Rakousko – Uhersko
rok 1895 - 1896
Lodě ve třídě:
- MONARCH _ (31.7.1893 – 9.5.1895 – 11.5.1898)
- WIEN _ (16.2.1893 – 6.7.1895 – 13.5.1898))
- BUDAPEST _ (16.2.1893 – 27.4.1896 – 15.5.1898)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
V letech 1895 – 1896 spustila Rakousko – Uherská monarchie na vodu tři bitevní lodě třídy Monarch. Jednalo se jmenovitě o lodě Monarch, Wien, a Budapest. I na svou dobu to byly v porovnání s konkurencí poměrně malé lodě, které někdy bývají zařazovány mezi lodě pobřežní obrany. Ovšem vzhledem k dobovému zařazení mezi bitevní lodě, náleží tedy této třídě zařazení právě k tomuto typu plavidel. Tím pádem se jedná o nejmenší bitevní lodě, které byly v té době a následné, sestrojeny.
Stavba první jednotky Monarch, po které byla celá třída pojmenována, byla zahájena 31.července 1893 v loděnici rakousko – uherského vojenského arzenálu v Pule. Druhá jednotka, bitevní loď Wien byla postavena v loděnicích Stabilimento tecnico Triestino v S. Marco v Terstu. Ve stejné loděnici byla postavena i poslední jednotka celé třídy, bitevní loď Budapest. Její název byl zvolen již pod tlakem rakousko-uherského vyrovnání. Loď Monarch byla na vodu spuštěna dne 9.května 1895, loď Wien jí následovala ve stejném roce a Budapest o rok později v roce 1896. SMS Monarch byla námořnictvem převzata k bojové službě dne 1.května 1898, SMS Budapest jí následovala 15.května 1898 a SMS Wien dne 13.května 1898.
KONSTRUKCE
Bitevní loď SMS BudapestTrup všech plavidel byl zhotoven ze siemens-martinské oceli. Obšívka plavidel měla sílu 12 až 14 mm. Dno bylo na dvou třetinách délky zhotovené jako dvojité a rozdělené na 49 vodotěsných prostorů. Dvanáct hlavních, řada dílčích přepážek a dvě podélné přepážky dělily spodní část trupu na řadu vodotěsných oddělení. Příčky umístěné uprostřed lodě sahaly až k mezipalubě, ležící nad čárou ponoru. Přední i zadní část plavidla měla dvě dílčí paluby. Nad nimi ležela další, již pancéřovaná střední paluba, která byla vyrobena ze dvou spojených plechů o síle 20 mm. Zadní část paluby již pancéřovaná nebyla, taktéž jako hlavní lodní paluba. Lodní nástavba nad hlavní palubou měla oválný tvar a byla umístěna uprostřed lodě. V její přední části se nalézal velitelský můstek s uzavřenou pancéřovou velitelskou věží. Ve středu nástavby se nacházela kasemata, která byla chráněna 80 mm pancéřováním. V této kasematě bylo umístěno šest děl ráže 150 mm, přičemž vždy tři děla se nalézala na každém boku. Tato kasemata však byla pouze slabě chráněna. Na její horní palubě pak stálo šest děl 47 mm. Tato horní paluba byla protažena i nad nepancéřovanou část nástavby. Na její přední části se nalézala další čtyři děla ráže 47 mm. Poslední dvě děla stejné ráže se nalézala v zadní části.
Děla ráže 150 mm (hmotnost střely 40 kg) umístěna v pancéřované kasematě byla od sebe navzájem oddělena pancéřovými stěnami na ochranu proti střepinám. Přísun munice pro tato děla zajišťoval výtah, který procházel kolmou šachtou, která byla pancéřována.
Nad předním můstkem stála plošina s elektrickými světlomety. Plavidla byla opatřena i jedním bojovým stěžněm, který byl opatřený marsem.
K řízení lodě sloužilo kormidlo mělo plochu 16,5 m2 a vychylovalo se o 35° na každou stranu. Ovládání bylo prováděno stroji systému Caldwell (jeden byl záložní). V případě nouze se kormidlo dalo ovládat i mechanicky. Poměrně velká pozornost byla věnována ventilaci jednotlivých prostorů lodě, především pak kotelen a strojoven. Každá kotelna měla jednu velkou ventilační šachtu, která zásobovala kotelnu čerstvým vzduchem. Stejné ventilační vybavení měla i každá strojovna. Jak v kotelně, tak i ve strojovně byli umístěny dva silné ventilátory, které do těchto míst hnaly čerstvý vzduch do vodorovných kanálů a pomocí vhodně umístěných výstupních otvorů jej rozváděly do příslušných míst. Ostatní prostory plavidla měly elektrickou ventilaci, protože parní ventilátory by je neúčelně vytápěly. Oby nedošlo k nežádoucímu samovolnému vzplanutí navlhlého uhlí, měly všechny uhelné bunkry speciální ventilační systém.
