Trier. Má jen problém, že útočící jednotky musí překonat členitý terén hlavního masivu Arden, pokud nechtějí zaútočit na francouzskou hranici u Virton, nebo Longwy, aby obešly těžký terén Arden a postupovaly rovinami jižního Lucemburska. Je zde však jeden zásadní handicap - cesta k Maase popsanou oklikou (přes Virton, nebo Longwy) je ze všech tří nástupních prostorů, které zde jako a, b, c byly vyjmenovány, tou cestou nejdelší.

Z vojenského hlediska, kdo zde dobře četl všechny záludnosti Arden - Eifel, každému vyjde, že soustřeďování vojenských jednotek musí být provedeno v širších údolích. Všechny armády (a my říkáme, že do roku 1944 to byly vždy armády Německa) musí svůj hlavní směr útoku nasměrovat přes silniční sítě, které by vedly z východu na západ, ale taková v Ardenách nebyla a muselo se počítat i s objížďkami. Pohyb útočících jednotek určitě ovlivňuje obtížný terén, který musí zákonitě ovlivnit plynulost pohybu útočících armád. Všechny útočící armády vždy musely počítat, protože zde nejsou přímé silnice, s dopravními zácpami, které omezovaly určitý útočný manévr.
A pak jsou tedy velice důležité věty, které zde ocituji doslovně z jednoho z historických pramenů uvedených v Č 16. Cituji tedy z Peter H. Gryner:

"Problémem je spíš zvládnout dopravní situaci, než provést určitý manévr v klasickém smyslu toho slova."

Ano, to je pravda, a právě takové dopravní zácpy v oblasti Ardeny - Eifel a komplikovaný terén, zcela zkomplikovaly pohyb menších taktických jednotek. Všechny ty rozsáhlé lesy, řeky, prohloubeniny, rokle, strže, strouhy, příkopy, nerovná půda, jámy, které střídaly vykácené průseky lesů prostě znamenaly, že se jakákoliv větší bitva musela rozmělnit do malých bitev, bitviček a střetnutí a to od úrovní čet, rot, maximálně tak do úrovně praporů.
Kdo dobře všechno četl, jak členitý terén v oblasti Ardeny - Eifel byl, musí si k tomu přidat ještě další omezení, kterým bylo počasí. Každý takový útok, který narazil za špatného počasí na popsaný terén, mohl být zastaven v každém úzkém údolí, anebo někde u nějaké vesničky, či vesnice, či obranou opřenou o nějaký statek. Nebo, když někde rychle, po pár stech metrech, přecházelo jedno údolí do druhého.
Je také pochopitelné, že všechny ty kopečky, vyvýšeniny a hlavně vrcholy hřebenů, byly rájem pro dělostřelecké pozorovatele a pro průzkumné jednotky, kterým umožňovaly dobrý rozhled a orientaci. Všechny ty kopečky, kopce a nepřehledná údolí, sloužily zároveň jako kryty a vojenské úkryty pro menší i větší vojenská tělesa, jednotky.
A němečtí plánovači při plánování Wacht am Rhein museli dobře vědět, že Ardeny - Eifel budou muset překročit velkými mechanizovanými jednotkami. Ofenzívu do Arden museli vést západním směrem, tedy napříč ardenským masivem, kde narazili na velmi obtížné terénní překážky. Jestliže by je jednotky rychle překonaly, mohly mít částečně vyhráno, neboť se terénní překážky směrem k Maase vytrácejí. V roce 1940 bylo výhodou, že je až k Maase takřka nikdo nečekal. Mohli se jen obávat leteckého přepadu, když překonávali řeky Sauer a Our, ale to se nestalo, neboť Francouzi létali především na severu, v Belgii a Holandsku.
Plánovači OKW z roku 1944 museli brát v úvahu, že se východně od Maasy nabízely v prostoru Ardeny-Eifel - tři obranné linie, z nichž ani jedna nebyla pro útočníka nepřekonatelnou překážkou:

1) Krycí linie, která byla stupňovitě seřazena jihovýchodním směrem mezi Lutychem (Liége) a řekou Moselou, spojená s oblastí Hohes Venn drsným terénem kolem Malmed a St. Vith, který spadal k řekám Our a Sauer.

2) Linie řeky Ourthe.

3) Kratší pozice, kde by mohla být obrana zakotvená jedním křídlem na plošině u města Bastogne, a která se táhne podél řetězu horských hřebenů směrem k Neufchateau.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20