Všechny lodě třídy Monarch poháněly dva tříválcové trojčinné expanzní stroje, které se nalézali ve dvou samostatných strojovnách. Jednotlivé válce měly vrtání 850 mm, 1300 mm a 2000 mm a zdvih 900 mm. Každý stroj poháněl samostatnou lodní vrtuli. Loď měla dvě vrtule, přičemž obě byly protiběžné, třílisté o průměru 4420 mm, vyrobené z manganového bronzu. Každý stroj měl mosazný kondenzátor s 3350 měděnými trubkami a vlastním čerpadlem chladící vody. Vybavení kotelen se lišilo u každé z jednotek této třídy bitevních lodí. Lodě Monarch a Wien měly po pěti válcových kotlích, přičemž z těchto kotlů byly tři oboustranné se šesti topeništi a dva zbylé jednostranné. Všechny kotle měly stejný vnější průměr 4244 mm, při délce jednostranného kotle 2691 mm, oboustranného 5681 mm. Všechny kotle stály ve čtyřech samostatných kotelnách a spaliny z nich se odváděly do jediného komínu. Třetí loď jednotky, Budapest, měla kotlů šestnáct a to systému Belleville.
VÝZBROJ
Děla hlavní řáže na SMS BudapestKromě již popsaných děl střední a lehké ráže 150 mm/40 Škoda a 47 mm/44 Škoda (3x 47/33 Hotchkiss, byly lodě třídy Monarch vybaveny především děly hlavní ráže. Jednalo se o čtyři Kruppova námořní děla ráže 240 mm - 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94, která byla umístěna vždy po dvojici v otočných věžích, přičemž první věž byla umístěna v přední části lodi a druhá v zadní (odměr věží byl +150/-150°). Obě pak byli umístěné v podélné ose plavidla. Vezena zásoba munice byla 80 ran na dělo (některé zdroje uvádí až 160 střel na hlaveň). Hmotnost projektilu se podle typu AP – HE pohybovala od 140 do 151 kg, ale Rakousko-Uhersko používalo těžší 215 kg vážící projektily (AP a HE). Lafety děl ležely na vnitřní podlaze věží a jejich elevace byla –5 / +30°, maximální dostřel byl pak 16.000 m. Válcovitou šachtou, která končila u skladišť s municí, procházel šikmý dopravník, kterým bylo dopravováno střelivo do věží. Nabíjení těchto hlavních děl bylo možno provádět v libovolné poloze. Celá obsluha věže i děl byla mechanizována, v jedné věži sloužilo celkem 20 mužů.
Sekundární výzbroj představovalo šest Kruppových děl ráže 150 mm o délce hlavně L/40. Celkem byla na palubě vezena zásoba 1.080 střel, tedy 180 na hlaveň. Proti rychle plujícím torpédovým plavidlům a proti ponorkám byla na palubě rychlopalná děla Škoda ráže 47 mm (L/44) v počtu deseti kusů a 4 děla firmy Hotchkiss stejné ráže ale délky hlavně jen L/33. Vezená zásoba munice byla 5.000 střel na všech 14 děl ráže 47 mm. Dále měla loď k dispozici jeden 8 mm kulomet a na na záchranných člunech dvě děla ráže 70 mm (L/16) s 200 náboji.
TTD _ Kruppovo námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94
* všechny hodnoty jsou pro projektil typ 1890 – 140 kg
-------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,55 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,86 m
* Hmotnost hlavně: 25.640 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 140 kg (AP) – 148,5 až 151 kg (HE)
* Výška projektilu: 62 cm (AP) – 98 až 101 cm (HE)
* Hmotnost prachové náplně: 41,35 kg
* Počáteční rychlost střely: 690 m / s
* Průraznost (AP – 215 kg):
30 cm – železný plát – 10.000 m (90°)
18 cm – Harvey – 10.000 m (90°)
12 cm – Krupp – 10.000 m (90°)
* Počet ran za minutu: 1,5 x
* Dostřel: 16.000 m (při elevaci 30°)
Jako další zbraň, byl v té době moderní kloun, který byl umístěn na přídi plavidla. Byl tvořen blokem z lité oceli o váze 11 t, který byl přimontován k přednímu vazu a napojený na konec pancéřovaného pásu na čáře ponoru. Pro lepší možnosti odolání nárazu během útoku klounem byla příď pro jistotu ještě zesílena čtyřmi speciálními výztuhami. Současně byla i zesílena obšívka. V určité vzdálenosti od přídě byla zabudovaná speciální přepážka, která měla chránit před účinky nárazu při taranování. Prostor mezi přídí a touto přepážkou byl dalšími přepážkami rozdělen na řadu dalších menších prostorů. Standardní výzbrojí byly i dva pevně zabudované torpédomety.
Hmotnost boční salvy
4 x 240 mm = 560 kg (R-U munice = 860 kg)
3 x 150 mm = 136,5 kg
Celkem: 696,5 kg (996,5 kg; viz. poznámka níže)
* pokud byla použita upravená těžší R-U munice o váze 215 kg za projektil, mohla být hmotnost boční salvy těžkých děl 860 kg + 136,5 kg střední ráže, celkem 996,5 kg.
PANCÉŘOVÁNÍ
Bitevní loď SMS MonarchTrup lodě byl chráněn pancéřem vyrobeným z niklové oceli. Podél čáry ponoru byl pás o výšce 2,1 m, který byl srovnán ze dvou hlavních částí a to na část nad čarou ponoru a na část pod čarou ponoru. Část, která byla umístěna nad čárou ponoru byla silná 270 mm ve střední části lodi, k přídi se postupně zeslabovala na 120 mm. Část umístěna pod čarou ponoru byla pouze 180 mm silná. Tento pás však již nekryl celou délku plavidla, ale sahal pouze od přídě kus za zadní dělovou věž. Tam byl tento pás uzavřen příčnou přepážkou o síle 200 mm. Pancéř byl připevněn na podložce z lehkého teakového dřeva. Ochrana obytných prostor štábu a mužstva byla nad pancéřovou palubou v délce dvou třetin délky plavidla ještě chráněna další 60 mm pancéřovým pásem sahajícím až k hlavní palubě. Kasemata na hlavní palubě měla sílu 80 mm. Věže hlavních zbraní chránil 200 mm pancéř, přičemž děla byla ještě navíc umístěna v barbetách, které chránil další 250 mm pancéř. Celková hmotnost pancéře byla 1.700 tun, tedy třetina výtlaku lodi.
TTD _ bitevní lodě třídy MONARCH
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rakousko - Uhersko
* Doba vzniku: - Monarch (1893 – 1895 - 1898)
- Wien (1893 – 1895 - 1898)
- Budapest (1893 – 1896 - 1898)
* Délka: 93,3 m
* Šířka: 17,0 m
* Ponor: 6,4 m
* Výtlak: 5.600 t
* Výzbroj: 4x240 mm (2xII), 6x150 mm (6xI), 12x47 mm (12xI), 2x37 mm (2xI), 1x8mm MG, 2x Torpédomet ráže 450mm
* Pancéř paluba: 60 mm
* Pancéř věž: 200 mm (+ 250 mm v barbetě)
* Pancéř boky: 270 mm (max)
* Výkon strojů: 5.880 kW / 8.000 k
* Rychlost: 17,4 uzlů (32,2 km/h)
* Posádka: 441 mužů
BOJOVÁ KARIÉRA
SMS Wien v přístavuSMS Monarch
V srpnu roku 1914 byla bitevní loď Monarch převelena z přístavu Pula do Boky Kotorské k odstřelování hory Lovčen, kde byla umístěna Černohorská dělostřelecká baterie, se kterou se pokoušeli tito srbští spojenci odstřelovat rakousko-uherský vojenský přístav v Boce Kotorské. V akci byla loď od 13 do 24.srpna 1914. Dne 9.září 1914 prováděla odstřelování francouzské radiostanice v Budua. O týden později dne 17.září 1914 prováděla odstřelování černohorské radiostanice u Antivari. Dne 19.září 1914 poté provedla palebný přepad radiostanice v Pt. Voloviča. Poté byla zakotvena jako loď pobřežní obrany v Castelnuovo. Od března 1918 sloužila jako ubytovací loď pro ponorkový personál v Gjenoviči a později na konci války v Boce Kotorské. Po válce v rámci válečných reparací připadla Velké Británie. V roce 1920 až 1922 byla v Itálii rozebrána na šrot.
SMS Wien
V srpnu roku 1914 byla bitevní loď Monarch převelena z přístavu Pula do Boky Kotorské k odstřelování hory Lovčen, kde byla umístěna Černohorská dělostřelecká baterie, se kterou se pokoušeli tito srbští spojenci odstřelovat rakousko-uherský vojenský přístav v Boce Kotorské. V akci byla 24.srpna 1914. Dne 19.září prováděla z přístavu v Boce Kotorské palebný přepad proti černohorským jednotkám u Světi Vara. Dne 24.října 1914 znovu odstřelovala černohorské pozice na hoře Lovčen. Poté byla zakotvena jako plovoucí pobřežní baterie v Baosicu, později v prosinci 1915 v Triestu. Dne 5.září 1917 byla na tomto kotvišti poškozena leteckým útokem. V důsledku tohoto útoku byla přemístěna do přístavu v Pule. Na přelomu listopadu a prosince 1917 odstřelovala italské pozice v Triestském zálivu. Dne 16.listopadu 1917 vedla palbu proti Cortellazzu. Bitevní loď Wien byla potopena v noci z 10. na 11.prosince 1917 v přístavu Triest (Terst) a to útokem torpédového člunu MAS 9, kterému velel italská kapitán Luigo Rizzo, který se později podílel na potopení moderní rakousko-uherské bitevní lodě Szent Istvan. Při potopení lodě zemřelo 46 námořníků a dalších 17 bylo zraněných.
SMS Budapest
V srpnu roku 1914 byla bitevní loď Monarch převelena z přístavu Pula do Boky Kotorské k odstřelování hory Lovčen, kde byla umístěna Černohorská dělostřelecká baterie, se kterou se pokoušeli tito srbští spojenci odstřelovat rakousko-uherský vojenský přístav v Boce Kotorské. Dne 29.prosince 1915 byla zaslána jako doprovod rakousko-uherskému křižníku Helgoland při jeho nájezdu na Durazzo. Ve dnech 8. a 9.ledna 1916 prováděla dělostřeleckou palbu proti černohorským pozicím na hoře Lovčem a doprovázela 19.sbor ze zálivu Kukuljina. Pro zajištění této akce, kde byla potřebná vysoká elevace hlavních děl, byla část vodotěsných komor zaplněna k potřebné elevaci děl. Dne 15.května 1917 se zúčastnila útoku proti blokádě Otrantské úžiny. Dne 23.srpna 1917 se srazila s Tb 14 v kanálu Sabbioncello. V důsledku hrozby leteckých útoků na Triest, byla přesunuta do přístavu v Pule. V listopadu a prosinci 1917 prováděla odstřelování italských pozic v Triestském zálivu. Dne 16.prosince 1917 odstřelovala Cortellazzo. O pár dní později, 19. až 22.prosince 1917 odstřelovala ústí řeky Piavy. Od března roku 1918 sloužila jako ubytovací loď v Pule pro posádku německých ponorek. Opětovně byla uvedena do služby v červnu 1918, kdy na ní byla zahájena modernizace děl hlavní ráže. Do aktivní služby se však již do konce válečných akcí nezapojila. Po válce v rámci válečných reparací připadla Velké Británie. V roce 1920 až 1922 byla v Itálii rozebrána na šrot
Nákres lodě třídy MonarchZdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.stile.coventry.ac.uk
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
V březnu 1918 se opravdu v hlavách R-U admirality zrodil nápad namontovat na starý obrněnec SMS Budapest, dlící v té době jako ubytovací loď v přístavu Pola, houfnici ráže 380mm (škodovácký typ M.16). Záměrem bylo bombardování opevnění v Cortellazzu. Ještě tentýž měsíc začaly práce na přestavbě (i když některé zdroje uvádí, že projekt byl schválen až v dubnu), přičemž nová zbraň zaujala místo původní přední věže s 240mm kanóny. Maximální elevace činila 35° a loď mohla vozit až 20 granátů (celkový příděl pro tento projekt se uvádí jako 60 HE granátů a 20 šrapnelových). První testy byly provedeny na začátku června 1918, ale žádná hitparáda to nebyla - loď prý při výstřelu nabírala náklon až 35° a vůbec bylo třeba velice dbát na pozici a otáčení. I při dobrém počasí byla možnost precisní mířené střelby shledána jako nemožná (a té rozptýlené nazdařbůh jako možná 
